The Uninvited

Miluju tě

a mám kondom.

- Neměla bych tu být, Matte. - Jdi ty.

- Ne. Ne. - No tak, bude zábava.

Fakt bych tu neměla být.

Anno. No tak.

Jsem na večírku,

ale nechci nic než jít domů.

Hej, kam jdeš? Anno?

Nechoď domů.

Pak uslyším matčin zvonek.

Jdu ji najít.

Když onemocněla, přestěhovali jsme ji na hausbót.

Chtěla být tam.

Je sama.

Neměla by být sama.

Anno.

Běžím domů pro otce.

Něco není v pořádku.

Mám pocit nebezpečí.

V domě je nějaké zlo.

Tak či tak jsou to sny

o snaze dostat se do bezpečí domova.

Jo.

Když se tam dostanu, mamka se mi snaží něco říct.

Ale já tomu nerozumím, nevím, co chce říct.

O té zrzavé dívence jsme už mluvili,

ale ta konev na zalévání je nový detail.

Proč myslíš, žes ji držela?

Nevím.

Opravdu se nepamatuju.

Možná jsi chtěla uhasit ten oheň.

Když mamka poprvé onemocněla, řekla, že tu vždycky bude.

Třeba jako toulavá kočka nebo jen zvuk větru,

ale bude to vždycky ona. Vždycky nás bude chránit.

Ale...

Ale té noci při požáru jsem já neuměla zachránit ji.

Chytré děvče.

Když jsem tak chytrá, proč si nepamatuju, co se té noci stalo?

Vidím to takhle.

Přežíváme díky tomu, že si pamatujeme,

ale občas díky tomu, že zapomínáme.

Ztratilas matku při tragickém požáru.

Vadný kohoutek ti navždy změnil život.

Zapomenout nemusí být tak špatné.

- Ale co ten sen? - Je to sen.

Buď ho rozluštíš, nebo ne. Tak to funguje.

Je to proces, Anno.

Jak dlouho to je? Deset měsíců? A jsi téměř zdravá.

Ale na místě, jako je toto, se nikdy úplně neuzdravíš.

- Myslíte, že jsem připravená odejít? - Co jiného ode mě chceš?

Běž domů. Choď s klukem, dělej průšvihy.

Dokonči, co jsi začala.

Ahoj.

Minutku.

Hezká Anička. Konečně jede domů.

Zůstanu sama.

Opravdu musím jít.

Byla tam spousta krve, viď, Anno?

Opravdu si myslíš, že tě uzdravili?

No tak, zlato. Ať se může sbalit.

Co jsme ti říkali o tvých věčných návštěvách tady?

Mně nepomohli.

Komu budu vyprávět své příběhy?

Mám pro tebe překvapení.

- Koukni se do přihrádky na rukavice. - Řekni, že je tam cheeseburger.

Ne tak docela.

KLID PÍSKU

- Tys ji dopsal. - Jo. Podívej se dovnitř.

Mým dcerám Anně a Alex

- Děkuju, tati. - Moc rádo se stalo.

Je dobrá?

Nevím, ale ty mi to určitě řekneš.

Ale o něčem dobrém vím.

Bezva. Děkuju.

Dělala je Rachel.

Chtěla jet se mnou, ale řekl jsem jí, že tě chci jen pro sebe.

Je skvělá, Anno. Opravdu skvělá.

Nevím, co bych bez ní...

Tati. Máš mě pro sebe.

Alex?

Anno. Jsi zpátky.

Jsi tu brzy. Objala bych tě, ale jsem... Vítej doma.

Vypadáš skvěle. Ale jsi hrozně hubená.

S tím bych asi mohla něco udělat.

Můj první úkol bude vykrmit ji.

Začala jsem s tím u něj.

Jo, celý den vaří.

- Dělá... Co že to děláš? - Hovězí Stroganov. Tvé oblíbené jídlo.

Teď máte dům plný žen, pane Spisovateli.

- Řekl ti táta o mém nápadu? - Ne.

O večírku.

Chtěli bychom ti uspořádat večírek na uvítanou.

Jo, dobře. Možná.

Všichni se na tebe ptají.

- Máme celé léto. Nemusíme spěchat. - Ne.

Půjdu dolů k vodě.

To jsem zvorala.

Anno.

Jako by se to nikdy nestalo, viď?

Alex. Tolik jsi mi chyběla.

Co ty na to?

Přiměl je pracovat o víkendech,

aby to bylo do tvého návratu hotové.

