Palm Royale

NA MOTIVY KNIHY

Mám dopito.

Mám dopito.

Roberte?

Kdepak je můj Robert?

Udělej mi další martini.

Pak si zahrajeme na doktora.

Roberte, pojď prosím nahoru.

Nemůžeš se na mě přece pořád zlobit, ne?

Roberte?

Roberte?

Roberte!

Jako ranní východ slunce

nic v Palm Beach nezáří tak jako potenciál a příslib

denního doručení Nablýskaných listů.

Vzestup a pád společenských akcií, upevňování a rušení odkazů,

kdo dostal za uši a která „pas“ byla „fauxována“.

Ta naděje, to riziko.

Dle očekávání byly akcie Mary Davidsoulové to ráno na svém vrcholu

díky její úspěšné aukci pro fibrózu.

A Dinahino postavení bylo stále výborné

díky všemu, co udělala pro Děti s rakovinou.

Raqueliny akcie byly neustále nejisté,

ale ona sázela především

na svůj nadcházející ples.

Evelyn, ač si byla jistá,

že je druhá v pořadí na trůn, byla to ráno naprosto šokovaná.

A společenské postavení jisté osoby

se následkem její embolie dokonce zlepšilo.

Jak jsem měla zjistit, Plážový ples na konec sezóny,

největší gala roku,

který vždy upevnil její postavení na společenském vrcholu,

jak se sezóna blížila ke konci,

byl trofejí, po které toužila veškerá smetánka v Palm Beach.

Ale díky zlepšení životních funkcí nikdo netušil, co nám všem...

budoucnost přinese.

Hej! Co to dělá...

Nechte mé prádlo na pokoji, vy úchyle!

Seberte si to a zmizte.

Vítejte zpět.

Ne. Dnes žádné šperky. Chci poslat telegram.

- Prosím. - Dobře.

„Letiště O’Hare v Chicagu, Trans World Airlines, salonek pro piloty,

kapitán Dellacorte neboli Simmons.

Velká novina.“ Tečka. „Norma se zlepšuje.“ Tečka.

„Dědictví je týdny či měsíce daleko.“ Tečka.

„Do bytu zatéká.“ Tečka. „Dám vědět, kde budu.“ Tečka.

- Máte to? - Dva dolary.

Co budu dělat, když královna přežívá?

Držela jsem se motta z dob soutěží krásy:

„Dobrá manikúra, to je vzpruha.“

Dávné přísloví.

- Maxine? - Mitzi!

Přítel se se mnou včera rozešel.

Zlato. Na.

Jo.

Měli jsme sex a pak šli na čínu do Great Wall

a dali si pálivé krevety, které jsem zaplatila já.

Měli jste sex před večeří?

Podívej se, co mám.

Dvacetidolarovku.

To jsou první peníze, co jsem vydělala během své slavné kariéry jako miss.

Zároveň jsou to bohužel i mé poslední peníze.

Skoro jsem to dnes ráno vysklila, abych zaplatila benzín.

Zvedla jsem to nad hlavu, podívala se na to,

zastavila jsem se a řekla: „Ne!

Někdo na začátku kariéry by to mohl využít pro inspiraci.

Nebo s tím zaplatit pálivé krevety.“

Jsi jediná upřímná osoba, kterou jsem v Palm Beach potkala,

a proto bys to měla mít ty, obzvlášť nyní.

Možná bych tím taky mohla zaplatit ledově stříbrný lak.

Mé tlapky potřebují Mitzi.

Maxine. Četlas dnes ráno Nablýskané listy?

Ne. Cože? Proč? Balila jsem.

Hlavní článek je o tobě.

Cože?

„Kdo je paní Dellacorteová?“

Panebože. Asi se pozvracím.

Nebo půjdu na velkou. Ne, asi se pozvracím.

- Nebo oboje! - Dočti to celé, Maxine!

„Překvapila tím, jak se na včerejší aukci pro léčbu fibrózy pustila do akce.

Teď všichni chtějí vědět, kdo paní Dellacorteová je.“

„Norma Dellacorteová je tragicky nemohoucí.

Co se stane se známým Plážovým plesem,

který se koná v sídle Dellacorteových u pláže už 49 let v řadě?“

Brilantní Betty.

Zazáří v podvečer na koktejlové schůzce v této hedvábné šifonové lahůdce.

Zde vidíte maxi variace pro toho, kdo kotníky ukázat nechce.

„Zdědí kromě příjmení i gala?“

Dámy?

Přišla jsem vás uklidnit.

Plážový ples se konat bude. Samozřejmě dostanete pozvánku.

Drahá, to rády slyšíme. Ale máme tu módní přehlídku.

No, já ráda hledím na módu.

Díky, chlapci. Díky, Graymane.

Ráno byla na obálce Nablýskaných listů.

Můžeme pokračovat?

Přichází drahá Doreen.

Má na sobě šaty s empírovým pasem, které zaujmou rázem.

Dámy, dostaly jste někdy pozvánku na Plážový ples

- od Normy před tou embolií? - Ne.

