Unicorn Academy

Následuj srdce své, vysoko nade vše.

Pouto už máš, magie září, přátelství se dál utváří.

Plň si sny. Buď volný a utíkej.

Utíkej.

Svému osudu věřit nepřestávej.

Následuj srdce své, vysoko nade vše.

Pouto už máš, magie září, přátelství se dál utváří.

- Tak následuj srdce své. - Následuj srdce své.

- Vysoko nade vše. - Vysoko nade vše.

Následuj srdce své.

JEDNOROŽČÍ AKADEMIE

Hej! Zpátky!

- Isabel! - Zpátky!

Chmurná magie? Dobře. Co jsem o ní četla?

Valentino?

To nic. Ochráním tě, Potoku.

Neboj se, Potoku. Něco vymyslím.

Valentino?

Dlužíme ti za ten kaňon.

Je čas to rozpálit, Uhlíku.

Jo! Paráda.

No tak jsme si s tím zahrávali, ale stejně si to teď můžu vychutnat.

Dobrá práce, Valentino.

Není ti nic?

Nemůžu uvěřit, žes tam tak vběhla,

aniž bys přemýšlela, měla plán nebo něčí radu.

Nedělej z toho vědu.

Je to horší, než jsme si mysleli.

Nenapadlo mě, že Havranice tu nechá tolik chmurné magie.

Je to hrozba pro celý ostrov.

Je rozhodnuto.

Všichni se okamžitě vraťte do kampusu a zůstaňte tam, dokud vám neřekneme.

Neuvěřitelné.

Jednorožčí jezdci přece jen tak neposedávají.

Táta by neseděl.

Jsme ve výcviku, máme jiná pravidla.

Jako: „Ne, jednorožec se k tobě do postele nevejde.“

Kdo říká, že se nevejde?

Když jsem viděla tu chmurnou magii…

Jen nás chce udržet v bezpečí.

Ale proto se musíme chmurné magie zbavit.

Skvělý postřeh. Ale pořád se bojím.

Jsme tu, abychom chránili ostrov.

Když se budeme schovávat s panem Kopýtkem, nic neochráníme.

- Bez urážky. - V pohodě.

Ale co máme dělat?

O chmurné magii víme jen to, že je děsivá.

V knihovně je kniha, která nám pomůže.

Nebo se budeme bát ještě víc. Nebo asi obojí.

Jaká kniha?

Jmenuje se Shromažďovací kniha a je fakt úžasná,

ale tak trochu omezená.

Ale dozvěděly bychom se, jak chmurnou magii porazit.

Tahle přespávačka skončila. Jdeme.

Ale nemáme odcházet.

Ne, máme zůstat v kampusu.

Knihovna je v kampusu, takže nic neporušujeme.

Nebezpečí? Nic pro mě. Ale bádání? Do toho jdu.

Knihovna je teď sice zavřená, ale pan Tansy má naštěstí tvrdý spánek.

Knihy jsou hlasité.

Jo, s tím nebude problém.

Filbine, Rory, pozor na káčátka.

Vzduch je čistý.

Nejsem odborník na knihovny, ale tady je spousta knih.

Celá staletí knih.

Bude trvat věky najít tu správnou.

Nebo pár sekund, když víte, co hledáte. Což vím.

Představuji Shromažďovací knihu.

Všechny knihy jsou kouzelné, ale tahle je výjimečná.

Shromáždí všechny informace z knihovny o čemkoli.

Jen položíte ruku na obálku a řeknete: „Chmurná magie.“

Fakt má tvrdý spánek.

Teda.

To je úžasné.

Vezmi ji a jdeme.

Jdeme? Nesmíme odnášet knihy pro pokročilé z knihovny.

A tahle? Hodně pokročilá. Neměly bychom ji ani používat.

Technicky vzato ji nebereme.

Jen si ji půjčíme. K tomu knihovny jsou, ne?

Opět skvělý postřeh.

Ale i tak se pořád bojím.

Bude to v pohodě.

A obě známe dokonalé místo ke čtení.

Lepší než moje jednorožčí lampička.

Jo. Polárka je nejlepší.

Tak se podíváme. „Chmurná magie má mnoho podob,

od hrozivých koulí až po obrovská stinná monstra.

Jediná bytost, která ji umí ovládat, je Havranice,

královna Grimórie.“

Možná je to škaredé,

ale jsem ráda, že jste ji proměnily v kámen.

Co ještě tam je?

„Jsou však i další nebezpečná stvoření, jako chmuroši.“

Jo. Ne, díky.

A krysenky. Napůl krysa a napůl housenka?

To může být roztomilé.

Ne, spletla jsem se.

Co to je?

Ledový drak z Grimórie.

Má ledovou magii jako ty, Vločko.

Ne tak docela.

Jeho dech je tak ledový, že všechno uvrhne do zmrzlého zapomnění.

Co je to zmrzlé zapomnění?

Netuším. Ale vím, že nic z toho nechci potkat.

Jsi v pohodě?

Myslela jsem, že něco slyším.

Ty jo! Jsme vzhůru celou noc.

Pan Tansy nás zabije, jestli to zjistí. Zakáže mi tam vstup.

To je skvělý postřeh. Jedeme.

Jo. Dej mi tu vafli, Levioro.

Objímej tišeji, Avo.

Promiň, ale mám ji tak ráda.

Díky, Shromažďovací kniho. Jsi to, o čem jsem snila.

Tys tu knihu políbila?

Ne?

Laylo? Má ta Shromažďovací kniha takhle zářit?

Možná se tak zbavuje informací?

- Chmurná magie! - Jak se tam dostala?

Ne! Neměly jsme ji odnášet z knihovny.

Možná jsou hodní?

Ne! Běžte ode mě!

Ne! Stůjte!

Je to moje vina.

Přečteme toho víc a zjistíme, co dělat se zkaženými knihami.

Zvládneme to, jako jezdci před námi.

Jo, jsme v tom společně.

Promiň. Není to tvoje chyba. Ale pořád můžeš pomoct.

Přestaň líbat tu knihu a pojď!

Ráno je takové… ráno.

Valentino, jak to, že už vypadáš tak čiperně?

Má ranní rutina má 14 kroků. Začínají už večer.

První krok…

Vážně, Isabel? Tvoje žárlivost je smutná a malicherná.

Já to nebyla. Jenom se tím bavím.