Meet Joe Black

Ano.

Ano.

Ano.

Žádné starosti, prosím.

Je tu všude děsný zmatek.

A jsem zoufalá, že nemáme víc času.

Jsem příliš puntičkářská?

- Ale chci, aby to bylo bez chyby. - My taky.

- Ale co je moc, to je moc. - Proč se nesnažit o maximum?

Dobrý den.

- Potřebujeme ujasnit, co s kytkama. - Ano, frézie.

Dejte všude frézie. Táta je miluje.

Dobré ráno.

Zdravíčko.

Světla?

Ne příliš světla, ne příliš tmy.

Chtěla bych šafránový odstín...

typu čajových dýchánků 20. let.

Je-li krmě prózou oslavy,

pak světla jsou její poezií.

To je ono. Je-li krmě prózou oslavy, světla jsou její poezií.

To se mi líbí. Jestli se láska živí hudbou, hrajte.

Už mi z toho haraší.

Dobrý den, pane Parrishi.

- Co na to říkáte? - Bude to hezké.

Allison říká, že možná přijde president.

President má na práci lepší věci.

Jako co?

Tati! Máš chvilku?

Moc ne. Velký den ve velkém městě.

- Na co myslíš? - Na ohňostroj. Shrnu to.

Stavíme číslo 65 na parádním člunu.

Lučištníci z Nové Paltzovy školy na něj budou střílet hořící šípy.

Až to chytne, bude to vypadat jako vikinský pohřeb,

ale nebude to morbidní.

Tobě to úřad pro správu Hudsonu povolí.

Jistě, budou s tím výdaje za přesčasy...

za požárníky z Poughkeepsie.

Co myslíš?

Dobré nebo ne?

Allison, já ti věřím. Je to na tobě.

Ale jsou to tvoje narozeniny. Šípy nesnáším. Znervózňují mě.

- Dobré ráno, tati. - Dobré, zlato.

- Dobré. - Dobré.

Ty jsi „zlato“. Já jsem „Allison“.

Tati, volal Drew z helikoptéry, bude tu za dvě minuty.

Drew je na palubě?

Chtěl pak s tebou jet zpátky.

Sedni si, relaxuj a hoď něco do žaludku.

- Tak jdeš? - Ne.

Ty máš pacienty. Já mám tři hysterické kuchaře.

Jeden zbožňuje lanýže, druhý je nesnáší.

Ten třetí ani neví, co to je.

- Nesnáším oslavy. - Ale tati, uklidni se.

Bude se ti to líbit. Přísahám.

Nestačí, že je mi 65 let. Musíte mi to připomínat?

Ne.

Uklidni se. Vím, že je to velký den.

- Jak to víš? - Drew mi to řekl.

Říká ti všechno?

Doufám.

Máš ho ráda, že?

Jo, mám.

- Nechci nic říkat, ale... - Tak nic neříkej.

Inu, tady je náš kluk.

Můžeme?

Ahoj, krásko.

Dobré ráno, Drewe. Díky, že jsi přijel.

Velký den. Chtěl jsem být připraven, než to propukne.

Žádné úvahy, poslední úpravy, a tak?

Úvahy ne. Včera večer jsem slyšel hlas.

- Hlas? - Ve spánku.

Co říkal?

„Ano.“

Ano na tu dohodu?

Kdoví?

Znáš to.

Díky, Delie.

Tak pojďme. Delie, vaše pero.

- Dobré ráno. - Jak se máš?

- Bezvadně, a ty? - Bezva.

To je ono, „den B“.

John Bontecou. Den dohody s velkým Johnem.

Podívejme na něj! Úplnej kliďas.

Bontecou si teď určitě nadělal do kalhot.

Pamatujte všichni na velké setkání u táty dnes večer.

Večeře. Ty taky, Drewe. Máme toho dost co řešit.

- Ne zase o mých narozeninách? - 65 je ti jen jednou, tati.

Díky bohu. Tak do toho.

Pamatujte na večeři u táty!

Miluješ Drewa?

Miluješ Drewa?

Myslíš, jako jsi miloval mámu?

Nech mě a mámu na pokoji.

Vezmeš si ho?

Asi ano.

Mně se moc líbí. Je elegantní. Je agresivní.

