Murder in Pont-L'Évêque (Meurtres à Pont-L'Évêque)

VRAŽDA V PONT- L'ÉVÊQUE

Vítejte ve věznici “Joyeuse Prison“.

Přijďte se podívat na útěk Reného Lacagneho.

Nezapomeňte, že pouze návštěvníci v přestrojení

mohou vstoupit dovnitř.

Děkuji. Tudy, prosím.

- Ahoj, děti. - Ahoj.

Jsem ředitel věznice “Joyeuse Prison“ .

Rozhodl jsem se nechat cely otevřené.

To nemůžete!

- A hlavní vchod taky. - To nemůžete, tohle je věznice.

- Mám to udělat? - Ne!

René Lacagne utekl oknem.

Prořezal mříže.

Prosím, mějte připravené pozvánky na prohlídku s průvodcem.

Ahoj, Alexi.

Tady je ten šampión!

- Jsi zpátky? - Z Réunion jsem odešel.

- Jak je to dlouho? - Netuším.

Děkuji.

- Tak já jdu zase zpátky do práce. Zatím. - Jasně.

Děkuji.

Proto jsem založil spolek “Joyeuse Prison“.

Abychom na spravedlnost koukali jinak.

Tak jako to udělal ten vězeňský dozorce koncem 40. let.

Děkuji.

Chápu, proč zdráháte.

Jako vyšetřující soudce

denně činím těžká rozhodnutí.

S recidivou se musí něco udělat.

Ta čísla jsou hrozná.

Ale asi budete souhlasit, že vězení není vždy to nejlepší řešení.

Ahoj, Georgesi.

- Juliene! - Jak se máš?

- Je z tebe dospělý. - Už bylo na čase.

- Skvělý proslov. - Viděl jsi už Marion?

- Je tady? - Marion, podívej, kdo přišel.

- Ahoj. - Georgesi, už je čas.

- Musím jít něco oznámit. - Dobře.

Slyšela jsem, že jsi zpátky.

- Jak se máš? - Dobře.

50. léta ti sluší.

Díky.

Poprosím o vaši pozornost.

Poslední prohlídka věznice začne za pár minut.

- Théo a Lucie budou vaši průvodci. - Můžeme?

Příjemnou návštěvu.

Tato věznice byla postavena na začátku 19. století.

Byla navržena pro 40 lidí,

ale někdy zde bylo až 100 vězňů.

Byla to smíšená věznice.

Když byl Fernand Billa jmenován ředitelem,

říkali tomu “Joyeuse Prison“ neboli “Veselá věznice“.

Vězni měli na starosti údržbu a administrativu,

jako například archivy.

V roce 1951

útěk slavného gangstera, Reného Lacagneho,

ukončil celou tuhle veselou záležitost.

V této budově je několik pater...

Co je?

Co se děje?

To je pan soudce.

Panebože!

Dámy a pánové,

jako policejní inspektor vás žádám, abyste šli dolů.

Prosím, zachovejte klid.

- Ověřte jejich doklady. - Ano, pane.

- Dobrý den. - Dobrý den.

Jsou nahoře.

- Mám všechno zrušit? - Ano.

Nějaké novinky, Lucie?

Všichni kromě té úřednice odešli. Chtěla tu zůstat.

- Kdo je ta úřednice? - Marion.

Aha.

Francku, co tu děláš?

Neřekli ti to?

Vyšetřování velím já.

O co tady jde?

Případ přebírá vyšetřovací tým.

Takže jdu zpátky dohlížet na dopravu?

O tom já nerozhoduju.

Pošli mi všechny informace, které máš.

Jo a prý na té akci natáčel nějaký novinář.

Budu ten záznam potřebovat.

Kdo je tenhle namyšlenec?

Můj bratr.

Dobře.

Ahoj, Florence.

Byl uškrcen

tímhle hedvábným šátkem.

Dobře.

Myslíte, že šlo o sebevraždu?

Nevypadal deprimovaně.

