You Will Meet a Tall Dark Stranger

Shakespeare řekl: "Život je jen hluk a vřava

a nakonec neznamená vůbec nic."

Tak jo, začneme u Heleny.

-Cristal Delgiorno? -Pojďte dál.

-Jsem Helena Shepridge. -Vypadáte úžasně.

Gabriela říkala, že chcete seanci.

Řekla, že vidíte budoucnost.

Gabriela je úžasná.

A je skvělá masérka. Jsem na ní závislá.

Ta jediná mi pomáhá od bolesti.

Platíte hotově? Cenu jistě znáte.

Jste mnohem levnější než psychiatři, které znám.

-Udělejte si pohodlí. -Děkuji.

Potřebujete pomoc a oni jen sedí a nehnou brvou...

A ty příšerné léky, po těch je mi jen hůř.

Mohla bych se něčeho napít?

Šálek čaje?

Nemáte sherry?

Rozumím. Skotskou?

Ještě lepší.

Něco vám povím, drahá.

Na první pohled před sebou vidím ženu,

která neustále viní sama sebe.

Nemám pravdu?

Jste na sebe moc přísná.

Děkuji.

Jste velmi vnímavá.

Když mě manžel opustil, tak jsem si chtěla vzít život.

Jistě to víte od Gabriely.

Je to hrozná drbna.

Teď vím, že to byla hloupost.

Mám pro co žít, že ano? Myslím...

Vidíte to tam?

Čeká mě slibná budoucnost?

Něco vám povím.

Měla byste teď sedět na mém místě,

abyste viděla to kosmické záření, které je naplněné

pozitivní energií.

Koupete se v růžovém světle.

Čekají vás jen samé dobré věci, přísahám.

40 let manželství je dlouho. Stanete se hrozně závislá.

Manžel mě opustil proto,

že jsem byla příliš upřímná.

Nechtěla jsem, aby si něco namlouval.

To je Helenin exmanžel, Alfie Shepridge.

Vzbudil se uprostřed noci, pomyslel na věčnost,

polil ho studený pot

a už nemohl usnout.

Znenadání byl samý jogging a zdravá strava.

A ještě dáme jednou 12.

-Už nemůžu. -2...

-3, 4, 5. -Zase si namůžeš záda.

-Lindsay je mladá. -6, 7...

Už dávno nejsi mladík.

Sice děláš kliky, ale čas nezastavíš.

Vidíš mě jednou nohou v hrobě.

Mám v genech dlouhověkost. Geny.

Chudák Helena.

Nepochopila, že pravda není krásná věc,

ale pravý opak.

Alfie ji odkopl. Koupil si sporťák

a staromládenecký byt.

Nechal si vybělit zuby a opálil se.

A Helena? Ta to nesla hrdinsky.

Zhroutila se a spolkla 40 pilulek na spaní.

A stala se břemenem své jediné dcery, Sally.

Sally, která si vzala Roye.

Moje dcera se nevdala dobře.

Promrhala vzdělání.

Vystudoval medicínu, ale píše knihy.

Měl jen jeden úspěch. Potom jen propadáky.

Fenomén jednoho díla, nechce to připustit.

Nemám pravdu? Myslíte, že ho čeká

ještě nějaké štěstí?

Přineste mi něco, co mívá přímo u sebe.

Šálu, tričko nebo rukavici.

Já platím jejich účty! Sally s platem nevyjde.

On nepracuje, aby mohl psát.

Už roky píše jeden zatracený román.

Co říkala, není tak docela pravda.

Roy se pokusil vydělat peníze.

Ne, že by se nesnažil. Jen nebyl dobrý řidič.

Mám toho po krk.

-Co? -Končím s tím.

Nechci se o tom bavit.

A co děláš doma? Co se stalo?

-Měl jsem nehodu. Zničené auto. -Cože?

Nedokážu celou noc psát a přes den dělat řidiče.

-Usnul jsem za volantem. -Proboha, jsi v pořádku?

Potřebuji mít čas na psaní své knihy.

A kdy už ji vlastně dokončíš?

Kolikrát to ještě napíšeš

a potom roztrháš a pak zase všechno přepíšeš?

-Jako by ses bál ji dokončit. -Máš pravdu. Bojím se.

Už bych nezvládl, kdyby se zas potvrdilo,

že ty předpovědi o mně se mýlily.

-Ale tohle není řešení. -Jo. Ježíši Kriste.

Všichni už mají rodiny. Co máme my?

Chci říct...

Chci se pohnout z místa s tebou, nebo bez tebe.

Royovu pozornost upoutalo překrásné zjevení,

které se právě stěhovalo do protějšího bytu.

