H Is for Harry

„SLOVA JSOU NEJVĚTŠÍM NEVYČERPATELNÝM ZDROJEM MAGIE“

PROFESOR BRUMBÁL HARRYMU POTTEROVI

Nevím, jestli chci jít na vysokou nebo ne.

Vypadá to vážně těžce.

Musíte si zapisovat 100 slov a tak.

Bude to trvat věčnost.

Navíc nemůžete podvádět.

To je na tom hrozné, nemůžete podvádět.

Je to děsivé, když na vysoké podvádíte, automaticky jste propadli, že?

Po patnácti letech od mantry Tonyho Blaira: „Vzdělání, vzdělání, vzdělání“

naše školy patrně stagnují.

Navzdory zvýšení výdajů na vzdělání

nedošlo za čtyři roky ke zlepšení

v matematice, čtení, ani vědě.

Chudí mají v Anglii větší šanci neuspět,

než ve většině rozvinutých zemí.

Bílé děti dělnické třídy zaostávají za ostatními,

které jsou bohatší či mají jiný etnický původ.

Jaká chceme, aby tato škola byla?

Jsme na dlouhé cestě.

Před rokem jsme s Rebeccou byli na Feltham High Street

a vy jste se hlásili do školy, která ještě neměla budovu ani učitele.

Hodně jste zariskovali.

ŘEDITEL ŠKOLY

Za to vám jsme vděční.

A uděláme vše pro to, abychom vašemu závazku dostáli.

Věříme, že každé díte může dosáhnout akademického úspěchu.

Výsledky naší země ale v tuto chvíli říkají:

„Této polovině místnosti se bude opravdu dařit.“

ŘEDITELKA STŘEDNÍ ŠKOLY

„A této polovině ně.“

To podle nás není akceptovatelné. Jde o hodně.

I do přední řady prosím, posaďte se.

Ti, kteří stojí, se na tři podívají do foťáku.

Jedna, dva, tři.

Sýr!

Tenhle vyšel! Mockrát děkuji!

SOCIÁLNÍ MOBILITA BOHATÝCH ZEMÍ KLESÁ,

DĚTI ZŮSTALY NA HOLIČKÁCH.

NA PŘEDMĚSTÍ LONDÝNA OTEVŘELI MLADÍ UČITELÉ ŠKOLU,

ABY SE Z TOHO POKUSILI VYMANIT.

7. TŘÍDA PRVNÍ POLOLETÍ

Ráda vás všechny vidím.

Až budete na svých místech,

můžete se nachystat, posadit se a začneme.

Bobby, ty jsi tady. Jahieme, tvoje jméno jsem viděla.

NOVĚ KVALIFIKOVANÁ UČITELKA

Jahiem je támhle, skvělé. Dobré ráno, Ano.

Harry, ty jsi tady a dávej pozor, co říkám.

Pět, krásná rovná záda, čtyři, tři…

dva, jedna, perfektní.

Vysokoškolský týme, všichni jsme na cestě na univerzitu.

Důležité je, abychom neustále mysleli na to,

kam jdeme a jak se tam dostaneme.

Musíme se podporovat.

Tak ze života uděláme lepší místo.

Pomůžeme všem v týmu plnit jejich sny.

A oni nám pak pomůžou plnit ty naše.

- Díky. - Dík.

Každý potřebuje talíř, nůž,

vidličku a hrníček

a každý potřebuje vodu.

Talíř, nůž, vidlička, hrníček, voda. Opakujte se mnou.

Talíř, nůž, vidlička, hrníček, voda.

Talíře, nože, vidličky, hrníčky a voda.

Ne, proč?

Budu mít doučování?

Neudělal jsi úkoly?

Ne, chtěl jsem je udělat včera.

Proto táta říkal: „Vytáhni si složku a knihy.“

A pak jsem to tak dvě hodiny hledal,

přišla sestra a řekl jsem: „Kde je moje složka?“

A ona, že „ji vyhodila“.

Dojezeno.

Volal jsi Hanah?

Mrkneme se, jestli jsi na seznamu, ale asi ano Harry.

Jestli máte doučování kvůli úkolům, už jsme mluvili s vašimi rodiči.

A důvod, proč jsme vám ten úkol dali,

byl ten, abyste měli něco na práci přes prázdniny,

co by vám pomohlo rozvíjet to, co jste se naučili v letní škole.

Je smutné, že hned první den

nemáte hotové úkoly a musíte na doučování.

Pomůže vám to s učením a díky tomu zjistíme,

co už znáte, co neznáte a s čím potřebujete pomoct.

BUĎTE HODNÍ KE SVÉ MYSLI

FIXNÍ MYŠLENÍ „BUĎ MI TO JDE, NEBO NE“

RŮSTOVÉ MYŠLENÍ

„MŮŽU SE NAUČIT, CO CHCI“ „VÝZVY NÁM POMÁHAJÍ RŮST“

ROZMÝŠLENÍ, SNAHA, ÚSILÍ, ODVAHA, ZÁBAVA

V životě přijdou chvíle,

kdy upadnete

a budete mít pocit, že nemůžete vstát.

Myslíte, že máte naději?

Protože já nemám ruce ani nohy.

Mělo by pro mě být nemožné vstát, ale není.

Když se mi to nepovede, zkusím to znovu, a znovu.

