The Tragedy of Macbeth

Kdy sejdeme se zas my tři

v rozbouřeném povětří?

Až rozhodne se v líté bitce

o vítězství a o porážce.

Kde sejdem se?

Na kraji blat.

Macbethovi tam budem přát.

Děs je krása, krása děs.

Štiplavou mhou se nechme nést.

Příteli, zdravím tě!

Řekni králi, jak probíhala bitva, když jsi byl v poli.

Dlouho nerozhodně.

Bylo to, jak když se dva tonoucí navzájem táhnou ke dnu.

Macdonwald.

A tak to vypadalo,

že mu prodejná Štěstěna přeje.

Ale to se splet.

Srdnatý Macbeth, jak mu musím říkat, vzal osud

do svých rukou. Klestil si krvavou stezku polem, až se mu kouřilo z meče,

než se ocitl tváří v tvář před tím lumpem.

A nemazlil se s ním,

bez pozdravu mu břicho rozpáral až po bradu

a jeho hlavu vztyčil na hradbách.

Můj bratranec je rek a hrdina!

Sotva chrabrost podepřená právem vyhnala nájezdníky ze země,

využil vládce Norů výhody a s novým vojskem

čerstvých žoldáků vyrazil proti nám.

Lekli se ho Macbeth a Banquo, naši vojevůdci?

Ano.

Jak orel vrabce, jak zajíce lev.

Takže se na Nora vrhli s dvakrát větší silou.

Nevím.

Moje rány křičí: „Pomoc!“

Bůh ochraňuj krále.

Odkud přicházíš?

Z Fifu, Milosti.

Tam Norové až k nebi vztyčili své korouhve

a z jejich třepotu nám mrzla krev, kolik jich bylo. Jim přispěchal na pomoc

i zrádný Cawdor. Krutě se do nás pustili.

Však Macbeth s Banquem se jim postavil,

meč proti meči, paže proti paži,

a oplácel vzbouřencům stejnou mincí, až zkrotil jejich vzdor.

Řečeno zkrátka,

zvítězili jsme.

Sláva!

Thén z Cawdoru už nikdy nebude mou lásku zrazovat.

- Ne. - Popravte ho.

Hned bude poprava.

A jeho léno

ať dostane Macbeth.

Kdes byla, sestro, ptám se?

Podřezávat prase.

A kde ty, sestro má?

Koukněte, co mám.

Ukaž, ukaž!

Kus ukousnutého palce námořníka ztroskotance.

Bumtarata bumtarata!

Macbeth je tu natotata.

Ano.

Budu ho stíhat v cedníku.

A jako krysa skočím na ten prám. To udělám, to udělám, to udělám.

Jak tresku chci ho vysušit.

Ve dne v noci bude bdít.

Nepozná už slasti spaní.

Z žití bude mít umírání.

Devětkrát devět týdnů v kuse

chřadnout, vadnout bude muset.

Soudné sestry spojeny.

Nad mořem i nad zemí.

Točí se, točí dokola.

Třikrát sem a třikrát tam,

- potřetí tři dá… - …devět nám.

Kouzlo je upředeno. Stát!

Tak děsivý a přitom krásný den.

Jak daleko je Forres?

Kdo je to? Vrásčité stvůry, divé maškary,

jako by nepatřily na náš svět, a přece po něm chodí.

Co jste zač? Mluvíte lidskou řečí?

Mluvte, můžete-li. Co jste?

Zdar, Macbethe.

Zdar, théne z Glamisu.

Zdar, Macbethe. Zdar, théne z Cawdoru!

Zdar, Macbethe.

Zdar, příští skotský králi.

Zdáte se nám, nebo jste skutečné?

Umíte-li v zrnu času číst,

čí setba vzejde a čí zajde, mně prorokujte.

A já pak bez bázně přijmu jak špatnou, tak i dobrou sudbu.

Ty, menší, než je Macbeth, a přec větší.

Míň šťastný, ale mnohem šťastnější.

Ty, otče králů, jenž nebudeš král.

Zdar, Macbethe a Banquo, zdar.

Zdar, Macbethe a Banquo.

Zdar.

Stůjte a dopovězte svoji řeč.

Mám Glamis. Ale proč Cawdor?

Thén z Cawdoru žije a má se dobře, pokud vím.

A král? Že budu králem, tomu se dá věřit ještě míň.

Jak vás tohle mohlo napadnout?

A proč nám cestu křížíte s tak podivným proroctvím?

I zem jak voda mívá bubliny.

I tohle bylo nic. Kam zmizely?

Co se zdálo tělem, vzal vítr jako slova od úst.

Škoda.

Viděli jsme to, o čem mluvíme?

Nebo jsme snědli kořen bolehlavu a přišli o rozum?

Ty budeš otcem králů.

A ty král.

