Collateral

- Jste v pořádku? - Jsem v pohodě. Nic se nestalo.

Vážně?

Vítejte v L. A.

- To on. - V pohodě.

MAX DUROCHER TAXISLUŽBA, ŘIDIČSKÉ OPRÁVNĚNÍ

Proč máš vždycky nějakej problém?

Nemám.

Ten magor byl sarkastickej

- a ty to víš. - Promiň, mně to nepřipadalo.

Kecáš. Co ta narážka na vlasy? To bylo fakt hezký.

Co mám dělat? Já s tím chlapem dělám.

Víš, co? O svý věci se umíš starat skvěle.

Něco ti řeknu. Pokud vím, naposledy jsi spal se mnou.

Takže pokud nechceš spát s ním, tak…

ČERPACÍ STANICE

Kámo, kde seženu autobus na letiště?

- Támhle. - Díky.

Byl to on, kdo telefonoval v tom zlatým lexusu.

Pořád žádají změnu místa soudního jednání?

Díky věcem z počátku 80. let se mu dá přilepšit.

- Kam to bude? - Do centra. North Spring Street 312.

Do centra.

Hele, přepisy musí být hotové zítra ráno do sedmi, jasný?

Počkej. Jeďte ulicí Sepulveda, pak Slauson a La Brea.

Z La Brea 6. ulicí do centra.

No a? Budeš ponocovat.

Jsem na tom stejně, tak nefňukej.

Vezmu to po 105 na 110.

- Je to rychlejší. - Cože?

Vezmu to po 105 na 110, je to rychlejší.

Ze 110 se u USC stává parkoviště.

Ale na La Brea nad Santa Monicou je zácpa.

Po 110 severně od 10 jedou lidi do Pasadeny. A jedou pomalu.

To jo, ale já sjedu na Grand a pak…

Dobře, pojedeme, jak chcete.

Vsadíme se?

- Chcete? - Ale co když se mýlíte?

Určitě ne, ale jestli jo, tak tuhle jízdu máte zadarmo.

Tak jo, platí.

- Tak to řekněte. - Co?

- Do toho. - Měl jsem štěstí na semaforech.

Ale neměl. Měl jste pravdu.

Mýlila jsem se…

Maxi.

- Můžete to zesílit? - Máte ráda klasiku.

- Jo. Na střední jsem hrála. - Dechový nástroje?

- Ne. Smyčcový. - Na dechový jsem neměla plíce.

Zmátla jste mě, jak jste se vybíjela do telefonu.

To je jiný nástroj.

Kdybyste mě poslechl, tak jsme teď v zácpě

a vydělal byste si o 5 babek víc.

Nechte si je. Kupte si něco divokýho.

Vážně, vždyť o nic nejde.

Kolik znáte taxikářů, kteří by vám chtěli ušetřit peníze?

Byli jsme dva. Musel jsem ho zabít. Nesnáším konkurenci.

Jste hrdý na svou práci?

Na tuhle? Ne, tímhle si přivydělávám.

Zaplatí mi to účty.

Ale budu nejlepší v tom, co chystám. Ale to je něco jinýho.

- Co jinýho? - Dávám něco do kupy.

Jako co?

Povídejte.

Chci provozovat limuzíny. Island Limos.

Bude to jako ostrov na kolech. Prostě zážitek. Bezva věc.

Když pojedete na letiště, nebudete chtít vystoupit.

Dělám tenhle vedlejšák, abych splatil můj mercedes,

získal lidi a správný klienty.

Líbí se vám práce právníka?

- Jste jasnovidec? - Trochu.

Tmavý kostým s proužkem.

Elegantní, ne moc křiklavý. Z reklamy nebudete.

K tomu prvotřídní kufřík.

A kabelka značky Bottega.

Když nasedne člověk s mečem,

vyvodím z toho, že je nejspíš šéfkuchař přes suši.

A vy?

Clarence Darrow.

Ani ne. On byl obhájce. Já jsem žalobkyně.

- Velkej případ? - Jo.

- Jsme tu rychle. - Jistě.

Ale neodpověděla jste mi.

Děláte svou práci ráda?

Ano.

Ale ne dnes.

Dnes taky. Těším se.

Miluju stát v soudní síni. A k tomu každou noc…

před prvním slyšením cítím napětí.

Napětí? Jaký?

Že prohraju.

Že mám chabej případ, slabý důkazy, že nejsem dost připravená,

že lidi odhalí, že nevím, co dělám,

a že celý ty roky hraju divadlo.

Zastupuju Ministerstvo spravedlnosti,

moje zahajovací řeč vyzní naprázdno

a porota se mi vysměje.

Já se rozbrečím. Ale nezvracím.

Spousta lidí zvrací, ale já mám silnej žaludek.