Jenže to nic neznamená.

Měl na sobě dva kostýmy. Zvláštní.

Na té akci byl za dozorce.

Teď je převlečený za vězně.

Možná vzkaz nebo se kvůli něčemu cítil špatně.

Nikdy se kvůli ničemu špatně necítil.

Podívejte.

Ta modřina na spánku je čerstvá.

Někdo ho před smrtí uhodil.

- Čím? - Nejspíš pěstí.

Šlo o násilné údery.

Útočník měl nejspíš prsten.

Podívejte na ty trhliny v kožní tkáni.

Nebo touhle holí. Právě jsme ji našli.

Možná to nebyla sebevražda.

Pitva to potvrdí.

- Pane? - Ano.

Vím, že jsi celou situací frustrovaný.

Ale to já mám ten případ na starosti.

Pardon.

Paní prokurátorko.

Ano. Jsem na místě činu.

Dobře.

Dám vám vědět.

Na shledanou.

Nějaký problém?

Máme málo lidí.

Prokurátorka chce, abych pracoval s...

S?

S tvým týmem.

Takže ty a já.

Výborně.

Buď rád, že mi teď můžeš rozkazovat.

Držme se případu.

Ano, pane.

Omlouvám se, to ode mě bylo necitlivé.

Měl jsem se zeptat, jak se máš.

Nebo jen pozdravit.

Máš pravdu, držme se případu.

- Vidíš? - Tak co si o tom myslíš?

Myslím, že jde o vraždu,

ne o sebevraždu.

Byl napaden.

Jedno nevylučuje druhé. Může to s tím souviset.

Kdo ví, co si lidé myslí?

Ale tobě je jedno, co si myslí.

Radši se držím faktů.

Jo, jasně.

Víš, že Marion byla úřednicí soudce Daniela?

Ano.

- Párkrát jsem na ni při práci narazil. - Děkuji.

Nechápu to. Byl na odchodu do důchodu.

Byl v pořádku.

Proč by to dělal?

Zatím nevíme, co se stalo.

Jak to myslíš?

- Pracovala jsi s ním. - Ano.

Trávil s tebou hodně času.

Nevšimla sis něčeho zvláštního?

Jestli chceš, můžeme to probrat zítra.

Ne, je to důležité.

Bylo v jeho osobním životě všechno v pořádku?

Byl to samotář.

Co vím, tak neměl žádnou manželku ani milenku.

Jediná žena v jeho životě: jeho matka.

Co tím myslíš?

Žili spolu.

Když byl s ní, choval se jako chudý chlapeček.

Je těžké nebýt milován.

To je pravda.

Jo, jistě.

- Prosím? - Co?

Nezměnili jste se.

- Můžu jít? - Jasně.

Jdeme, tati.

Ahoj.

Zatím, Georgesi.

Zatím, Georgesi.

- Parkuju tamhle. - Dobře.

Jak se má Louise?

Dobře.

A holky?

Rád bych je viděl. Přivezl jsem jim pár dárků.

Bezva.

Nepoznají tě.

Už je to dlouho...

Uvidíme se zítra.

Uvidíme se zítra.

Mezi spánkovou kostí a tvrdou plenou mozkovou byla krev.

- Což znamená? - Oběť zřejmě ztratila vědomí.

- Praštili ho tou holí? - Ne, měla jsem pravdu na začátku.

Útočník použil pěsti a nešetřil se.

Podívejte.

Podívejte na ty drobné zlomeniny.

Je možné, že ten, kdo ho srazil,

pak tělo odtáhl,

přivázal k zábradlí,

hodil přes okraj a oběsil?

Ano, je to pravděpodobné.

Podívejte.

Jeho boty zanechaly tyhle stopy.

Oběť museli k zábradlí odtáhnout.

- Byly tam otisky prstů? - Ne.

A co na tom šátku?

Je těžké získat otisky z hedvábí.

Ten šátek vypadá staře a v dobrém stavu.

Nevzpomínám si, že by ho měl.