A Family of Bastards (Une Famille De Bâtards)

Vidíte ten úsměv?

To jsem já.

Jmenuju se Džilali.

Ale tady mi říkají Krtek.

Ne proto, že bych jako nějaká krysa vynášel.

Právě naopak.

Džilali, kolik je?

Nevyzradím ani čas.

Krtek vznikl podle mých šedých obleků,

ale hlavně proto, že jsem přišel o zrak.

Ale k tomu se teprve dostaneme.

Tady bývá zvykem vybírat přezdívky podle ran osudu.

Abyste se tomu mohli lépe zasmát, ale ne ve zlém.

Je to způsob, jak vyjádřit, že druhým na vás záleží.

Bar U Moma je takový.

To je Momo.

Přítel, bratr.

Známe se už dlouho.

Dětství strávené v kabylských horách,

útrapy exilu, znovu vybudované životy.

U všeho jsem byl.

Jeho lásky, jeho trápení, jeho děti.

Děti, které ne vždy přiznával, ale které miloval.

Možná až moc opatrně.

A proto vám povím, jak to s barem U Moma bylo.

Protože kdybych býval věděl, co přijde,

řekl bych mu, jak moc ho mám rád.

U MOMA

BASTARDI

Co říkali doktoři?

Je v umělém spánku a uvidíme, co dál.

Má rupturu plíce.

Byla jsem v kuchyni, když se to stalo.

-Bylo to přepadení? -Ne. Nic nevzali.

Dobrý. Dík.

Nemáš zač. Já musím běžet.

Chceš hodit domů?

Nejedu domů. Někdo musí otevřít bar.

-My nemáme zavřeno? -Ne, nemáme.

U Moma se nikdy nezavírá.

To bys věděl, kdybys za tátou jezdil častějc.

Nazdárek.

Nezvedejte se.

SVÍTÍCÍ PŘÍVĚSEK

To je lepší.

-Takže… -Pane učiteli?

-Ano? -Ten paralyzér…

Myslíš náš „svítící přívěsek“, že?

-Ano. -Takže, děti…

ANTI-PEDO PLÁN

S ohledem na nedávné události,

Marc Dutroux,

jsem si dovolil trošku poupravit školní osnovy.

Rozhodl jsem se rozšířit dosah naší „diody“

na 14 metrů.

Uklidněte se.

Chviličku.

Ano, dále.

Pane Coline, vaše matka.

Není to tak, jak to vypadá.

Jsem dospělák.

Ráno sis zapomněl vzít oběd.

Říkal jsem ti, že se najím v jídelně.

A tvůj otec je v nemocnici.

Můj otec? Počkej.

Říkala jsi, že je po smrti.

Hele, život, smrt, to je…

-Věříš na duchy? -Mami?

Co je v té urně nad krbem?

Víš, jak v parku bývalo to pískoviště?

Zbláznila se. Neuvěřitelné. Ty ses zbláznila.

A ta sebevražda v lunaparku?

Bylo to pro tvoje dobro.

Seš šílená. Totální magorka!

Nechápu, jak jsi mi mohla celou dobu lhát. To je šílený!

A nejmenuje se Jean-Marie.

Ale Mohand.

Mohand Akrour.

Já jsem Arab?

Do prdele.

Prosím.

Kurva, jen ne on.

Ahojky.

Džilali?

To jsem já. Jak se máš?

Líp jak ty.

Vzhledem k těm potyčkám s tvým tátou

jsem nečekal, že se tu ještě ukážeš.

Jo, já vím. Měl jsem hodně práce.

Co tady děláš?

-Chtěl jsem ti pomoct. -Nepotřebuju.

-Ne? -Ne.

Hele, já tady taky být nechci.

Můžeme se střídat. Jeden týden ty, pak já.

Ale musíš máknout.

Máš celkem charisma. Nezvažoval jsi hereckou dráhu?

Jo, zvažoval. Dobrej vtip.

Co si dáš? Ale žádný vyvádění.

-Mně je to fuk. -Morgane!

Jsem rád, že přebíráš kavárnu.

Nepřebírám, Džilali. Jsem tu dočasně.

