Love Is Blind: Sweden (Love is Blind: Sverige)

Jak jste viděli, tak naše hosty v buňkách

tato řada určitě minimálně zaujala.

- Chci se na to dodívat. - Potřebuju pauzu!

Nestíhám to.

Tak tohle je televizní historie!

A teď už uvidí poslední vzrušující epizody.

Vítejte u pořadu Láska je slepá: Švédsko, Reakce.

LÁSKA JE SLEPÁ: ŠVÉDSKO

To je sranda! Teď chci jen vidět: „Je láska slepá, otazník.“

Jo.

Co se asi stane v dalších dílech? Začíná jít do tuhého.

Jen chci, aby se Johanně zase vrátila ta jiskra v oku. Nic víc nechci.

Mám strach, že Johanna potlačí svoje vlastní city.

- Já taky. - No tak, Johanno.

Jedeme.

Radši bys šel znovu na vojnu, než být se mnou?

Ne, radši bych byl na vojně než v tomhle experimentu.

Tak jsi to ale neřekl.

Ale našel jsem tady tebe, takže to celé stojí za to.

Myslíš tu „rašpli“, jak jsi ji nazval?

Zvláštní, že mají v takové atmosféře chuť na jídlo.

Jde o to, že jsi s tím přišla ty.

Chtěla sis ten náš rozhovor nahrát.

Navrhla jsem to, protože jsme se točili v kruzích.

- Přišla jsi s tím první. - Ale nenahrávala bych tě,

aniž bych ti řekla: „Teď si tě nahraju.“

- To se jen tak říká. - Přesně.

„Měla bych si to nahrát, protože meleš sračky.“

To jsem řekla aspoň stokrát.

- „Sakra, měl by ses slyšet.“ - Jo.

- Klidně si mě nahrávej. - To bych neudělala.

- Ale přišla jsi s tím ty. - Panebože.

- Nikdy bych nás nenahrávala. - Přišla jsi s tím.

Jo, ale to neznamená, že můžeš toho druhého nahrávat.

- Ne, a jak to mám vědět? - Bože, co se to děje?

- Řeklas, že sis mě nahrála. - To se nestalo.

Ona začíná panikařit. Zlatíčko. Prosím tě…

Mysleli si, že jsem psychouš, co nahrává rozhovory.

- Kurva, co? - Ne, to bych nikdy neudělal.

Ale udělals to!

Nahrál sis ji!

Nikdy tě nebudu z ničeho obviňovat.

- Celá se třese. - Johanno, prosím tě, běž.

Ale zlatíčko. Sakra…

Řekla bych mu: „Zaprvé, neříkej mi zlatíčko.“

Zamilovávám se do tebe.

Ne, sklapni… Je do ní zamilovaný?

- Jo. - Najednou je do ní zamilovaný?

- Ty to tak necítíš? - Tohle moc dobře znám.

„Když jsi slabá a já silnej, tak tě miluju.“

Sydney, odejdi se zbytkem sebeúcty

a vrať se až na setkání jako správná bohyně.

Pojedu se podívat za svojí mámou.

Super!

- Jo! - Dobře ty, Johanno!

- Jo! Jo, běž za mámou. - Ano!

Sbohem!

- Teď jede za mámou. - Jo, máma ji aspoň obejme.

- To je to nejlepší, co může udělat. - A máma musí říct: „Už to nech za sebou.“

„Teď jsi u mámy. Dáme si zmrzlinu.“

Bezva.

Bože, určitě moji mámu obejmeš. Ona je takhle malinká.

Chci jenom…

- Zdravím! - Ahoj!

Koukni, jak je malá.

To je pěkné. Je oproti ní obr.

- A tatínek. - Jsou tak miloučcí.

Její rodiče jsou tak milí. To mě fakt dostalo.

- Tak na to, že jste tady. - Taky si připiju.

Já taky.

Líbí se mi, že se teprve poznávají, ale už se všichni smějí.

Jo, jsou celí vysmátí. Vidí na ní, že je šťastná.

Opravdu jsem připravený založit rodinu…

- Aron je tak vyrovnaný. - Jo.

Vyrovnaný chlap.

Už když mluví, tak mě to uklidňuje.

Jo.

Sakryš, tak to rád slyším. To je znamení, že jste si souzeni.

Má z ní fakt radost. „Sakryš, našla sis dobrého chlapa!“

„Sakryš, tak to rád slyším.“

To je teda luxus. Žádné zelí a mačkané tuříny jako obyčejně.

To je rozkošný!

Žeru ten přízvuk jejího táty.

Nic s tím nenadělám.

Paráda!

- Tímhle si nás získali. - To teda jo. Je to krása.

Bože, představ si, že na setkání po finále už budou mít dítě.

Teď mluvíš jako její rodiče.

„Sakryš, tak to rád slyším.“

Jo, ale hrozně moc chci mít aspoň jeden šťastný pár.

- Můžou být šťastní i tak. - Ne.

Ronjo.

Jak se cítíš? Jde přece o to, že se možná vdáš.

Fakt mě štve, že je Ronja ve svatebních šatech.

- Je ti jasné, koho si máš vzít? - Ne.

Toho chlápka, se kterým jste měli už asi deset milionů hádek.

Umíš si představit, že půjdeš k oltáři, kde bude stát Lars-Erik?

