Kayhan

To čumíš!

- Máš všechno, Kayhane? - Ano, mami.

Z loučení jsem smutná. Pojď sem, synku.

Když budeš brečet, tak já taky.

Ticho, synku. Všichni se na nás dívají. Ticho.

- Je to v pořádku. - Dobře, mami.

Slunce patří na nebe a já na silnici.

Možná se nevrátím. Promiň, jestli jsem ti ublížil.

Nebuď směšný, Kayhane. Jedeš jen do Istanbulu.

Tady máš, dej si to do kapsy. A utrať to s rozumem.

- Kolik tam je? - Moc ne. Šetři.

Cestující autobusu 7:15 do Istanbulu, prosím nastupte!

Proč sakra křičíš?

Jenom to hlásím, nekřičím na vás.

Rozlučte se s maminkou a nastupte.

Nemluv o mojí mámě! Proč o ní mluvíš?

Tebe nebudu poslouchat.

- Odpal, vole. - Bože, podívejte na něj.

Šťastnou cestu. Ať tě Bůh provází, drahoušku.

Díky, mami.

Plácneme si. Sleduj.

Teď zezadu, no tak. To je ono.

Čau, brácho.

- Opatruj se. - Ty taky, synku

Hej!

Ahoj, mami. Ahoj, mami!

Pa. Mám tě rád. Mám tě moc rád.

- Pane. - Čau.

Pane, slyšíte mě?

Slyšíte mě?

Slyšíte?

- Co je? - Slyšíš mě, chlapče?

Neslyšel jsem vás, pane. Měl jsem basy na plno.

Ach, ty jsi divný.

- Nemůžu se rozloučit s matkou? - Můžeš, ale netlač se na mě.

Lidskost už vymřela.

Co to děláš?

Běž ode mě. Bože.

Posuň se. Zbláznil ses?

Zbláznil ses?

Co to sakra děláš, chlape?

Obtěžuješ mě!

Na něco se zeptám.

Muž spadne do moře, ale neutopí se. Proč?

- Proč? - Jak to mám vědět?

Protože je plnej života.

Chlapík si zavolal taxíka. Co se stalo pak?

- No tak, co se stalo? - Bože.

- Já nevím! - Všichni se přidali.

Ty jsou tak vtipný.

Stevarde!

Čtyři dortíky a čaj. Chceš taky?

Na někoho spadla socha Buddhy. Co řekl?

Nevím.

Řekl: „Ten byl ale velkej.“

- Znáš Erolka? - Jakého Erolka?

Kremrolka!

- Takhle oslňuju lidi! - Bože, pomoz mi.

To je horké!

- Ten byl. - Už toho mám dost!

Omluvte mě, stevarde!

Jen jsem si kýchnul.

- Co se děje, pane? - Nic, jen jsem kýchnul.

- Neobtěžujte prosím ostatní cestující. - Koho obtěžuju?

Nesmím kýchat? Chtěl jsem sedět se ženou.

- Ale mám tu jeho. Žádná tu není? - Poslyšte.

Už jsem na vás naštvaný teď. Seďte v klidu, nebo si vystupte.

Kdo si myslíš, že seš?

Nejseš můj šéf, nemusím tě poslouchat.

Nebuď tak povýšenej. Odpal.

Řidiči, zastavte.

- Co se děje? - Vystupte si.

- Odveďte ho. Ať vystoupí. - Kam?

- Ne. Kam? Jedu do Istanbulu. - Pojďte.

Jedu do Istanbulu!

Co? Co je?

Jedu do Istanbulu! Co to děláte?

- Ne! - Vypadněte, chlape!

Do Istanbulu, jo?

- Tohle je hanba! - Drž hubu!

- Jedu do Istanbulu. -- Zavolej, až tam budeš.

Zatraceně!

Co je to za autobusovou společnost!

Vyhodili mě, protože jsem kýchnul!

MYČKA AUTOMOBILŮ

- Dobrý den, pane. - Dobrej, přinesls to?

- Co? - To těsnění.

Těsnění?

- Neposílá tě mechanik Necip? - Ne.

Stevard mě tamhle vyhodil z autobusu, tak jdu pěšky.

- Za tři hodiny mám být v Istanbulu. - To těžko.

- To je nemožný. - Jak jako nemožný?

Neexistuje žádnej způsob? Co další autobus?

Nepustí tě tam. Pravidla společnosti.

Nikdy nikoho nevyzvedli na cestě.

Ale existuje způsob. Takhle.

- Tohle? - Prodám ti to.

Kolik za to chceš?

Kolik máš?

