Masters of the Air

Stalag Luft III vedlo německé letectvo.

SAGAN, NĚMECKO BŘEZEN 1944

I my jsme drželi jejich piloty, tak se k hochům chovali celkem lidsky.

Byla zima a byla to mizérie.

Celý rok jedli jenom brambory a tuříny.

Ale měli sociální zařízení, různé vymoženosti, knihy, hudbu.

Chtěli však hlavně zprávy z fronty, aby získali naději, že se brzo vrátí domů.

Díky.

Chceš pomoct?

Vždycky.

- Psal někdo něco novýho? - Ne.

Pošta se zase zdržela?

Kvůli válce.

Červený kříž má s dovozem pošty potíže.

Na, čiči, čiči, čiči.

Jde k tobě, Hammy.

Na, čiči, čiči, čiči.

Jo, vidím ji.

Pojď sem.

Pojď.

No vidíš.

Nemáte vodu navíc?

Z čehože je ta polívka?

On to neříkal.

Ze zajíce?

No jasně.

Pod naším barákem běhá spousta zatoulaných zajíců.

Použij kýbl.

Snaž se to udržet v sobě, Benny. Jsou to bílkoviny.

Dokud nedovezou balíky z Červenýho kříže, jiný nemáme.

Pospěšte si, hoši.

Budou zprávy.

Britové, Indové a Gurkhové pokračují v Barmě v bojích s Japonci.

Přidali se ke generálmajorovi Ordu Wingateovi a jeho činditům

daleko za nepřátelskou linií.

V Itálii u Monte Cassina byl útok Britů opět odražen

a spojenecké jednotky uvázly na plážích u Anzia.

- Co je? - Na východě...

Nic dobrýho.

Jde šéf.

Britové zase zkusili zaútočit na Monte Cassino.

Nezadařilo se

a skopčáci do Anzia poslali devět nebo deset divizí.

Pošlete to dál.

Ať muži mají realistická očekávání.

Jdeme.

Nečekaný apel .

Honem. Končíme.

Rychle, hoši.

Pojď!

Solomone.

Židovské jméno, že?

Jdeme.

Něco jsme našli!

Do háje.

Sluchátko nenašli.

Díkybohu za malý zázraky.

PODLE KNIHY OD DONALDA L. MILLERA

VLÁDCOVÉ NEBES

ČÁST SEDMÁ

Na počátku roku 1944 se tušilo, že invaze do Evropy je na spadnutí.

A že v tom roli bude hrát i Stovka.

Provedu.

Víc misí nad Německem znamenalo víc obětí.

Víc obětí znamenalo víc náhradníků.

Zelenáči!

Rekruti půjdou vpravo a důstojníci vlevo.

Neboj, jen prozatím.

- Přímo hled'. - Rekruti vpravo,

- důstojníci vlevo. - Jsou to děcka.

- To snad ne. - Hej, zelenáči.

Delaney. Albert.

Fuller.

Každý z nás ztratil dobrého kamaráda,

tak se leckdo zdráhal poznávat nové tváře.

U většiny z nich se čekalo, že dlouho nevydrží.

Někdo jim ale musel říct co a jak.

Dobré ráno.

Jsem kapitán Robert Rosenthal, pilot ze 418. letky.

Jsem rád, že jste tu.

Obědy jsou v poledne.

Co kdybych vás tam potom zavedl?

Vítejte ve Stovce.

Děkujeme.

Občas však něco celou základnu rozzářilo.

Hele!

Mysleli jsme, že Quinn a Bailey byli mezi obětmi mise nad Řeznem,

ale díky francouzskému a belgickému odboji

- se vrátili sem. - Quinn a Bailey!

Návrat těch, co jsme měli za mrtvé, nám dával naději.

Krasavci.

Měli štěstí, protože sestřelení letci,

co se dostali z okupované Evropy, už nesměli létat mise.

Kdyby byl letec znovu sestřelen

a zajalo by ho a mučilo gestapo, věděl by toho až moc o únikových cestách

a o Francouzích a Belgičanech, co letcům pomohli.

