The first 200 lines.
Chirurgové jsou tak trochu jako superhrdinové.
Když se něco pokazí a jsme ve velkém průšvihu,
obracíme se na ně, aby nás zachránili.
Komu jinému jste ochotní svěřit svůj život?
Zápletka jako z románu.
Transplantát byl zčásti kultivován v laboratoři.
- Paolo Macchiarini… - …skoro jako superhrdina.
Dal si za cíl zachránit svět.
Vskutku muž zázraků.
Snažíme se stvořit nové orgány.
Musíme postupovat vpřed. Potřebujeme nové způsoby provádění transplantací.
Věří, že dokáže snížit míru utrpení na světě.
Tradovalo se, že Pablo byl
osobním chirurgem prezidenta USA, papeže.
Měl všechny vlastnosti, které si jen u muže můžete přát.
Byl dokonalý.
Vím, že tě miluju. Každý den čím dál víc.
Inteligentní, světaznalý. Hovořil několika jazyky.
Miluju tě.
Ale všechno to byla jen lež.
Kurva! Do hajzlu!
Ten muž obelhal naprosto všechny.
Zasnoubila jsem se se zrůdou.
Paolo byl podvodník skrz naskrz.
Proto jsme ho museli zastavit.
Macchiarini s lidmi zacházel jako s laboratorními krysami.
Vykašlávala kusy vlastního masa.
První transplantace jater nebo ledvin,
první transplantace srdce… Skončily dobře? Ne.
Myslím, že je to budoucnost.
U dalších pacientů bude vše lepší.
Otázka zní: umučil ty lidi k smrti?
Největší podvod v historii lékařství.
Ten chlap mohl být hochštapler, ale mohl to být i génius.
Třeba se mu podaří zachránit lidstvo.
Byl to superhrdina, superchirug a láska mého života?
Nebo to byl nebezpečný podvodník
a zabiják?
KŘIVÁK SE SKALPELEM
KŘIVÁK SE SKALPELEM
V novinařině platí nevyřčené pravidlo.
S aktéry reportáže si nic nezačínáte.
Novinář má být objektivní.
Když o něčem píšete, strávíte s těmi lidmi dost času. A i v důvěrných situacích.
Rozhodně se s nikým z nich nemůžete zaplést osobně,
ani si nic nezačnete,
protože pak se vaše objektivita vytratí.
Tyto neviditelné meze vznikly z velice dobrého důvodu.
Pomáhají totiž uchovat integritu novinářů.
Naneštěstí se to takto neodehrálo.
Už od malička jsem se chtěla stát novinářkou.
Bývala jsem plachá.
Příšerně stydlivá.
Nikdy jsem nechtěla stát před kamerou.
Raději jsem stála za kamerou.
Byla jsem na vrcholu kariéry.
Svou práci v NBC jsem milovala.
Byla jsem svobodná matka
a o vztah jsem nijak neusilovala.
NBC chtěla reportáž o regenerativní medicíně.
Netušila jsem, o co jde a která bije.
REGENERATIVNÍ MEDICÍNA
Začala jsem s rešeršováním.
BUDEME PĚSTOVAT ORGÁNY?
Je to vzrušující, slibný lékařský obor,
jenž se snaží, aby bylo možné získat
náhradní orgány nebo části těla mávnutím ruky.
ORGÁNY NA MÍRU
Přijdete třeba o končetinu, nebo máte orgán postižený chorobou,
a z labiny přijede nový.
TRANSPLANTACE ORGÁNU Z LABORATOŘE
Neustále se objevovalo jedno jméno.
POSOUVÁNÍ HRANIC
Doktor Paolo Macchiarini.
Prý je to ve svém oboru průkopník.
Od převratné operace
až po objev jako z filmového scénáře.
Lékaři dnes v noci slaví jednu lékařskou premiéru.
Transplantaci orgánu, co zčásti vyrostl v laboratoři.
Profesor Paolo Macchiarini ze stockholmské Univerzitní nemocnice Karolinska
za pomoci mezinárodního týmu provedl operaci.
Přezdívali mu superchirurg.
Byl zbožňován a obdivován.
Měl skoro status boha.
BUNĚČNÁ TERAPIE REÁLNĚ
Vpadl na světovou scénu a do médií
vykonáním inovativního zákroku s využitím kmenových buněk.
Chirurgové ve Švédsku provedli
první transplantaci syntetického orgánu na světě.
Šestatřicetiletý muž trpící rakovinou obdržel novou průdušnici.
