Sense and Sensibility

Váš syn přijel z Londýna.

- Otče... - Johne...

Z mé závěti pochopíš,

že panství Norland jsem převzal jako celek

a proto je nemohu rozdělit mezi své dvě rodiny.

Norland, se všemi nemovitostmi,

nabýváš podle zákona ty.

Jsem tomu rád kvůli tobě a Fanny.

Ale tvá nevlastní matka, má žena a dcery zdědí jen 500 liber ročně.

To je sotva na živobytí. Děvčatům nezbude na věno.

- Musíš jim pomoci. - Jistě.

Musíš mi to slíbit.

Slibuji, otče. Slibuji ti to.

Pomoci jim? Co tím myslíš?

Chci jim dát 3 000 liber,

z úroků mohou skromně žít.

- Tím darem splním svůj slib. - Bezpochyby. Je to více než dost.

Za těchto okolností je lépe dát víc než příliš málo.

Ale otec nestanovil nějakou přesnou částku.

Co třeba 1 500 liber?

Málokterý bratr by byl tak štědrý ke svým nevlastním sestrám.

- Víc jistě neočekávají. - Můžeš si to dovolit?

100 liber ročně jejich matce je lepší než vydat najednou 1 500.

Když bude žít déle než 15 let, ještě na to doplatíme.

Lidé jsou ochotni žít věčně, když se jim vyplácí renta.

Dám jim občas 20 liber, tím splním svůj slib. Máš pravdu.

Tvůj otec si jistě nepředstavoval, že bys jim dával nějaké peníze.

- Budou mít 500 liber ročně. - Co by mohly ještě chtít?

Žádný velký dům, kočáry, koně, jen pár sluhů, žádní hosté...

Jak pohodlné!

Ještě by měly dávat něco tobě.

Marianne, nemůžeš hrát něco jiného?

Maminka pláče už od snídaně.

Myslím něco méně ponurého.

Jsem hostem ve svém vlastním domě! To se nedá snést, Elinor.

- Mami, nemáme kam jít. - John a Fanny už brzy přijedou.

Chceš, abych je tu ještě vítala? Supové!

Začnu se poohlížet po nějakém jiném domě.

Než ho najdu, musíme tu s nimi vydržet.

Margaret, jsi tam? Slez dolů, John a Fanny tu budou každou chvíli.

Proč chtějí žít na Norlandu? Mají v Londýně vlastní dům.

Domy předává otec synovi, ne dceři. Takový je zákon.

- Prohlédneme si tvůj atlas. - Už není můj, je to jejich atlas.

Sedněte si.

Budeme se stěhovat a můžeme si ponechat jen Thomase a Betsy.

Je nám líto, že vás musíme opustit.

Ale v nové paní Dashwoodové najdete jistě vlídnou ochránkyni.

Jsem zvědavá, za jak dlouho se odstěhují.

- Jak se daří paní Ferrarsové? - Zdraví jí stále slouží.

Teď u ní bydlí můj bratr. Nejznámější mládenec v Londýně.

Má dokonce i vlastní bryčku.

- Vy máte dva bratry? - Ano. Edward je ten starší.

Zastaví se u nás cestou z Plymouthu.

- Pokud vám to nevadí. - Drahý Johne...

Tohle je teď váš domov.

- Fanny chce klíče od stříbra. - Na co je potřebuje?

Asi chce přepočítat příbory. Co to děláš?

Dárky pro sloužící. Kde je Margaret? Pořád se schovává.

- Aspoň nemusí být s Fanny. - Ty s Fanny zase nemluvíš.

Mluvím. Říkám jen ano a ne.

Dobré ráno, Fanny.

Dobré ráno, slečno Marianne.

V jakém stavu jste našla stříbro? Bylo všechno pravé?

- Kdy můžeme očekávat vašeho bratra? - Edward má přijet zítra.

Nezdrží se dlouho. Mohla by mu Margaret přenechat svůj pokoj?

Z okna je nádherný výhled. Uvidí Norland v celé kráse.

