İlk 200 satır.
Vlakové nástupiště bez zábradlí
je pro nás...
jako visutý most.
- Kde právě teď jsi?! - Jsem u Akane.
Slyšel jsem, že na stanici Nidžimači spadl někdo slepý.
Aono dneska vlakem nejel?
Říkal mi, že po tréninku jede na stanici Nidžimači.
Promiňte! Promiňte, prosím, nechte mě projít!
Promiňte! Nechte mě projít!
Zahýbáme doleva!
Teď jedeme rovně!
Aono...?
Aono!
Aono...
Soro? Akazavo?
Aono.
Žiješ!
Jo.
Soro... Ty brečíš?
Nebrečím.
Lžeš.
Nezahrávej si se mnou, vždyť to ani nevidíš.
Aono, jsi zraněný?
Já nejsem ten, kdo je zraněný.
Ty ne...?
Omlouvám se...
Kurokawo?
Trochu jsem si zranil nohu.
Proč jsi zraněný?!
- Ty jsi zachránil Aona? - Ne...
- To Hijama ho zachránil. - Co?
Hijama?
Už jste tady.
- Zdravím. - Procházím za vámi.
Hm, tak jaká je situace?
Po tom, co jsem ti zavolal,
jsem běžel na stanici.
S dovolením!
- Slyšel jsem, že tam spadl někdo slepý. - Co?
- Kdo to byl? Nejmenoval se Aono?! - To... To...
Vždycky kecá kraviny a nosí košili!
Někdy říká dobré věci, není to on, že ne?!
- Prosím, uklidněte se! - Kurokawo?
Aono?!
- Hej, jsi skutečnej, že jo? - Ano.
- Žiješ, že jo?! - Ano... Ano.
- Díky bohu! - Kurokawo?
Hijamo...
Hijama mě zachránil!
Jo?
- Aono, jdeme. - Co? Co?
- Au, au! - Jsi v pořádku?
Kurokawo, co se stalo?!
Omlouvám se... vždyť je to vtipný!
Ale počkej... Jsi v pořádku, Kurokawo?
O nic nejde.
Jen mi řekli, že budu muset zůstat přes noc, aby to ráno mohli zkontrolovat.
Aha.
Omlouvám se...
A? A co Aono?
Co se stalo na stanici?
Kvůli praktikům jsem se setkal s Hijamou na nádraží.
- Omlouvám se! Jen jsem do někoho narazil...
a sešel z cesty...
A pak jsem nevěděl, kudy jdu .
Pravda je...
že bylo by to v pořádku, kdybych jen požádal o pomoc .
- Aono! - Co?
Promiňte! Promiňte, prosím, nechte mě projít!
Nechte mě projít!
Kdyby tam nebyl Hijama...
spadl bych z nástupiště a zemřel.
Měl jsem se s tebou setkat u brány.
- Je to moje zodpovědnost. - Ne.
Je to stanice, na kterou jsem zvyklý, takže jsem tě poprosil, abychom se sešli na nástupišti.
I když jsi na to zvyklý,
měl bys vědět, že je to nebezpečné, protože tam není žádné zábradlí.
Pro nás je to přece jako visutý most...
Co je to za visutý most?
Na většině mostů je zábradlí, aby lidé nespadli, že?
Jo.
Tak je to most bez něj.
To je děsivé!
Vždycky je to pro vás tři tak děsivé?!
Jo...
Jsem komik Hamada Jútaró.
Narodil jsem se se špatným zrakem a sotva vidím.
Každý třetí člověk se zrakovým postižením někdy spadl z nástupiště.
Ročně se vyskytne přibližně 3 000 případů pádu z nástupiště.
2 až 3 procenta z těchto případů jsou zrakově postižení lidé.
Mimochodem, nejčastěji padají opilí lidé.
Závěrem lze říci, že je to nebezpečné nejen pro lidi, kteří nevidí.
Stále existuje mnoho nástupišť bez zábradlí.
Pokud náhodou uvidíte někoho padat z nástupiště,
stiskněte prosím nouzové tlačítko.
Mimochodem, při chůzi po nástupišti
v jednu chvíli vedle mě šla stará paní, kterou jsem neznal.
A zatímco sledovala pohyb mé hole, říkala dobře, dobře, dobře.
No, co je to s tebou?!
No, jestli si nejste jistí, tak se prosím zasmějte.