Dobře.

Ulíznout vlasy, knírek, rozlívat pastis. To není můj styl.

-Máš audienci. -Audienci?

Na nic se neptej. Máš audienci.

Takže, ty seš Mohandův syn?

Jo. A vy jste?

Patrick, přítel tvého otce, a tohle je Francis, můj společník.

Rád vás poznávám.

-Ty děláš do hudby, že? -Jo.

Umíš rapovat?

Jak Jordy?

Jasně.

O tátu se vůbec neboj. O všechno se postaráme.

Nestará se o to policie?

Postaráme se i o policii.

Mohamede,

říkal ti táta někdy o tom, že tady…

Ne.

Víš, Mohand je opravdu někdo.

To samé očekávám od tebe.

Francisi, jdeme.

-Jahodové mléko. -Já si nic neobjednával.

To je od Patricka.

Pane Akroure?

Možná nemluví francouzsky.

Hej, kamaráde.

Tati?

Zdravím. Kdo jste?

Těší mě. Maurice Colin.

Totiž Akrour, očividně.

-Ty seš bratranec? -Ne, jeho syn.

To máme společné.

Kdo seš?

Jeho syn. Ty taky?

Nevím, kdo seš. Zavolám ochranku.

Zavři klapačku. Ode dneška vím, že jsem Arab

a že táta nespáchal sebevraždu na horské dráze.

Počkej, kdo se ti ozval?

Znáš nějakýho Džilaliho?

-Krtka? -Ano.

Zavolal mámě o tátovi.

-Přestaň říkat „táta“. -Táta.

Víš, že ti můžu vrazit?

Vy z předměstí znáte jenom násilí.

Já ti rozjebu…

-Dobrý den. -Dobrý den, madam.

-Zdravíčko. -Jdeme.

Hele, přece se nebudeme hádat. Jsme bráchové.

Podrž to.

Dám ti na sebe číslo. Zavolej mi.

Nebo se potkáme U Moma.

Kde?

V tátově kavárně.

Říkal jsem, ať neříkáš „táta“.

Projdi si Zlaté stránky.

Ne. U Moma je jak mekáč, v každým městě jeden je.

Napiš mi adresu, jo? No tak.

Piš zleva doprava, ne naopak.

Říkal jste Mouloud, že ano?

Ne, Mohand. Mohand Akrour.

Aha. Ta střelba U Moma.

Tam neočekáváme, že bychom to vyřešili.

Nemá kdo svědčit. A je to U Moma.

No a?

-Vy jste opravdu jeho syn? -Ano.

Dám vám jednu radu.

U Moma to opravdu ožívá až po setmění.

Pomoz mi. Posbírej sklo.

Počkej. Kam jdeš?

Co to je?

Fakt bys měl dát řeč s tatínkem.

-Zlato, dáš mi klíče od 108? -Jasně.

Co to je za krasavce?

Mohamed, šéfův syn.

-Jahodový mlíko? -Jo, to je on.

Těší mě.

Tohle je bordel?

Panejo, tobě nic neunikne.

-Neuvěřitelné. -Do prdele.

Jistě sis povšiml i automatů, pokeru a binga.

Jak jistě vidíš, lidi sem nechodí hrát PacMana.

Je to legální? Máme na to licenci?

Ne, ale máme Licenci IV.

Něco si povíme o Licenci IV.

Všechno to začalo v padesátých letech.

Tenkrát

pařížské bary provozovali Auvergnané.

Ale když v Alžírsku začala revoluce,

Alžířané se potřebovali někde scházet, aby mohli plánovat odboj.

A taky chlastat, nebudeme si nic nalhávat.

Takže začali pomalu skupovat bary

a když v roce 1962 vyhlásili nezávislost,

vydobyli si úmluvu, díky které

byli jedinými cizinci, kteří mohli prodávat alkohol.

To je ta proslulá Licence IV.

MĚSTO PAŘÍŽ PLATNÁ LICENCE IV

Od Evianských dohod stačil jeden krok k prodeji alkoholu.

Všechno zavíráme.

Hazard, děvky, všechno.