Fatherhood

NETFLIX UVÁDÍ

Tohle není fér.

Neviděli jste Matta?

Šel nahoru.

- Ahoj mami. - Ahoj.

Neobouvej mě.

Zvládneš to.

Oba dva to zvládnete,

protože Bůh má s vámi své plány.

- Já vím, ale přestaň mě obouvat. - Dostaneš se z toho.

A zase budeš tím skvělým a úžasným člověkem.

Jo, ale přestaň mi zavazovat tkaničky.

Přestaň, mami.

Musíme to udělat brzy.

Jak moc brzy?

- Mám rodit až za dva týdny. - Ano.

Máte málo plodové vody.

Vaše dcerka je dost velká a připravená na porod.

- Budeme mít holčičku. - Slyšel jsem.

Promiňte. Nechtěli jste to vědět?

Kdybyste nezaskakovala, věděla byste to.

Ale naše doktorka si holt odjela na Maui.

Proč si nejet bodysurfovat? Vždyť jen čekáme naše první dítě.

Pořád je pánví dolů, tak dnes večer uděláme císaře.

Dnes večer?

Ještě jsem nesložil postýlku a…

To myslíš vážně?

Měla jsem si to udělat sama, ale řekl jsi, že to zařídíš.

- A taky to zařídím. Nemusíš se bát. - Tos mě opravdu uklidnil.

- Zařídím to. - Jsi připravený být otcem?

Ano! Ne… Kdo na tohle může být připravený?

Co tím vůbec myslíš, jestli jsem připravený být otcem?

Dnes? Nemůžeme to udělat zítra?

Chtěli jsme s chlapama z práce koukat na fotbal.

Už máme všechno domluvené a…

Snad mě nebereš vážně? Dělám si srandu.

Klídek, zlato.

To se vám povedlo.

- Tak jo. - Připraveni?

Jo, potí se mi ruce.

- I mně. - Tak jo.

NEMOCNICE BOSTON MEMORIAL

POUZE SANITKY

Proč jste nám nedali vědět včas?

Protože takhle je to zábavnější.

Řekli jsme si, že dneska to rozhodně nebudeš čekat.

- To je moc vtipné. - Aspoň mám smysl pro humor. Pa.

Mami, zavolám ti, až bude po všem. Mám tě ráda.

Ne, chci být u tvého porodu přes Skype.

- Co? Mami! - Tak tohle je fakt divný.

Chci být se svou dcerou

a vidět, jak se má vnučka narodí.

Postarám se o ni.

Jako o dítě sestřenice Janey?

Mami, to už je dávno.

- A je to tu. - Tak dávno ne.

Je nezodpovědné dát si miminko na klín, zapnout si přes vás oba pás

a nechat se odvézt do obchodu na nákup.

Vím, že si ho nemáš dát na klín, zapnout pás

a nechat se odvézt do obchodu na nákup.

Vím to.

Super. Zavolej mi přes Skype.

Zítra se na tebe budu těšit, zlatíčko.

Tak jo, měj se.

Dej tatínkovi pusu.

A pusu od maminky. Dvě pusy.

- Je to tady! - Panebože.

Super, jdeme na to.

- Čau Matte. - Čau.

Jak je?

Nedávej si ty těstoviny s tuňákem.

Ty uprostřed. Jsou fakt nechutný.

Ty dělala moje máma, Oscare.

Jsou výborný. Mají… Mají takovou ostrou chuť.

- V pohodě. Neřeš to, kámo. - Fakt ostrou.

Pojď ke mně.

- Matte, pojď sem. - Jordane, to ne…

Vážně, pojď sem. Potřebuješ obejmout.

Pořádně.

Pusť to. Dýchej.

- No tak, kámo. - Řeknu ti, ta tvoje řeč…

Ta byla.

Postavil ses před lidi a mluvil.

Vlastně nevím…

Nevím, co říct.

Čekal jsem, že si něco napíšeš,

ale tys to prostě vzal spatra.

Skončils? Na tohle teď vážně nemám.

- Prosím. - Ne, Matte. Podívej se na mě.

- Máš na to. A víš proč? - Neposloucháš mě.

Pamatuješ si na tábor Winapoo?

- Jo. - Jak tě popálil bolševník?

Měl jsi poleptaný obličej, plný puchýřků.

