Palmer

Božínku, to se podívejme. Tak pojď dál.

Jak se máš, babi?

No, žiju.

Já myslela, že přijedeš dřív.

Autobus měl zpoždění.

Vyzvedla bych tě ve městě, ale prý už nesmím řídit.

Uklidila jsem v tvým pokoji.

Dala jsem ti nějaký věci do skříně.

Tak šup. Běž se zabydlet.

Tak jo.

Jo.

Jo, sluší ti to, co?

Do prdele. Sakra.

- Hej, Shelly. - Jo?

Tys mi zase vzala peněženku?

Jasně, ukradla jsem ji. Míváš v ní totiž fakt hodně peněz.

Vrátím se, já nevím, za pár dní.

Nemůžu se dočkat.

S tou ženskou jsou samý problémy.

Nebýt toho malýho kluka, hned bych ji z toho karavanu vykopla.

Asi bude nějakou chvíli trvat, než si zvykneš.

Jo.

Musíš se vrátit do normálního života.

Nic víc.

Nesmíš se litovat.

To ne.

Chodím každou neděli do kostela.

Jestli tady chceš bydlet, tak budeš chodit taky.

Pravidla vašeho podmínečného propuštění znáte, že?

Ano, pane.

Jednou za dva týdny sem zajdete na drogové testy.

Budete se řídit všemi zákony. Městskými, okresními, státními i federálními.

A seženete si práci.

Rozumíme si?

Tušíte, kde budete pracovat?

Ne. Po něčem se poohlídnu.

Uvidíme se za dva týdny.

Víte co?

Zavolám, jestli se tu něco vyskytne. Zkusím vám pomoct.

- Děkuju. - Jasný.

- Palmere? - Ty vole, odkdy seš venku?

Ty vole!

Já myslel, že tam budeš ještě pět let.

- Já nevěděl, že už ti rostou vousy. - Dobrý.

Hej, měls mi říct, že se vracíš domů. Uspořádal bych ti oslavu.

- Jo? A kdo by asi tak přišel? - Debil Ned.

- Jasně že bych přišel. - Vidíš?

Naposledy jsme spolu mluvili,

když jsem do vězení poslal ty prachy, jaks chtěl.

- Ale pak ses mi už neozval. - Dík za ty peníze.

Co to druhý manželství?

Škoda slov.

Nevím, co mě to napadlo. Máme spolu osmiletý dítě.

A Darleen mi při každý příležitosti dává co proto.

- Co malej Jake? - Malýmu Jakeovi je už 15.

- Patnáct? - Patnáct.

- Bože. - Jo. Je fakt dobrej ve fotbale.

- Fakt jo. - Jo?

- Po tátovi. - Jak jinak.

Tvůj rekord v touchdownech překonali teprve před pár lety.

- Jo? - Jakejsi prvák.

- Prvák? - Ty krávo.

Koukněme, koho tu máme. Palmere.

- Kdy tě pustili? - Před pár dny.

Ty jo.

Sekne ti to.

Jo. To je kvůli tátovi. Neměl jsem moc na výběr.

Rád tě vidím.

Já tebe taky.

- Bydlíš u Vivian? - Jo, prozatím.

Kdybys něco potřeboval, dej mi vědět, jo?

Cokoliv. Myslím to vážně.

Hej, já potřebuju, aby mi tvůj táta přestal dávat pokuty za rychlost.

- Určitě. - Dáme si kulečník.

Nede, dáme hru, než zavolá žena.

Palmere, pak hraješ ty.

Tady to je.

Díky.

- Cosimo, jak je? - Co chceš?

Udělat nehty a depilovat zadek.

Co bych tak mohla chtít?

Dám si whiskey s colou.

Ty seš Vivianin vnuk, že jo?

Copak je, hezoune?

Neumíš mluvit?

Už věřím, že tě právě pustili z vězení.

SAMÍK

Eddie. Vstávej.

Přijdeme pozdě do kostela.

Vsadím se, že tam kvůli němu přijdeme pozdě.

Bohoslužba začíná v deset. Ne že tam budeme pozdě.

Promiň.

Same, tohle je můj vnuk Eddie.

Má radši, když se mu říká Palmer, i když Eddie je mnohem hezčí jméno.

Vy jste spal u mé mámy.

A neměl jste ani pyžamo, ani trenky.

Same.

Zavři to okýnko.