A jejda. To je docela dlouhé ticho, ne?

V téhle chvíli ano. A to je hlavní.

- Tak jo. - Tak jo.

- Celá záříš. - Fakt?

- Jo. - Jo.

Ale září proto, že sní o svatbě, nebo proto, že si bude brát jeho?

Září proto, že má na sobě hezké šaty.

- Přesně tak. Cítí se jako princezna. - Jo.

Je to náročné. Pár těžkých dní.

S Danielem jsme se pohádali po tom zásnubním večírku.

Chci zjistit, jak to vidí, a říct mu, jak to vidím já.

Zlato, takhle vystresovaná bys ze setkání být neměla.

Ne, to rozhodně ne.

Po tom zásnubním večírku jsme spolu jedli kebab.

Důležitý detail pro Daniela.

Bylo to fajn. Žádné problémy.

„Žádné problémy“ bych neřekla, ale zajímavý pohled.

Jo.

Nevím, jak to vnímáš ty, ale mně přijde, že neumíme komunikovat.

Jen se hádáme a navzájem se nechápeme.

Johanno, ty nejsi ta, která něco nechápe.

Ale zažili jsme i spoustu krásných dní. I takové chvíle byly.

Copak nevidíš, že už je jiná,

než když jste se poprvé poznali, Danieli?

Ale ty špatné chvíle převládají.

Já už na to nemám. Už to dál nezvládnu. Jsi skvělý člověk…

- Je až moc milá. - Mám tě ráda takového, jaký jsi.

To nemusela říkat.

Jen pro mě nejsi ten pravý.

Asi to nestačilo, takže… Tak to prostě je.

Nemůžu s tím… Neumím žádná kouzla.

Teda umím, ale ne taková.

Jsem vděčná za náš společný čas.

Aspoň jsme to zkusili.

Je tak milá.

Sakra, budeš mi chybět.

Ta už s ním skončila.

Budeš mi hrozně chybět.

Není nic lepšího než vidět ženu, která už skončila.

Přesně.

Tohle tady nechám.

- Tři, dva, jedna… - Dva, jedna…

- …nula! - Jo!

Běž, zlato!

Jen běž!

- Jo! - Jo, kotě!

Díky, Johanno, že jsme tě mohli sledovat.

Najde si skvělého chlapa.

- Jasně. - Bez problému.

Párů už moc nezbývá, tak uvidíme, jestli řeknou ano, nebo ne.

Sledujete Láska je slepá: Švédsko.

Jak si představuješ náš byt, jestli se sestěhujeme?

Asi aby měl tři ložnice.

Kdyby u nás někdo chtěl přespat?

Čemu se směješ?

Myslím, že to jsi tím asi nemyslel.

- Ne, nemyslel. - Ne.

Ti jsou tak sladcí.

Oba jsou celí rozzáření a vysmátí.

Tak dlouho jsem na tohle čekala.

To je krásné. Třeba to těm dvěma vyjde.

Vypadají, že to myslí upřímně.

Dřív jsem měla vztahy, kdy jsem si říkala: „Asi nám to bude klapat.“

Jenže nakonec to neklapalo.

Ale teď budu moct začít život s někým, koho miluju.

Takže mám velkou radost.

Už mám na krajíčku.

Ti jsou tak krásní.

Viděla jsi Ibbeho oči? To je prostě…

Přesně díky tomuhle vzrušení vím jistě, že láska je slepá.

To jsou krásné kytky! Ty jsi koupil ty?

- Jo. - Jo. Ty jsi rozkošný!

Z těchhle dvou se úplně rozplývám.

Opravdu si chci s tebou vybudovat život.

Miluju tě.

Miluju tě.

Bože, ti jsou krásní.

Celá se rozplývám.

Sakra, když jsi začal, už jsem myslela, že se chceš se mnou rozejít.

Nikdy.

- To je pravá láska. - Ty dva fakt miluju.

Miláčku.

- Miluju tě. - Miluju tě.

To jsou pěkné pusinky. Dejte si ještě pusu. Přitulte se.

Tak tihle dva budou mít na setkání po skončení pořadu dítě. Určitě.

Hrozně moc se na to těším.

On dost často mluví od srdce. Tuhle vlastnost obdivuju.

Jo.

Přála bych si dokázat mluvit o věcech tak otevřeně jako on.

Jsem ráda, že tady máme tak upřímný pár.

- Ti dva se určitě vezmou. - Jo, rozhodně. Připíjím na ně.

Tak na ně. Nádherný pár. Na zdraví.

Snažíme se být ve vztahu a tvým jazykem lásky je fyzický dotek…

Tím neříkám, že se mě máš dotýkat, ale přijde mi, že se mi vyhýbáš.

Víš co? Vážím si toho, že si stojí za svým.

Přijde mi, že se karta trošku obrátila.

Na začátku on jen seděl, usmíval se a cítil se ohroženej,

ale teď se snaží zjistit, proč s ním ona pořád je,

když o něj nemá zájem. Já si totiž říkám to samé.

- Tyhle dva prostě nechápu. - Taky jim nerozumím.

Od začátku jsem říkala, že nevím, na čem je tenhle vztah postavený.

- Já taky ne. - Řekl jen: „Ahoj, jsem Lars-Erik.

Rád hraju videohry a jím sýrové křupky.“