The Mirror Has Two Faces

Funkce X se rovná E na Y

krát E na X, což se tu snažíme dokázat.

MATEMATIKA

Všimněte si elegance toho důkazu. Je to krása.

Připomíná mi to jeden Sokratův citát:

"Pokud míra a symetrie chybí v jakékoliv skladbě,

tak zkáza očekává součásti i skladbu samotnou.

Míra a symetrie jsou krásou a dobrostí světa."

Je hezkej.

-Myslíš, že je heterák? -Jo, na teplouše je moc nudnej.

-Už je 17.15? Jdou mi dobře hodinky? -Ano, jdou.

Děkuji vám.

Dnes vás pustím o půl hodiny dřív. Mám schůzku.

Večer mám přednášku o své nové knize.

Pokud máte zájem, můžete přijít.

Dobře.

Děkuji vám.

Rose, sundej si tu masku z obličeje. Už je to 15 minut. Ucpe ti to póry.

-Přijdeš pozdě. Už je skoro sedm. -Dobře, dobře.

Ty pitomej břídile. Tři miliony dolarů ročně. Za co?

Dělej. Už jenom jeden.

-Barry Neufeld. -Ahoj, tady Rose.

Ahoj. Co...? Ne, už zase?

To je asi alergická reakce na něco, co jsem snědla. No tak, dělej.

-Začíná se mi svírat krk. -Zní to, jako když umíráš.

Rose, tenhle měsíc je to už potřetí.

-Nejsi alergická na mě? -Tohle si vůbec nesmíš myslet.

Všechny restaurace mě dají na černou listinu, že nedodržuju rezervace.

Co kdybys mi zavolal příští týden? Pokud budeš chtít.

-Uzdrav se. -Děkuju.

-Ahoj. -Ahoj.

KNIHOVNA KOLUMBIJSKÉ UNIVERZITY

Neměl bych začít vtipem?

To myslíš vážně? Ne, na to není dost času.

-Na co? -Abys začal mít smysl pro humor.

A nyní, dámy a pánové, autor knihy Absolutní pravda?,

profesor Kolumbijské univerzity Gregory Larkin.

Ty to zvládneš.

Děkuji. Jsem poctěn vaším vřelým uvítáním.

Když tu stojím na konci cesty,

vzpomínám si, co jednou řekl Descartes:

"Ať jsem vzhůru, nebo spím,

dva a tři bude vždycky pět.

Čtverec nikdy nemůže mít víc než čtyři strany.

A nezdá se možné, že by skutečnosti takto jasné a zřejmé

mohly být podezřívány z neurčitosti."

Tuto knihu jsem psal více než 14 let.

A s určitým smutkem

se loučím s dny a nocemi, které mi zabírala.

S nocemi...

A když tu tak stojím...

A tak v další části... V závěru...

Omluvte mě, trochu se mi točí hlava.

Myslel jsem, že to budu cítit jinak. Že budu vědět více. Ale nevím.

Nevím vůbec nic.

Děkuji, že jste přišli.

Díky.

Bože, co jsem to mlel?

Bylo to fajn, ale příště si rozmyslím

dělat horkou linku pro sebevrahy.

Vedl sis dobře, dokud nepřišla Candice.

Nezačínej. Zapomněl jsem se najíst.

Neměl bych pít na lačný žaludek.

Je to přirozené. Opustila tě před rokem.

Bylo to tím pitomým vínem.

Díkybohu, že Candy odešla, protože jinak bych tu knihu nedopsal.

A díkybohu, že odešla Rebecca, Catherine a Alison.

Nedokážeš mít sex a žvýkat žvýkačku najednou.

-Proč se musí všechno točit kolem sexu? -Protože se všechno točí kolem sexu.

Když s někým jsem, mám tendenci být trochu nesoustředěný.

Gregu, ty říkáš 14 letům na napsání knihy nesoustředěnost?

Určitě tam pořád je.

-Jak znám Candice, tak je. -Ne, ne. Henry.

Je tam. Postav se jí jako chlap.

Udělej mi laskavost, nenech mě s ní odejít domů.

Řekni, že jdeme na večeři.

-Zdálo by se divné ji nepozvat... -Prosím, Henry.

-Hlavně mě s ní nenech odejít domů. -Dobrá.

-Gregu. -Promiňte.

Jsi v pořádku?

To bylo tím vínem. Ahoj, Candice.

-Dobře. -Vypadáš skvěle.

Díky. Doufám, že ti nevadí, že jsem přišla na tvůj velký večer.

Jenom na tebe poslední dobou hodně myslím.

Vážně?

-Nechceš si dát něco k pití? -Radši ne.

-Tak něco zakousnout? -Ne, nemám hlad.

-Chceš, abych tě odvezla domů? -Dobře.

-Ráda jsem tě viděla, Henry. -Ale Gregu, tys říkal...

Měj se, Henry.

-Candy, neodcházej. -Bylo to skvělý.

-Myslel jsem, že tu zůstaneš. -Už jsme hotoví. Nemám tam botu?

-Pořád k tobě něco cítím. -Opustila jsem tě kvůli jinýmu.

-Kromě toho jsem pořád s Paulem. -Já myslel, že to skončilo.

Podváděl mě. Asi jsem se chtěla cítit líp, až ho zítra večer uvidím.

Proto jsi tady?

Jo.