Paní Dashwoodová, slečna Dashwoodová, slečna Marianne.

Můj bratr Edward Ferrars.

Posaďte se, prosím.

Kde je slečna Margaret? Vůbec nevím, jestli ještě existuje.

Omluvte ji, pane Ferrarsi, je plachá, bojí se cizích lidí.

Já se jich bojím také a nemám se na co vymlouvat.

Co říkáte výhledu z okna, pane Ferrarsi?

Je nádherný. Máte hezké a skvěle udržované stáje.

Stáje? Váš pokoj má výhled na jezero.

Omylem jsem se dostal do pokoje někoho z vás, ale už jsem to napravil.

Teď jsem spokojeně ubytován v pokoji pro hosty.

Čaj!

Jsou rozmazlené. Margaret tráví dny ve větvích anebo pod nábytkem.

A od Marianne neslyším jediné vlídné slovo.

Nedávno ztratily otce. Jejich život se změnil.

To není omluva.

Knihovna.

- Samé cizojazyčné knihy. - Skutečně nádherné.

Nesnáším vůni knih.

To bude asi prachem. Prý máš velké plány s ořešákovým hájem.

Nechám ho vykácet a dám tam postavit řecký chrám.

To zní zajímavě. Ukážeš mi to místo?

To je příliš drahé. Nepotřebujeme čtyři ložnice. Uskromníme se.

A co tenhle?

Máme jen 500 liber ročně.

Ještě dnes rozešlu další dopisy.

Promiňte, že ruším, ale možná, že jsem našel to, co hledáte.

Nechceš už vylézt? Celý den jsme tě neviděly.

Musíme to tady rozšířit.

Mattocks vám to pomůže upravit.

Slečno Dashwoodová.

Promiňte, nemáte náhodou nějaký spolehlivý atlas?

- Myslím, že ano. - Chci se podívat, kde teče Nil.

Moje sestra tvrdí, že v Jižní Americe.

Ne! Ne, to se mýlí.

Já myslím, že v Belgii.

Tam jistě ne. Máte na mysli Volhu.

- Volha pramení ve... - Ve Vladivostoku a ústí u...

- Wimbledonu. - Ano, tam, odkud je káva.

Prameny Nilu jsou v Habeši.

Opravdu? Zajímavé.

- Dobrý den. Edward Ferrars. - Margaret Dashwoodová.

To pole sousedí s našimi pozemky, byl by to vítaný přírůstek.

- Zajedu tam a promluvím s... - Gibsonem.

- Jistě mi ho rád prodá. - Jen aby nechtěl příliš moc.

Poranila jsem vás?

Děkuji. Promiňte.

To byla otcova oblíbená skladba.

Děkuji, že pomáháte Margaret. Po vašem příchodu se změnila.

Je to milá společnice.

- Ukázala vám svůj dům na stromě? - Ještě ne.

Bude mi ctí, když mi ho ukážete vy, slečno Dashwoodová.

- Venku je tak krásně. - S radostí.

- Margaret vždycky toužila cestovat. - Já vím. Brzy vyrazí do Číny.

Mám s ní jet jako sluha, prý se mnou bude špatně zacházet.

- Jaké budete mít povinnosti? - Budu šermovat a drhnout palubu.

Co se vám líbí víc?

Vždycky jsem toužil po klidném a nenápadném životě.

Ale matka rozhodla, že ze mne musí být Někdo.

Řečník, politik. Třeba i právník, pokud bych jezdil vlastní bryčkou.

A čím byste chtěl být vy?

Nejraději knězem, ale pro matku je to málo.

Líbila by se jí armáda, ale ta se zase nelíbí mně.

- Chtěl byste zůstat v Londýně? - Londýn nenávidím.

Mým ideálem je žít na venkově. Mít malou farnost, pomáhat lidem.

Pěstovat slepice... Sloužit velmi krátké mše.

Cítíte se nečinný a zbytečný. Představte si, oč je horší,

když nemáte možnost, když vůbec nesmíte pracovat.

Jsme na tom přesně stejně.

