Waiting for Barcelona

Proč nemůžem všichni žít v jednotě

a být spolu?

Hlad mě ničí, jdou po černoších, lidi umírají.

Ale proč?

Panebože.

Nic tam není.

Na takováhle místa občas dávají tašky, abych si je mohl vzít.

Nemám to jen z popelnic.

Všude se dá něco najít.

Jmenuju se Mou.

Hele.

Jsem tady skoro deset let.

Už jsem ženatý.

Oženil jsem se.

Takže už tohle nebudu dělat dlouho.

Až dostanu papíry, začnu si hledat něco jiného.

Pak se budu živit hudbou.

Chci mít dcery. Chci tady mít ženu.

Chci mít dům.

Ale čekám, až mi dají papíry, takže jen tak zkouším.

Jsem připravenej.

KAPITOLA PRVNÍ: CESTY

- Jak se máš, kamaráde? - Dobře.

- Je to těžké, že? - Jo, těžké.

- Došly mi cigarety. Jinak bych ti dal. - Neměj starost.

- Díky. - Já děkuju.

Teda, tohle je super.

Tohle je vojenské. Já jsem voják.

Voják života. Voják míru. Jsem voják míru.

Jsem rád, že jsem to našel.

Když jsem odcházel z Gambie, bylo mi kolem 14 nebo 13.

Když sem člověk přijde, nehledá jen peníze.

Hledá cesty.

ZÁKAZ NÁKUPU OD POULIČNÍCH PRODEJCŮ POD POKUTOU 50 EUR.

Asi musíme…

Je tam policie a my musíme…

Třeba ten chlápek v parku je tajný policajt.

Je jich tam víc.

Dám kolegům vědět, že je tam policajt.

Muhamete!

Dám to kolegovi.

Raz, dva, tři, teď!

Každý den tu afrikujem, afrikujem,

každý den tu afrikujem,

afrikujem, afrikujem, v tomhle ghettu.

- Afrikujem v ghettu. - Raz, dva, tři, teď!

Nemáme tu ani co jíst, ani kde spát,

- Ani kde pracovat. - Boome, zarapuj něco.

Mrkej na to, vole.

No tak, Boome. Pojď do toho, brácho.

No tak. Do toho. Rapuj.

Raz, dva, tři, teď!

- Jo. - Tady nás máte.

- Raz, dva, tři, teď! - Espacio Inmigrante, tady to je.

PRO IMIGRANTY

Tady bydlíme. Tady jsem doma.

Díky, hoši.

- Díky moc. - Raz, dva, tři, teď!

Děkuju.

Říkej totéž, co dav…

Lidi jsou otroci!

Počkej, kamaráde, cos to říkal?

Jsem důkazem všeho špatného, co se tady děje.

Jen se koukni, kde je problém.

- V pohodě? - To nic není.

- To nic není. - Aha, pardon.

Je dobře, že jim ukazujeme, jak žijem, že?

Umím španělsky.

Ukazuju jim, jak tady přežíváme. Sbíráme šrot, nic jiného.

- Je to dobrý, fakt. - Díky, příteli.

Díky moc.

Pojďme.

Takhle tady žijeme, že?

Tohle dělám každý den.

Říkal, že lidi jsou otroci. Má pravdu.

Lidi jsou otroci lidí.

Jednoznačně. Nejprv jsem mu nerozuměl.

Myslel jsem si, že mi nadává, ale on ne.

Otroky lidí jsme my,

co sbíráme šrot, a přitom se dá dělat tolik věcí.

Ale oni nám nedají příležitost.

Jen vám ukazujem, co běžně děláme.

Jo.

Šrot jde na trh.

Ceny stoupají a klesají.

Dneska stojí měď třeba euro a zítra už tři.

Tak to funguje.

Přicházejí sem s vozíky

a snaží se uživit na ulici.

Zároveň tak uklízejí Barcelonu.

Když přijede náklaďák, naložíme ho a prodáme to do továrny zpracující kov.

Druhů kovu je spousta: měď, olovo, mosaz…

Kdybych je měl vyjmenovat, nikdy bychom neskončili.

- Pak musíme každou věc… - Nenatáčet!

Ještě!

Denně dostáváme kolem osmi, deseti tun.

Když skončím se sběrem šrotu,

dveře jsou na druhé straně.