Vítej na novém oddělení.

Lepší jídlo, střelenější lidi.

- Kdy se nastěhovala? - Hádej.

Nejdřív pomáhala s vyšetřováním té nehody,

potom s pohřbem.

Teď mu pomáhá se z toho dostat. Třikrát za noc.

To je fuk.

Mimochodem, mockrát děkuju.

Za co?

- Že ses na mě vykašlala. - Alex!

Trčela jsem tu s těmi dvěma,

zatímco ty ses šťárala ve své duši.

Nevíš, jaké to tam bylo, Alex.

Byla to i moje matka.

Aspoň jsi mi mohla odepsat.

O čem to mluvíš?

O muzice a dopisech, co jsem ti poslala.

Nic jsem nedostala, Alex. Přísahám.

Doktor Silberling třeba nechtěl, abych je viděla.

To nebyl doktor Silberling.

To je ale mizera!

Jak jsi mohl zadržet mé dopisy?

Byly moje, tati.

Copak? Tolik ses bál, že jí řeknu o tvé nové přítelkyni?

Bylo to tak? Že prozradím ta malá, špinavá tajemství?

Neměl sis ji sem nastěhovat.

Celé město o tom s gustem drbe.

Je to nechutný.

- Kam jdeš, Alex? - Jako by to někoho zajímalo.

Přistihlas mě.

Pojď sem. Můžeš mě obejmout. Už jsem čistá.

Poslyš, Anno, vím, že bys podle všech pravidel měla

tátovu novou přítelkyni nenávidět,

ale opravdu doufám, že k tomu nesklouzneme

a bude to mezi námi klapat.

- Jistě. - Jo.

- Něco je jiné. - Jo, vymalovali jsme.

Miluju všechny tapety v domě,

ale ta kuchyň prostě potřebovala prosvětlit.

Tady něco bývalo.

- Ano? - Tabule.

Jo, ta tabule.

Musí být někde na půdě s ostatními starými krámy.

Zdálo se mi, že už ji nepotřebujeme.

Tak co? Nemáš chuť prostřít stůl?

Ne, to je dobrý. Stejně nemám hlad.

Alex?

Co to děláš?

Padly jste si se „sestřičkou“ do náruče?

- Nevím. - Dobře.

Jsi opilá?

Byla jsem na večírku, kde se podával alkohol.

- Kdes to našla? - Nahoře.

Co s tím krucinál děláš?

- Nevím. Bylo to na půdě a... - Tam by to taky mělo zůstat.

- Nenávidím ten zvonek. - Proč?

Připomíná mi mámu.

Potřebovali jsme ho, Alex.

Přivolávala jím pomoc potom, co onemocněla.

Anno, probuď se. Ten zvonek koupila Rachel.

Co to říkáš?

Šla do zverimexu, koupila zvonek,

přišla domů a uvázala ho mámě kolem zápěstí.

A víš proč?

Aby ji slyšela přicházet, když si to rozdávala s tátou.

- Ty si vymýšlíš. - Tak jo. Proč bych to dělala?

Aby ses tátovi pomstila.

Věř mi, Anno, to už mě dávno přešlo.

Možná jsem opilá, ale aspoň vím, co je pravda.

Sakra, budu zvracet.

Příště zkus třeba palici.

- Promiň. - Mně se to líbí.

Fajn. Přesně to naše kuchyňka potřebovala.

Ne snad?

- Jdu ven. - Dobře.

Anno, pamatuju se, jak jsem k vám poprvé přišla starat se o tvou matku.

Objevila jsem se v domě

a Alex byla protivný puberťák,

který neposlouchal tvého otce.

Ale tys byla jiná.

Tichá. Zdvořilá. Pravá malá dáma.

Pamatuju se, že mě napadlo:

„Tichá voda břehy mele. Tahle je ta silná.“

V tvém věku

jsem taky zažila nepříjemnosti a naučila jsem se být silná.

Aby se mnou nikdo necvičil.

Jsem moc ráda, že jsi zpátky.

Doufám, že tu budeš moct zůstat.

Díky. Mám to v úmyslu.

Vidělas, jak se tvářila?

Jako bys zničila tu její dokonalou kuchyň.

Mlátila jsem tím kladivem se zavřenýma očima.

To je super.

Je to naše tabule. Měla by tam být.

Pamatuješ, jak na ní máma nechávala vzkazy?

Fotbalový trénink.