The Little Hours

NA MOTIVY DECAMERONU GIOVANNIHO BOCCACCIA

Kdes byla při modlitbách? Proč jsi tam nebyla?

V noci utekla, musela jsem ji najít.

Trvalo to celé dopoledne.

- Zase utekla? - Jo.

Myslíš, že prošla bránou?

Myslíš, že mohla jen tak projít?

Musím bránu zkontrolovat.

Nebo možná prošla zdí.

Jak by asi mohla projít zdí?

To nevím.

Proč ti na té oslici tolik záleží?

Prostě to nedává smysl.

Proč na sobě máš zimní hábit? Je jaro.

Když jsem odcházela, byla tma,

a tohle jsem měla první po ruce.

Převléknu se.

Proč se mě pořád vyptáváš?

Překrásné ráno, sestry.

- Nemluv na nás, kurva! - Zasranej úchyle!

Nesmíš na nás mluvit, ani se dívat, šmejde.

- Zasranej úchyle. - A teď už kurva vypadni!

„Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.

Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.

O tvých ustanoveních přemýšlím,

na zřeteli mám tvé stezky.

Nařízení tvá jsou pro mne potěšením.

V ustanoveních tvých se kochám,

nezapomínám na tvé slovo.“

Náš Pán, Kristus, byl v pokušení a trpěl za nás.

Zbožňujme jej.

Proč jsi nebyla na modlitbách?

Oslice utekla do lesa, musela jsem ji chytit.

Oslice zase utekla?

Ano. Myslím, že prošla bránou.

Dostala se ven bránou?

Dobrá. Tedy...

Postarám se, aby se to neopakovalo.

Dobrá. Řeknu to otci Tommassovi.

Co se to děje se Sestrou Alessandrou?

Byla úplně mimo.

Nevím. Asi za ní přijede otec nebo tak.

Už zase?

Jo. Je totálně mimo.

Jo. Je úplně zblblá.

Přece to, že tvůj otec dává klášteru peníze,

neznamená, že dostaneš všechno, co chceš.

Jo. Je to jako...

Nejspíš je právě teď ve své cele,

vyšívá nebo tak, a říká si:

„Bolí mě z toho prsty. Je to tak těžké!“

Ne, já ti řeknu, co dělá. Dívá se z okna.

Onehdy jsem k ní přišla

a ona fakt jenom hleděla z okna,

asi deset minut, bez hnutí.

- Opravdu? - Podle mě nejspíš

sní o nějakém muži,

co sem nějakým zázrakem přijede a odveze si ji.

Hodně štěstí s tím.

Já vím.

No, a co ti to říkala Matka Marea?

Nic. Hleď si kurva svého.

Dobře.

Ale já to udělám. Jo.

Můžu to zamést, jestli chceš.

Je to tady čím dál neuklizenější,

ale nejsem si jistá, kdo to dělá.

Možná bys mohla zamést sklep, je hodně zaprášený.

Víš co.

Sklep a oltář.

Já srovnám kadidlo,

protože se pořád rozsypává,

ale nejsem si jistá, kdo to dělá.

Ale také, Matko, je tu něco, co byste měla vědět.

Ano?

U večeře jsem viděla,

jak si Sestra Latizia bere dvě porce.

Možná jste to nepočítala, takže na tom nezáleží, ale...

kdyby ano, byla to Sestra Latizia.

Nemyslím, že by sis měla takových věcí všímat.

Každý z nás potřebuje různé množství jídla.

Vím, že v některé dny potřebuji víc jídla než ostatní

a nechtěla bych, aby někdo tak pečlivě sledoval, co jím.

Bylo by mi to nepříjemné.

Takže by ses s tím neměla trápit.

Ano, Matko.

- Ahoj, tati! - Ahoj, srdíčko.

- Jak se má můj andílek? - Dobře. A ty?

Mám se dobře. Vypadáš nádherně.

- Díky. - Aspoň podle toho, co vidím.

Jo. Vypadáš úžasně. Dávají ti najíst?

Za ty peníze, co jim posíláme, by tě měli krmit pořádně.

Ale vypadáš nádherně.

Díky. Jak se má máma?

Máma je v pohodě. Máma je... Všichni se máme fajn.

A ten obchodník, Ricardo, jak se má on?

Obchodník Ricardo...

Jsem rád, že se ptáš. Má se dobře.

- Ptal se po mně? - Jasně. To se vsaď, že ptal.

Když jsme spolu naposled mluvili,

doufal jsem, že celou tu situaci s věnem uzavřeme,

ale ještě to není hotovo.

Žádají hodně peněz a...