Ti klikaři dostali letenku domů.

Dobře doleťte!

- Dobře doleťte domů! - Tak zatím!

Ne, už ne. Bylo to tak.

Ještě skotskou, Gordone?

- Připiš ji na cech. - Ano.

A co ty?

Zažádáš si o Floridu? Texas?

V Texasu jsem byl před službou.

Cvičit piloty na Floridě zní líp.

A taky by bylo fajn, kdybys nováčkům ukázal, že 25 misí je proveditelných.

Jo, už tady nějaký ten pátek jsem.

Dave Miner a jeho parta už taky mají 24.

Co bych dal za to, abych po roce v téhle slotě mohl cvičit piloty někde na slunci.

Taky na tebe dojde, Crozi.

Problém je, že jsem na operačním.

Člověk toho moc nenalítá.

Na Brémy letělo 18 letadel a on se z pilotů vrátil jako jediný.

Největší šťastlivec ze všech, ne?

Na Münster.

A letadel bylo 13.

A štěstí v tom moc nehrálo roli.

- Malooly, že? - Ano.

Lepšího pilota B-17 než Rosieho jsem nikdy neviděl.

Modli se, abys byl z půlky tak dobrý, a těch 25 misí zvládneš taky.

Sakra.

Tak jo.

Do dna.

- Na ex. - Dobrou.

Ne, ty nemusíš.

Tvoje parta nepoletí.

Jako malý jsem si postavil krystalku.

Napadlo mě to zkusit i tady.

Nebude tak dobrá jako ta kdysi, ale mohlo by to stačit.

Měděný drát, tuha, spínací špendlík.

Sehnal bys mi to?

Á. Máme tady takovýho Marconiho, co?

Uvidím, co splaším.

Denní nálet na východě?

Zpátky do baráků!

Zpátky do baráků! Hned!

- Útočí na Berlín? - Podle palby těžko říct.

Jako by stříleli flaky z půlky Německa.

Aha. Asi to tak bude.

Buď Berlín, nebo okolí.

Slyšíte?

Útočí na Berlín.

Přeju ti překrásný pondělí, Adolfe.

- Myslíte, že je tam i Stovka? - Určitě.

Budou to mít drsný. První denní nálet na hlavní město.

Co to?

- To bylo blíž. - Pomoc!

Pojď.

Doktora!

Otevřete dveře.

- Zpátky! - Co je?

Střelili Harryho!

- Ranili jste ho? - Byl venku.

- Kde je Glemnitz? - Střelili ho bezdůvodně.

- Glemnitze! - Dovnitř!

- Glemnitze! - Krvácí!

Musí za doktorem!

Dovnitř!

Zpátky dovnitř. Hned.

Hej! Chyťte toho psa!

Zavolejte si ho!

Dovnitř!

Harry venku nebyl. Proč ho střelili?

- Do nemocnice s ním. Rychle! - Běžte.

- Zpátky dovnitř! - Zalezte!

Vraťte se dovnitř. Hned.

Ti gauneři nás postupně sejmou všechny, Bucku.

Zalezte!

- Jak předtím. - Jo.

...čtrnáctku.

- Tak. - Otoč ho.

Misí přibývalo, byly nebezpečnější

a to zatracené červené světlo snad nikdy nezhaslo.

Byli jsme jako na jehlách.

Pak řekli, že poletíme na Berlín.

Všichni na základně se zaťatými zuby čekali,

jaké nám to způsobí ztráty.

Tam! Už je vidím!

Jedno. Dvě. Tři.

Čtyři. Pět.

Šest. Sedm.

Osm. Devět. Deset.

Jedenáct.

Dvanáct. Třináct. Čtrnáct.

Patnáct. Šestnáct.

Proboha.

Patnáct sestřelili.

No jo.

Uhni!

Krucinál.

Honem!

Musí ven!

Pošlete mi sem někoho s morfiem.

Opatrně. Za postroj.

Opatrně.

Zkontrolujte bok!

Nejdřív těžce raněné.

Připravte se, letí další! Vyšlete k nim partu.

Další nosítka. Rychle!