Chlapa by ses neměl ptát na prachy a ženský na věk.

Podívám se.

Mám tolik.

Ukaž mi to.

To je maximálně tisíc lir.

To je všechno, co mám.

Vypadáš jako poctivej chlap. Vezmi si to.

- Super! Klíčky jsou tam? - Jo, jasně.

Mimochodem, mám víc než 1 000 lir. Ošidil jsem tě, vole!

K čertu s tebou!

STŘEDNÍ ŠKOLA ÖZERENLER

Rád bych přivítal ročník 1998. Vítejte.

Vidět vás tady...

Rovnou začal. Tak to nefunguje.

Nejdřív bychom měli zazpívat školní hymnu.

... je pro nás pedagogy chloubou.

Než začnu... Kayhane 616, co se děje?

Na něco jste zapomněl.

- Dejte mi to. Prosím, pane. - Mám tady proslov.

Škola se zrodila z naší lásky.

Osvítila mou zemi i její lid.

Střední škola Özerenler.

V moderní době se jí nic nevyrovná.

Střední škola Özerenler.

V moderní době se jí nic nevyrovná.

- Konec. - Pusť to.

Kayhan skončil.

No teda. Bravo. Seš skvělej.

Co tady děláte? Kde máte rodiče?

- Házíme flaškama. - A náš táta tu pracuje.

A můj táta už je v důchodu. Proč mluvíte o tátovi? Ptal jsem se?

Ptal ses na rodiče.

To by stačilo. Nemám rád, když děcka odmlouvají.

Jste u mýho stolu, představte se. Já jsem Kayhan.

Berk a tohle je Serkan.

Serko. Fajn.

Jak s tím házíte? Můžu to zkusit?

- Je to těžké. To nezvládneš. - Jo, souhlas.

Proč by ne?

Hodně jsem hrával flašku, to bylo sice vodorovně,

ale pořád je to flaška.

- Takže to hodíte a pak to musí stát? - Jo.

Zkusím to

Takovou nulu už jsem dlouho neviděl.

Nezvládneš to.

To ty seš nula. Byl to jen první pokus.

Házíš to moc slabě. Dej do toho sílu.

A házíš to moc blízko, musíš dál.

Takhle?

Do hlavy!

- Jak neuctivé! - Dobrá trefa, co?

To čumíte!

- Dobrej zásah. - Plácnem si!

A běžte ke svýmu stolu, no tak.

Kayhane, co je? U tvého stolu nikdo není.

Loni tu byli všichni kromě tebe.

Letos je to naopak.

O čem to mluvíš, idiote? Naše třída je jednotná.

Všichni se mají rádi.

Když jsem jim řekl, že přijdu na Den rýže, byli nadšení.

Kayhan prý přijde na Den rýže. Dával to na FB.

- Co? - Kayhan?

Děláš si srandu!

Otravnej Kajhan Başaran!

Proč chce ten idiot na Den rýže?

- Proč přijede? - Tak to já nepůjdu.

- Jestli jde on, já ne. - Ne, nepřijdu.

- Když půjde Kayhan, já ne. - Nejdu.

Nebudu na stejném místě jako on.

Jestli tam bude, raději bych navždy přestal malovat, než abych tam šel.

Asi se zasekli v zácpě. To je jediné vysvětlení. Brzo dorazí.

Jo, určitě přijedou.

Ahoj, Kayhane.

Zdravím, madam. Přejete si?

Letos jsme znovu vytiskli vaše ročenky.

A máme je pro vás zdarma.

Tady máte.

Panebože! To vypadá skvěle!

Předtím jsem si ji nemohl koupit.

Táta mi na tu ročenku dal 50 milionů lir,

ale já jsem to utratil za Stick Fight a nějaké žetony.

Za těch sedm nebo osm let ve škole,

je tohle to jediné, co mi škola dala.

To je smutné.

To je taková nádhera.

Najdu svou třídu.

Tady.

Taková pěkná třídní fotka.

Pamatuju si to, jako by to bylo včera.

Kde jsem? Tady... ach.

Je vidět jen moje rameno. Asi nějakej problém v tisku.

To je jedno. Důležitější je, co o mně napsali.

Hned to najdu. Aha.

Seš ten nejhorší člověk, jakýho znám.

Byla to škola, nebo utrpení?

Kvůli tobě beru antidepresiva.

Syna jako ty bych se štítil.

- Seš chodící trauma. - Zapomeň na mě.

- Seš k ničemu. - Už jsme volní. Ale co tví rodiče?

Nechoď kolem policejní stanice, zavřeli by tě na doživotí.

Den s tebou je jako století v pekle.