Masterminds

Vždycky jsem toužil po dobrodružství.

Proto jsem začal jezdit obrněným vozem.

Zbraně, prachy a neustálé nebezpečí.

Bylo to jako sen.

Jenže to vážně byl jen sen.

Ve skutečnosti byla moje práce stejně nudná jako práce poslíčka.

Vyzvednout, předat, a znova...

Vyzvednout, předat, a znova...

Vyzvednout, předat, a znova...

Snil jsem o tom, že mě ve službě přepadnou.

Abych si dokázal, že se zachovám jako chlap.

Ale neměl jsem ani tohle potěšení.

Vinil jsem popkulturu.

Vyrůstal jsem na špionážních filmech.

To byla legrace. Souboje, ničemové, ženy.

Takový život jsem chtěl, ale nevyšlo to.

Tak jsem se s tím smířil. A to je ta nejhorší věc na světě.

Když v životě neriskujete, nezjistíte, kdo jste.

Jsem David Ghantt.

V roce 1997 jsem byl tichý chlapík před čtyřicítkou.

Ale pak jsem potkal slečnu Kelly Campbellovou.

Po 40 letech čekání konečně přišlo dobrodružství.

- Super! - To jde.

Víš, co bych udělala s miliónem? Koupila bych si haldu cédéček.

Hudba je pro mě důležitá. Co bys udělal s miliónem ty?

Založil bych vlastní firmu. Honil bych zločince.

Lovec odměn, detektiv, něco takovýho.

To by stačilo.

- Davide! - To bolí!

- Davide, ukaž to! - Kelly!

- Vyndej to! Bože! - Uklidni se, je to dobrý.

Málem ses střelil do zadku. Kulka prošla mezi půlkama.

- Bylo to hodně těsný. - Rovnou prostředkem.

- Není to tak hrozný. - V pohodě. Jen máš díru v gatích.

- Je to jen popálená kůže. - Jo.

- Dej si doma do vany mlíko. - Cože?

- Vykoupej se v mlíku. - V mlíku?

- Tuk zvlhčuje kůži. - Zkusím salátový dresink.

Mrknu se.

Budoucí paní Ghanttová volá svého miláčka.

Ne, to je Jandice! Zapomněl jsem na ni!

- Kam jdeš? - Zásnubní fotky.

- To je hezký. - Jo.

- Nechci, abys viděla můj zadek. - Já už jsem ho viděla. Komplet.

Třeba mi ukážeš ten svůj a budem si kvit.

Čau, Dave!

PODLE PRAVDIVÉ UDÁLOSTI

- Jandice, omlouvám se. - Hlavně, že jsi tady.

- Hodiny jsem brečela. - Vážně?

Třikrát jsem si předělávala make-up.

Ale vypadáš fantasticky.

Uděláme ty fotky.

- Krucinál, Jandice! - To jsem si šetřila pro tebe.

Prdla sis rovnou do mý řiti. To je transplantace prdu!

Jak jste se seznámili? Miluju tyhle příběhy.

Když to chcete vědět...

Byla jsem na koncertu mládeže v kostele.

Viděla jsem krásného muže.

Díval se přímo na mě. Šli jsme na rande.

A moc jsme se do sebe zamilovali.

A pak umřel na hadí uštknutí. Na pohřbu jsem byla zoufalá.

Nezvládala jsem to. Pak jsem viděla jiného muže.

Jeho vzdáleného bratrance.

Nesl rakev, a nemohl ji udržet.

- Byla hrozně těžká. - Pak jsme si povídali.

Řekla jsem si: „Můj je mrtvý. Tenhle žije.

Beru toho živého.“

A už je to dva roky.

- To je teda příběh. - Jsme spolu šťastní.

- Nemohla bych být šťastnější. - Já taky ne.

Jednoho dne nastal zvrat. Cítil jsem, že to přijde.

Kelly je neklidná a nemohla v Loomis zůstat dlouho.

Tady máš svačinku. Salát s extra dresinkem.

- Davide, děkuju. - Jez.

- Vlastně nemám hlad. Promiň. - Co se děje? Nejsi ve své kůži.

- Rozešla jsem se s Rodneym. - To snad ne!

Ale díky tomu jsem hodně psala.

- Vložila jsem pocity do hudby. - Rád bych něco slyšel.

- Ne. Vážně? - Jo. Miluju hudbu a umění.

Mohla bych ti přečíst aspoň pár názvů.

Božínku. Tak jo. „Hrabal ses mi v peněžence.“

- Jaká je? Zazpívej mi ji. - Okamžik.

Hrabal ses mi v peněžence Hrabal ses v ní a řekl jsi mi:

Já jen hledám oxykontin Oxykontin!

Co tady vyvádíte? Máte zpoždění.

Ghantte, jdi s tím svým zarostlým ksichtem něco dělat.

Hej! Co si mu to řekl? Takhle s ním nemůžeš mluvit.

Jen on tady má něco v hlavě. Je mnohem chytřejší než ty.

- Tak my jdeme, šéfe. - Ne!

- Co máš dneska za problém, Kelly? - Možná jsem trochu rozhozená.

Možná mám špatnej den. Jak se ti to hodí do plánu?

Já jen chci, aby to auto odjelo, kam má.

- A když nepojedu? - Máš padáka.

Fajn! Tak mě klidně vyraz!

- Tohle není nejlepší... - Chci odtud vypadnout už dlouho.

- Navíc dostanu podporu. - Na tom něco je.

- Tak víš co? Nemáš padáka. - Co když budu někoho obtěžovat?

Budeš mě muset vyhodit. Co když udělám třeba tohle?

