Suburbicon

Vítejte v Suburbiconu, podivuhodném městě, kde to žije.

Bylo založeno v roce 1947 coby příslib blahobytu pro všechny.

Za 12 let se z řádky malých domků

rozrostlo v životem tepoucí obec, skýtající komfort velkého města,

ale bez obtížného dopravního ruchu.

Jeho téměř 60 tisíc obyvatel má dnes k dispozici řadu škol,

hasičský sbor i policejní stanici.

Je tady i nákupní centrum.

A také prvotřídní nemocnice.

Máme dokonce i pěvecký sbor.

Panuje tady rozmanitost. Občané přišli ze všech koutů naší úžasné země.

-I z tak vzdálených, jako je... -New York!

-A... -Ohio!

-Ba i... -Mississippi!

-Chybíte tady už jen VY! -"Dokonalý život, šitý na míru“

Chcete začít znovu?

Spějte k domovu! Do Suburbiconu!

-Texi! -Už nemám pomocná kolečka! -Máš řidičák? -Zatím nic nenabořil.

Dej tomu chvilku.

-Paní Pendaltonová. -Pozor Henry, právě jsme mu je sundali.

-Už jste přivítali nové sousedy? -Ne. Chystám jim pečenou zmrzlinu.

Panečku!

-Zdravíčko! -Pane... -Inkaso a předplatné "Hospodyňky“.

-Je tady paní Mayersová? -To jsem já.

Aha... Vítejte v Suburbiconu! Snad se vám tady zalíbí.

-To je pro nás? -Ovšem. Pardon.

Už jste viděla vaši novou sousedku?

Tohle dejte k Andymu do pokoje a toto do obýváku. Děkuji.

Ticho! Tak bude to? Neslyším vás!

-Jeden po druhém! Chucku? -Nechceme je tady.

-To je pravda! -Jo!

-Kdo čekal, že tohle projde? -Mysleli jsme, že je přijmete.

-Ne "my“. To on! -Ty?

Klid! Urbanisté radí postavit kolem nich plot, ať na ně nemusíte koukat.

-A kdo to zaplatí? -My. Bytová komise.

-My ne. -Říkám, že my, sakra!

Ale jinak toho moc nenaděláme.

Že ne? Jamesi, přečti tu petici.

Nebudeme poslouchat, že naše obavy jsou bezdůvodné.

Jsme pro rasovou integraci, ale až negři dokážou, že jsou pro ni zralí.

Snahy o nápravu však nevidíme.

Zdejší rozkvět si už vzít nedáme!

Voláme po svém právu žít kde chceme a s kým chceme,

a s Boží pomocí se jej i domůžeme!

Víš, jak to dopadlo v Baltimoru, ne? Nebo v Trentonu.

To proto se lidi odstěhovali sem.

Podle Wolcottových tady klesne cena nemovitostí. Budou neprodejné.

Prosím tě! A jestli, tak leda právě kvůli Wolcottovým.

Tohle je poklidné město. Lidi tady tyhle věci špatně snášejí.

Nicky? Pojď sem, broučínku.

Mayersovi mají chlapce ve tvém věku. Zrovna je na verandě.

Nechceš si s ním zahrát baseball?

-A to musím, mami? -Na mě nekoukej.

No tak! Pěkně běž a zahraj si s ním.

My zatím doděláme ty fazole a pak ti napečeme máslové sušenky.

Tak šup, běž!

Nemám na baseball náladu.

Ahoj.

Čau.

Hraješ baseball?

Jo.

Plácek je za nazarénským kostelem.

-My ale v nazarénské církvi nejsme. -Ani my. Jsme v episkopální.

Tak jo.

-Baví tě baseball? -Jo. -A tebe? -Taky.

Cvrčci naslouchali.

A noc naslouchala jí.

Něco se ozvalo! Jistě jen svišť, tlukoucí do dutého kmene.

Ne! Byla to Lavinia Nebbsová. Ano, tlukot jejího srdce!

Scházela ze schodů, stále rychleji, a už z nich běžela, až do rokle.

Už jen kousek! Přes most! Běž!

Utíkej, neohlížej se. Když ho spatříš, už se ani nepohneš!

Stezkou, mezi kopce, nahoru. Ulice! Zde se svítilo, ale strach stále...

Nicky? Vstávej. Jsou tady nějací muži.

No tak, pospěš si.

Vezmou si, co chtějí, a zmiznou.

Dobře to dopadne.

Padejte z toho vozíku!

Sklapni!

Nalej mi něco.

Maggie...

A co tácek?

Já chci taky drink na tácku.

No výborně.

-Můžeme to už nějak vyřídit? -Kam ten spěch? Něco máš?

Jo. Tady.

Tak dost keců, jde se na věc. Nuže, dámo...

Vezmi mě kolem krku.

-Tak šup! -Přenesu ji sám.

Ale ona nic nenamítá. Nebo snad jo, milostivá?

Ne.

Správně. Snese to i ode mě.

-Kde je záchod? -Na chodbě.