Udělat si vlasy mi trvalo dvě hodiny.

Dot, pamatuješ si na Eddieho?

Eddie, tohle je Dot.

Můj vnuk.

- Nech toho. - Toby, přestaň.

Dobré ráno, všechny vás vítám ve Wesley Chapel.

Je to asi divný být zase tady, co?

Je to tak.

No, moc se toho nezměnilo. Všechno se točí kolem kostela a fotbalu.

- Amen. - Je tady ale nová kavárna.

- Eddie. - Šéfe.

- Prý tě pustili dřív. - Ano.

Doufám, že se budeš ovládat.

Nerad bych tě poslal zpátky za mříže.

Rozumím.

- Uvidíme se na stanici. - Jo, táto.

Ach jo. Promiň.

Je pořád stejně nerudnej.

Spíš by mě překvapilo, kdyby sem nepřišel.

Chtěl jsem ti říct, že jsem tam za tebou měl přijít.

Nebo ti aspoň poslat dopis.

Měl jsem být lepší kamarád.

Kašli na to.

- Něco novýho? - Čau.

- Furt to stejný, jenom jinej den. - Bože. To děcko je fakt divný.

Na. Dej to mámě.

Dohlídni, ať sní aspoň něco. Vydrží to týden.

- Děkuju, paní Vivian. - Hodný chlapec.

- Nashle, paní Vivian. - Ahoj.

Ahoj, Palmere.

Dobrou, babi.

Dobrou noc, Eddie. Jsem ráda, že ses vrátil.

Já taky.

- Ty sis ale pospal. - Jo, trochu jo.

Potřebuju něco v obchodě.

Mohl bys mi to cestou domů vzít?

Jo, jasně.

Vydrž. Dám ti nějaký peníze.

Myslím, že asi žádný nemáš.

Ne.

Buď opatrný.

Tak zatím.

Nedělám si srandu. Ohol se,

jsem tam dole odřená jak od koberce. Bolí to.

Udělám to pro tebe. Miluju tebe i tu tvou broskvičku.

- Co to je za chlapa? - Řekni mi ještě, jak moc mě miluješ.

Kašli na něj.

Jen se dívá.

- Děkuju. - Děkuji. Přeji hezký den.

- Zdravím. - Zdravím.

HLEDÁME POKLADNÍ

Chtěl byste se přihlásit?

Jo, jasně.

Dnes ráno jsem na to místo někoho sehnal.

- Čau, Eddie. Jak je? - Čau, Hogane.

Zapomněl jsem ten nápis sundat.

Rád tě vidím.

Já tebe taky.

Omlouvám se. Já myslela, že to pořád ještě platí.

To je v pohodě.

Na které straně chcete?

Na téhle.

Můžu vám to trochu vylepšit.

Tak fajn.

Jeho máma zase odjela.

Bude u nás, dokud se nevrátí.

Potřebuju si dodat trochu barvy.

Pracuju na tom.

Děkuju.

Budeš muset spát tady na gauči.

Sam dostane tvoji postel.

Mně gauč nevadí, paní Vivian. Spím na něm i doma.

Chlapec v tvém věku musí spát v posteli.

Mně to ale nevadí.

Můžu koukat na telku.

Koukat se moc na televizi není zdravý.

Pardon. Jdu si jen pro tohle.

Dala mi to kamarádka Emily.

Vždycky když dostane novou panenku, dostanu tu její starou.

Ty vole.

Tuhle rozkousal její pes, ale je pořád v pohodě.

Akorát musí trochu hopsat. Vidíš?

Víš, že seš kluk, že jo?

Jo.

Kluci si s panenkama nehrajou.

No, jsem kluk, co si s panenkama hraje.

Večeře!

Tak zatím, Palmere.

- Masové kuličky. - Děkuji.

Našel sis nějakou tu práci?

Ještě ne.

- Určitě si něco najdeš. - Paní Vivian...

- To je pro ni. - Masové kuličky máme rádi.

Jednu pro tebe a jednu pro mě.

Jak dlouho tak bývá tvoje máma pryč?

Nemluv o tom.

Kdy mi dáš peníze, co ti zbyly z toho nákupu?

- Už jsem ti je dal. - Ale něco chybělo.

Jak to myslíš?

Nebylo to všechno.

- Tak si to spočítej. - To ani nemusím.

Není to všechno.