Malena (Malèna) (Malèna)

Dnes odpoledne v 17:00

Vůdce promluví k národu.

Všichni si musíte zapnout rádio!

Dnes v 17:00 odpoledne

promluví Mussolini ke všem Italům!

CASTELCUTO, ITÁLIE, 1940

Soudruzi z Castelcuta, přerušte práci,

zapněte své venkovní radiopřijímače,

ty, co máte na balkonech i terasách.

MÉMU OTCI

Dnes v 17:00 odpoledne

Vůdce promluví k národu.

Bylo to na sklonku jara v roce 1940. Mně bylo 12 a půl,

když jsem ji spatřil poprvé.

Dobře si na to pamatuju.

Ten den totiž Mussolini vyhlásil válku Francii a Velké Británii.

A já tenkrát dostal své první kolo.

Rám je Maino, řídítka D'Ambrosio, středy jsou Atala,

ráfky Bianchi a vidlice Legnano,

ozubená kola Vittoria a Margherita Atala. Je to umělecké dílo.

Ten řetěz je nový, tak dej pozor, ať je pořád promazaný.

- Určitě je to bezpečný? - Mám i nová kola.

Mimi, teď, když je válka, budu vyhazovat peníze za kolo?

Spolubojovníci

na souši, na moři i ve vzduchu,

příslušníci dobrovolných milicí,

všichni občané Itálie…

…a Království Albánie,

slyšte.

Otec nechoval k „velkému Vůdci“ přílišné sympatie,

ale ve městě byl každý nadšený, když vyhlásil válečný stav.

Asi jim nedocházelo, že jsme v nebezpečí.

Nebesa náš národ vyslyšela.

Udeřila hodina,

Udeřila hodina,

kdy se musíme rozhodnout.

Piné, myslíš, že mravenec ví, že ho sežerou?

Jak to mám vědět?

Jestli je blbej jak ty, tak ví houbelec.

Ambasadoři už obdrželi

vyhlášení války.

Jsem osvobozen od utrpení. Mariin syn je můj Pán.

Hej, kluci!

Ten hňup má nový kolo!

Páni, to je parádní!

Je skoro nový.

Je složený po kouskách jako závodní kola.

- Teď už jsi velkej chlap jako my. - A můžu se přidat?

- Co myslíš, bereme ho? - V pohodě.

- A co ty? - Bereme ho.

- Co ty? - Jasně.

Saso, a co ty?

Mně se nelíbí, že se ten prcek bude motat do našich věcí.

- Proč? Co chystáte? - Raději sklapni.

Už jde!

Co se děje?

Jestli chceš bejt s náma, tak sklapni a sleduj.

Kdo je to?

Je to dcera toho hluchouna, učitele latiny.

- Jak se jmenuje? - To je krásná prdelka!

Za hodinu s ní bych dal všechno!

Jen škoda, že je vdaná. Kdyby nebyla…

Jak se jmenuje?

Malena, nejkrásnější prdelka v Castelcutu.

Slunce je větší než měsíc.

Profesore, můžu opíchat vaši dceru Malenu?

Jo, ale pospěš si.

Upřímnost je nad bohatství.

Upřímnost je nad bohatství.

Tedy, upřímnost je nad bohatství.

Osmnáct cenťáků!

- Osmnáct a půl! - Já mám bazuku!

- Můj má 20 cenťáků! - Dvacet je na prd!

Tím ženskou jen polechtáš.

Jedna, dva a tři a čtyři, v kalhotách mi něco víří.

Torpédo!

Já bych jí tím svým potrhal!

Jednou mě Malena zavolala. Nešel jsem do školy,

ale rovnou k ní.

Stála u okna, jako by čekala jen na mě.

Prý ať jí dojdu pro cigára.

Když jsem se přiblížil, abych si vzal peníze,

rozepnul se jí župan.

A stála tam nahá, jak ji Pánbůh stvořil.

Kecáš!

Udělala to schválně, abych se vzrušil.

Byl jsem moc zcepenělej, abych na ni skočil.

Jestli budu mít ještě šanci, vyšukám jí mozek z hlavy.

To raději přestane kouřit. Teď už ví, že jsi zbabělec.

Hele, blbečku, jsi tady už dvě hodiny

a ještě sis ho nezměřil.

Změř si ho!

Jeden, dva,

tři, čtyři,

pět…

Jen šest!

Se nedivím, když ještě nosíš kalhoty pro mimina!

Krátký gatě, krátký péro!

Držte huby. Můj cenťák je jako dva vaše!

Hovno!

No, kdo má větší péro, co?

Ty!

