Ponyo on the Cliff by the Sea (Gake no ue no Ponyo)

ZAČÁTEK

V chladné modři domova,

kde houpou se lilijice ve vlnách,

promlouvám

s bezpočtem

bratrů a sester

jazykem ukrytým v bublinách.

Vzpomínáš?

Dávno, dávno tomu,

žili jsme, ty a já,

v tomhle modrém moři spolu.

Ryby a krabi,

medúzy, ježci,

ti všichni byli

tví sourozenci.

Sósuke, za chvilku ať jsi doma!

Dobře.

Zlatá rybka!

Zasekla se.

To bylo divný.

Snad není mrtvá.

Olízla mi prst, žije!

Sósuke, už musíme jet!

Liso, chytil jsem zlatou rybku!

To je ale podivný vítr.

Sósuke, za chvilku startuju!

Máte ji?

Cože, chytil ji člověk?

To je špatný, moc špatný.

Snad teď neumřela.

Je živá!

Sósuke, přijedu pozdě!

Liso! Chytil jsem zlatou rybku!

Co prosím?

Zlatou rybku, dole u kamenů.

Promiňte, ale tady herbicidy používat nesmíte.

Nebesa, kdepak! Tohle je čistá mořská voda.

Musím se pořád zvlhčovat.

Hlavně když to není herbicid!

Mějte se!

Tohle je moc špatný.

To byl poděs.

Ale ty takhle o lidech nemluv, Sósuke.

Neboj.

Bereš si tu rybku do školky?

Nebude to vadit?

Myslím, že ne. Postarám se o ni.

Je roztomilá.

Dneska zavírají suchý dok!

Sněz si ještě cestou sendvič.

Třeba má hlad.

Dáš si?

Ranka zmizela!

Budu té rybce říkat Ponjo.

Je jedinečná, dokáže kouzlit!

Zahojila mi ranku na palci.

Co kousek šunky?

Liso, Ponjo chutná šunka!

To jsme dvě.

Ale ne!

To je hnus!

Přidej, Liso!

Odporná špína, to není možný!

Dobré ráno!

Koukni, Ponjo, tamhle je vidět náš dům!

Dojdeš už sám?

- Užij si to. - Ahoj!

Ránko! Promiň, že jdu pozdě.

- Dovezeš vozík Noriko, prosím? - Jasně.

Dobré ráno, Sósuke.

Teď nemůžu, Jošie, zastavím se potom.

Páni!

Ahoj Sósuke.

Teď nemám čas, Toki.

Teda.

Co když se paní učitelka naštve?

Už to mám!

Počkej tady, hned se vrátím.

Ale co když tě najde kočka?

Nikam nechoď, za chvilku se zastavím.

Na shledanou!

Nebojte se, určitě to zvládne.

Dobře, děkuju. Ahoj!

Dobré ráno, paní učitelko.

Ahoj Sósuke.

Ahoj maličký.

- Sósuke! - Ahoj Kumiko.

Máma mi koupila nové šatičky! Líbí se ti?

Ahoj Sósuke, pojď si hrát.

Teď nemůžu.

Jak to?

Protože dělám něco jiného.

S tebou není legrace.

To teda není.

Ponjo!

Sósuke!

Kumiko!

Co to tam máš?

Nemáme si do školky nic nosit!

Tyhle keře ke školce nepatří.

Ukaž mi to!

Zlatá rybka!

Není to zlatá rybka, ale Ponjo.

Ponjo? Ukaž, chci se podívat!

Slibuješ, že o ní nikomu neřekneš?

Slibuju!

Tak koukej. Že je roztomilá?

Vypadá tlustě. Moje zlatá rybka je mnohem roztomilejší.

Může si za to sama, neměla na tebe být zlá.

Přiliju ti vodu.

Ponjo!

Nahnala jsi mi strach.

To je zvláštní, jako bych slyšela Sósuka.

Ale teď by měl být ve školce.

Nejspíš už mám slyšiny.

Byl jsem to já, Jošie.

Věděla jsem, že je to tvůj hlas!

Chcete hádat, co tu mám?

- Jo! - Tak dobře!

Jakou to má barvu?

Červenou!

Trefa.

Jak jste to poznaly?

Ukaž nám to.

Tak jo.

Ta je krásná.

A moc roztomilá.

Jmenuje se Ponjo.

Má hrozně ráda šunku a umí kouzlit.

Pořezal jsem se na palci, ale ona mi ho hned zahojila.

Třeba by nám zahojila nohy.

Abychom mohly běhat jako ty!

Musel bych se jí nejdřív zeptat.

Můžu se podívat?

Samozřejmě, Toki.

Nebesa, ono to má obličej!

Rychle to hoď zpátky do moře,

nebo nás postihne cunami!

Ty jsi tak pověrčivá, Toki!

Tyhle rybky nosí smůlu.

To přece vědí všichni!

Už je to tady! Cunami!

Postihla nás cunami!

Cunami!

Co se stalo, Toki?

Podívejte se na moje oblečení!

Sósuke!

Sósuke!

Sósuke!

Sósuke!

Okamžitě se vrať a omluv se Toki!

Neboj se, já tě ochráním.

Sósuke.

Sósuke.

Ponjo!

Ponjo. Sósuke.

Ponjo má ráda Sósuka!

Já tě mám taky rád.

Ponjo má ráda Sósuka!

Ponjo!

Ponjo!

Ponjo!

Sósuke!

Ponjo!

Ponjo!

Třeba to byl osud, Sósuke.

Ten nezměníš.

Ponjo se narodila v moři,

tak se zkrátka vrátila domů.

Doufejme, že zase nepotkáme toho poděsa.

Dáš mi líznout?

Rychle, než se rozpustí!

Ujde!

Hlavu vzhůru, večer se vrací Kóiči.

Mrzelo by ho, kdyby tě viděl smutného.

K oceánu už dneska nechoď.

No jo.

Sósuke.

Pojď už domů.

Myslíš, že by nás Ponjo mohla najít podle kyblíku?

Existuje jediný způsob, jak to zjistit.

Vezmeš to, Sósuke? Určitě volá Kóiči.

Prosím.

Jo, to jsem já.

KOGANEI MARU

Jo, to jsem já.

Dneska večer to nezvládnu.

Dám signál od pobřeží.

Dobře, předám ti Lisu.

Kóiči? Ano. Cože?!

Nemůžeš se z toho vyvlíct?

Skvělý! Tak prostě necháš ženu s dítětem na útesu!

Můžu se na to vykašlat!

Sósuke, zajdeme si někam na večeři.

Já chci jíst doma.

Tamhle je! Liso, zhasni!

To je Sósuke! Geniální kluk, a to je mu teprve pět.

Tvoji ženu to musí pěkně štvát.

Říká, že se ti omlouvá.

P-I-T-O-M-E-C.