Jurek

Neřeš hlouposti.

Malichernosti tě táhnou k zemi. Nevzdávej to.

Zuby nehty se drž vrcholu.

Slézej hory. Dělej úžasné věci.

- Achtelik. - Zde.

- Baciová. - Zde.

- Badura. - Zde.

- Cedzik. - Zde.

- Cholewová. - Zde.

- Chromik. - Zde.

- Drewnioková. - Zde.

- Fonfara. - Zde.

- Frajcher. - Zde.

- Gomoluch. - Zde.

- Gziková. - Zde.

- Hachuła. - Zde.

- Kamolová. - Zde.

- Kasztalski. - Zde.

Kukuczka.

Jurek Kukuczka.

Jerzy Kukuczka, vynikající polský horolezec, považovaný za nejlepšího

v dějinách výškového horolezectví, zahynul při výstupu

na himálajský vrchol Lhotse jižní stěnou.

Byl jedním ze dvou lidí, kteří zdolali 14 nejvyšších vrcholů,

a dosáhl toho v rekordním čase osmi let.

Na většinu vrcholů vystoupil novými cestami a bez umělého kyslíku.

Čtyři vrcholy zdolal v zimě.

Na zimní olympiádě v roce 1988 byla Jerzymu Kukuczkovi udělena

čestná olympijská medaile.

Jen zřídkakdy najdeme

chlapce z dělnické rodiny,

který se stane nejlepším horolezcem světa.

Na první pohled vám mohl připadat jako prostý člověk,

jako muž z venkova.

Nevychovaný, trochu drsný.

Dokázal jít až na samý okraj.

Ale s jeho výdrží a s jeho… hlavou,

měl výbornou hlavu,

dokázal to a ukázal světu,

že dokáže to, co nikdo jiný nedokáže.

Hory pro nás byly životní styl.

Naše volba.

Nebylo to z náhlého popudu,

proč jsme na ta místa jezdili.

Ne. Hory naprosto ovládaly naše tělo i rozum.

Někdy potřebujeme čelit potížím,

zajít až na pokraj.

Na pokraj života a smrti.

Možná je to potřeba, možná díky tomu mohou být

naše všední, městské životy daleko barevnější.

Vyrůstali jsme v dělnické čtvrti.

Naše pětičlenná rodina sdílela jeden pokoj s kuchyní.

SESTRA

Když jsme byli starší, pokoj se rozdělil na dva, abychom měli víc místa,

ale bylo nám tam těsno.

Jemu vždycky všechno prošlo,

byl to rodinný miláček.

Jurek byl horal, ale bydlel v katowické čtvrti Bogucice.

Tam se mluví slezštinou.

Místní děti končily jako dělníci v průmyslových podnicích.

Jenom ti bohatší si mohli dovolit poslat děti na školu.

Méně šťastné děti končily na učňáku.

Nechodil s námi na snídani. Pořád se pilně učil.

A dařilo se mu. Vystudoval.

Potkal krásnou dívku, Mariolu.

Když ji jednou doprovázel domů, napadli ho tři muži

v nádražním podchodu.

Jurek se bil čestně,

ale když mu utrhli rukáv, Jurek jim ukázal, co umí.

Jeden útočník skončil se zlomenou rukou

a další dva tvrdili, že si Jurka s někým spletli.

Nezačal jsem s horolezectvím proto, aby ze mě byl profesionál

nebo abych se dělil o své zkušenosti.

Ne. To jsem neplánoval.

Dělal jsem to kvůli sobě. Chtěl jsem to mít v sobě.

Byla první zářijová neděle roku 1965. Ten moment si dobře pamatuju.

To jsem poprvé viděl horolezce.

A poprvé jsem sám lezl.

Nováčci si mohli zvolit vlastní trasu.

Stáli jsme u skály, která se dala zleva obejít.

KUKUCZKŮV INSTRUKTOR LEZENÍ

Tak se to dělávalo.

Nováčci se rozhodli vylézt nahoru.

Prvnímu se to nepovedlo, pak ani druhému,

ale Kukuczka se dostal na vrchol skoro jen s pomocí rukou.

Působil jako rychlý, srdečný chlap se silným stiskem ruky,

ale ještě se nedalo říct, jestli mu půjde i výškové horolezectví.

Lidi tvrdili, že Jurek na to nemá.

Byl dobrý lezec, ale výšky mu nešly.

To se o něm tvrdilo.

V roce 1974 jsme jeli na expedici na Aljašku,

kde utrpěl závažné omrzliny.

Poprvé jsem se do relativně velké výšky

dostal na Mount McKinley, 6 100 metrů.

Bylo to strašné.

Poprvé jsem zažil výškovou nemoc

a skoro jsem nedolezl.

Jenom díky síle své vůle jsem se dostal až na vrchol.

Když se ptají, proč nám tam je tak dobře, říkáme,

že jelikož je u nás ve Slezsku tak znečištěný vzduch, jsme připravení

i na řídký vzduch na horách.

Na konci 70. let jsme měli tu nejlepší partu všech dob.