Takže lidé, kteří vidí, také padají.
Není to příliš známý fakt, ale zábradlí tu nejsou jen kvůli lidem, kteří nevidí.
Slečno Jukiko, prosím, už nejezdi vlakem sama.
Nemusíš se tolik bát.
Ale co když si nikdo nevšimne, že jsi spadla?
Jo no...
Překvapivě si toho mnoho lidí nevšimne...
Mohl jsem být jedním z nich.
Než jsem se setkal se slečnou Jukiko, neměl jsem o slepcích zvláštní povědomí.
Ale je v pořádku, když na tebe někdo, koho neznáš, zavolá?
Když mám potíže, chtěla bych, aby mě někdo oslovil.
Ano, byl bych opravdu rád, kdyby mi někdo řekl, že jsem v nebezpečné situaci.
I pro mě bylo zpočátku trapné se ozvat a vyžadovalo to odvahu.
Ale i tak...
- jsem opravdu ráda, že tam byl Hijama. - Ano.
Jsem vám opravdu vděčná.
- Moc vám děkuji! - Ne, ne, to není třeba.
Opravdu to nikde nebolí?
Ne. Když zůstanu v klidu, je to opravdu v pořádku.
Dobře.
Ale jak se dalo čekat, ten chlap je opravdu úžasný.
Ten chlap?
Myslím Hijamu.
Zachránil Aona.
Jsem mu opravdu vděčná.
Byl to přece tvůj hrdina z dávných dob.
- Co? - Neříkal to tvůj otec?
První láska slečny Jukiko byl hrdina z fotbalového klubu.
Zajímalo mě, co to bylo za člověka.
Ani v mých představách to nebyl tak skvělý a příjemný člověk.
Napadlo mě, jestli nežije v jiném světě, než je ten můj.
Někdo jako já, kdo ani nezachránil Aona,
se zranil zbytečně.
Jsem vážně trapnej...
Díky tomu se všichni mohli zasmát.
Jsi skvělý, tak jak jsi.
Ne, musím být trochu hrdinštější...
To jsou...
věci, ve kterých nejsi dobrý, které jsem si...
Co?
Co tím myslíš?
Vymyslela?
Samozřejmě, že ne!
Zamilovala?
To také ne?!
Je to tak!
Jo?
Víš,
mám to stejně.
Pane Kurokawo, změříme vám teplotu!
Tak prosím.
Děkuji.
Aj: CatOven Čj: Zíza
Tak takhle to vypadá...
Vypadá to výborně!
- Opravdu? - Ano!
- Vypadá to perfektně. - To jsem ráda...
- Jukiko. - Ano?
- Vezmi si to s sebou. - Co je to?
Zdá se, že u Kurokawy doma nic není.
- Tady je čaj a sladkosti. - Děkuji!
Sklapni, sklapni.
Tati... Co to děláš?
- Ne, no, to je... - Tati, není to můj bezpečnostní bzučák?
Zkoušel jsem, jestli funguje správně.
- Proč? - Protože, Jukiko...
- Jdeš ke Kurokawovi, že? - Ano.
- Nevíš, jaké nebezpečí u něj na tebe čeká... - Co?
Tati, Kurokawa k nám taky přišel, že jo?
To není totéž, ty to nechápeš...
Říkala jsem ti, že ho budu doprovázet z nemocnice.
- Počkej, tati! Tolik jich není potřeba! - Jak jsem říkal...
Nejlepší je to mít, pro všechny případy.
- Není to potřeba! - Tati...
- Au, to bolí! - Takový hluk! Tati!
Jen jsem se ho dotkl...
Kurokawo.
Slečno Jukiko.
Berle?
Tak je to venku.
To jsi měl přece říct!
Doktor jen přehání!
Aha...
Slečno Jukiko, prosím, počkej na mě!
Jau, to bolelo!
Omlouvám se!
Ne, jsem v pořádku.
Promiň, Kurokawo, ale mohl bys jít za mnou?
Je nebezpečné, co když tě udeřím?
Dobře.
Aha... Morio to má těžké.
Chvíli bude chodit o berlích.
Bude sám v pořádku?
Chlubil se, že ho Jukiko doprovází.
To je lásky.
Co? Počkej chvilku.
Bude to s Jukiko v pořádku...?
Aha.
To je strašné!
Jsme tady.
No comments yet. Be the first to leave one.