Pak se vzchopím, přepíšu zahajovací řeč,

zapracuju na důkazech.

A to dělám celou noc. To je můj rituál.

A ráno jsem v pohodě.

Potřebujete dovolenou.

Měla jsem ji právě teď na dálnici.

Ne v taxíku. Potřebujete si vyčistit hlavu.

Dát se dohromady. Zharmonizovat se. Víte…

Kdy jste vy měl dovolenou?

Jezdím na dovolenou pořád.

- Jak často? - Několikrát denně.

Moje oblíbený místo.

Maledivy.

Moje malý místo úniku.

Když mám těžký den, tak si dám pět minut pauzu a jedu tam.

A nemyslím absolutně na nic.

- Vemte si ji. - Ne. To nemůžu.

Vemte si ji. Potřebujete ji víc než já.

Pomůže vám. To vám garantuju.

Díky, Maxi.

Držte se.

Ano?

Kdybyste chtěl…

někdy prošetřit firmu ze žebříčku Fortune 500…

nebo si postěžovat na silnice.

Dobrej.

Počkejte, stůjte. Promiňte.

Neslyšel jsem vás. Pojďte, vezmu vás.

- Kam to bude? - South Union Street 1039.

Jasně.

- Jak dlouho to potrvá? - Sedm minut.

Sedm. Takže ne osm ani šest?

Dvě minuty po 110 na Normandii.

Z Normandie do Venice tři minuty.

Po Union jednu. A minutu navíc, kdyby něco.

- Můžu vám to změřit? - Poslužte si.

Co když se mýlíte? Pojedu zadarmo?

Omluvím se vám. Dnes už jsem někoho zadarmo vezl.

- Koho? - Jednu holku.

Máte spolu rande?

Poprvé v L. A.?

Ne. Kdykoliv jsem tady, těším se na odjezd.

Město je moc roztahaný. Chápete? To je ale můj názor.

- Souhlasíte? - Bydlím tu.

Sedmnáct milionů lidí. Kdyby to byl stát,

byl by pátý nejvyspělejší na světě, a lidi se tu neznají.

Četl jsem o chlápkovi, co zemřel v metru.

Šest hodin jezdil dokola, lidi kolem něho nastupovali

a vystupovali, než si někdo všimnul, že je mrtvý.

Nikdo si ničeho nevšímá.

V tak čistém taxíku jsem ještě nejel.

- Jezdíte pravidelně? - Jo, přes den jezdí kolega.

- Jezdíte radši v noci? - Jo, lidi jsou klidnější.

Míň stresu, menší zácpa, větší dýško.

- Co výhody? - V týhle práci žádný nejsou.

Nechci to dělat dlouho. Jen si tím přivydělávám.

Je to dočasný, než dám něco do kupy.

Je to jen dočasný.

- Jak dlouho jezdíte? - Dvanáct let.

Fakt?

Co dáváte dohromady?

Nechci o tom mluvit. Malej podnikatelskej plán.

- Nezlobte se. Já jen… - Nic se neděje.

Vy jste ten typ, co nekecá a dělá. To je bezva.

- Sedm minut. Jste dobrej. - Měl jsem štěstí na semaforech.

Jasně. Zřejmě víte, kdy přesně padá zelená.

Jedu uzavřít obchod s nemovitostmi, jsem tu na jednu noc.

Musím udělat pět zastávek. Posbírám podpisy, navštívím přátele

a v šest ráno odlétám. Dělejte mi řidiče.

Auto si nemůžete pronajmout.

- Předpisy? - Jo.

Neplatí vám nemocenskou. Kolik si vyděláte za směnu?

- Kolik? - 350, 400.

Jo? Nabízím vám 600.

No já nevím.

Přidám 100, když mě hodíte na letiště a nebudu dobíhat letadlo.

- Ne, já nevím. Fakt nevím. - Ale víte.

- Já nevím. - Ale jo.

Šest stovek…

Plácneme si. Tady je 300 předem.

- Jak se jmenuješ? - Max.

- Max. Já jsem Vincent. - Dobře.

Nemůžu parkovat v druhý řadě.

- Sejdeme se v ulici za domem. - Dobře.

Ten rozhodně není odsud.

MERCEDES TŘÍDY S

Tak.

Ale ne! Do prdele!

Co to… Do hajzlu!

Zatraceně!

Seš v pořádku?

Do prdele. Kurva.

On… Spadnul mi na taxík.

On… spadnul seshora na můj zasranej taxík.

- Do prdele. Asi je mrtvej. - Dobrej odhad.

Tys ho zabil?

Ne, zastřelil. Zabily ho kulky a pád.

Do prdele.

- Ani se nehni, Maxi. - Klid.

Dej ruce dolů. Ruce dolů.

Dobře, dobře.

- Pomoz mi. Otevři kufr. - Cože?

Otevři kufr.