Víš, s těmi penězi, které posíláme sem

a taky tvým sestrám a jejich dětem, je to...

Je to velký výdej peněz a zase tak moc jich nepřichází, takže...

Ale možná kdybychom posílali méně peněz sem do kláštera,

mohli bychom našetřit,

a já bych mohla přijet a žít s tebou a s matkou a...

Posílat sem míň peněz není dobrý nápad,

protože by to mělo špatný dopad na rodinu.

Ale vím, jak moc se chceš vdávat, mé dítě.

Já vím, ale možná to... možná to není tvé poslání.

Jak ti jde vyšívání? Pořád to děláš?

Protože v tom jsi dobrá

a možná, že to je tvé poslání.

Někteří lidi jsou na manželství a rodinu, teplo domova a tak,

ale možná, že ty jsi dobrá na detailní výšivky.

Víš? Prosím. Hlavu vzhůru!

Podej mi prstíček.

Ahoj, zlato!

Bude to dobré. Tatínek tě miluje.

- Miluji tě. - Tak jo.

Opatruj se a...

neztrácej naději.

Tělo Kristovo.

Amen.

- Tělo Kristovo. - Amen.

- Tělo Kristovo. - Amen.

- Tělo Kristovo. - Amen.

Jsi v pořádku?

Tělo Kristovo.

Sestro Alessandro, jaká byla otcova návštěva?

Dobrá.

Dobrá?

Ano, byla dobrá.

Nějací potenciální nápadníci?

Ale vždyť kvůli tomu sem ani nepřijel!

- O tom jsme nemluvili. - Kvůli čemu tedy přijel?

Ach, můj bože!

Řekla jsem ti, aby ses na nás kurva ani nedíval, úchyláku!

Omlouvám se.

Proč k nám vůbec zvedáš pohled?

Dívej se do země, zasranej úchyle!

- Promiňte. - Co je to za hnus?

- To je tuřín. - Žádný tuřín, to je sračka!

Myslíš, že jíme sračky?

- Ty sračko! - Jo, jsi sračka.

- Promiňte. - Jsi nechutný!

Jo, jsi nechutná sračka!

Myslíš, že něco z toho jídla budeme jíst?

Máme hlad, kurva! Nic neuděláš správně!

Jen se podívej na tuhle zeď! Podívej se, cos postavil!

Je to příšerné, ty posraný imbecile!

- Co tady vůbec děláš? - Prosím!

Myslíš, že na nás můžeš mluvit? Že na nás můžeš zírat?

- Víš, kdo je můj otec? - Dej mu! Zaslouží si!

Dobře ti platí, a ty neděláš nic!

- Ty malá kryso! - Ty zasloužíš!

Jsi jenom malá posraná krysa!

Co to je, žrádlo pro červy?

- Nenávidíme tě! - Prosím!

Ty to jídlo jenom hromadíš, co? Jako posranej žid?

Že to tak děláš?

- Máme hlad! - Víš, cos udělal!

Ty víš, cos udělal!

- Shoř v pekle! - Zasloužíš si výprask!

- Shoř v pekle! Nenávidíme tě! - Zasloužíš si umřít, parchante!

Dobrá. Skoro hotovo?

Ano, Tommasso.

- Skoro hotovo. - No jen se podívejte!

- Není to nádhera? - Překrásné. Kdo to udělal?

- Sestra Alessandra. - Musíme jich udělat víc.

Ve městě půjdou na dračku.

Ať Lurco zavírá zahradní branku,

- chodí do ní jeleni. - Dobrá.

Dobrá.

Tak jo, kamaráde.

Připraven na cestu? Připraven?

„A teď když list z javoru odpadl

a větve v koruně stromu uschly,

neb kůrou k nim sladká tekutina mízy nevystoupá,

ptáci umlkli ve svém trylkování

jen kvůli chladu, jenž je svírá.

Však přesto všechno jsem neotřesena,

neboť jsem omlazena a prosperuji, když vše štěstí ostatní je zmařeno.

A i když je vše mé veselí skličující tak, že se nevychloubám otevřeně,

nemohlo chvále zabránit v tom, aby mě dosáhla... “

- Nejsou to dobří lidé. - Ne, Lurco...

Ne, odcházím. Ty jeptišky, ne. Plivaly na mě.

- Kdo na tebe plival? - Ony.

Lurco, musím odjet.

Musím jet na trh prodat ty látky, prosím!

Otče, je mi líto, ale plivaly na mě.

Nadávaly mi do židů.

- Do židů, otče Tommasso! - Lurco, prosím.

- Do židů! - Prosím!

Prosím, vyčkej jen dva dny!

Chci si myslet, že jsme měli hezký život,