I Am Ali

Připojte se k nám, záhadný hoste.

Jste u filmu?

Ne.

- Zbývá devět otázek. Pane Gable? - Jste sportovec?

- Hm, ano. - Slečno Francisová?

- Jste golfista, záhadný hoste? - Ne.

Ještě pět otázek. Pane Gable?

Jste boxer?

- Ano. - Slečno Francisová?

Takový hlas na boxera nesedí.

Hm, jaký by to mohl být boxer?

Jste pojmenovaný po muži, ke kterému přišla hora?

Po Mohamedovi?

- Jste Cassius Clay? - No...

Ano!

Pátek 30. listopadu 1979.

- Haló? - Salam alejkum, babi!

- Wa alajkum salam! - Co děláte?

Díváme se na televizi.

- Ano? Kde je May May? - Dole.

Nic jí neříkej a dej mi ji.

Dobře. May May!

- Haló? - Salam alejkum!

- Wa alajkum salam, tati! - Jak se máš, dítě?

Dobře. Byli jsme u Mama Bird.

To je dobře. Slyšel jsem... Vidělas ji ráda?

- Ano. - Právě jsem se oblékal.

Jdu se podívat po nějakém místě, jako je Deer Lake.

- Vážně? - Ano.

Když se mi bude líbit, tak budu možná zase boxovat.

Nechci, abys boxoval. Prosím!

Získat titul čtyřikrát. Umíš si to představit?

Už neboxuj. Jsi na to moc starý.

Co že jsem?

Moc starý.

Jsem moc starý? Kolik je tatínkovi?

- Kolik? Asi 37? - Přesně tak.

V ringu je Angelo Dundee, který je trenérem Muhammada Aliho...

O DVA ROKY POZDĚJI PROSINEC 1981 - NASSAU, BAHAMY

od jeho prvních zápasů kariéry.

ALIHO POSLEDNÍ ZÁPAS

Diváci začínají skandovat „Ali!“ Jako za starých časů.

Ali měří 192 cm, ale Trevor Berbick také není malý.

Měří 190,5 cm.

Alimu už je skoro 40 a Berbickovi jen 27.

A tady už přichází!

Vypadá to na skvělou akci.

Věděl jsem, čím chci být, už ve 12.

Všechno má nějaký smysl. Každý život má svůj smysl.

Jde o to poznat svůj smysl života a naplnit ho.

Kdo zná svůj smysl života, ví přesně, kam směřuje.

Nejsem domýšlivý, jen tomu věřím.

- Zdravím, příteli. - Jak tam je?

- Cože? - Jak tam je?

Tady je krásně.

MANAŽER GENE KILROY

Jsem Gene Kilroy, bývalý obchodní manažer Muhammada Aliho.

Byl to nejlepší boxer všech dob a můj nejlepší přítel.

Ten nejlepší člověk. Hodně jsem se od něj naučil.

Přiletím a vyskočím z letadla ve svým bělostným obleku.

Prostě si žiju, bratři!

Bylo to lepší než sedět vedle ringu.

Když zápas skončí, tak musíte odejít.

Mohl jsem být u jeho vítězství i porážek.

To bylo výjimečné. Byl jsem pořád s ním.

Je tu dlouholetý poradce jednoho šampióna, Gene Kilroy.

Dnes má slovo on. Gene!

Je mi ctí tu být.

Když se ohlédnu za svým životem... Jednou se mě někdo zeptal:

„Máte z něčeho strach?“

Odpověděl jsem: „Mám jen strach, že mě jednou máma probudí,

řekne, že musím do školy, a zjistím, že můj život byl sen.“

Měl jsem štěstí, že jsem mohl být po boku Muhammada Aliho.

Znám spoustu multimilionářů, kteří by dali milion dolarů,

aby s ním mohli trávit každý den jako já.

ŘÍM, ITÁLIE, 1960.

Poprvé jsem Aliho viděl na olympiádě v Římě v roce 1960.

Byl jako starosta olympijské vesnice.

Nosil zlatou medaili a všichni s ním chtěli být.

Všichni se s ním chtěli setkat.

Jak jste přišel k tak římskému jménu?

Jsem Cassius Marcellus Clay Šestý.

Můj praděda byl otrok.

Pojmenovali ho po významném muži z Kentucky.

Cassius Marcellus Clay je tam vážené jméno.

Nevím, odkud byl a jak přišel k tomu jménu,

ale když jsem dosáhl určitého úspěchu v boxu,

hodně lidí chce vědět, odkud jsem a kde se vzalo to jméno.

Nezjišťoval jsem to, ale budu si to muset vyhledat.

- Zjistěte to. - To musím, kvůli rozhovorům.

- Ahoj, Gene. - Ahoj.

Slyšel jsem jednu historku. Bude se ti líbit.

BRATR RAHAMAN ALI

Vyrůstal jsem v Louisville v Kentucky.

V Kentucky mají krásné koně a rychlé ženy.

Měl jsem milující rodinu.

Rodiče byli křesťané.

MAMA BIRD & CASSIUS CLAY ST.

Byli pracovití, dobří a slušní.

Můj otec byl komerční umělec.

Dělal nejlepší cedule v Louisville.