Měli jsme hodně práce ve výškách.

Byla tady spousta průmyslových komínů.

Našli jsme zrezivělý komín a řekli řediteli,

že jestli ho nedá natřít, do tří let se mu zřítí.

Nabídli jsme mu novou levnější metodu,

s níž se nemuselo montovat lešení.

Manažer předstíral, že si to musí rozmyslet,

ale už si spokojeně mnul ruce.

Vydělané peníze jsme dali do klubového rozpočtu.

Tak jsme nakoupili vše.

Stany, spacáky, péřovky.

Tak to začalo.

Kolik zákrut cest musí muž projít,

než se začne nazývat mužem?

Kolik moří musí holubice proplout,

než smí spočinout v písku?

Kolik let se musí tyčit hora,

než ji vlny smyjí do moře?

Odpověď, příteli,

poletuje ve větru.

Před sňatkem se obvykle žádalo o ruku,

ale Jurek byl velmi plachý

a nevěděl, jak to navléknout.

Ozval se domovní zvonek a moje sestra šla otevřít.

Jurek byl tak vyděšený, že květiny pro mě dal jí.

Před každou výpravou jsem se ptala, jestli musí.

Chtěla jsem, aby zůstal.

Bylo potřeba postarat se o tolik věcí.

Ale jakmile se rozhodl, že pojede, nebylo už možné ho přesvědčit.

Jestli opravdu chceš zdolat horu, uděláš pro to cokoli.

Pokud máš malou motivaci, začneš hledat výmluvy a vycouváš z toho.

Podle mě to je jenom obhajoba slabosti.

- Je to tak zajímavé? - Ano, je.

Máš pravdu.

Je to důkaz pro všechny doma, že táta se někdy i koupe.

Naše první dobrodružství začalo v roce 1977.

Byla to expedice na Nanga Parbat.

Pro Jurka to byla první osmitisícovka a první Himálaje.

Lezli jsme na Rupal, nejtěžší alpskou stěnu světa.

Má výšku 5,5 km.

Celé se to pokazilo.

Byli jsme na tom špatně, s omrzlinami.

Ale Jurek vedl celý tým a nevzdával se,

dřel do posledních sil.

Jurek měl jednu zvláštní vlastnost,

kterou Wojtek Kurtyka popsal jako výdrž bolesti.

Jurek vydržel extrémně nízké teploty,

vyčerpání i vysoké nadmořské výšky.

To všechno dokázal vydržet.

Jurek vylezl na Lhotse bez umělého kyslíku.

Nejdřív si tím nebyl jistý,

protože žádný z nás dosud v takové výšce nebyl.

Ráno Jurek a Andrzej Czok

nečekaně nechali kyslík na místě a zkusili to bez něj.

Nepoužít umělý kyslík v takové výšce,

to je hloupost a neopatrnost,

která ohrožuje lidské zdraví i život.

Předvádíte se, nebo se jenom snažíte si to ztížit?

Není hora samotná dost obtížná?

Uvažuju tak, že pokud dokážu zdolat horu bez kyslíku,

pak použití umělého kyslíku představuje zbytečné pohodlí.

A je to vůči hoře nefér.

Čím těžší, tím lepší, toto pravidlo platilo celá desetiletí,

až na konci 80. let zastaralo.

Teď platí: čím snazší, tím lepší.

Stereotyp romantického Poláka

schopného pouze romantických vzepětí pomalu mizí.

Vzniká nový obraz Poláka.

Budovatele velkých oceláren, továren a přístavů,

který patří mezi nejlepší úderníky světa.

POLÁK TO DOKÁŽE

AŤ ŽIJOU HORNÍCI

Jurkova výkonnost v roce 1979

PREZIDENT POLSKÉHO SVAZU HOROLEZCŮ 1974-1995

byla velmi vysoká

a Jurek se dostal do národní expedice Andrzeje Zawady na Everest.

Jelikož nemohl jet v zimě, jel v létě.

Máme první zimní výstup na Everest

VEDOUCÍ VÝPRAVY

a teď jsme vylezli novou cestu.

Máme tady Andrzeje Czoka a Jerzyho Kukuczku.

Především mě na této expedici naprosto zaskočilo,

jak dobře celá naše výprava spolupracovala.

Všech deset lezců dosáhlo pátého tábora.

Když se vrátil z výpravy na Everest, jeho firma ho propustila,

protože trávil moc času mimo práci.

PŘÍLETY

Ve Varšavě je slavnostně uvítala spousta novinářů.

Katowická televize se rozhodla pro speciální reportáž

„Návrat šampiona do práce.“

Když Jurek přišel do firmy, štáb na něj už čekal.

Jakmile je ředitel firmy uviděl, šel za Jurkem

a řekl mu, že ho nakonec nevyhodí.

Gratuluji vám a přeji mnoho úspěchů do budoucna.

Moc vám děkuju.

- Moc gratuluju. - Díky.

Chci vám poděkovat za to, že mi poskytujete podmínky,

v nichž můžu pěstovat svou vášeň pro horolezectví.