İlk 200 satır.
Nevadí ti, když se tě dotkne noha?
- Nohu na nohu? - „Dej ty svoje hnáty pryč.“
Když budu sedět se sourozenci na gauči a bráchova noha se mě dotkne…
- Zlatíčko! - Ahoj.
- Děláš si srandu? - Ahoj!
- Je zpátky. - Ahoj!
Pojď nám všechno říct!
Moc jste mi chyběly!
Co se přesně stalo?
- Zaprvé… - Řekni nám, co se stalo!
Pořád to trochu bolí, ale…
- Co? - Jdu dovnitř.
Nevím.
A…
Byla tam malá lahvička a já jsem si chtěla dát…
- Ne! - …kapky do očí.
Neříkej, že to bylo lepidlo.
Lepidlo na nehty.
- Kecáš! - Lepidlo na nehty.
- Musela ses hrozně bát. - Bála jsem se.
- Bála bych se. - Bála jsem se, že oslepnu.
- Lepidlo na nehty? Co? - Já vím.
- Vidíš? - Viděla jsem rozmazané.
Jeli jsme do nemocnice,
napojili mě na infuzi s kapačkou,
já tam seděla, vypláchli mi oko
a snažili se vypláchnout to lepidlo.
- Panebože. - Bylo to hrozný.
Nechápu, že jsem to udělala.
Láska je napůl slepá. „Jdu do toho naplno, oslepnu.“
LÁSKA JE SLEPÁ
Vybrala jsem si Vica St. Johna za manžela.
Lásku mezi lidmi nezastavíš.
Znám ho a znám jeho srdce.
A opravdu věřím, že on mě vidí stejně.
Je to ten nejlepší pocit v životě a ještě krát milion.
Šílený, že se můžeš zamilovat do člověka, kterého jsi neviděl.
S Christine bychom se v běžném světě asi vůbec nepotkali.
Ona viděla moje nejzranitelnější stránky,
slyšela bolestivé příběhy
a i přesto mě přijala takového, jaký jsem,
chce mě milovat
a zůstat se mnou navždy.
Pro to nemám slov.
Opravdu soudíme lidi na základě jejich vzhledu
a já vím, že už chodil s mnoha různými typy žen,
ale nejprve se zamiloval do mého srdce.
Možná existuje někdo, kdo je víc jeho typ, možná někdo krásnější,
ale on nejprve viděl moje srdce a až potom můj vzhled.
Bez ohledu na to, jak vypadá a jak si myslí, že vypadám já,
je moudrý, inteligentní, je něžný.
Má všechno, co od manžela chci.
Má všechno, co chci.
Christine jsem řekl, že ji nemusím vidět, abych věděl, že ji vidím a že ji miluju.
Tohle je moje snoubenka.
Miluju ji a ona miluje mě.
Nejdůležitější chvíle v životě.
Páni.
Jsi krásná.
Jsi vážně nádherná.
Rád tě poznávám.
Taky tě ráda poznávám.
- Páni. - Já vím.
Jsi to nejlepší, co jsem kdy viděla.
To je šílený.
Asi cítíš, jak mi buší srdce.
Přecházel jsem sem a tam…
Miluju tvé oči a rty.
- Miluju tvoje všechno. - Krásný úsměv.
Ty vlasy. Dlouhé. Mnohem delší, než jsem čekala.
Miluju tvé nitro.
Já vím.
- Jsem rád, že ses přihlásila. - I já.
- Nejšťastnější člověk na světě. - I já.
Jo.
Chci se zeptat znovu.
Christine Louise Hamiltonová,
uděláš ze mě nejšťastnějšího muže a vezmeš si mě?
Ano.
Já asi nemám slov.
Má paní. Moje snoubenka.
- Není to mazec? - Je to šílený.
Právě jsem poznala svého snoubence,
jsem neskutečně šťastná.
Je zvláštní připojit k hlasu obličej.
Tohle je jen třešnička na dortu.
Souhlasím.
- Jo? - Jsem ráda, že si to myslíš.
Miloval bych kohokoli, kdo by přišel.
Nezáleží na tom, jak vypadáš.
Tahle nádherná žena přede mnou… s největším srdcem.
- Děkuju. - Jo.
Moc ti to sluší.
Děkuju.
Děkuju.
- Oči. - Vypadáš líp.
Myslíš, že se takhle cítí i ostatní?