Dřív thénem z Cawdoru. Řekly to tak?

Doslova, do písmene.

Macbeth

Kdo to jde?

Macbethe, král byl velmi potěšen tvým vítězstvím.

A když se doslechl, cos proti vzbouřencům sám dokázal,

úžas a obdiv se v něm svářily, co víc ti patří.

Posílá nás, ne s odměnou, jen s úkolem ti vzdát

královým jménem za tvou službu dík a přivést tě před něj.

Jen co závdavek za vyšší pocty

mám tě jmenovat thénem z Cawdoru.

Drahý théne, přijmi

ten vzácný hold.

Co? Mluvil ďábel pravdu?

Thén z Cawdoru snad žije. Proč mám nosit půjčené šaty?

Bývalý thén žije,

ale svůj život musí odevzdat za zločin právu.

Zda se spolčil s Nory,

nebo se tajně přidal k rebelům,

anebo obojím usiloval o zkázu vlasti, nevím.

Ale byl usvědčen z velezrady, k níž se přiznal…

…a k smrti odsouzen.

Děkuji vám.

Glamis, teď Cawdor.

Největší přede mnou.

Už věříš tomu, že z tvých dětí budou králové?

Když to řekly ty, co mně řekly, že budu Cawdor?

Nevěř tomu, nebo bys mohl zatoužit se stát i králem,

když jsi Cawdor.

Pozor na to.

Aby nás temné síly zničily,

často nás získávají drobty pravdy,

v drobnostech s námi hrají poctivě, v podstatných věcech ale zrazují.

To nadpozemské pokoušení není dílem zla ani dobra.

Kdyby to bylo zlo, mohlo by tak dobře začít?

Jsem thénem z Cawdoru.

Je-li to dobro, proč vnuká mi ty strašné myšlenky, z nichž vstávají mi

vlasy na hlavě a srdce, jindy klidné, buší mi do žeber jako ďas?

Děsivější je děs v představách než ve skutečnosti.

Jen záblesk pomyšlení na vraždu

mnou otřásl a přebil v mysli vše, takže co je, jako by nebylo,

a je, co není.

Jestli se mám stát králem, budu jím, aniž hnu prstem.

Staň se, co stát se má.

Kyvadlo času všechno odkývá.

„Potkal jsem je v den vítězství a podle neklamných úkazů jsem pochopil,

že toho vědí víc než my obyčejní smrtelníci.

Hořel jsem touhou se na všechno pořádně vyptat,

ale v tu ránu jako by se rozplynuly ve vzduchu a byly pryč.

Stál jsem tam ohromený úžasem, když vtom

přišli poslové od krále a pozdravili mě slovy: ‚Zdar, théne z Cawdoru!‘,

tedy přesně tak, jak mě pozdravily ty tři vědmy,

které vzápětí prorocky dodaly: ‚Zdar, příští skotský králi.‘

Cítil jsem potřebné ti toto sdělit, má drahá družko na cestě ke slávě,

aby ses také mohla potěšit

zprávou o velikosti, která tě čeká.

Vezmi si to k srdci a buď zdráva.“

Jsi Glamis, Cawdor.

A budeš i tím, co řekly.

Jen z tvé povahy mám strach.

Jsi odkojen přílišnou dobrotou a plný ohledů.

Chceš povýšit.

Jsi ctižádostivý, však málo tvrdý jít přímo k cíli.

Brát chceš neřestně, získávat ctnostně.

Křivě hrát, to ne, křivácky vyhrát, ano.

Pospěš sem,

ať do ucha ti vliju odvahu

a bičem jazyka vyženu z mysli vše,

co ti brání vzít si zlatý kruh.

Byl Cawdor popraven?

Můj králi.

Jeden známý tam byl a popravu mi vylíčil.

Cawdor se přiznal k vlastizradě.

Řekl, že lituje svých činů, a vám, otče, se za vše omlouvá.

Nic v životě mu neslušelo víc než umírání.

Smrt si snad nastudoval.

Jako tretku odhodil nejcennější, co kdy měl, svůj život.

Jak je těžké podle tváře uhodnout, jaké má kdo myšlenky.

Ten pán měl moji plnou důvěru.

Vzácný bratranče, vítej.

Trápí mě, že dosud jsem ti neprojevil vděk, jak náleží.

Zřejmě ti nestihnu nikdy za vše zaplatit.

Má povinnost vám sloužit je mojí odměnou.

Vítej.

Jsi ratolest, kterou jsem zasadil a která poroste v mé péči.

Banquo, máš stejné zásluhy a náleží ti stejný vděk.

Dovol, ať přivinu tě k svému srdci.

Jestli se v něm ujmu, úroda bude vaše.

Radostí tak překypuji,

že ji ukrývám do kapek smutku.

Théni, synové

a všichni moji věrní,