The Platform (El hoyo)

NETFLIX UVÁDÍ

Existují tři typy lidí.

Ti nahoře,

ti dole

a ti, co padají.

Čtyřicáté osmé patro.

- Díra. - Ano.

Díra.

A měsíc sotva začal.

Otázkou tedy je...

co budeme jíst?

Co budeme jíst?

Samozřejmě zbytky těch nahoře.

- Co je nahoře? - Čtyřicáté sedmé patro. Samozřejmě.

Jmenuji se Goreng.

Zůstaň na své straně Díry, prosím.

Gorengu.

Jak říkají vám?

Ano.

Měli bychom znát svá jména.

Strávíme spolu hodně času.

Nebo taky ne.

Kdo ví?

Jmenuji se Trimagasi.

Pane Trimagasi, víte, jak funguje ta Díra?

Samozřejmě je tu kvůli jídlu.

Někdy je to snadné.

Jindy velmi těžké.

Záleží na patře.

Čtyřicáté osmé patro je naštěstí dobré.

Je pod námi hodně lidí? Počkejte, neříkejte mi to.

Samozřejmě.

Brzy jich ubude.

- Hej, slyšíte mě tam dole? - Nevolej na ně.

- Proč ne? - Protože jsou pod námi.

Ti nad námi neodpoví.

- Proč? - Přece proto, že jsou nad námi.

Ve všem máte jasno, že? Musíte tu být dlouho.

Měsíce. Mnoho měsíců.

A jak říkám, 48. patro je dobré.

Měl jsi štěstí.

Jak dlouho tady budeme?

Minimálně měsíc.

Pak se uvidí.

Na další otázky už neodpovím.

Mluvení mě vyčerpává.

Obzvlášť když musím poskytnout víc informací, než dostanu.

To samozřejmě není fér.

Od této chvíle

ti dám jen tolik informací, kolik mi jich dáš ty.

Zhaslo červené světlo a rozsvítilo se zelené.

Dal jsem vám informaci. Měl byste mi to oplatit.

Proč zhaslo červené světlo?

Tohle jídlo už někdo jedl.

To je tak samozřejmé, že se ani nebudu obtěžovat to říkat.

To je nechutné.

Dobře.

Nad námi je 47 pater a na každém jsou dva lidé.

Jíme zbytky 94 lidí.

Neboj.

Za chvíli jich ubude.

- Nebudeš jíst? - Nemám hlad.

Brzy budeš.

Proč ubudou?

Nebudu říkat, že je to samozřejmé, protože není.

Sám jsem to pochopil, až když jsem byl v 8. patře.

Víno!

Nahoře jsou asi muslimové a abstinenti.

Alkohol se sem většinou nedostane.

Vážně si nedáš?

Na později.

Proč jste to udělal?

Ti dole to můžou sežrat.

Co když totéž dělají ti nahoře?

Nejspíš dělají.

Svině.

- Je tu horko? - Bude to horší.

Větší horko?

Za chvíli budeme na uhel.

Proč?

Kvůli tobě.

Teplota bude růst, dokud...

- Dokud? - Nezahodíš to jablko.

Jídlo patří nám, jen když je na našem patře.

Když si něco necháš, teplota bude stoupat, dokud neshoříme.

Nebo klesat, dokud neumrzneme.

Mění se to.

Sakra.

Rozumíte?

Rozumíte?

Čemu?

Rozumíte tomu, že až budete uvnitř, nesmíte odejít po dohodnutou dobu?

Tak mě přijali.

Ještě ne.

Může můj předmět být kniha?

Může to být, cokoli chcete.

DŮMYSLNÝ RYTÍŘ DON QUIJOTE

Chci vám říct, proč tady jsem.

K čemu?

Abyste mi to mohl říct také.

Samozřejmě.

Chtěl jsem přestat kouřit a přečíst si Dona Quijota.

Říkali, že si s sebou smím něco vzít, a já myslel...

Jsi tu z vlastní vůle?

Šest měsíců výměnou za ověřený diplom, ano.

Diplom?

Jak to myslíš?

To mi dluží dva.

Jsem tu skoro rok.

