Stereo Girls (Les Immortelles)

Pokud nevěříte v nekonečnou sílu přátelství,

není tenhle příběh pro vás.

Můžete ještě opustit sál.

Je jen pro ty, co berou přátelství vážně.

Otevřete dokořán svá srdce, uši a oči.

Tenhle příběh začíná.

To s Lizou jsem začala dělat muziku.

Jsme kamarádky od dětství.

A ne jen tak ledajaké.

Přísahám, že tě ochráním za života i po smrti.

Přísahám, že nás nikdy nic nerozdělí.

Tímto vás spojuji

posvátným poutem věčného přátelství.

Plivni.

V 17 jsme objevily Les Rita Mitsouko. Dostali nás.

NESMRTELNÉ

Naše duo ještě nemělo jméno.

Byly jsme odhodlané dobýt Paříž.

Tři, čtyři.

Vezmu tě jako vlna

co se valí na pláž.

-Vlním se... -Počkej.

Ještě tohle, jo?

Vlním se a blouzním,

hořím, už nejsem hodná.

Tři, čtyři.

Jsi můj rybí muž,

sním o tom, že mě stáhneš na dno.

Moře a v tvém náručí

taju jako kostka ledu.

Takhle, kostka.

Kostka...

Tak. Kostka...

Moře a v tvém náručí

taju jako kostka ledu...

Super. To je bomba.

Byly jsme v maturitním ročníku

a nedaly jsme bez sebe ani ránu,

doslova.

Aby byl člověk sám sebou,

musí se z ne-já stát já.

A toto začlenění probíhá...

nosem a ústy.

Furt nevím, jestli vůbec něco vidí.

Vidí úplný prd.

Pouto se projevuje

tělesnou blízkostí.

Když někoho milujeme, když je nám drahý,

máme chuť ho líbat,

vzít ho do náruče...

přitisknout si ho k sobě.

-Ale být sám sebou... -Je prdlá.

Prosím vás, dobře si to poznamenejte.

Je to důležité.

Aby mohlo existovat já,

musí já produkovat ne-já.

Jak tedy já vytváří ne-já?

Prostřednictvím odpadu.

Našeho odpadu.

Třeba moč je taky odpad?

Přesně tak. Co dál?

Menstruace? To je odpad.

-Sám seš odpad. -Ano, ano. Přesně tak.

A když brečíme, je to odpad?

U člověka najdeme různé druhy odpadu.

Odpad vyvolaný našimi afekty.

Afekty, to je znechucení, vztek,

nebo dokonce i smutek.

Lizo?

Tyto afekty, tvůrci emocí, přináší odpad,

jako jsou slzy, pot,

nebo dokonce i zvratky. -Koukni na ty trapky.

Náš odpad o nás něco vypovídá.

-Paní Collatová. -To, co jsem, může být zdrojem toho,

co vyvolá můj odpor.

V dětství je to naprosto zásadní.

Nemůžeš přijet do Paříže a hned dělat hudbu.

Ale jo, vůbec nikoho neznala, přijela tam.

Potkala tam hrozně násilnickýho chlapa.

Týral ji a nutil ji točit porno.

-Kecáš! -Přísahám.

Pořád jsme se bavily o Catherine Ringer.

O tom, čím si prošla, než potkala Freda Chichina.

Snažily jsme se pochopit, v čem je síla jejich hudby a dua.

Mohly jsme o tom mluvit hodiny.

Vždycky jsme došly k závěru, že je to taková polobohyně.

A byla to kost. To se počítá.

My jsme taky kosti, děláš si srandu?

My jsme drsný Amazonky. Uvidíš.

V Paříži to všem natřem.

Bacha, koukej. Collato.

-Podíval se na mě. Koukal, že jo? -Jasně.

Netuším, co na něm viděla.

Nikdy jsem to nepochopila.

V tomhle ohledu byl náš vkus

úplně opačný.

Počkej.

-No co? -Dáme si cígo.

Myslíš, že ji chce sbalit?

Rozhodně.

Jak se naparuje.

-Máš tu černou fixu? -Jo.

