Look Beyond (Lo sguardo oltre: Look Beyond)

Jdi mu po rameni!

Dobrý, v pohodě!

Šampion? Ne.

Upřímně řečeno se za šampiona nepokládám.

Spíš za člověka, který tomu chce dát všechno.

Za člověka, který ví, že ragby se nedá hrát do konce života,

takže je třeba maximálně využít čas a uvědomit si,

jaké je štěstí mít možnost dělat, co máte rádi,

a věnovat se své vášni.

A taky nerad prohrávám.

- Viděli jsme obvaz a… - Mami.

Máme druhej poločas.

- Pozdrav strejdu Iana. - S kým hrajete?

Jaká je Jižní Afrika?

A co ruka?

- Koukej. - Bloemfontein.

Kola autobusu se devět hodin otáčejí…

Bylo to dlouhých devět hodin.

- Ahoj, princezno. - Lallie, koukej.

- Ahoj. - Tak co řekneš?

Prohráli jsme si to v posledních osmi minutách.

Ano.

Ale když jsi střídal, připadal jsi mi unavený. Ne?

Jo. A myslím, že příští zápas bude můj padesátý.

To je bezvadné!

Říkal vám Philip,

že pořád chodil do školy pozdě?

Vždycky tvrdil, že za to může náš táta,

protože jezdí moc pomalu.

Jízda do školy

nám přitom trvala jen dvě minuty.

Philip se vždycky probudil deset minut před začátkem vyučování

a svedl to na tátu.

Táta měl být… Máma je v Itálii. Sledovali mě.

Takže ano, je to…

To je fuk, prostě se s nimi rád vidím.

Tady stavějí rampu.

Není tu parkování.

Lidi asi pojedou veřejnou dopravou.

Rodina je pro mě moc důležitá.

Jsem nejmladší ze čtyř dětí.

S bratrem Philipem nás od sebe dělí deset let.

Měl jsem štěstí, že mě vychovala

nejen máma, ale i sestra Emma.

Emma je neuvěřitelná,

a když jsem byl kluk, hodně mi pomáhala.

Mám velké štěstí, že jsem měl upřímnou a otevřenou rodinu.

Všichni mi pomáhají dodnes, cítím jejich blízkost.

Máma mi před každým zápasem i po něm píše SMS.

Na rodinu nikdy nezapomenu.

Ráno, když se… narodil,

přijel táta, vyzvedl nás z Junina domu

a oznámil nám, že máme dalšího bratříčka.

Byl jsem z bratříčka naprosto unešený.

BRATR

Byl strašně hodné dítě.

Ale moc dobře nespal.

Všichni jsme starší než Ian. On je benjamínek, takže…

Dobře si vzpomínám, jak se narodil.

SESTRA

Nejvíc ze všeho mě asi ohromuje,

když si spojím to, co později dělal,

se vzpomínkou, že míval…

Vzpomínáte na ten postroj, který se upevnil na horní zárubeň

a dítě pak v něm skákalo? A…

On ho zbožňoval. Trávil v něm celé hodiny a byl úžasný.

Bylo mu sotva pět nebo šest měsíců,

ale už se přitahoval a houpal jako…

Lítal strašně rychle tam a zpátky.

Podle mě bylo už tehdy zjevné, že je sportovně založený,

hbitý a fyzicky velmi zdatný.

Ona jde tamhle…

A Ian se soustředí na to, aby…

Ne. Pamela se soustředí na chůzi a Ian na hihňání.

Je to dobré?

Je to dobré?

Tady máš.

Ano, Ian je o devět let mladší než Philip,

takže Philip nebyl zrovna nadšený, když se Ian narodil.

Philip byl totiž mazánek, a najednou tu bylo další dítě.

MATKA

Takže byl Philip trochu zaražený, ale překonal to.

Starší dvě děti Iana bezvýhradně milovaly.

Syn Andrew Iana zbožňoval, což platí dodnes.

Vlastně je to Ianův kmotr.

A dcera Emma mu byla druhou mámou,

protože jí bylo 12, když se narodil.

Philip ho používal trochu jako hračku.

Svazoval ho, pohazoval s ním,

hrál si s ním na zahradě

a zapomínal, že Ianovi je teprve půl roku.

Vzpomínám si, že jsme se dívali…

Bratr Andrew, sestra Emma a já

jsme se dívali na slavný australský film Home and Away

a najednou nás máma s tátou… živě si na to vzpomínám…

BRATR

Po večeři si nás zavolali do kuchyně

a prostě nám oznámili: „Budeme mít další dítě.“

A od nás tří sourozenců se za to dočkali

tří radikálně odlišných reakcí.

Bratr Andrew se sesypal, usedavě plakal,

objímal mámu a pokládal to za úžasnou zprávu.