Když žádné pozvánky nebyly,

zajímalo by mě, koho chcete pozvat na Normino gala, Maxine.

Jen nás tady? Nikoho jiného přece neznáte.

Listy ucítí skandál.

Plášť pozornost přivábí k těmto honosným, šikmě střiženým

šatům do A ze surového hedvábí.

Růžovou miluju. Symbolizuje mládí a hotdogy!

Maxine, ráda vám se seznamem hostů pomůžu.

Evelyn, děkuju. To by bylo báječné.

Tajemství Normina gala spočívá v jejím známém otočném vizitkáři,

možná té nejcennější věci v celém Palm Beach,

který uchovává uzamčený v záložně,

- spolu se svými dražšími kameny. - Má další drahé kameny?

Tam má svou korunu.

- Korunu? - Ale ten vizitkář...

Díky němu by se všichni bohatí a slavní slétli z celého světa.

Kdyby ne kvůli vám, tak z úcty k Normě.

Maxine, ale možná přiletí kvůli tobě.

Budou se jistě ptát na to samé co my.

Jak se píše v Listech: „Kdo je paní Dellacorteová?“

Všichni chtějí znát odpověď.

Pokud se vaše oči mrknou,

cigaretové kalhoty vykouknou

z této nádherné žluté krepové tuniky bez rukávů.

Maxine, tohle je pro nás všechny příležitost

tě skutečně poznat.

Ráda vás přivítám, dámy,

na malý koktejl. Dnes večer v klubu.

Dnešní večer by nám všem vyhovoval, že ano, dámy?

Ale škoda, že v Palm Royale to nepůjde, drahá.

Pořádají každoroční večeři na koních pro veterány z druhé světové.

No tak zítra?

Bohužel máme čas jen dnes, že ano?

Všechny bychom velmi rády viděly, kde vlastně bydlíš, Maxine.

A ještě jednou, naposledy.

Kdybys nás všechny pozvala k sobě,

bylo by to velmi zábavné.

Výborně.

No, tak se na vás budu těšit v podvečer.

Skvěle. A kdepak se setkáme?

V sídle Dellacorteových.

Samozřejmě.

Hlupačko! Sakra!

Seber se, Maxine. Jen se seber.

Uděláš pár koktejlů a uvítáš ty dámy. Kruci!

Seber se.

Co to děláte?

Stěhuju se sem. A vy se stěhujete pryč. Prosím, odneste mi to. Děkuju.

Nestěhujete se vy ani já a neodnesu to. Tohle není váš dům.

Vtipné, váš snad je? Můžete mi zopakovat, co přesně tu děláte?

Přece se starám o Normu.

Výborná práce, vojáku, je z ní zelenina v domově pro odložené.

A vsadila bych boty, že jste za ní včera byl poprvé.

Můžete jít. Bar je tudy?

Zavolám policii a řeknu, že jste vzala Vytuhlou Mabel.

Policii? Jistě, tak prosím.

A nezapomeňte zmínit, že jsem ji vrátila.

- Rozbitou. - Prosím vás.

To spraví trocha lepidla na řasy.

A až sem dorazí, ukážu jim

svoje nové psací potřeby, na kterých stojí Maxine Dellacorteová.

Máte vy vůbec psací potřeby, Roberte?

- Ne. - A kdybyste je měl,

stálo by na nich „Dellacorte“?

Ne. Tak prosím...

klidně si je zavolejte.

Bude to takto.

Najdu si ten nejhezčí pokoj v domě, tam si dám svoje věci

a pak tu uspořádám koktejlovou párty pro dámy.

Než sem dorazí, vy zmizíte.

- Ne. - Co jste to řekl?

- Že ne. - Oblečte se a zmizte.

Nechce se mi. Takhle jsem spokojený.

- Jistě. Jen jděte. - Donuťte mě.

Už vás nutím. A nechoďte za mnou!

Raději se jděte sbalit.

Nahoru jít nemůžete. Není to váš dům.

Je víc můj než váš.

Co to... Vypadá to tu jako místo činu.

- Moment, cože? - Tvrdíte, že se o Normu staráte,

- ale ani jste neuklidil její pokoj? - Tady se to stalo.

- Ta embolie. - A co?

No, během embolie člověk nezačne stlát postel.

- Sluha by to měl udělat potom. - Nejsem sluha.

Správce bazénu, barman či co.

Mně jste tedy nepomohl, tak si věci přinesu sama.

Být vámi, tak si sbalím lacláče.

Squaterko.

Říkáte to jako urážku.

Měl byste vědět, že náš velký národ má dlouhou historii squatování.

Jak jsme asi získali Texas? Usadili jsme se v Mexiku.

- Zůstanu jako vy. - Oplatky se nepečou.

- Vypadněte. - Nikam nepůjdu. Vypadněte vy.

Uvidíme se v klubu, nalévači panáků.

- My nesquatujeme. To on. - Ten dům nám ještě nepatří.

Ani nemusí.

Někdo to tu musí pohlídat, ochraňovat rodinné zájmy.

Nelíbí se mi, že jsi v tom domě sama s cizím mužem.

Můj Douglas žárlí?