Legends of the Fall

Někteří lidé slyší svůj vnitřní hlas nadmíru jasně.

A řídí se jím po celý život.

Takoví lidé buď přijdou o rozum nebo se stanou legendami.

Tristan Ludlow se narodil v Měsíci padajícího listí.

Byla tehdy krutá zima.

Jeho matka téměř zemřela, když ho přiváděla na tento svět.

Jeho otec plukovník ho tenkrát přinesl ke mně.

Zabalil jsem chlapce do medvědí kůže a pečoval o něj celou noc.

Když dorůstal, naučil jsem ho radosti ze zabíjení.

Když lovec vyřízne teplé srdce své kořisti,

dává jejímu duchu svobodu.

Plukovník Ludlow měl tři syny, ale Tristan byl jeho nejoblíbenější.

Kdysi jsem také míval syny...

Ale ti už dávno odešli... Navždy.

Byla to zlá doba.

Plukovník se snažil lidem pomoci.

Ale bylo to marné.

Tak se rozhodl jít svou vlastní cestou.

Chtěl se zbavit své hořkosti tam někde za horami.

Začít znovu.

Zbavit se své posedlosti, tak tomu říkal.

A tak čas plynul a chlapci vyrůstali.

Alfred byl z bratrů nejstarší, na svůj věk až příliš.

Samuel byl nejmladší.

Jeho starší bratři by za něj dali duši.

Střežili ho jako oko v hlavě.

Jednou... Jsem už starý, na rok si nevzpomínám.

Bylo to v Měsíci rudých trav.

Jejich matka Isabel Ludlowová odjela na zimu pryč.

Řekla, že zdejší zimy jsou na ni příliš kruté.

Řekla, že se bojí medvědů.

Byla to zvláštní žena.

Příštího jara se už nevrátila.

A potom nás navštěvovala jen zřídka.

Alfred jí napsal mnoho dopisů, ale Tristan o ní odmítal mluvit.

Jeho svět byl zde... se mnou.

Každý bojovník doufá, že si ho najde dobrá smrt.

Ale Tristan nedokázal čekat. Vyhledával ji.

Tristane! Tristane!

- Byl to medvěd? - Ano.

Můžeš se nadechnout? Pohni tou rukou.

Jsi hloupý, nezkušený osel. Víš to?

Ano, pane.

Copak tě Dlouhý nůž nic nenaučil?

Mohl jsi být mrtvý. Je to zázrak, že jsi naživu.

Tady mám jejich dopisy.

Přečti si je.

Psali je všichni.

Ludlow, Isabel, Samuel.

Celá historie jedné rodiny.

Všechno je tu napsáno.

13. dubna 1913

Drahá Isabelo, nejsem tak pošetilý, abych znovu měnil svůj život.

Ale nevím, je-li to dobře, že vychovávám své syny v divočině.

Co já vím o dětech? Umím jen velet vojákům.

Tohle je nekonečně těžší.

Drahý Williame, zbytečně si něco vyčítáš, jako vždy.

Naši synové si svoji cestu najdou. Jsou svéhlaví, to je pravda,

ale můžeme jim právě my dva vyčítat svéhlavost?

Mám pro tebe novinku o Samuelovi. Na jednom večírku na Harvardu

poznal jistou slečnu, jmenuje se Susana Finncannonová.

Jistě tě to velice překvapí, ale zasnoubili se.

V létě ji přiveze do Montany, aby vám ji představil.

Tak se chovej slušně a buď na ni milý.

Tady je.

- Jak se máš? - Dobře. A ty?

Samueli. Rád tě vidím, chlapče.

Tati, to je moje snoubenka Susana.

- Slečno Finncannonová. - Moc mě těší.

A to je Alfred.

- Tady je váš pes. - Vypadá jako kůň.

- To je opravdu zvláštní zvíře. - Finn je psí šampion.

- Exotický pes, slečno. - Ano, pane Ludlowe.

Říkejte mi Susana.

- Tohle je náš Alfred. - Nech toho.

- Kde je Tristan? - Někde se toulá.

Do večera se vrátí, jinak mu to vytmavím.

Slečno Finncannonová, prosím. Měla jste příjemnou cestu?

Je to milé stvoření, Williame,

ale ztratila oba rodiče, je velmi křehká a zranitelná.

Myslím, že se cítí velice osamělá.

Ale teď našla novou rodinu.

Německá armáda je připravena.

Celý civilizovaný svět může být zatažen do války...

Slovo "civilizovaný" není právě na místě.

Matka nám psala, že se zajímáte o sociální reformátory.

- To snad není žádná nemoc? - Ne, naopak.

Vaše matka říkala, že u vás žije nějaký Indián. Dlouhý nůž.

Byl to velký bojovník, má spoustu skalpů.

Ale nebojte se, on a otec spolu žijí v míru.

- Mluví anglicky? - Nůž, a anglicky?

- To by bylo pod jeho důstojnost. Že ano? - Ach, Dlouhý nůž...

Ale dejte si pozor, rozumí každému slovu.

Podívejte, tamhle je Tristan.

- Špatně tě krmili? - Nic moc.

- Smrdíš. - Chyběl jsem ti, viď?

- Máš kocovinu? - Jsem opilý.

Není úžasná?