Sestra se chovala zdrženlivěji, ale taky byla potěšená.

No a já jsem totálně znechucený utekl z domu.

Byl jsem obletovaný,

všichni mě jako nejmladšího hýčkali

a najednou, po takové pauze, mě měl z výsluní svrhnout nějaký vetřelec.

Takže jsem si prošel dlouhým obdobím vzdoru.

Koluje rodinná historka, že po třech dnech…

Živě si na to vzpomínám.

Seděl se mnou v obýváku a já měl u sebe švihadlo.

A rozhodl jsem se ho svázat.

Pak přišli naši a s hrůzou zjistili,

že mají doma tři dny staré dítě svázané švihadlem.

Během roku 1993

mělo Irsko nakročeno k postupu na mistrovství světa,

jenže v říjnu mu Španělsko plány překazilo.

Teď musí tým jet do Windsor Parku,

kde mu výhra zajistí bezpečný postup.

Situace se začala…

Táta byl talentovaný sportovec.

Máma hrávala hokej až zhruba do doby, kdy se narodil Ian.

Chodil jsem na její zápasy.

Oba to prostě měli v sobě.

A rozhodně se to na Iana přeneslo

ze všech čtyř dětí nejsilněji.

Vzpomínám, že jsme hráli na zahradě

a on na mě jednou zkusil takový trik.

Nikdo ho to neučil. Prostrčil mi míč mezi nohama.

Bylo na tom krásně vidět, že tenhle cit pro sport

se prostě nedá naučit.

Takže jeho přirozené schopnosti byly od začátku dobře patrné.

Připravit, pozor, teď!

Výborně!

Ale utíkej k mamince! K mamince! Rychle!

Poběž! Tak poběž!

Jo!

Tati.

- Tati. - Ano?

Všemohoucí Bože. Chvalme Pána.

- Tati. - Pomodli se, Iane.

Amen. Chvalme Pána.

Moje dobrá manželka Pam je z Dublinu,

narodila se tam a vyrostla tam.

Já pocházím ze srdce venkovského Irska.

OTEC

Z velmi slavného hrabství jménem Tipperary.

Je to nádherná zemědělská oblast.

Můj otec byl vikář a rektor v kostele

a já jsem to zdědil. Jsem vikář a kněz.

Můj nevlastní bratr byl taky kněz, ale nedávno zemřel.

Takže jsem zůstal sám.

Ale původně jsme byli v rodině tři s kněžským svěcením.

Poznali a vzali jsme se v roce 1974.

Asi dva roky jsme zůstali v jeho tehdejší farnosti,

kde se léčil,

a pak jsme se odstěhovali na předměstí Dublinu,

do Whitechurch, kde je opravdu nádherně.

Máme velmi blízko do centra, bydlíme vedle hor

a zároveň jen kousek od pobřeží.

A tak jsme tady.

Měl krásně dlouhé kurdnaté vlasy.

Nechtěl si je nechat ostříhat.

Říkali jsme mu: „Iane, kdy se necháš ostříhat?“

A on na to: „Ne, nenechám se. Nenechám se.“

Iane, kdy se necháš ostříhat?

- Zítra. - Ostříháme tě.

Ne, nenechám se.

- Půjdem do toho? - Ne.

- Ale já tě chci ostříhat. - Ne.

Jsem na Iana neuvěřitelně hrdý

a taky jsem rád, že je to můj bratr

a nejlepší kamarád.

Co je to rodina? Pro mě je to moje rodina.

Takže moji rodiče a tři úžasní bratři.

Myslím, že jsme všichni úplně jiní,

že každého z nás úplně jinak vychovali,

takže děláme úplně jiné věci.

Například Ian je profesionální sportovec, kdežto já nesportuju vůbec.

Nechytím ani míč. Ale v tom je krása naší rodiny.

Jsme všehochuť nejrůznějších věcí.

Zima prý člověku prospívá.

Zbavuje ho všech smrtelných nemocí.

On tam jde zas?

Ragby jsem začal hrát ve dvanácti, když jsem chodil na střední,

a Ian navštěvoval s mámou všechny moje zápasy.

Rodina se návštěvou svých utkání vzájemně podporovala.

Jeď, Callume!

Hezky jsi to zatáhl.

Srovnat vlevo!

Postav ho!

Živě si pamatuju, jak Ian procházel fází,

kdy se převlíkal za Batmana a Robina.

Měl pár opravdu strašných převleků, které používal k tomu,

aby se vydával za různé superhrdiny,

a během mých zápasů pak pobíhal podél lajny.

A holky, které tam koukaly na zápas,

do něj byly blázen a rozmazlovaly ho

v tom jeho oblečku Batmana a Robina.

Vždycky mi to připadalo vřelé a přátelské.