Kdysi dávno v městečku Louisville v Kentucky

si v roce 1941 pan Cassius Clay vzal paní Odessu Gradyovou,

která se stala paní Clayovou. A měli spolu syna.

To je paní Clayová.

A to je můj otec, Cassius Clay starší.

- Pozdrav je. - Dobrý den.

- Jsme na něj pyšní. - Děkuji.

Narodil jsem se v roce 1943. Muhammad se narodil v roce 1942.

Byli jsme 18 měsíců od sebe. Byla psina.

Tehdy si říkal Cassius Clay.

Byl upovídaný a namyšlený.

Vždycky byl jiný. Narodil se pro něco velkého.

Podíváme se do domu, kde jsem bydlel, na Grant Avenue 3302

tady v Louisville v Kentucky.

Tady jsme já a Muhammad Ali vyrostli.

Měli jsme spolu pokoj. Byly to šťastné časy.

Byl zábavný a já dělal všechno s ním.

Běhání, boxování, všechno.

Byl jsem jeho nejlepší parťák a kamarád.

Byli jsme nerozluční. Nedali jsme bez sebe ani ránu.

Tady to všechno začalo. Zpátky ke kořenům.

Maryum, kolik mi bylo, když jsem začal boxovat?

- Bylo mi 12. - Vážně?

- Ano. - Myslela jsem, že míň.

- 12 let. - Pral ses kvůli ukradenému kolu.

Ano, bylo mi 12.

Bylo to v pondělí večer v Louisville v roce 1953.

Šli jsme jako každý rok na karneval.

Jeli jsme na kolech, která jsme dostali na Vánoce.

Někdo je ukradl.

Byli jsme ještě malí,

tak jsme začali brečet.

Ptali jsme se někoho,

kde najdeme policistu, abychom nahlásili krádež kola?

Řekl, že je dole, ať tam za ním jdeme.

Byla tam boxerská tělocvična.

Policista tam na chodbě mluvil s nějakými chlapci.

Vypadal zle a chtěl se bít.

JOE MARTIN POLICISTA A TRENÉR BOXU

Řekl jsem, že se nemá prát, když to neumí.

„Boxoval už jsi někdy?“ A on řekl, že ne.

Řekl jsem, že ho to naučím

a pak se může pouštět do rvaček.

Tím to všechno začalo. Začal chodit na box

a poctivě trénoval.

Byl tam ještě, když jsem odcházel.

Začínal ve 12 a vážil 39 kilo.

Takhle se dostal k boxu.

Cassius Clay z Chicaga vyzval Garyho Joyce,

šampióna v těžké váze z východu.

Joyce má problémy od prvního kola.

Když začal boxovat, šel na to chytře.

Řekl: „Když se skrčím a budu uhýbat,

tak mě nemůže zasáhnout.“ Řekl: „Pojd' do alejky

a házej po mně kameny.“

„Uvidíme, jestli se jim vyhnu.“

Házel jsem po něm kameny a on jim uhýbal.

Zlepšoval si tak boxerské reflexy.

A když se dostal do ringu,

uhýbal takhle ranám. Byl to génius.

Když jsme já a Muhammad byli malí,

vyprávěl dětem ze sousedství o svém osudu a jak uspěje.

Většina dětí se mu smála: „To nedokážeš. Na to nemáš.

Tak skvělý nemůžeš být.“

Děti se s někým pořád sázejí:

„Bude ze mě šampión!

A pak ti přijdu ukázat, že ses mýlil.“

Nebo: „Bude ze mě doktor.“

„Budu zubař.“ „Budu vědec.“

„Stanu se prezidentem.“

Jen málokdo to své vychloubání naplní,

vrátí se a řekne: „Já vám to říkal.“

RECEPCE

Měl jsem hovor z recepce:

„Jsem Cassius Marcellus Clay. Mám Zlaté rukavice z Louisville.“

TRENÉR ANGELO DUNDEE

„Vyhrál jsem Zlaté rukavice v Seattlu a vyhraju olympijské hry.“

Psal se rok 1958. Zakryl jsem sluchátko a říkám:

„Dole je nějaký cvok a chce s námi mluvit.“

Bylo to skvělé a zajímavé setkání.

Byl to student. Zajímal se, jak se trénuje,

co se jí, kolik kilometrů se běhá... prostě všechno.

Když se vrátil z olympiády,

Louisvillská sponzorská skupina ho poslala k Archie Mooreovi.

ARCHIE MOORE PROFESIONÁLNÍ BOXER A TRENÉR

To nefungovalo, protože dvě hvězdy se nesnesou.

Celé se to vyhrotilo,

když po něm Archie chtěl zamést kuchyni.

Ali řekl: „Nezametal jsem doma,

nebudu zametat ani tady.“

Z Louisvillské skupiny mi zavolali a přišli se mě vyptávat,

jak bych s tím klukem jednal.

Říkám: „Dal bych si na čas. Nic se nesmí uspěchat.“

Řekli: „Má olympijskou medaili.“

Říkám: „To nic neznamená. Přechod k profíkům chce čas.“

Do tělocvičny nejezdil autem.

Neměl auto, tak do tělocvičny běhal.

Běhal po chodníku. Jednou mi volali z policie:

„Po chodníku běží nějaký hubený kluk.