Tak tohle je Tristan?

A mluví anglicky?

Slečno Finncannonová, moc mě těší, že vás poznávám.

Doufám, že s tím šeredou budete hrozně šťastni.

Bratra si nevšímejte. Váš pes má lepší vychování než on.

- Tohle je matčin pokoj. - To je krása.

Vy jste Pet, že? Moc mě těší.

Argemonia albeflora, Langifolia,

- Angelica arguta. - Která to je?

Tahle.

Angelica Susana.

Nazdar.

Ty jsi Isabela II., že?

Tvou matku a otce už znám.

- Kolik je ti let? - Třináct.

Když mi bylo třináct, poslali mě do internátní školy.

Byla to hrůza.

Pomůžu ti, ano?

- Vy si vezmete Samuela? - Ano, jistě.

Já si vezmu Tristana.

Tak to budeme jako sestry.

- Vidím, že jste se už seznámily. - Trochu Isabele pomáhám.

- Odpočiňte si. Musíte být unavená. - Ne, vůbec ne.

Je tu tak krásně, ta velkolepá krajina...

Je to jako nečekaný boží dar.

Po čtyřech měsících kruté zimy změníte názor.

- Kde je Samuel? - Přenechala jsem ho vašemu otci.

- Jste velkorysá. - Ne... jen šťastná.

Alfrede!

Přestaň se točit kolem slečny a řekni Samuelovi o těch telatech.

Tak pojď už.

Omluvte mého otce.

Cítí se zase mladý a silný, když s námi jedná jako s jelimany.

Bože, děkujeme ti za všechny dary. Amen.

Řekni otci, co jsi nám vyprávěl o Vídni.

To císař. Neudělá nic, aby zabránil zničení Srbska.

- Nemluvte u stolu o válce. - Susana říká, že celá Anglie mobilizuje.

- A my tady jen tak trčíme. - Díky bohu.

- Vyhýbáme se naší povinnosti. - Myslíš?

Promiňte, že jdu pozdě. Ještě nemám úplně vybaleno.

Díky.

Drahá Isabelo, je to nezvyklé mít zase v domě kultivovanou ženu.

Je to opojný pocit.

Mám opět u sebe všechny své syny.

A to mě naplňuje hlubokým mírem, za který děkuji Bohu.

Dlouhý noži!

Tamhle máš kamarádku.

Vsadím dolar, že ji přivede.

To se ti povedlo!

Vypadáte jako cukráři.

Musíš na něj s citem, Susano.

- Alfrede, vem to za mě. - Děláš ostudu celé rodině.

- Pěkný monokl. - Jo, ale přivedl jsem ji.

Točí se mi z ní hlava.

Má tolik nápadů, všechny ty různé teorie.

- Je tak... - Co?

Nic.

- Jak jsi zlomil tu klisnu? - Ale ne... Jaká je?

Je dost vášnivá.

- Je panna? - Kristepane! Samozřejmě.

A co ty?

- Ano, jistě. - Chcete čekat až do svatby?

Ona říká...

Susana myslí, že...

Ne. Nebudeme čekat.

Bojíš se, že nesplníš její očekávání.

Asi ano. Možná trochu... já nevím.

- Měl bych? - Ale prosím tě.

Tobě vychází všechno. Přefikni ji.

- Je to moje snoubenka. - Tak na co čekáš?

Já s ní chci žít.

- Dej na mě, přeřízni ji. - Ty jsi nemožný.

Dobré ráno, pane Ludlowe.

- Tristan jel na lov. Takže nic neudělal. - O Tristana nejde.

To je John T. a James O'Banion, mají ve městě nový koloniál.

Dobré ráno, Alfrede.

Hledáme muže, který se tu možná potuluje.

Jmenuje se Tom Cullen. Vypadá takhle.

- Co provedl? - Poznáváte ho?

- Ano. - Máme ho, Jamesi.

Objevil se tu asi před pěti lety. Nějaký čas u mě pracoval.

Měl namířeno do San Francisca. Chtěl se dostat do Austrálie.

- Nebo do Hong Kongu? - Myslím, že do Hong Kongu.

- Proč ho hledáte, šerife? - To je soukromá záležitost.

Soukromá? Šerif je přece úřední osoba, ne?

"Potom se ozvalo tiché zasyčení a Rikki Tikki Tavi uskočil."

"Z trávy se zvedla hlava s nadmutou kápí."

"Byl to Nag, velká černá kobra." Mám přečíst něco jiného?

Němci prorazili. Britové jsou obklíčeni v Belgii.

Ty noviny jsou týden staré.

- Umím německy, můžu být důstojník. - A povedeš je na jatka.

- Tvoji vojáci tě zbožňovali. - Byli to pitomci!

Tahle válka změní celý svět.

- Otče, učil jsi nás... - Učil jsem vás myslet samostatně.

- A bránit to, co je naše. - Ano, to, co je naše!

- Už jsme ztratili dva bratrance na Marně. - Které jste ani neznali!

Myslíte si, že jsem nezažil válku?

Takovouhle válku ne.

To se říkalo i o indiánských válkách.

- Chtějí jen prodávat noviny. - Bojujeme proti sprosté agresi.

V tomhle domě se už o válce mluvit nebude, kruci!

Omlouvám se, Susano.