Jsem vůdce! Nikdo nemá většího než já!

Hele, Renato jde za školu.

Pojď sem! Dojdeš mi pro cigarety?

A jaký chcete?

Makedonky extra.

Ty kalhoty poznávám. Jsou od obleku tvého otce.

Šil jsem je před 20 lety, ale jako by to bylo včera.

Měl je na sobě jen na svatbě. Chce si je vzít do rakve.

Jestli ho pochovají v obleku, půjde rovnou do nebe.

- Můj táta je ještě mladý. - Jsi moc malej, abys nosil takový gatě.

Starejte se o sebe, pane.

- Tvůj otec to ví? - Jasně že ví.

Ty jeden mizero, co má tohle znamenat?

Pojď sem, frajere!

Tak ty budeš chodit za školu?

Myslíš, že jsi jedinej, koho to napadlo?

Nech ho být!

Vím, co dělám!

Klidně se necháš zmlátit od kámošů!

No, jak myslíš!

I já v tvým věku jsem kámoše klidně zbil!

Ale šlohnout kalhoty svému otci

a nechat si je přešít na svoje míry,

to se teda nedělá!

Tati, ty to ale nechápeš!

Nechápu co? Kdo ti dovolil mluvit?

Já se za ty krátký kalhoty stydím!

A co pumpky? Jsou dlouhý skoro jako kalhoty!

Tak dost! Je to ještě malej kluk!

Řeknu naší sekretářce,

že mě nenecháš chodit na fašistický nácviky!

Uděláme dohodu.

Až tomu fašounovi někdo rozmlátí hlavu,

nechám ti ušít dlouhý kalhoty.

Přísahej!

Krásná mladá ženská jako ona, a tak sama. To přece nejde.

- O kom to mluví? - O Maleně, Ninově sexy ženušce.

Někoho přece musí mít, jinak to není možný!

- Patnáctka! - To jsem já.

- Určitě jich měla ještě za svobodna. - No jo, kdo ví?

Dva týdny po svatbě musel Nino narukovat.

Kdo by dal ruku do ohně za to, že nikoho nemá?

Já určitě ne!

Proč mě nenecháte sedět s ostatníma?

Jsi ještě malý na to, abys seděl na křesle pro dospělé.

- Dobrou noc, chlapi. - Dobrou.

Hezkej večír, pánové.

Zprávy z domácí fronty.

Množí se zprávy o nedostatku paliva a potravin.

Mouka a cukr budou na ostrovech a v odlehlých oblastech

nadále na příděl.

Ale jak ti můžu pomoct, když neznáš název?

Taková pěkná, romantická.

„Má láska tu není“, proč jsi to neřekl hned?

Deset lir. U kasy.

- Nevyzkoušíte ji? - A proč?

- Možná je poškozená. - Je úplně nová.

Drahá Maleno, moje srdce hořící láskou

vám napsalo spousty dopisů,

ale nikdy jsem neměl odvahu je poslat.

Bál jsem se, že by vám to mohlo uškodit.

Odpusťte mi tedy, když vám pošlu tenhle.

Asi nevíte, že po městě jdou řeči o tom,

že máte tajného milence.

Vím, že to není pravda.

Nikoho nemáte.

Po vašem manželovi jsem jediným mužem ve vašem životě já.

Už musím. Uvidíme se zítra ve škole.

Čau!

A neztrať se po cestě!

Malena šla na pracák.

- Zase hledá práci? - Ale kdo ji zaměstná?

V tomhle městě asi nikdo.

Já bych ji zaměstnal…

Chlapče, nech mě projít.

Pojď sem, zlato!

Kotě, pojď potěšit vojáka!

Pane advokáte, co mám dělat s těmi papíry?

Prostě ještě počkej.

Dobré ráno, paní Maleno, jak se daří?

Jak se daří panu otci? Dovolíte?

Představení skončilo! Už prošla!

Nemám klíč!

Takže je pravda, co se povídá?

Co se s vámi děje? Vypadáte tak divně.

Tys mě otrávila.

Nemůžu se na vás ani podívat. Ve vašich očích čtu nenávist.

Zradila jsi mě. Mělo mi dojít dřív, že jsi jen obyčejná děvka.

Proč to říkáte? Nic špatného jsem neudělala.

Lhářko! Moji muži tě celý den sledovali!

Vím, kde jsi byla. Vím všechno!

- Přiznej, že podvádíš! - Ne, Renato, miluji jen tebe!

Děvko!

- Amoroso. - Tady!

- Cali. - Přítomen!

- Costanza. - Tady!

D'Iddio.

Profesore, můžu si nechat vykouřit od vaší dcery?