Most Beautiful Thing

„Žena musí mít něco víc

než jenom krásu.

Trochu smutku.

Trochu pláče.

Trochu touhy.

Rytmus zlomeného srdce.

Krásu, která vychází ze smutku ženskosti.“

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

Jsme tady, madam.

To nemůže být ono.

Asi jste mě vzal na špatnou adresu.

Je to správně, madam. Tohle je ta vaše pekelná díra.

Co jste čekala? Copacabanu?

Tati? Poslal jsi pro mě?

SAO PAULO, PŘEDCHOZÍ DEN

Vypadáš velmi krásně.

Děje se něco?

Nevěděl jsem, jestli dnes budeme sami.

Tati, děkuju ti.

To abys mi psala. Každý den.

No tak, tati, každý den?

Vážně jsem nečekal, že se naše rodina

takhle rozdělí.

Víš přece, že děti musí jednou opustit hnízdo.

Nebo ne?

Já si s tím jen dala načas.

To bude Pedro.

- Haló? - Ahoj.

Pedro, sotva tě slyším.

- Marie, já nejsem... - Haló?

- Měla bys... - Pedro? Haló?

- Pedro! - Promiň.

- Nezlob se. - Co? Haló?

Jsem Pedrova žena.

Nějakou dobu jsem Pedra neviděl.

Myslel jsem, že se vrátil do Sao Paula.

Omluvte mě.

Děkuji.

Pomalu s tím pitím, Ligie.

Jen jednu, ať je u večeře zábava.

Nepřišli jsme se bavit, jsme tu obchodně.

Tak se hlavně nezapomeň usmívat.

Vždycky se usmívám.

Promiň, drahá, hned se vrátím.

Děkuji vám.

Díky, že jste přijeli.

Tohle bychom si nenechali ujít.

Pořád poznám, když lžeš, paní Ligie Soaresová.

Já myslela, že jsi tu kvůli mně.

- Tak bys to chtěla? - Ano.

A vlastně chci jenom omluvu.

Co jsem...

Vím, co jsi řekla. Pletla ses.

To už je dávno.

Můžeme v Riu prostě začít znovu?

Hele, kdo je tady.

- Ligie. - Pane Ademare.

Ty jsi ale krásná žena. Znám tě jako holčičku.

Jste moc milý, pane.

Marie Luizo, zrovna jsem tvému otci říkal,

že se o tebe v Riu dobře postaráme.

- To je dobře. - Teď se toho děje tolik.

Na to otevření restaurace je ta nejvhodnější doba.

Děje se toho dost. V módě, v hudbě...

Ty zpíváš?

Ne, nechala jsem toho.

Jaká škoda.

Tvůj hlas lidi vždycky ohromil.

Pedro?

Pedro?

Haló?

Pedro večer volal.

A omluvil se.

Má moc práce v restauraci, když chceme příští týden otevřít.

Takže jménem Pedra a sebe

vás všechny srdečně zvu na další večeři.

Jen tentokrát na pobřeží oceánu v Riu.

- To bude lepší. - Skvěle.

Proboha, Ademar mě zabije.

Otec vás platí, abys na vše dohlížel! Copak jste o tomhle nevěděl?

Jsem právník, ne chůva vašeho muže.

Náš byt je celý rozházený. Alespoň myslím, že je to náš byt.

Muselo se mu něco stát.

Musíte uvědomit polici. Starostu, prezidenta, papeže!

Tak dobrá, Marie Luizo, uklidněte se. Klid, klid, klid, klid...

Uklidněte se.

Mám pro vás špatné zprávy.

- Do toho. - Podle mých zkušeností,

když muž náhle zmizí,

skoro vždy je v tom jiná žena.

A slyšel jsem nějaké povídačky.

My vás neplatíme za vaše hypotézy.

Měla byste zavolat Ademarovi a říct mu, co se vlastně stalo.

Ani jeden z nás nemůže...

Ne!

Můj otec se o tomhle nesmí dozvědět.

Tak dobrá.

Chápu dobře, že od teď už mě platit nebudete?

Víš, co uděláme,

až dorazíme do Rio de Janeira?

- Co? - Půjdeme si zaplavat do moře.

Teď zavři očička a zkus si to moře představit. A jeho zvuk.

