Lost in Translation

Vítejte na mezinárodním letišti New Tokyo.

- Vítejte v Tokiu. - Děkuji.

- Jmenuji se Kawasaki. Těší mě. - Slyšel jsem o vás. Díky.

- Pro vás. - Děkuji.

- A pan Mori z firmy Suntory. - Zdravím.

- A slečna Shibata. - To se hodí.

- A pan Awinami. - Moc mě těší.

Dobře. Děkuji.

- A pan Tanaka. - Děkuji.

Vyzvedneme vás ráno, ano?

- Dobře. - Dobře. Uvidíme se zítra.

Bezva. Stručné a jasné. Jak japonské. To se mi líbí.

- Těšilo mě. - Jo, zdřímněte si, ano?

- Všichni... - Uvidíme se zítra.

Určitě jste unavení.

- Dobrou noc. - Děkuji vám.

Děkuji. Copak to je?

Něco dobrého?

Bobu Harrisovi od Lydie Harrisové

Zapomněls na Adamovy narozeniny. Jistě to pochopí. Užij si pobyt.

Děkuji.

- Pane Harrisi, vítejte v Park Hyatt. - Jo.

Tudy, prosím.

Pane Harrisi, vítám vás.

- Děkuji. - Přeji hezký pobyt.

Tudy.

Pane Harrisi, vítejte v Park Hyatt.

- Děkuji. - Užijte si pobyt.

Moc děkuji.

Držíš mě v náručí

A líbáš mě

Ale zdá se

Dopij to a půjdeme do jazz klubu.

Jo.

- Vidíš toho chlápka? - Jo.

- Znáš ho? - To není on.

Je mu podobný, ale není to on.

- Myslíš? - Dobře, možná je to on.

Je tu s námi.

- Půjdu za ním. - Sklapni.

Bob? Bob Harris? Jste úžasný!

Šance za soumraku. Ten film miluju.

Páni, ta honička v autech, to bylo parádní.

Čtyři autobusy... Jak všechno vyletí do povětří.

Slyšel jsem, že řídil sám. Je to pravda?

- Ano. - Hustý.

- Tak co tady děláte? - Jo.

Jsem tu na návštěvě přátel.

- Jo? - Skvělý.

My jsme tu obchodně.

Vidím ti to v očích

Nashle.

- Zatím. - Jen tak dál.

Nevybral sis police do pracovny.

Vyber si a dej mi vědět. Užívám si tu s dělníky.

Doufám, že se máš fajn.

S láskou L.

Jsi vzhůru?

Johne.

Spi.

Jo, jdu dolů.

Dobře.

- Musím do práce. - Dobře.

- Miluju tě. Uvidíme se pak. - Dobře. Ahoj.

Pane Bob-sane.

Whisky Suntory.

Casablanca. Bogie.

Čas na Suntory.

Máte se otočit a podívat se do kamery.

Ano?

- Řekl jen tohle? - Ano.

Otočte se na kameru.

Dobře, mám se otočit zprava,

nebo zleva?

Vášnivě. Kamera. Vášeň.

Zprava a prudce.

Ano?

To je všechno? Přišlo mi, že toho řekl mnohem víc.

Whisky.

Jemně.

Napětí.

Jako starý přítel, a na kameru.

Dobře.

Whisky.

Je čas na Suntory! Jasné?

- Fajn. - Dobře?

- No tak! - No tak.

Pro chvíle pohody

je tu čas na Suntory.

Stop! Stop!

Můžete to udělat pomaleji

a s větší intenzitou?

Čas na Suntory.

Pro chvíle pohody

je tu čas na Suntory.

Stop, stop!

Haló?

Lauren?

Charlotte! Ahoj!

Ahoj.

Panebože. Jak je v Tokiu?

Je to tu skvělé. Vážně bezva.

Nevím... Dnes jsem byla v jednom chrámu.

A... Zpívali tam mniši.

Nic jsem necítila.

Já nevím...

Dokonce jsem zkusila ikebanu a John používá různé přípravky na vlasy.

Vůbec ho nepoznávám.

