Beautiful Creatures

Už několik měsíců se mi zdá každou noc stejný sen.

Nevidím sice nikdy její tvář, ale znám ji.

Jako bych ji znal celý život.

A mám pocit, že se stane něco hrozného, když se jí dotknu.

Ale zároveň se vůbec nebojím.

Toužím po ní. Nezáleží na tom, co se stane.

Ale nikdy se k ní nedostanu.

A pak zemřu.

Nejprve jsem měl strach, že přicházím o rozum.

Ale nebyla by to velká ztráta.

Jsem ve třeťáku na střední, takže šílenství je neodvratitelné.

Nejhorší však je budit se každou noc a toužit po někom, koho neznáte.

Milovat dívku, která neexistuje.

Celý život trčím v Gatlinu.

Největší díře v Jižní Karolíně.

Když má u nás premiéru film, už vyšel na DVD.

A naše kino ho vždy uvede s chybou v názvu.

Jsme příliš daleko od Charlestonu, takže nemáme Starbucks. Hrůza, co?

Máme 12 kostelů a jednu knihovnu,

kde je víc zakázaných knih než těch ke čtení.

Po generace tu žijí stejné přihlouplé rodiny.

Oživují občanskou válku v naději, že změní její výsledek.

Podle mámy bydlí v Gatlinu jen dva druhy lidí.

Ti, kteří jsou příliš hloupí, aby odešli, a ti, co už odejít nemohou.

Od doby, kdy zemřela, táta nevyšel z pokoje.

Podle lidí to byla Boží vůle.

Smrt je asi jediný způsob, jak se odsud dostat.

HONEY HILL, BITEVNÍ POLE

Chápu, proč šli mladí muži do občanské války.

Není totiž nic horšího než stereotypní život.

Ale myslím, že dokonce i mrtví v Gatlinu zůstávají.

Někdy, zní to šíleně, si představuji, že jsem jedním z těch,

kteří bojovali za svou věc u Honey Hill nedaleko Greenbrieru.

Ethane!

Poslední dobou si představuji spoustu věcí.

Občas jsem Billy Pilgrim ze zakázané Vonnegutovy knihy Jatka č. 5.

„Nebýt uvězněn v čase a v neustálém stavu trémy,

nevědět, jakou roli v mém životě budu muset hrát příště.“

Moc se mi líbí, jak to zní.

Tati?

Tati!

Je tu snídaně.

Tohle budeš mít na sobě první školní den?

Jsem ve třeťáku. Když si dám záležet, ztratím důvěryhodnost.

Myslela jsem, že zajdeš k holiči.

- Kdo to řekl? - Já.

Dávej pozor na data spotřeby.

Díky, Ammo.

- Už sis vybral vysokou? - Kteroukoliv,

pokud bude tisíc kilometrů odsud. - Na to říkám amen.

- Byl jsi večer běhat? - Ano.

- Pomohlo ti to spát? - Závidím lidem v komatu.

Otec vůbec nevyšel?

Ne.

Kapitola 11. 22. Lživé rty jsou opovržením Boha.

Zemře-li bezbožný člověk, jeho očekávání mizí s ním.

A naděje všech nečestných rovněž.

- Padej odsud! - Mami, musím ho vzít do školy.

- Musíme to dokončit. - Nemůžu přijít pozdě.

Kam jdeš, aniž bys políbil matku?

Co je to s tebou, chlapče?

A buď hodnej.

- Umí dobře líbat? - Sklapni.

Máma dělá takový extra šílený věci, co zemřel otec.

Teď myslí, že je konec světa, kvůli těm zemětřesením.

Jak z ní mohl někdo jako Ježíš udělat blázna?

Otce posílala do pekel tak často, že pil, aby tam byl rychlejc.

Můj otec se chová jako Ravenwood. Všichni jsou šílení.

Ta nová holka u nás ve třídě je Ravenwoodová.

Myslel jsem, že Ravenwood žije sám.

Přestěhovala se sem neteř z města.

Kdo se sem chce stěhovat?

Nevím. Ale bude to první Ravenwood v Gatlinu po 20 letech.

Jaké bylo léto, zlato?

Prima, Emily. A tvoje?

Báječné. Proč jsi nebyl na oslavách Dne práce? Byla tam zábava.

Neměl jsem náladu.

Nerozumím tomu, co se stalo.

Já vím. Promiň.

Chtěls mít léto jen pro sebe.

Vůbec jsem o tobě neslyšela, ale byla jsem hodná holka.

Nezavolala jsem ti, ale chyběls mi.

O nic nejde.

Co zajít na nějaký film? Jen my dva. To by byla nádhera.

Jasně.

Všichni na svá místa!

Zlato, nečti takové knihy. Jsou špatné pro tvoji mysl.

Během tohoto kurzu byste si měli vybrat téma závěrečné práce,

která bude z materiálů obsažených v kapitolách 12 až 24...

- To je ona? - Určitě. Co to má na sobě?

- Vypadá jako živá mrtvola. - Sedněte si, kam chcete, slečno...

Ravenwoodová. Je to tak?

Máma říká, že starej Ravenwood z toho divnýho domu nevyšel léta.

- Prý vyznává ďábla. - Jsem Duchannesová.