Až na to, že vy jednou peníze zdědíte.

A my si je nesmíme ani vydělat.

Možná, že má Margaret pravdu. Pirátství je pro nás jediné řešení.

Jak se vlastně drhne paluba?

"Hlas Boží bouři neutišil, Světlo naděje nevzplálo."

"A zbaveni vší pomoci, my mřeli každý sám."

"Ale já, zpod mořských vln, v hlubinu temnou hnán..."

Ne, Edwarde.

"Hlas Boží bouři neutišil, Světlo naděje nevzplálo."

"A zbaveni vší pomoci, my mřeli každý sám."

Necítíte to zoufalství? Zkuste to znovu.

"Hlas Boží bouři neutišil, Světlo naděje nevzplálo."

"A zbaveni vší pomoci, my mřeli každý sám."

Maminko...

Podívej. Právě to přišlo.

"Bude mi ctí, nabídnout vám nový domov v Barton Cottage..."

- To je od Sira Johna Middletona. - Takové nájemné schválí i Elinor.

- Ještě ten dopis neviděla? - Ne. Dojdu pro ni.

Ještě chvíli počkáme.

Zdá se mi, že mezi Edwardem a Elinor vznikla jistá náklonnost.

Bylo by kruté, odvézt ji tak brzy. Devonshire je daleko.

- Ty její volbu neschvaluješ? - Ale ano.

- Edward je velmi příjemný. - Příjemný? Ale...?

Něco mu chybí. Je příliš usedlý. Ta jeho recitace...

Elinor má jiný názor.

Dokáže ji milovat? Cožpak lze duši uspokojit zdvořilou náklonností?

Milovat znamená planout. Jako Julie, Guinevera, Heloise.

- Všechny skončily dost uboze. - Uboze? Zemřít pro lásku!

- Co může být krásnějšího? - Ty tvé romantické sklony...

"Je láska sen, anebo cit? Ne, je to nesmrtelná, dokonalá pravda."

"Neodkvétá, když míza mládí vyschne."

"Nezalévána, bez slunce, přežívá v ponurém šeru."

Škoda, že Edward nerad recituje.

Ty jsi ho donutila přednášet a on měl před tebou trému.

Chováš se k němu srdečně, máš ho ráda i přes ten jeho přednes.

Myslím si o něm jen to nejlepší.

A to už něco znamená.

Budu mu zcela oddána, řekneš-li, že bude mým bratrem.

- Co si bez tebe počnu? - Beze mne?

Určitě spolu budete šťastni, ale nesmíte žít někde daleko.

- Ještě jsme o tom nemluvili... - Miluješ ho?

Nezapírám, že o něm mám vysoké mínění

a velmi si ho vážím. Mám ho ráda.

Vážíš si ho? Máš ho ráda? Řekni to ještě jednou a odejdu!

Věř mi, že mé city jsou silnější. Řekla jsem silnější, nic víc.

Je láska sen, anebo cit?

- Nebo Ferrars? - Běž spát.

"Nezapírám, že o něm mám vysoké mínění."

"Že si ho... velmi vážím."

"Že ho mám ráda."

Jsme tak šťastné, že jste pozvala Edwarda na Norland.

Máme ho moc rády.

Vkládáme v něj velké naděje. Matka očekává, že to dotáhne daleko.

I v manželství. Rozhodla se, že on i Robert se dobře ožení.

Doufám, že jim přeje, aby uzavřeli sňatek z lásky.

Srdce nás nevede vždy tím nejsprávnějším směrem.

Edward je soucitný člověk. Snadná kořist pro nemajetnou ženu.

Pokud by takové ženě něco slíbil, nikdy by nevzal své slovo zpátky.

A to by ho zruinovalo.

Mám velké obavy. Matka mu odepře veškerou finanční podporu,

pokud jeho city padnou na nepříliš vznešenou půdu.

Dokonale vás chápu.

Devonshire?

Můj bratranec, Sir John Middleton, nám nabídl malý dům.

Musí to být zámožný muž.