- Přestaň. - Božínku!

Je to nezákonný. Vyhoď mě. Je to sexuální a nevhodný.

- Přestaň. - Co když udělám tohle?

- Kelly! - Sexuální tanec!

Teď máš padáka.

Uniformu tady nech!

Kelly, počkej chvilku! Já to uklidím.

Hej, Kelly!

Dáš mi svoje číslo? Jenom tak.

Jasně.

Nemám propisku.

Ne, to teda nemáš.

Nahoře máš jenom podprdu.

Je to pěkný. Ta podprda, i to v ní.

- Já mám tužku. - Bezva.

- Napiš mi to na ruku. - Tužkou?

Musím hodně tlačit, aby to bylo vidět.

- Jo. - A je to.

- Je tady deset číslic. - Jo. Jedna, čtyři a tři na konci.

Tak to píšu vždycky. „Mně moc záleží na tobě.“

Mně, jedna slabika. Moc záleží, čtyři. Na tobě, tři.

- Tohle dělám vždycky. - To je bezva. Fakt super.

Tak ahoj.

Čau.

S Kelly jsem se cítil výjimečný.

Mohl jsem být kýmkoliv, dokázat cokoliv.

Její odchod z Loomis byl jako odhození přídavných motorů rakety.

Raketa letí na nová, vzrušující místa.

Přídavné motory shoří v atmosféře, nebo spadnou do oceánu.

Přídavné motory nikoho nezajímají.

Bez mého pozitivního vlivu spadla Kelly do špatné společnosti.

V následujících týdnech trávila čas v drsné čtvrti.

V díře, co patřila jemu.

Steven Eugene Chambers.

Kellyin soused nebo spolužák. Možná obojí.

Nazvat ho hadem v trávě je urážka hadů. A trávy.

Byl to zlodějíček, co kradl vozíky v dětské nemocnici.

Kelly dávno zapomněla na Loomis Fargo.

Dokud firma nebyla ve zprávách.

Policie zatkla Phillipa Johnsona z Loomis Fargo kvůli krádeži 20 miliónů.

Johnson v březnu údajně vyloupil trezor Loomis na Floridě,

než uprchl do Mexika.

Největší loupež v dějinách USA. A nyní předpověď počasí.

- Asi nám zbývá jen vyloupit banku. - Nejspíš jo.

- Kelly dělá v Loomis. - Dělala. Dala jsem výpověď.

- Teď je v Hardees. - A za hodinu mám směnu.

- Takže se tady mějte. - Zatím ahoj.

Kelly, jak je to náročný? Pokud jde o zabezpečení.

- Steve, měl bys vystřízlivět. - Nejsem opilej. Není to tak těžký.

Naložíš dodávku a odjedeš. Sama jsi o tom mluvila.

Johnson to zvládnul, ne? Akorát že ho chytili.

Znám tě od dětství. Poznám, když nejsi šťastná.

Chceš celej život dělat v bufetu,

nebo chceš být na druhý straně, přijet tam ve svým Rolls Roycu

a koupit si hranolky na rok?

- Potřebujem někoho vevnitř. - No právě, Steve.

- Já už v Loomis nedělám. - Máš tam známý. Flirtuješ s každým.

- To teda ne. - Chci říct, že jsi společenská.

- To že chceš říct? - Umíš to s lidmi. Mají tě rádi.

Někomu z práce se líbím. Neflirtuju s ním, ale... David.

To zní slibně. Jak dobrý kamarádi jste?

- Bude se ženit a je to hodnej kluk. - Jo. To jsme všichni.

Můžeme mu věřit a promluvit si s ním?

Co cítí? Líbíš se mu? Nebo se mu hodně líbíš?

- Tvoje snoubenka? - Ne.

Usmíváš se jako měsíček.

Už je tady.

- On má růže! - Já vím.

- Je dokonalej. - Otoč se.

- Koupil jsem ti růže. - To je milý. Jsou krásný.

Takže mají něco společného se svou novou majitelkou.

- Jsou na nich trny. - Tvrdili, že je odstranili.

Je tam pár velkých.

- Vypadáš úžasně, Kelly. - Díky.

Každý...

Máš tam...

- Teče ti prs. - Bože. To ten trn.

- Musím to zmáčknout. - Jo.

Proč to není mlíko?

Musela bych mít mimino.

Promiň. Jsem nervózní. Bývám větší džentlmen.

- Vysvětlím, proč jsem ti volala. - Jasně.

Za mnou sedí muž. Ne, nedívej se.

Je to můj přítel a chce ti něco navrhnout.

- Slyší mě? - Ano. Slyším všechno, Davide.

Dobře.

- Jak vám mám říkat, pane? - Nijak.

Nemusíš mě vidět ani znát. Říkej mi Geppetto.

- Geppetto? - Ano. Jako v Pinocchiovi.

Tahám za nitky.

- Asi myslí Stromboli. - Jak jsi mi to řekl?

Asi myslíte Stromboli. Geppetto byl jen řezbář.

Stromboli byl loutkař.

Ale pokračujte.

Prý jsi se slečnou Campbellovou pracoval v Loomis.

Jsi nejlepší zaměstnanec. Rovný jak šíp. Čistý jak jeptiška.

- To nevím, ale... - Prý ti tolik věří,

že jsi jediný řidič, který má klíč od trezoru.

To je obrovská čest. A taky obrovská příležitost.

- Chápeš, kam tím mířím? - Chcete, abych sebral...

Davide, viděl jsem tě přijít. Jsi pohledný muž.

Nedá se nic dělat. Máš silný hrudník a zadek.