Dokud nenajdete sílu se zvednout. Takhle.

Tento týden je naší hodnotou úsilí,

pokoušení se něco dělat nebo něčeho dosáhnout.

Připomeňme si video s mužem bez rukou a nohou.

Co kdyby předtím, než se mu povedlo vstát,

řekl: „Už dál nemůžu, je to moc těžké. Nezvládnu to.“

Nikdy by nevstal.

Jakmile to přestanete zkoušet, nepovede se vám to.

V průběhu příštích sedmi let

narazíme na spoustu překážek,

složitých věcí,

období, kdy budeme chtít zpět do komfortní zóny.

Dostaneme taky spoustu příležitostí

a pokud je vezmeme, budou se dít kouzla.

Bude to jako výstup na horu

a bude to složité a náročné,

všem se nám to ale podaří.

Ahoj, Krishnane, ahoj Rajeshi.

Ahoj, Aarone, ahoj, Connore.

Dobrá práce. Skvělé.

Až budu starší, nechci být přehlížený,

žít na ulici, vrhat se po penězích.

Můj cíl je v zásadě

pokusit se mít lepší život než táta.

Byl na tom hůř než já

vyhodili ho z každé školy.

Ne všichni, ale někteří prostě mají problémy, že?

Jako já jsem musel brát léky kvůli vzteku.

V bývalé škole jsem nepsal, nehláskoval, nečetl,

protože mě nikdo nenaučil číst, hláskovat, ani psát.

Chodil jsem do stejné školy jako táta. Špatné školy.

Děcka se ve třídě rády mlátily a tak.

Nemuseli jste rvačku ani vyvolávat, někdo přišel

a pleskl vás přímo po hlavě.

Ahoj, synku!

Vrátil jsem se…

z běžeckého klubu a… sportu.

- Jo? - Jo.

Sušenko! Pojď sem.

A tohle jsou jeho malí králíčci.

Máme tu tři.

A šest miminek.

Posledně jsme měli skoro sto, že?

Jo, ale nikdo je nečistí.

- To je tvoje práce. - Byly…

Harryho králíčci.

Bydlíš tady se mnou teprve něco přes rok?

Bydlel jsem u mámy.

Bydlel s mámou. Jo, na rok jsem se odstěhoval.

Žil jsem dost těžce.

Pak se vystěhovala a já dostal zpátky dům i některé děti.

Protože se musela vystěhovat.

Musela se vystěhovat, před pěti roky jsem si procházel peklem.

Bylo to zlé, víte co myslím?

Tys byl na pokraji toho si něco udělat, ublížit si.

Tak daleko to zašlo.

Ale postavil jsem se na nohy.

A podívejte, co jsem udělal, … Tahle zahrada…

Tuhle zahradu jsem udělal za poslední tři roky.

- Žádný karavan a tak. - Nebylo tu nic.

Všude tu byla doslova jen holá tráva.

Brzo tu bude velký bazén, přímo tady.

Je teď v kůlně, nepostaví ho. Je moc líný.

Pokoušíte se jim dát to nejlepší, co můžete, víc nezmůžete.

Ve škole mu teď trochu pomáhají.

Neumět pořádně číst, psát a…

Myslím, že mu to pomůže zlepšit život.

Jen potřebuje ovládat vztek.

- Dobré ráno, Hazzo. - A nejdeme pozdě?

- Nejdete pozdě. - Páni, to máme času.

- Dobré ráno, Hanah. - Máme 20 minut.

Je čas mluvnice! Můžeme začít?

TAM, KDE TO STOJÍ ZA TO, NEVEDOU ZKRATKY

Pojďte, vstaňte a zatančete si s námi. Dobře.

Jo, pojďte.

Čas mluvnice!

Každý čtvrtek je čas mluvnice.

- Máte rádi mluvnici? - Ano!

Opakujte po mně, mám ráda mluvnici!

Mám rád mluvnici!

Dobře. K čemu je tečka na konci věty?

Tečka tam je k oddělení dvou myšlenek.

Dobře, Robine. Tam, kde má být tečka, uděláme „hmm“.

Řeknu „Raz, dva, tři, hmm“.

Můžete u toho udělat i ten obličej. Raz, dva, tři…

Dobře. Zkusme to společně. Šla jsem z kopce…

Čekal na mě kamarád…

Výborně. A teď, kdo by chtěl přečíst svůj příběh? Ruce nahoru.

Nacis si moc přeje přečíst svůj příběh.

„Jednou na dveře zaklepal někdo cizí…“

A zvuk? Ten jsem neslyšela.

„Měl jsem takový strach, že jsem šel do domu sestry,“ hmm!

„Vyšel jsem ven zadními dveřmi,“ hmm, hmm, hmm.

O co se Nacis ve svém příběhu pokusil?

Co zkoušel vytvořit? Před chvilkou jsme to říkali.

Bylo to slovo na „N“.

Co to bylo? Kellino?

- Napětí. - Správně.

Zasloužíš odměnu, Nacisi.

- Můžeme dát Nacisovi pochvalu? - Děkuji.

„Artemis Fowl objevil svět pod zemí

plný ozbrojených, nebezpečných a technologicky vyspělých víl.

Rozpoutá tento chlapec válku mezi druhy?

Nechť započne nešťastná náhoda.“