Slyšíš tam ty vlny? Slyšíš je?

Mami, ty ses převlékla.

Ty první šaty se otci nelíbily. Šťastný manžel, šťastný život.

To je tvoje tajemství šťastných 30 let?

Jedno z nich.

NAVŽDY SPOLU

Byla to lež.

Že budeme žít v Riu. Že si splníme všechny svoje sny.

Lež. Jedna velká lež.

MOC TĚ MILUJU. PEDRO.

Je tam někdo?

Proboha!

Zbláznila jste se? To jste chtěla podpálit celý barák?

Nic nevyřešíte, když tu budete tak sedět.

Najezte se.

Je to recept mojí babičky.

Nemáte zač.

Děkuju.

Přesně proto si myslím, že ženským je někdy samotným líp.

Pálila jste tam hromadu oblečení. To bylo vašeho manžela?

Zjevně udělal něco neodpustitelného.

Vy tady bydlíte?

Mám ten pocit. Pracuju pro paní nahoře.

Ale ta nafrněná ženská nesní nic, co je v lednici dýl než dva dny.

Máte štěstí.

Tak jezte.

Bože, co teď řeknu svému synovi?

Slíbila jsem mu, že budeme všichni žít spolu.

To bude v pořádku, madam.

Nebojte, děti něco vydrží.

Někdy víc než my dospělí.

Máte děti?

Ne.

My máme...

...syna.

Poslyšte,

Bůh nám nenaloží víc, než uneseme.

Zítra bude nový den.

Tak jezte.

Děkuji vám.

Adelia.

Díky, Adelie.

Já jsem Maria Luiza.

Tak do toho. Řekni to.

Ne. Já ti nic říkat nebudu.

Můžeš to říct.

Říkala jsem, že mu nemůžeš věřit. A ty ses vztekala.

Roky jsi byla uražená.

Cítím se teď tak naivně a hloupě.

Pořád tomu nerozumím.

Ligie, za tu dobu, co byl Pedro v Riu,

ozval se ti vůbec?

Nemáš tušení, kde může být?

Je mi líto, já nevím.

Uděláš pro mě něco?

Neříkej nic Augustovi, prosím.

Teď ještě ne.

Co řekneš všem v Sao Paulu?

Pravdu.

Marie Luizo, proboha, nebuď tak naivní.

Co mám dělat?

Řekni, že umřel.

Zbláznila ses, Ligie? To se neříká.

Pořád je to menší ostuda než pravda.

Můžeš předstírat, že umřel. Můžeš si říkat, co chceš.

- Ahoj. - Čau.

- Byla jsi v Sao Paulu? - Ano, jen jeden večer na oslavě.

To je kamarádka Maria Luiza.

Je v Riu na návštěvě.

- To je Thereza, moje švagrová. - Těší mě.

- Promiň, tady se líbáme dvakrát. - Tak ještě.

Nikdy jsi neřekla, že máš švagrovou.

Ne? Asi proto, že se nedávno přistěhovala z Paříže.

- Ano, nedávno. Před dvěma lety. - To už je taková doba?

- Žila jsi v Paříži? - Ano. Byla jsi tam někdy?

- Ne. - To bys měla.

Ale upřímně, oceán a hory v Riu mám mnohem radši než Paříž.

- Budeš na Robertově večírku? - Jistě.

- Máme takové malé posezení. - Není to nic malého.

- Je to párty na lodi. - Roberto?

Náš společný přítel, má nahrávací společnost.

Ve čtyři vyplouváme. Nechceš se přidat?

Ne. Děkuji za pozvání, ale mám ještě nějaké zařizování.

Pak se vracím do Sao Paula.

- Těšilo mě. - I mě.

- Uvidíme se později. - Tak ve čtyři.

- Vypadá sympaticky. - Je skvělá.

Tenhle výraz znám.

- Co ti na ní vadí? - Nic je to rodina. Jistě, že ji mám ráda,

ale rodinu si nevybírám.

Chápu.

Co kdyby ses přece jenom přidala?

Třeba by sis pročistila hlavu.

A zavzpomínala.

PŘED DESETI LETY

Tiše, Ligie.

Ještě kousek. Nechci tam dorazit celá zpocená.

Ty jsi hrozná.