Vlevo.

-Jsi po obrně? -Prosím?

-Po obrně. -Ne. Po autonehodě.

A kurva!

-Zabila jsi někoho? -Co je vám do toho?

Jen si mapuju terén. Jestli nemluvím s vražedkyní.

-Ona ne... -Řídil manžel.

-Ale nikoho jsem nezabil. -Jo, mohlo to dopadnout hůř.

Hej! Tak konec zdržování!

No jo, už jdu!

Následují jména herců ve vedlejších rolích a upoutávka na další díl.

Slíbili jste, že když nebudeme dělat potíže, nic se nám nestane.

Jo, to nikdo neví předem, co se komu stane nebo ne.

Aspoň to říká moje zkušenost.

Ale, jak koukám, ty o tom asi víš víc než já.

Máte nás za psychouše, co? Za zvířata.

Ty určitě, co?

Jo, vidím to na tobě.

A co ty, že nic neříkáš? Co ty si o tom myslíš?

Jsem si jistá, že nám neublížíte.

Dámo, ty si teď nemáš být jistá vůbec ničím.

-Musíte svazovat i jeho? -Mysli!

-Odpověď je nasnadě. -Doraz to už.

-Kam ten spěch? -Je to malý kluk! -Začneme tady s tetičkou.

Nějak moc kecá.

Teta Em! Teta Em!

Jen pěkně dýchej!

Fajn.

Miluju Čaroděje ze země Oz.

-To nic. Klid, Nicky! -Ne! Tati! Tati!

Tati...

Toho fracka vyřídím já.

Klid, prcku.

Nikdo nepřijde zkrátka.

Chloroform je ochromující látka.

Paralyzuje motorické funkce.

Obvykle působí jen dočasné omámení,

ale vaše paní se ho zjevně nadýchala nezvykle hodně

-a organizmus selhal. -Nicky! Moc jsme se o tebe báli!

Synáčku... Slyšíš mě?

Musím ti něco říct.

Něco moc smutného.

Duši naší zesnulé sestry Rose poroučíme Bohu,

její tělo zemi.

Země zemi, popel popelu, prach prachu.

Pevně věříme v její vzkříšení k životu věčnému

skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Kdybyste něco potřebovali, brnkněte.

Rose byla velmi statečná žena.

Ano.

-Pojď, Nicky, projdeme se. -Ano, pane.

-Velmi vás oba milovala. -Díky.

Tihle episkopálníci stojí za prd. Jednou to pochopíš. Zatím mi věř.

Jak si přeješ, strýčku Mitchi.

Já vím, že teď se zdá, že nemáš cestičku zrovna umetenou.

Přišel jsi o mámu, to je těžké. A já o sestru.

Ale nestačí to hrdě nést a tvářit se kysele jako tvá máma po té nehodě.

Jistě, strýčku.

Výborně, chlapče.

-A kdo tě má rád jako vlastního? -Táta. -A kdo ještě, ty troubo?

Ty, strýčku Mitchi.

A kdo ti dává drobáky, které z tebe sotva kdo vytřepe, no?

-Ty, strýčku. -Tak se přesvědčíme!

Výborně! Fuj, ty jsi ale těžký!

Hrůza! Kéž by tvůj bratr měl jednou rozum.

Nastup si, Mitchi.

Jasně. Jen žádný spěch, Maggie.

Usoudili jsme, že bude nejlepší, když tady teta Margaret načas zůstane.

Jsi rád, že, Nicky?

Nemít tolik práce, zůstanu taky. Líbilo by se ti to, chlapče?

Utrpěl těžký šok. Nemá náladu mluvit. Potřebuje čas.

Něco ti povím, Gardnere. Dostat ty vražednický syčáky do ruky,

rozpárám jim prdel, svlíknu z kůže, obrátím střeva, až budou chcát krev.

-Mitchi! -No jo...

A ten pohřeb! Co to mělo být?

Nahoře teď bude spát teta.

A já tady dole.

To zvládneme, chlapče.

Budeme silní.

-Já, a zbabělec? -Já za tebe bojovala jako lev.

-Neumíš ani hájit své vlastní... -Glazovaná šunka. Předvařená!

K mání ve vašem oblíbeném obchodě.

Nicky!

Ahoj.

Čau.

Umřela ti maminka?

Jo.

Přijde do nebe?

Nejspíš.

Mám užovku. Chceš se podívat?

-Kouše? -Ne. Nemá zuby.

Jestli chceš, dám ti ji.

-Co žere? -Kobylky nebo cvrčky.

Mám jich plnou zavařovačku.

-Jak se jmenuje? -Nijak. Je to had.

Nech si ji.

Donesu ty brouky.

Tati?

Nicky.

Jak dlouho tam stojíš?

Maggie!

-Copak je, zlatíčko? -Něco se mu zdálo. Maggie tě uloží.

Všechno je v pořádku, broučku.

Už se ničeho bát nemusíš.

Já vím.

Víš, kdo to je?

To je svatý Patrik.