Proč tady jste?

Jemu ho dají, a mně ne?

Být tebou uhnu.

- Dneska taky nejíš? - Očividně.

Taková škoda.

Tohle patro si nezasloužíš.

Neřekl jste, proč tady jste.

No tak, řekněte mi to.

Fajn, ale musíš mi slíbit, že mi neukradneš slovo „samozřejmě“.

Byl jsem doma a sledoval vousatého chlapa v reklamě na brousky na nože.

„Samuraj-Max nabrousí každý nůž, rovný i ozubený,“ povídal.

„Podívejte na ten nůž.

Je tak tupý, že nerozřízne ani houbičku.

Po použití Samuraj-Max rozřízne i nejtvrdší věc, jako je tahle cihla.“

A taky že jo.

Pak se objevilo pár paniček,

co tvrdily, že jim Samuraj-Max změnil život.

„Nemohly jsme ani oloupat rajče

a drobil se nám chleba.

Samuraj-Max nám změnil život,“ říkaly.

Abych řekl pravdu, já nikdy rajčata neloupal.

A chleba si kupuju krájený.

Nechápu, proč by někdo potřeboval rozkrojit cihlu kuchyňským nožem.

Ale začalo mi to vrtat hlavou.

Proč si také nenabrousím nože?

Co když mám život na houby kvůli tupým nožům?

Protože mi nezáleží na detailech?

- Na detailech, Gorengu. - Koupil jste ho?

- Samozřejmě. - A pak?

Nabrousil jste si nože a někoho podřízl?

Koupil jsem je a sledoval další reklamu.

Byl v ní stejný vousatý chlap a ty paničky.

Hádej, co prodávali.

Zatracenej nůž, co se neztupil, ani když krájel cihly.

Brousil se sám během krájení.

Víš, jak mu říkali?

- Samuraj-Plus. - Koupil jsi ho taky?

- Ne. - Samozřejmě se mi vysmáli do očí.

Jde o detaily.

Kvůli detailům mi hráblo.

Popadl jsem televizi,

vyhodil ji z okna

a ona spadla na zatracenýho ilegála na kole.

Copak můžu za jeho smrt?

Neměl tam co dělat.

Jste tu, protože jste někoho zabil?

Dali mi na výběr mezi blázincem a Dírou.

Tak jsem šel sem.

Ale diplom mi nenabídli.

Kolik je tu pater?

Nevím. Aspoň 132, protože tam jsem byl.

Sto třicet dva.

A pod ním byla další.

- Kolik jídla se dostalo tak hluboko? - Žádné.

Bez jídla se nedá vydržet ani měsíc.

Neříkal jsem, že jsem nejedl.

Jen že tam jídlo nedorazilo.

A bez jídla vydržíš víc než měsíc.

V háji jsi, když dostaneš dvě spodní patra po sobě.

Musíme se spojit s těmi nad námi.

K čemu?

Musí šetřit jídlem.

Řeknou to 46. patru.

A ti to řeknou 45. a tak dál.

Jseš komouš?

Jen přemýšlím racionálně. Bylo by to fér.

Ti nad námi nebudou poslouchat komouše.

Tak začneme dole.

Hej! Vy, ve 49. patře!

Příště nám nechte víc vína, parchanti.

Tady máte víno, hajzlové!

Ti pod námi jsou pod námi, Gorengu.

- Ale za měsíc můžou být nad námi. - Jo, a pak budou chcát na nás.

Parchanti.

Vzal jsem si knihu.

Co jste si vzal vy?

To je samozřejmý.

Samuraje-Plus.

Copak vás to neomrzí?

Je to super.

Čím víc ho používám, tím je ostřejší.

- To byl člověk? - Samozřejmě.

Doufám, že to nebyl abstinent.

Vína máme málo.

V horních patrech můžeš jíst, co hrdlo ráčí.

Ale pak nemáš na co čekat...

a začneš přemýšlet.

Copak nikdo nic neudělá?

Být tebou se modlím, abys zůstal v prostředních patrech.

Zdáš se jako typ, co by v horních patrech skočil.

A na spodní patra nemáš žaludek.