Dovedl by Parrishovu společnost do 21. století spolu se mnou.

Co se ti tedy nezdá?

To říkám já. Já mluvím o tobě.

Nejde o to, co říkáš o Drewovi, ale co o něm neříkáš.

Asi neposloucháš.

Ale ano.

Necítím v tom ani za mák vzrušení, ani trošku nadšení.

Váš vztah postrádá vášeň.

Chci, abys byla posedlá láskou.

Chci, aby ses vznášela. Chci, abys...

zpívala a tancovala nadšením.

To je vše?

Jo. Být děsně šťastná...

nebo aspoň se toho nebát.

„Být děsně šťastná.“

Budu se snažit.

Já vím, je to hrozně sentimentální.

Ale láska je vášeň,

posedlost,

někdo, bez koho nemůžeš být.

Zamiluj se až po uši.

Najdi někoho, koho budeš milovat jako blázen a kdo tě bude milovat stejně.

Jak ti připadá? Zapomeň teď na hlavu a poslouchej své srdce.

Žádné srdce neslyším.

Bez toho totiž nemá smysl žít.

Dojít na konec životní pouti a hluboce se nezamilovat...

znamená nežít.

Musíš to zkusit. Nezkusit to znamená nežít.

Jseš tvrdá.

Mrzí mě to.

Ještě jednou, ale tentokrát tu kratší verzi.

Neboj se toho...

Kdo ví? Může uhodit blesk.

Co myslíš? Je to jen pro výkonný výbor,

nebo chcete použít i mě?

Díky za nabídku, ale je to jen pro mě a Billa.

- Víc lidí by... - Já vím. To zkomplikovalo.

Chci, abys byla posedlá láskou.

Cože?

Nepotřebujeme Quince...

- Slyšels něco? - Řekl jsem...

- Ne, ty ne. - Co je, tati?

- Nic. Promiňte. - Chci, aby ses vznášela.

Chci, abys zpívala a tancovala nadšením.

„Tancovala nadšením“?

Tati, co je?

Nic, jen si mluvím sám se sebou. Znáš mě.

Ne, nikdy sis sám se sebou nemluvil.

Dobře, chceš svézt?

Ne, chytím si taxíka. Jsi v pořádku?

Boxérky nasazený, uši nastražený, připraven k akci.

Do nich!

Máš sakra pravdu.

To jsem ještě neslyšel.

Mrzí mě to. Musel jsem to říct.

- Zlato? - Ahoj, Georgi.

Zlato, musíš pokračovat.

Je čas sázení a čas sklizně.

Musíš sázet.

Promiňte.

Měl jsem ho rád. Teď už nemám.

Protože jsi mý zlato.

Jestli tě někdo podvede,

je konec. Skočím do letadla. Stačí zavolat.

Až mi dají telefon, budeš první, komu zavolám. Slibuji.

Studuj, získej titul. Pak spolu založíme firmu.

Co ty na to?

Jsi v pořádku? Ano.

Jasně. Buď silná.

Miluju tě.

Dobrýtro.

Mluvil jsem asi nahlas. Promiňte.

Vůbec ne.

Bylo to úžasné.

Co na tom bylo úžasnýho?

Vy a „zlato“?

Moje mladší sestra.

Nechala svýho kluka a...

chtěla nechat právničiny.

- Mrzí mě to. - To nevadí, nemusí vás to mrzet.

Tak to chodí mezi ženou a mužem, ne?

Jak to chodí?

Nic nepřetrvá.

Jo, souhlasím.

Opravdu? Proč?

Zajímá mě to.

Chtěla jsem jen přitakat.

Střelil jsem naostro.

S tím, že „nic nepřetrvá“.

To byl problém jejího kluka. Nevěděl, co chce.

Tak si užíval a ona ho nachytala.

Jako by mu jedna holka nestačila.

- Takže jste pro věrnost. - Ano, jsem.

- To je správné. - Jo.

Vlastně zrovna nějakou hledám.

Kdoví? Třeba jste vy ta pravá.

Nesmějte se. Zrovna jsem přijel.

Mám nový místo.

Snažím se tu získat byt.

Takže vy jste doktorka.

Jak to víte?

Protože tady jsou všichni doktoři.

V týhle budově. Všichni mají zelený pantofle a zelený pyžama.