To je lež. Vím, že jsi neteř Macona Ravenwooda.

Bůh ti žehnej, zlatíčko. V dětství tě asi pustili na hlavičku.

Máma říká, že vyznavači ďábla nenávidí čerstvý vzduch. Dusí je.

- My zase víme, čím se dusíš ty. - Stačí, pane Lincolne.

A ten váš klobouk by se líbil mé kočce.

Tento rok se zúčastníme

každoroční rekonstrukce našeho slavného vítězství.

Bitvy u Honey Hill.

Ethane.

Bude se konat přesně v den bitvy, 21. prosince.

A přestože je to uprostřed vánočních prázdnin,

naprosto neochvějně očekávám vaši účast.

- Blázne! Málem si mě zabil. - Stojíš uprostřed silnice!

Potřebuju pomoc, chytráku.

Zapomeň na to.

Počkej... Promiň, nastup si.

Tohle je zkratka. Nikdo tu nejezdí, utopíš se.

- To je auto starýho Ravenwooda? - Jsi jeden z nich, že?

Skvělý sportovec, král plesu,

frajírek?

Můžeš mě urážet až v autě? Začíná to tu připomínat Titanic.

Nikdy jsem nepochopil, proč Leo musel zemřít.

Proč se nestřídali? Já budu na tom dřevě deset minut, ty pak taky deset.

Opakovala: „Nikdy tě nepustím...“ A pak ho pustila.

Když nastoupím, přestaneš s tou fascinující konverzací?

To bych se radši utopila.

Vzadu mám nákup.

K nevíře, žes mi řekl, jak skončí Titanic.

- Tys ho neviděla? - Ne.

Fakt jsi z jiného města.

Na.

Díky.

Víš, kam směřuješ?

Občas.

Omlouvám se za ta klišé ve třídě, nejsem jako oni.

- Klišé? - Holky, které bývaly lidmi,

ale přehnaná obliba je zkazila.

Musíš být na sebe hrdý, žes je takhle popsal.

S jednou jsi určitě chodil.

Do Emily jsi řízla jako chirurg.

Zkušenosti s parazity.

Žádný lék na cestě?

Výzkum a naděje neumírají.

- Chodilas do hodně škol? - Jo.

- To musí být fajn. Já jsem pořád tady. - To musí být fajn.

Kdes všude žila?

Ve většině států, co vystoupily z Unie.

Cestuju od čtyř let, co rodiče zemřeli.

Já mám jen tátu. Máma zemřela vloni na jaře. Co se stalo?

Požár.

Autonehoda.

Bože. To byl teda závěr konverzace při cestě autem, která nikam nevede.

Asi jsem přejel sjezd do říše okouzlení.

A ty...

Bukowski? Je dobrý?

Definuj „dobrý“.

SOUKROMÁ CESTA

- Dovezu před dům. - To je dobré.

Nevadí mi to.

Vážím si toho odvozu, ale nechci být atrakcí ze strašidelnýho domu.

To bylo pěkně drzý. A vůbec to není pravda.

Možná je to proto, že jsme se normálně nepředstavili.

Já jsem Ethan Wate.

- Ty jsi Ethan Wate? - Jo.

Panebože. To mě domů vezl sám Ethan Wate?

- Tys o mně slyšela? - Ne.

Máš moc hezký přívěšek. A taky to tetování.

To taky.

Díky.

Někteří lidé se nikdy nezblázní.

Jaký ubohý život musí žít.

Nudní, prokletí lidé.

A po celém světě plodí další nudné a prokleté lidi.

Jako v hororové hře. Země je jimi zaplavena.

Tenhle člověk je Bůh.

To je jméno našeho Pána, který nás spasí.

Ve jménu Ježíše, který nám dává moc nad zlými duchy.

- Co se tu děje? - Uvidíš.

Pane, zachraň nás od ďábla, jehož blízkost cítíme...

- Udeří tady každou noc. - Odkdy?

Co je tu Lena Duchannesová.

Máma slyšela, že byla v blázinci, protože zabila chlapce.

- Kravina. - Pozor na jazyk.

A moje máma říká, že její máma zabila jejího otce a ona utekla.

Zavři pusu, Emily.

Ethane Wate, můžu s tebou na chvíli mluvit? Hned?

- Co je s tebou? - Je mi zle z toho,

jak lidi urážejí někoho, koho ani neznají.

A ty znáš Lenu Duchannesovou?

Tohle mi chceš říct?

Promiň, ale nebudu schopna s tebou do toho kina jít.

Asi potřebujeme být chvíli od sebe.

Mrzí mě, že jsem ti ublížila.

Jdeme.

Neříkal jsem jí to už na konci roku?

Některý holky jsou jak vzteklí psi. Můžeš utéct nebo střílet.

Ethane? Mohu ti něco v rychlosti povědět?

Chci, abys to věděl.

Záleží mi na tobě jako na kamarádovi.

A modlím se, abys neskončil rovnou v pekle.

Neskončím rovnou v pekle, Emily. Cestou se chci zastavit v New Yorku.

Tak se všichni posadíme.

Ráda vás vidím. Jak se máte?

Kluci, Billy, sednout.

Tak jo. Přes léto jste si měli přečíst toto.

Začneme tedy rozborem postavy Booa Radleyho.