Hele, vždycky jsi byl milej, ale přiznejme si,

že nemáme nic společnýho kromě sexu a faktu, že si mě idealizuješ.

Vážně mi na tobě záleží.

Vážně.

-Jen s tebou nemůžu vydržet. -Můžu ti někdy zavolat?

Proč?

-Rose, tak jdeš? -Ne, zrušila jsem to.

-Co chceš udělat k večeři? -Co?

Udělej těstoviny s artyčoky.

Pak bychom mohly popřemýšlet, co ti uděláme s vlasy na svatbu Claire.

-Neměla jsem na výběr. -Neměl jsem na výběr.

Co to je?

-Vem si mě. -Vem si mě.

To se podívejme.

-Utečte. -Kéž bych mohl utéct.

Rituál páření je rychlý a násilný.

Menší sameček se spojí s větší samičkou.

Pokud je spojení neúspěšné, sameček je často pozřen samičkou.

My jsme dívky z horké linky 1-400.

Briana, Tina, Marla a já: Felicia.

Ať si chceš promluvit o čemkoliv, zavolej mi, zavolej mi.

1-400...

Nevím, kde začít.

-Jsi dnes osamělý, drahoušku? -Jo.

- Já taky. Co máš na sobě? -Nic zvláštního.

-Felicio, můžu se na něco zeptat? - Já mám na sobě jen ručník.

Utírala jsem se po horké sprše, když jsi zavolal...

-Proč ženy odcházejí? -Cože?

Proč odcházejí? Zvlášť krásné ženy.

Já už to znovu nezvládnu.

Život je hodně složitý.

Neexistují žádné záruky.

Proč to tak je?

Svět matematiky je naprosto racionální

a nekomplikovaný sexem.

-Moc přemýšlíš. -Felicio, já...

Chceš vědět, jak mám velký prsa?

Ne. Chci jen s někým sdílet svůj život.

S někým, kdo mě nepřitahuje sexuálně.

Cože?

Jak mohou žít dva lidi společně v trvalém a pevném

vzájemném respektu a opravdovém citu

ve světě, který řídí agentury prodávající sex?

Měl by sis dát inzerát.

Inzerát?

Profesor Kolumbijské univerzity

hledá ženu se smyslem pro společné zájmy a přátelství.

Musí mít titul Ph.D. a věk nad 35 let.

Fyzický vzhled nerozhoduje!

Jsem dospělá ženská v šatech na maturitní ples.

Nejsi. Vypadáš rozkošně.

Vypadám jako Barbie za zenitem. Nesedí mi, jsou moc těsný.

Moc zákusků.

Proč jsi nevybrala něco v mojí barvě?

Družičky nenosí černou.

Pomohlo by, kdyby ses vyfintila.

-Proč nemáš make-up? -Já mám make-up.

Jdeme.

Máš hezký vlasy. Natáčky ti sedí. Proč si nedáš trvalou?

To jsem zkoušela. Vypadám jako sjetá Shirley Temple.

Kde je? Já ji zabiju. Já věděla, že mi něco takovýho vyvede.

Nesnese, že já budu mít veškerou pozornost.

Měly jsme ji zavřít do blázince, když jí bylo 60.

Nemůžeš někoho dát do blázince za přehnanou fintivost.

Děkuji ti, Rose.

Jak báječné je mít dvě milující dcery.

Myslela jsem, že si dnes dáš make-up.

-Já ho mám. -Tak co?

Proboha.

-Co to máš k čertu na sobě? -To je imitace Scaasiho.

Jsi matka nevěsty, ne nějaká zpěvačka.

-Půjdu se domů převléct. -Nech toho.

Stejně jdeme pozdě. Farář už se potí.

Všichni v celibátu se potí, drahá. Jinak by explodovali.

-Jdeme. -Šla jsem si koupit svačinku.

Kdybych to měla protrpět bez jídla, omdlela bych.

-Bude to trvat jen 45 minut. -Bude se to zdát jako dvě hodiny.

A vdáváš se mimo svoji víru a o sabatu...

O sabatu jsi mě naučila jen to, že v restauraci nebude takový nával.

-Teď mě poslouchej. -Jen klid, Claire.

Chci, abys tam šla a pamatovala si, že dnešek je můj den.

Chovej se slušně, jinak udělám z tvýho rodnýho listu vánoční přání.

Neměla jsem tě naučit mluvit.

Možná se otočí a promění se v solný sloup.

Hannah vypadá na svůj věk výborně.

Alex se zdá nervózní.

Bože, snad dělám správnou věc.

Myslím, že jo.

Večírek právě začíná. Taneční parket je váš.

Holky, olízněte si rty. Pojďte blíž.

Jo, vezmi mě domů!

Pusu. Rád tě vidím.

Řekněte Claire, že ji hledám.

Váš manžel je šťastný muž.

-Číšníku. Dáte nám další dresink? -Můžeme dostat další dresink?

Jsme dvojčata.

-A další dva drinky, až budete mít čas. -Děkujeme.

Vypadá to výtečně. Jsem tak šťastná.

Teď něco romantického pro všechny zamilované v sále.

-Nemůžu uvěřit, že se oženil. -A že si vybral Claire místo tebe.

Říkala jsem ti, ať je neseznamuješ.

Byla vdaná. Myslela jsem, že je to bezpečný.

-Jak to všechno zvládáš? -Poučila jsem se.