The Family

Magic Box uvádí

Kdo to je?

Jak to mám asi vědět?

Tati!

Haló?

Haló?

Haló?

Jediná otázka, kterou bychom si během naší existence měli pokládat,

zní: "Jakou hodnotu má život člověka?"

Znát vlastní cenu je jako znát den vlastní smrti. A já?

Mám hodnotu 20 milionů dolarů a zaplatil bych do posledního centu,

kdybych mohl získat zpět svůj starý život.

-Probuď se, jsme tu. -Kurva, je načase. -Jak to mluvíš!

Jedeme 11 hodin a smrdí to tu, jako když se usere tchoř.

-Nemluv jako dobytek. -To ten pes.

Kdybys ho občas umyla, jak jsem tě prosil, nebyl by problém.

-Hledáme číslo deset. -Další dům nalevo.

-Nejsou tu čísla. -Stansfield to říkal.

Doleva a pak tam dozadu, napravo.

Tamhle.

Jo.

Jsme tu.

-Není tu elektřina? -Asi to nechali vypnutý.

-Co to děláš? -Plaším krysy. -Jsou tu? -Vím já?

-S krysama bydlet nebudu. -Přestaň, prosím.

Otec je taky nesnese. Dej mu 24 hodin a vyvraždí ty hlodavce do posledního.

Belle, ty budeš nahoře napravo, Warrene, ty naproti sestře.

Je tu zima.

Rozdělám oheň.

Co?

-Ty idioti zase zapomněli televizi. -Prý zítra.

-Zejtra, oblíbené slovo. -Nenadávejte mně, když něco chybí,

-vyřiďte si to s nima. -Ví někdo, jak se to tu jmenuje?

-Cholong-sur-Avre, Normandie. -Avre je jméno řeky.

Naši se tu vylodili v roce 44. Čím ještě je Normandie známá?

-Camembertem. -Calvadosem.

Na Riviéře bylo oboje. A navíc i slunce.

-Jo, to v Paříži taky. -Teď prostě bydlíme,

kde se ten sejra vyrábí. Zvykněte si na realitu.

Malavito?

Tady seš. Hodnej pes.

-Zlato, chceš pomoct s taškama? -Ne, dobrý.

-Ať jdou děti spát, ráno vstávají do školy. -Dobře.

Vím, žes to nebyl ty, ale nemohl jsem nic říct.

-Kde jsi sakra byl? -Procházel jsem se po zahradě.

-To je tak velká? -Jen jsem se s ní seznamoval.

A pomáhal jsem psovi najít si svoje místo.

-A zítra si najdu svoje. -Dobře.

Žádné vločky, tousty či burákové máslo.

Máme jen koblihy s povidly, co jsem koupila.

-Kde je škola? -Mají mapku.

-Máme pořád stejný jména? -Ne, jsme teď Blakeovi.

Kdyby náhodou.

-Máš mokrý vlasy. -Mami! To je dobrý.

-Mějte se hezky. -Ahoj, tati.

-Mám vás ráda. -Já taky.

-Koupím ve městě nějaké jídlo. -Dobře.

-A neproflákej den v županu. -Kvůli sousedům?

-Kvůli vlastní morálce. -Ta je v pořádku.

Jsem jen trochu mimo, ty seš v tomhle přizpůsobivější.

-A co řekneme sousedům? -Dej mi čas, promyslím to.

Prozatím se mile usmívej, něco nás napadne.

A Stansfield ti zakázal vycházet před vrata.

-Dokdy? -Než dorazí. A nemáš zmiňovat Riviéru.

Odkud tedy jsme?

Ze Států, zlato.

-To nevypadá dobře. -Teď už hrajeme nižší soutěž.

-Rozebereme to na obědě? -Dobře.

Fajn.

Prosím.

Děkuji vám, slečno. Je tu někde něco, co stojí za to vidět?

Třeba muzeum, nějaká památka?

Je tu muzeum lisovacích strojů ve Verneuil.

A pak také kostel svaté Cecílie s vitrážemi z 15. století.

A dá se tam dojít pěšky?

Ne, je v sousedním městě, 20 kilometrů.

Sousední město...

-Ty seš ten Amík? -Co chceš?

-Jestli seš Američan, budeš bohatej. -Páni, asi čteš tlustý knížky,

-že seš takovej intelektuál. -Dělá si z tebe prdel.

Budeš si z nás dělat srandu?

Vážně?

Můžeme to zkrátit? Co hrajete za hru?

Šikana, ochrana, zastrašování? Máte monopol, nebo ovládáte část trhu?

Do čeho pak zpětně investujete?

Vítej u nás v Cholong, Amíku.

-Pardon, co prosím? - Du beurre de cacahuéte.

-Burákové máslo. -Takové věci nevedeme, dámo.

Jen jsem se ptala.

-Promiňte, kde najdu těstoviny? -Vzadu vpravo, vedle psího žrádla.

-Díky. -Nemáte zač.

Burákové máslo, hrůza.

Není divu, že je 20 procent Američanů obézních.

-Buráky jsou pro opice. -Chovají se, jako by jim všechno patřilo.

V roce 1944 nás osvobodili, ale od té doby nás okupují.

A to jejich vymývání mozků. Naše děti se oblékají jako oni,

poslouchají stejnou hudbu, sledují stejné seriály...

Být po jejich, máme hamburgery k snídani, obědu i večeři.

-Jsou naprosto nevkusní. -Strašní ignoranti.

-Dělá to 92 franků, prosím. -Drobné si nechte.

Bez vkusu i intelektu, ale jsou štědří.

-Je to dobrý? -Dá se to jíst.