FRANCIE FRANCOUZŮM NÁRODNÍ STRANA

Jsou to všechno kreténi.

-Ten je děsivej. -Ten neprojde.

Jak to víš? Máš věštecký schopnosti?

Jasně. Dokonce ti řeknu, na jaký straně ho nosíš.

Tak mluv.

-Vlevo. -Jak to víš?

V létě jsem zjistila, že každej chlap má dvě strany.

Hele, má tam bouli.

To ne.

Nechte toho, nebo se mi postaví.

Ty v kalhotách nic nemáš.

A co tenhle?

Vlevo.

No jo.

A ten?

Vlevo?

Jo, přesně.

Všichni ho maj vlevo.

Ale ne.

Koukněte na toho dědka.

Vpravo.

Vpravo.

A tenhle má tři koule a žádnýho nemá.

Jenom pahýl.

-On nás viděl. -To se nedělá.

-Jsme strašně hnusný. -Ale prosím tě.

Oni nám taky čuměj na kozy.

To je fakt.

Amazonky by bylo dobrý jméno, ne?

Ne, minule jsi přišla na něco mnohem vtipnějšího.

Něco... Bylo to...

-Napudrovaný prsa? -Ne, to nebylo ono.

-Špinavý kalhotky? -Jo, to je fakt vtipný.

Ale Špinavý kalhotky nezní moc vážně.

Amazonky zní hezky a zároveň rebelsky.

Mohla bych tak pojmenovat písničku

a byla by to naše titulní věc.

Ale jako titulní píseň jsou Špinavý kalhotky chytlavější.

Jo, to je fakt.

Musíme se hnout z místa a uspořádat koncert.

Charlotte, konči. Zavoláš jí po večeři.

Jo, jo, už jdu.

Myslíš, že má holku?

-Kdo? -Collato.

Co já vím. Ale to je snad fuk, ne?

Ale to mění úplně všechno.

Nechci nikomu rozbít vztah.

Vůbec nic nerozbíjíš.

To je jeho problém, ne tvůj.

-Charlotte! -Sakra, táta.

-Musím jít. -Jo, pusu.

Věřím v nerovnost ras. To je přece zřejmé.

Dějiny to dokazují.

Nemají stejné schopnosti ani stejnou úroveň vývoje.

-Ten chlap je noční můra. -Vypnu to.

Snad teď nebude každej večer v televizi.

Aspoň neříká to samý, co ostatní.

Je to tak.

Myslete si, co chcete...

Cože jsi to řekl?

Má právo vyjádřit svý názory tak jako ostatní.

Neříkám, že s ním souhlasím.

Jen říkám, že to nejsou jen blbosti.

Tak teď se asi udělá špatně mně.

Nebuďte tak omezený.

Můžu odjet do Paříže hned teď?

A z jakých peněz budeš v Paříži žít?

Z tvejch, ty debile.

Nejdřív maturitu, pak se pobavíme o Paříži.

Hlavně že ty ji máš.

-Ale mohla jsem. -Tím hůř, že ji nemáš.

Já se starala o vás.

Udělala sis děti s nulou.

Nenechám se urážet od sedmnáctiletý holky.

A co chceš s těma prachama dělat? Sedět na nich?

Rozhodně je nebudu vyhazovat oknem

a živit nevděčnýho spratka.

Kam jdeš?

Dobrou chuť.

Já ho nesnáším. Přísahám, nesnáším ho.

Snad nevolí Le Pena?

Je prostě frustrovanej, nemohl dělat to, co chtěl.

Je mi fuk, že si zkazil život.

Já to odnášet nebudu.

Kéž už bysme vypadly do Paříže.

Ne?

Jo.

Ty už nechceš?

Ne že bych nechtěla, jen nevím, jak to uděláme.

Najdem si spolubydlení.

V Paříži tak bydlí každej. Budem makat, zvládnem to.

Práce není ten problém, ale...

Naši se mohli udřít, abych mohla studovat.

A hudba je pro ně jenom koníček.

A právě proto jim dokážem opak.

Mysli na náš dům. Až budeme mít dům jen pro sebe.

To bude skvělý. Už se moc těším.