Můžeš chvilku počkat? Vydrž. Hned jsem zpátky.

Dobře.

Promiň. Co jsi říkala?

Ale nic. To je dobrý. Zavolám ti pak, ano?

Dobře. Měj se krásně. Zavolej, až se vrátíš, ano? Ahoj.

- Ahoj. - Mám tě ráda.

Bože!

Dnes na zkoušce kapelu oblékli

do rokenrolových kostýmů,

ale vůbec nevypadali drsně.

Ten chlap ze studia pořád: „Víc lokenlolu,“

ale vypadá prostě mnohem líp,

když si na nic nehrajou a jsou to jen takoví hubení inťoši.

Nutí je nosit hadry ve stylu Keitha Richardse.

Je to prostě směšné.

Měli by být takoví, jací jsou. Nemyslíš? Chci říct...

Jo.

Jo, to jsem jim taky říkal.

Ale pak se snažíš... Však víš...

Tak to vidím já.

Myslíš, že je čas přestat?

Nevím.

Můžeš s tím kouřením přestat?

Chutná mi to. Ale nekouřím často.

Škodí to tvému zdraví.

Jednou přestanu.

- Vítejte zpět, pane Harrisi. - Ano, pane Harrisi.

- Prosím. - Děkuji.

- Pan Harris? - Ano?

Poslal mě pan Kazu.

Mohu dál?

Děkuji.

Chtěl byste masáž?

Řekl bych, že už ne.

Pan Kazu vám posílá prémiovou fantazii.

Moje punčochy, loztlhněte je.

Loztlhněte mi punčochy.

Ano, prosím.

Loztlhněte je.

Cože?

Loztlhněte je.

No tak! Loztlhněte mi punčochy!

No tak! „Loztlhněte?“ Cože?

Loztlhněte je. Takhle. No tak.

- Roztrhnout? - Loztlhnout, ano.

- Mám vám roztrhnout punčochy? - Ano, loztlhněte je, plosím.

- Roztrhnout punčochy. - Ano.

- Chcete roztrhnout punčochy. - Plosím.

Dobře, roztrhnu vám je a vy řeknete panu Kazuovi, jak jsme si užili.

Ne! Pane Harrisi! Panebože!

Nesahejte na mě!

Pane Harrisi, nesahejte na mě!

Jen mi loztlhněte punčochy!

Ale ne, pane Harrisi!

- To ne! Pomoc! - Jo.

- Pomoc, plosím! Pomoc! - Dobře.

- Pane Harrisi, pomoc. - Opatrně.

- Pomoc, plosím! - No tak.

Pusťte mě, pane Harrisi!

- To ne! Nechte mě! - No tak.

- Nechte mě! - Kruci.

- Pusťte mě. - S radostí.

To ne, pane Harrisi, nenechte mě odejít! Ne!

Ne! To ne, pane Harrisi!

Plosím.

Nechte mě jít, plosím!

Dobré ráno, pane Harrisi.

Zdravím.

Dobré ráno. Zrovna si vás vyžádal Tanabe Mori.

To je japonský Johnny Carson.

Pozvání na jeho show je velká čest.

Můžete tu zůstat do pátku?

Jsem překvapen a poctěn, ale musím se zeptat svého agenta.

Dobře.

Myslím, že už něco mám.

- Jistě. - Dobře. Chápu.

- Půjdeme? - Ano.

- Asi bys tam měl jít. - Ne, poslouchej, Frede.

Ve čtvrtek večer už musím být v letadle.

Ověříme to, Bene.

Chtějí, abys tam zůstal a šel do té talkshow.

Zjevně je to velké zvíře...

Japonský Johnny Carson. Jo.

Bobe, ti lidé ti platí pořádný balík. Můžeš to prosím uvážit?

Už se stalo. Musím odsud vypadnout.

Co nejdřív.

Dobře, máš odletět v pátek,

ale přeložíme ti to na sobotu.

Dobře, teď...

Špatně tě slyším, Frede. V tomhle studiu není signál.

Zapomeň na to. Zavolej mi zpátky.

Můžete zvednout ruku k obličeji, prosím?