Takže sem přijdu, zahraju si s klukama basket,

nebo přijdu sám, to je fuk.

Tohle je každopádně můj první život.

Teď jsme na La Rambla.

Snažím se přejít.

Jdu na místo, kde možná něco najdu.

Ale nic neslibuju, když nikdo nic neslíbil mně.

Dělám dvě věci.

Jsem totiž i top manta, pouliční prodejce.

Když to nejde kvůli policii,

vezmu vozík a jdu jinam.

Nenechají nás prodávat,

policajti tomu zamezujou fakt agresivně.

Chovají se k vám jako ke zvířeti nebo zločinci.

Chtějí vás honit nebo mlátit.

Člověku z toho jde hlava kolem.

Chcete jedny? Co sháníte?

Armani…

Honem! Dejte mi o deset euro míň. V pohodě.

Co si myslíte o té knize? Co je to za znak?

Znak nacismu?

Vidíte, a proto… V pohodě, to nic.

Proto jen těžko přežíváme. Kvůli těmhle lidem.

Dobře.

Teď tady nemají nacisti moc.

Ale já bych jich dokázal postřílet klidně i 15.

Dělám si srandu. Ale nacismus je hnus.

Nacista nemá nikoho rád.

Tak je to. Někdo jde ven. Ahoj.

Pardon. Díky.

Lásko moje.

Lásko.

Nechám to tady, dokud se nevrátím. Dobře.

Zlato? Jsi v pohodě?

Hned jsem zpátky, jo?

Už jdu.

- Dej mi to. - Tohle? Na zemi?

Přijdu hned.

KAPITOLA DRUHÁ: REBELSKÁ PÍSEŇ

Tohle je dobrý míč.

Už splňuju podmínky.

Teď budu mít papíry a budu dělat

samé skvělé věci, třeba číšníka nebo zpěváka.

Když jsem tu byl v 17 letech,

dostal jsem papíry a ztratil jsem je.

Nevnímejte mě tak, ale šel jsem do basy.

Na čtyři roky.

Byl jsem dítě ulice.

Což prý není správné.

Takže si tady doteďka musím platit všechno sám.

Z práce mi nezaplatí nic,

protože jsem kdysi prodával trávu.

Teď se živím tímhle.

Vězení není pro lidi.

Vězení vás má zabít, udělat z vás blázna,

mrhat vaším časem, mrhat vaším životem.

Chápete?

Když mě pustili z basy…

ODPAD

…žil jsem dva roky v ghettu.

Bydlel jsem tam.

Jednou jsem nějakému chlapovi zaplatil čtyři piva.

Chtěl jsem to zpátky a on na to:

„Jo, peníze mám venku.“

Šli jsme ven a já ho o ty peníze požádal.

A on mě chytil a snažil se mě uškrtit.

Takže si musím dávat větší pozor.

Ale to je život. Jen život.

A tam můj život málem skončil.

Dám ti tohle.

Espacio Inmigrantes jsme založili před třemi lety,

poté co španělská vláda schválila zákon,

který znemožňuje imigrantům přístup ke zdravotní péči.

Máme tři doktorky, které chodí na běžné kontroly.

Pak máme tři psychology.

Momentálně nejvíc podporujeme projekt

„Veřejný svaz pouličních prodejců“,

který se skládá hlavně z uprchlíků z Afriky, Pákistánu a Bangladéše,

kteří byli po mnoho let biti a pronásledováni.

Některé i zavraždili.

Teď to pořádně roztočíme

ve Španělsku v Hospitaletu.

Spolu s bráchama.

A pak s těmihle kámoši. Jsem tu zrovna s nima.

Podle krve poznám, že jsou to mí bratři.

To je můj brácha. Jsme jedna velká rodina.

Páč on ví, že je to v plném proudu

a mě to nesemele.

- Počkej, dám to do nabíječky. - Mír.

Otevři to a oprav to.

Láska a jednota.

Vibrace se mění.

Hej, brácho! Něco ti povím.

V tomhle životě jsou jen dva. Ten dobrý a ten zlý.

Věř mi. Je to stejné jako levá a pravá strana.

To jsem chtěl říct.

Je to pravda, nebo lež?

- No? - Pravda, pravda…

Pro koho to je?

Pro nás.

Teď říkáš, že je to prý pro nás.

A to já nerad.