Po hádkách se Sally to už ani nevypadá,

že se do sebe tolik zamilovali na první pohled.

-Jsi v pořádku? -Vjela mi do cesty.

-To musí bolet. -Je to hrůza.

Jestli s tím můžete hýbat, tak to není zlomené.

Tipuji to na naražený nárt.

-Vy jste doktor? -Bez atestace.

Mohu?

-Je to v pořádku? -Víc, než v pořádku.

Je to hezký.

Tolik záleží

na červeném trakaři

ošlehaném deštěm

vedle bílých slepic

a Sallyina zadku.

Parafrázuju, samozřejmě.

V památný den, kdy jsem dokončil lékařskou fakultu,

mi bylo jasné, že nikdy nebudu mít lékařskou praxi.

Věděl jsem, že se jako spisovatel chytím.

Znáš to tušení?

Svou prvotinou Roy skutečně prorazil.

A vypadalo to přinejmenším slibně.

Ale tím to skončilo.

Jak roky ubíhaly, Sally odložila své sny

a nastoupila do práce.

Pracovní doba je 24 hodin, celý týden.

Práce zahrnuje vše od...

Od zakládání papírů až po hýčkání zákazníků

a donášku mých obědů. No, a co vaše ambice?

Vystudovala jsem umění.

Především dějiny umění.

A pracovala jsem v muzeu a pro pár fotografů.

A jak jste se dozvěděla o nás?

Kamarádka pracuje v Gellerově galerii.

Zmínila se mi.

Když mi řekla, že jde o galerii Clemente...

Budeš mít tu nejlepší školu.

Už dělám v Gellerově galerii 4 roky

a fakt mi to dalo hodně.

I když samotného Loise Gellera nemůžu vystát.

Greg je hotové dynamo.

A musím přiznat, že je šíleně atraktivní.

Hlavně se nezblázni do šéfa!

To nikdy nepřináší nic dobrýho.

Strangler požádal Roye, aby mu zhodnotil jeho první román.

Jeho román byl mnohem lepší, než Royův čtvrtý,

až ho opustilo sebevědomí.

Jedinou vzpruhou mu byla ta nádherná bytost odnaproti,

jejíž existence, tam za oknem, byla čím dál tím dráždivější.

-Promiňte, ruším vás? -Ne, vůbec.

Mám rád kytaru.

-Nejste tu dlouho, že? -Jen na léto.

-Mám zavřít to okno? -Ne, já nepracuji.

Jen tu čtu novinku mého kamaráda.

Boccherini se k ní krásně hodí.

Vy znáte jeho hudbu?

To jste mě dostal.

Kdyby vám to začalo vadit, dejte vědět a přestanu.

-Přečetl jsem tvou knihu. -Cože?

-Je fakt skvělá. -Ne. -Ano.

A moje sebevědomí je teď v háji.

To je nesmysl.

Nevím, co říct.

Tobě se líbila?

Samozřejmě jsem ji ještě neprezentoval.

Četla se fakt dobře a ještě při poslechu Boccheriniho.

Hrála ho na kytaru ta kočka. Pořád nevím, jak se jmenuje.

-Ta v tom okně? -Jo, ta.

Tak proto nemůžeš dokončit tu svoji knihu.

Už jsem ji dokončil.

-Ne. -Včera jsem ji odevzdal. Je ze mě uzlíček nervů.

-A vůbec nevím, co bude, když to nevyjde. -No tak.

Ne, fakt už nevím, co pak. Budu řidič přiblblý limuzíny.

Mý sebevědomí je v háji. A můžeš za to i ty.

Haló?

Ahoj, mami. Pojď dál.

Proč sem vlastně chodí, tak často?

Jednou, dvakrát, pořád...

Mám nervy na pochodu z toho čekání.

Já vím, ale neumí být sama.

Vždyť víš, že o ni mám starost.

Poslední dobou trpí samomluvou.

-Tak ji pošleš za tou podvodnicí. -Tak jo!

Cristal je šarlatánka, jasně...

Ale věří jí.

Je díky tomu v pohodě, tak jí to nepokaž.

Myslím, že jí nepomůžeš,

když věří tomu nesmyslu.

Potřebuje doktora.

Ne, zatím ty iluze fungují líp, než léky.

-Jsem tady, drahoušku. -Ahoj, mami.

Právě jdu od Cristal.

Je neuvěřitelně tajemná.

Já vím, že ty jsi zcela vědecky založený.

-Těmhle kecům nevěřím. -Royi, prosím!

-Když ti to vyhovuje... -I o tobě jsme mluvili.

Prý uspěješ.

Ale upřímně, nebude to díky literatuře.