-Tak jak se infiltruješ? -Dobře. -Mluv.

Ti, co to na tebe zkoušeli, jsou ve 12. ročníku a organizujou ples.

-Tam nepůjdu. -Tlusťoch je kapitán ragbistů.

Za dobrou známku z matiky udělá cokoliv. Kamarádí s Hendricksem.

Ten miluje holku s růžovou mašlí.

Holka z gotickýho hradu řídí černej trh s cigaretama.

Drbny u okna jsou ségry hajzla, co tam v rohu dělá ramena.

-Od něj máš monokl? -Jo. Ale už znám jeho slabinu.

-A to je? -Potřebuje hifi na párty za dva týdny.

A to mu může zařídit jen syn inženýra, sedí sám tamhle v rohu.

-Nemarnils čas. -Nemůžu si to dovolit.

Dobrou chuť.

V roce 1931 řídil můj dědeček jednoho z 200 Cadillaců,

které si najal legendární Vito Genovese na pohřeb své ženy.

V roce 57 byl můj otec, Cesare Manzoni, jedním ze 107 bossů z celé země,

kteří byli pozváni na Apalačský sjezd, co skončil honem na zločince.

Dovedete si mě představit v továrně?

Mohl jsem být poctivý, abych naštval otce, ale to se nemělo stát.

Převzal jsem rodinný podnik dobrovolně. Nikdo mě nenutil.

Ani teď, když po mně jdou nejlepší nájemní vrahové Ameriky

a chtějí mě dostat za 20 milionů, ničeho nelituji.

A vlastně mi to hluboko v srdci lichotí.

Hodnej pes.

-Růže vyžadují neustálou lásku a péči. -Ano.

-Jste tu nový? -Od včerejška.

Američan?

-Dobrý, nebo špatný? -Francie je oblíbená destinace cizinců.

-Budete tu dlouho? -Nikde nezůstávám dlouho.

Hodně cestujeme, kvůli mému povolání.

A co děláte?

Jsem spisovatel.

Spisovatel? A co píšete? Romány?

Ne, možná jednoho dne. Ale teď píšu o historii.

Vylodění. Na zakázku. Proto tu teď jsme.

-Vylodění. To je velkolepé téma. -Ano.

A jak se na něj díváte?

Jak se dívám... No, námořnictvo. Je to vlastně jakoby na jejich počest.

A já myslel, že se vylodění neúčastnili.

Budu vlastně psát o armádě jako celku a tak vůbec,

začnu právě s flotilama. Před vyloděním došlo k nalodění.

Jistě. Určitě také věnujete jednu kapitolu operaci Overload.

Na to by kapitola nestačila.

Ale to, co udělala 314. pěchota v Taubenhofu,

byl podle mě vrchol.

Mladí kluci.

Většinou z Texasu, že?

Ano, ti kluci byli opravdoví kovbojové, to rozhodně ano.

Budou čtyři, musím domů, děti se vracejí ze školy.

-Těšilo mě. -Mě také. -Jo.

Proč jsem kurva neřek, že píšu romány?

Na okně je vyobrazen život svatého Martina.

Vitráž z 15. století.

Jezdíte po památkách v okolí?

Ne, právě jsem se přistěhovala s rodinou.

-Bydlíme nedaleko. -Pak tedy vítejte.

Vždy tu moc rádi vidíme nové členy kongregace.

-Na shledanou. -Na shledanou.

-Páni, to je úžasný. Taky sbírám. -Vážně?

Jo, ale ne jako ty, začal jsem před pár měsíci.

Jediné, co mi chybí, je PSG číslo 8.

Musím se podívat, ale asi ti to dokážu sehnat.

-Jestli jo, dám ti, co budeš chtít. -Platí, kámo.

Ahoj. Chceš svézt?

Díky, seděla jsem celý den, ráda se projdu.

-Ale můžeme se poznat. -A ukážeme ti město.

-Nebude to na dlouho. -No tak, Miss Ameriko,

krátké svezení na uvítanou v našem krásném městě.

A můžu si zlepšit angličtinu.

-Ztracená? -Asi jsem špatně zahnula.

-Kde bydlíš? -Rue des Favorites.

To je hrozná dálka. Bude tma, než dojdeš domů.

Otevři dveře.

Tak?

-Jen krátké svezení. -Ty jsi šéf.

-Nejedeme pryč z města, že ne? -Musíš vidět park,

-kde se o víkendech scházíme. -Plaveš ráda?

-Jasně. -Miss Amerika ohromí celej bazén.

Panové, udělejme to rychle a dobře, ať se při tom udělá.

-Nechte mě na pokoji. -Piva mám, jde se.

-Tam ne, tamhle. Svítí tam sluníčko. -No a?

Bože, dělej si, co chceš. Není tu krásně?

Vážně, když se jí tu nebude líbit... Chováte se jak děti, jste hrozný.

-Co to děláte? -Malou přestávku.

Asi bych měla jít domů. Na první den je toho dost.

Hele, klid. Stačí pět minut, a hned se budeme znát líp.

Hoši, pokud máte k ženám takovýhle přístup, daleko se nedostanete.

Holky nejsou žádný hračky, který si jen tak ojedete v parku.

Jasný? Vaše budoucnost závisí na ženách.

Nezáleží vám na budoucnosti?

Tak se chovejte slušně, jinak žádnou mít nebudete.

Moje auto!

-Ahoj. -Máma koupila zásoby na rok.

-Sehnala burákový máslo? -Děláš si srandu?

-Ahoj. -Ahoj.

Jak jste se měli?

Dobře.

Prima.

"Státní vězení Attica, New York"