The Canterville Ghost

Až něžná dívka přiměje Hříšníka rety k modlitbě

Až dítko slzy vyroní A suchá mandloň porodí

Až mlčenlivé kaple zvon Hříšného ducha odzvoní skon

Pak v domě ticho zavládne

A do Canterville mír přijde.

STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ

Vy se teď nejspíš vracíte do školy

po letních prázdninách.

Já jsem v pochmurné Anglii

s mámou a bratry

na cestě do nějakého zapadákova.

Táta přijel dřív, aby zahájil výzkum na univerzitě.

Máma říká, že dostal grant na něco úžasného,

z čeho jsou fyzici celí na větvi.

Jen nechápu, proč nás musel tahat s sebou.

Ginny.

Nemrač se tak.

Život v jiné zemi ti dá úplně novou perspektivu.

Pokud dřív neumřu nudou.

Canterville, příští stanice.

Příští stanice Canterville.

Washingtone, vstávej. Už jsme tu.

Vidím tátu.

- Tati! - Ahoj.

Ahoj.

- Tati! - Ahoj, kluci.

- Ahoj. - Ahoj.

Vítejte v Anglii.

Počasí je šílené.

Každý den se vystřídají všechna roční období.

Ahoj, jaká byla cesta?

Letadlo sebou házelo a Washington zvracel do pytlíku.

Ušetři nás detailů, Adame.

- Co Londýn? - Byli jsme v Muzeu madam Tussaudové.

A v tom strašidelném parku, kde řádil Jack Rozparovač.

A ve West Endu na Hamletovi.

Tohle je pan Umney.

On a jeho žena se o nás budou starat.

Moje rodina.

- Moje žena Lucille. - Dobrý den.

- Moje dcera Virginia. - Dobrý den.

A moji synové Washington a Adam.

- Ahoj. Jak je? - Pan Umney.

Pomozte panu Umneymu s kufry.

Miláčku, my máme služebnictvo?

Ještě jsi nic neviděla. Jen pojď.

Ginny, tobě se tu bude líbit.

Hořím nedočkavostí.

To je pro nás? Ginny!

Hoši, vlezte si dozadu.

To jsou určitě ti noví.

Dobrý den.

Dobrý den.

A hop!

To je hrad!

Opravdový hrad!

Bomba.

Ahoj.

Miláčku.

Vítejte v Canterville Hall. Náš domov na příští čtyři měsíce.

Co ty na to, Ginny?

Je to staré.

Představuji vám paní Umneyovou.

Vítám vás v Canterville Hall.

Ahoj.

Postarám se o zavazadla.

- A vítám také mladou paní. - Paní?

- Ginny je paní? - Co jsme my?

Vy jste mladí pánové.

- Pánové? - My jsme pánové?

- Bacha! - Bacha!

Omluvte mě.

Kluci!

Kluci.

Super.

- Žúžo. - Nářez.

To je místečko, co?

Kluci, nechte toho.

- Vrať mi čepici. - Kluci, pojďte sem.

Až se ubytujete, budeme podávat časnou večeři.

To jsou páni z Canterville Hall.

To je lord Henry.

Zítra přijde podepsat nájemní smlouvu.

Hele.

Hirame, kde jsme na to vzali? A co to služebnictvo?

Je to za hubičku.

Šlechtické rodiny jsou bez peněz

a tahle místa musí pronajímat.

A k tomu ty hloupé historky...

Historky?

- Jaké historky? - To nic.

Haló.

Co to bylo?

Toho si nevšímej.

Jenom průvan.

Ve starých domech je spousta zvuků.

Bylo to výtečné, pane Umney. Děkujeme.

Děkuji, pane. Vyřídím to ženě.

Ginny, tys nic nesnědla.

V téhle zimě se nedá jíst.

Ústřední topení neznali, když to tu stavěli.

Že ne, pane Umney?

Zcela správně, pane.

Jdu zkontrolovat kluky.

Nech je, ať si hrají.

- Ty už jdeš spát, Ginny? - Jo.

Třeba se zahřeju.

- Dobrou noc, lásko. - Dobrou.

Potřebuje čas.

Asi ano.

To byl hloupý vtip, mohla jsem si zlomit vaz.

Ti hoši jsou jako z divokých vajec.

Nemají kázeň.

- Bez obav. Přes noc tu nevydrží. - Ano.

Staroch začal skučet hned, jak přijeli.

Chybí mu něčí pozornost.

Jak je to dlouho od McKendrickových?

Skoro dva roky.

Ta chudinka je prý dodnes v ústavu.

Já jim přeji hodně štěstí.

Co to bylo?

Umneyovi nejspíš zavírají na noc.

Na zdraví.

Co to je?

Třeba je to duch.

Tak dost, vy dva.

Tumáte, rošťáci.

Tak jaká byla první noc?

Stalo se něco?

Copak jste to neslyšeli?

Vy jste to slyšeli taky?

Bušilo nám to na dveře.

Myslela jsem, že jste to vy.

Možná bylo něco slyšet na chodbě.

To asi Umneyovi zavírali.

- Je to tak, pane Umney? - Zavírali?

To je dost možné, pane.

Vidíte? Můžete klidně spát.

Co kdybychom si to tady šli pořádně prohlédnout?

Pojďte, provedu vás.

Super.

Hele.

Máme nový domov. Zvykneš si.

Nemám na vybranou.

Knihovnu mám nejradši.

To je knížek!

- Koukejte. - Opatrně s tím.

To je krásná místnost.

V téhle knize je celá historie rodu Cantervillů.

Podívejte, tady někdo něco rozlil.

- Vypadá to jako krev. - Ale jdi.

- Fuj! - To je hnus.

Tak to zkus uklidit.

Zlato, v kabelce mám...

- Já vím. Ten zázrak. - Přesně tak.

- Jdu pro něj. - Díky, zlato.

Lucy.

To nemusíš uklízet.

- Za to platíme paní Umneyové. - Vždyť mě znáš.

- Umney. - Dobrý den, pane.

- Jsou tu ještě? - Ano, pane.

Lorde Canterville.

Ti hoši mě připraví o rozum, přísahám.

Paní Umneyová, vzhledem k situaci musíme něco vydržet.

- Nějaké potíže? - Zatím jen zvuky, pane.

Aspoň vydrželi první noc.

Dovolte, abych vám představil lorda z Canterville.

A je to.

Je to pryč.

Ta skvrna byla od krve lady Eleanor z Canterville,

která na tom místě zemřela v roce 1584.

Čtyři sta let byla divem našeho hrabství

a dosud vzdorovala všem snahám o odstranění.

To jsem nevěděla.

Paní Umneyová.

Jste v pořádku?

Snad ano.

Paní Umneyová, omlouvám se.

Dejte na mě.

To je zlé znamení.

Paní Umneyová, na to my nevěříme.

Uvidíte.

Na vlastní oči jsem viděla leccos,

co se v tomto domě děje.

Kéž vás chrání Prozřetelnost.

To je Henry, lord Canterville.

Lorde Canterville, moje rodina.

Moje žena Lucille.

- Těší mě. - Těší mě.

- Moje dcera Virginia. - Virginie, těší mě.

A tihle rošťáci jsou mí synové Washington a Adam.

- Rád vás poznávám. - Jak zemřela?

Ta lady Eleanor.

- Zabil ji někdo? - To nikdo neví.

Její manžel, můj nešťastný předek Simon z Canterville,

po její smrti záhadně zmizel.

Jeho tělo se nikdy nenašlo.

Ale jeho duch tu od té doby straší.

- Takže to byl duch. - Žúžo.

Tak, hoši, to stačí.