Nebo máme to štěstí jen my?
Kdo ví?
- Miluju tě. - Taky tě miluju.
Christine je jedna z nejmilejších, nejhodnějších
a nejněžnějších žen, které znám.
Těším se, až se vezmeme.
- Myslím, že k sobě ladíme. - Ano.
- To je fajn. - Jo, to je dobrý.
Jo.
Musím se vrátit.
Dobře.
Ahoj.
Bůh je dobrý.
Cítím se jako nejšťastnější člověk na světě.
Nevím, co mám dělat. Hrozně moc o všem teď pochybuju.
- A teď přemýšlím, že… - Ne.
To nevypovídá nic o tobě, ale o něm.
Nic jsi neudělala.
Od Stevena jsem potřebovala
empatii, city a podporu.
Úplně to ignoroval.
Nechápala jsem, co to má znamenat.
Ten první byl tvoje jednička?
Ne. Posledních pár dní byli všichni tři
skvělí a střídalo se to.
Zaměřím se na vztahy s Mikem a Connorem.
Jen doufám, že mě přijmou takovou, jaká jsem.
- Ahoj! - Jak se máš?
Chtěla bych probrat, jak to vidíme.
Hrozně ráda s tebou mluvím,
ale je tu něco, co tě na mně zaujalo?
Líbí se mi tvůj smích.
Myslím si, že v mnoha ohledech máme stejné hodnoty.
Umím si s tebou představit budoucnost.
Jo.
Jediné, co mě trochu vyděsilo,
byl ten náš rozhovor o dětech.
Bože. Dobře.
Panebože.
Nespěchej.
Já jsem vlastně adoptovaná.
Dobře.
Neřeknu ti odkud,
protože nechci napovídat nic o svém vzhledu…
To nemusíš.
Neznám rodinnou anamnézu.
Nevím, kdo je moje rodná rodina.
Takže přivést na tenhle svět dítě…
Děsí mě, že nevím, co by to pro moje dítě znamenalo ve smyslu…
zdravotních problémů.
Já jsem…
se narodila s…
mateřskými znaménky po těle, u kterých bylo vysoké riziko melanomu.
- Dobře. - Tak jsem podstoupila…
už před sedmými narozeninami deset operací k jejich odstranění.
Páni.
A to zanechalo…
jizvy na těle.
A říkám si, že vůbec nevím, co by po mně mohlo dítě zdědit.
A to je fakt děsivý.
Jo.
Nikdy tě nebudu soudit za cokoli ohledně tvého vzhledu
po tom, čím sis prošla.
Děkuju, že jsi mi o tom řekla.
A že jsi mi řekla o důvodech,
proč váháš, zda chceš mít děti.
- Nebo nemít děti. - Jo.
Už jen to, že mi to říkáš,
o tobě vypovídá, že bys byla skvělá máma.
Prostě…
prošla sis těžkými situacemi a zažila životní nejistotu,
buď pyšná na to, kdo se z tebe stal.
Jsi na Zemi z nějakého důvodu. Všechno má důvod.
Tohle jsem tu nikomu neřekl.
Já jsem se narodil předčasně.
Když jsem se narodil…
měl jsem potíže s dýcháním.
A přestal jsem dýchat.
Přestalo mi bít srdce.
- Páni. - A museli mě oživovat.
Babička říká, že jsem „malý zázrak“.
Rád se považuju za bojovníka.
- A to jsi podle mě taky. - Jo.
Díky, že jsi mi to řekla.
- Víš? Jsme bojovníci. - Jo.
Projít si něčím tak náročným
a i přes to se stát takhle úžasným člověkem…
Děkuju, že jsi mi to řekla.
Jsi v pořádku?
Jo. Jsem v pohodě.
Děkuju ti.
Díky, že ses taky podělil o svůj příběh.
To bylo pěkný a zcela souhlasím,
že každý je tu z nějakého důvodu a…
Jsem ráda, že jsi přežil.
Jo, děkuju.
Byla jsem adoptovaná.
Rodiče mi řekli, že mě někdo nechal na nádraží.
Narodila jsem se s mateřskými znaménky po celém těle.
Aha.
Bylo zapotřebí deseti operací k odstranění těch rizikových.
- Jo. - Hodně času v nemocnici.
Mám viditelné jizvy na rukách a nohách.
No comments yet. Be the first to leave one.