Nakonec ti to celé zhnisalo.

Vypadals šíleně. Pamatuješ?

V jídelně byla Marcy, tvá veliká láska.

A když tě viděla, tak začala křičet.

- Byls z toho na dně. - To jo.

- Ale zvládls to. - Jo.

Zvládls to.

Jo, protože jsi silnej a sebevědomej. A Tohle taky zvládneš.

Tohle je mnohem horší.

V čem vidíš podobnost?

- Jen se snažím… - Přestaň.

Už mlč, nebo slibuju, že dostaneš pěstí.

- Teda… - Je toho na mě moc.

Přísahám.

- Proč dáváš ruce v pěst? - Dost!

- Jak ti je? - Dobře.

- Všechno dobře dopadne. - Tak jo.

Miluju tě.

- Já zas svého anesteziologa. - To na mě nezkoušej.

Jsi překrásná.

Matte!

- Ano, Marion? - Nevidím. Uhni se!

Skvěle, Liz. Matte, teď se asi nedívejte.

Je to tady. Chci to vidět, a zároveň nechci.

Chci to vidět. Nechci to vidět.

- Vedete si skvěle. - Panebože, budou z nás rodiče.

- Miluju tě. - A já miluju tebe.

Jak to vypadá, paní doktorko?

- Je to tady. - Vidíte ji?

- Ano. - Panebože, Liz.

A tady ji máme.

Máme miminko.

Chtěl jsem ti…

Matte.

Tos nemusel.

Já vím, ale chtěl jsem. Zasloužíš si to.

Je nádherný. Díky.

- Zapnu ti ho. - Díky.

Přebalování se nevyhneš.

Pokud pak bude přebalovat mě, nemám s tím problém.

- Miluju tě. Díky. - I já. Jak ti je?

Bolí to, ale…

- Jak se máte, Liz? - Chci vidět Maddy.

Dobrý den.

Myslela jsem si to.

Budu potřebovat vaši pomoc.

- Jasně. - Potřebuje podepřít.

- Dobře. - Hezky pomalu.

- Dobře? - Nespěchej.

- Pomůžeme vám na křeslo. Pomalu. - Dala bych i maraton.

- Tak jo. - Motá se mi hlava.

Hlavně pomalu, zlato. Nespěchej…

Liz? Co se děje?

- Bylo jí předtím špatně? - Nevím.

- Liz? - Nemůže dýchat.

- Cože? - Zavolám pomoc.

- Liz! - Doktora, hned!

Liz! Podívej se na mě!

- Nechte ji. - Co s ní je?

- Liz? - Dýchací přístroj!

- Liz! - Slyšíte mě?

- Musíte jít ven. - Cože? Co to…

- To je má žena. - Zkolabovala.

- Bylo to náhlé. - Co se děje? To je má žena!

- Klesá jí tlak. - Adrenalin, hned!

Počkejte. Liz! Počkat… Liz!

- Pane Logeline. - Dobrý den, doktore. Co se děje?

Vaše žena měla plicní embolii.

Do plic se jí dostala sraženina.

Co to znamená?

Co to zna…

Že je má žena naživu?

- Řekněte mi, že je naživu. - Co?

Co se děje? Něco s Maddy? Matte!

Ne!

Proč?

Za den s tebou bych dal cokoli.

Tady ji máte.

Na dítě není připravený.

Ani nesložil postýlku.

Vždycky byl takové velké dítě.

Ahoj Matte, jak to zvládáš?

Jako velké dítě.

- Dej mi ji prosím. - Nakrmila jsem ji.

Dobře.

Víš, Maddy…

kdybys mohla mít jen jednoho rodiče, přál bych ti maminku.

Protože jí by to šlo líp.

Čím dřív, tím líp.

Já ti nevím.

Nevím, jak tohle dá.

- Vidíš? - A řekneš mu to?

Ne.

Tak jo, Maddy.

Tak jo. Vyhrálas.

Řekni mi, co tě trápí. Máš hlad?

Potřebuješ zas přebalit?

Tak jo, počkej.

Vydrž, Maddy.

Tak jo, tady to máme.

Dobře.

Počkat, neutřel jsem to všechno.

Panebože… Sakra!

Proč nespíš?

Protože už asi nikdy spát nebudu.

Co to má na zadečku?

Plínu.