První reakcí byl jen pohled na mě a zvolání: „Zešílel jste.“
On říká: „Nuže?“ A já: „Ano, zešílel.
Je to vaše jediná šance.“
„Ale jaká je šance na úspěch?“
A já: „Nevím.“
„Jak to?“
„Ještě jsem to nedělal.“
KMENOVÉ BUŇKY
Nahradil průdušnici plastovou obdobou,
opláchli plastovou průdušnici pacientovými kmenovými buňkami
a čekali se,
že se kmenové buňky spojí s tou plastovou trubicí
a že ji pak transplantují do pacienta.
V jednom článku za druhým je líčen jako jakýsi rebel.
Ochotný podstoupit rizika, kterých se ostatní neodváží.
Čím složitější operace je,
tím vyšší riziko na sebe berete.
První transplantace jater nebo ledvin, první transplantace srdce…
Podařily se všechny?
Ne.
Nemáme křišťálovou kouli, která by nám umožnila…
nahlédnout do budoucnosti.
Myslím, že toto je budoucnost.
Pomyslela jsem si: „Teda, ten má odvahu.“
Chtěl udělat něco, co nikdo jiný nedělal,
aby zachránil lidi, co jinak neměli šanci.
Říkám svému týmu: „Hele, musíme mu zavolat.“
A tak jsme se domluvili na schůzce.
Byla jsem se svými kolegy,
vzhlédnu, on vejde dovnitř
a podívá se přímo na mě.
Naše oči se potkaly. Zahloubaly se do sebe a…
Tak trošku křivě se na mě pousmál a okamžitě
jsem se cítila jako školačka.
Seběhlo se to tak rychle. Ve zlomku vteřiny.
Jako první mi blesklo hlavou: „Co to sakra bylo?“
Potom následovalo:
„Ať už to bylo cokoli, kašli na to.“
Donutím se… Naprosto se ponořím do práce.
Vnitřně jsem se obrnila.
Popravdě jsem se asi červenala, víte, a…
Ale něco se stalo.
Naše oči se střetly a přeskočila nějaká… jiskra.
Okamžitě mě to vyvedlo z rovnováhy.
Výjimečný příběh o tom, jak technologie kmenových buněk
vše mění a zachraňuje životy.
Dvouletá Hannah Warren se narodila bez průdušnice.
Existovalo jedno řešení.
Tehdy doktor Macchiarini pracoval na případu toho batolete,
Hannah Warren,
což mohl být nejmladší člověk na světě,
který podstoupil převratnou transplantaci.
Nemohla jíst, nemohla polykat,
nemohla dělat nic, co dělají běžná batolata,
a strávila celý život v nemocnici.
Ale měla svébytnou povahu.
Bylo na ní něco kouzelného.
Hannah byla kouzelné dítě.
Naprosté sluníčko.
Dej tátovi hubana.
Rodiče byli zoufalí.
Tolikrát o ni skoro přišli.
Téměř to s ní vzdali.
A pak objevili doktora Macchiariniho.
- Zdravím. - Děkuji.
Jedna z věcí, které na Paolovi byla tak milá…
Nebyl to typický chirurg.
Vypadal, že má skutečně starost.
Chceš se toho zbavit?
Jako by to byl někdo, komu můžete věřit.
Jako by mu vaše dobro leželo na srdci.
Rozhodli jsme se, že o Hannah budeme točit,
a doktor Macchiarini je neodmyslitelnou součástí té reportáže.
Operace měla proběhnout v Illinois
a Paolo tam měl v plánu pobýt asi měsíc.
Musela jsem jet do Illinois natáčet nedělal.
Když jsme točili Paola, začali jsme vtipkovat,
že je podobně šarmantní jako George Clooney,
protože Paolo miloval motorky.
Sedí na té motorce
a je na ní jako doma.
V práci se nad ním rozplývalo celkem dost žen.
A chtěli jsme Paola natočit na motorce,
tak jsme mu půjčili motorku.
A natočili ho, jak jezdí po okolí na motorce.
Potom zbylo pár hodin než se motorka měla vrátit.
Říká: „Chce někdo svézt?“
Trošku jsem váhala.
Rozhlédnu se a řeknu: „Chcete se projet?
Všichni řekli: „Ne.“
Tak mi nasazoval helmu
a byl velmi něžný,
když mi ji zapínal a dával na hlavu.
Bojovala jsem s tím.
Vzpomínám, že jsem pocítila trošku toho,
co jsem cítila poprvé,
když se naše oči v restauraci setkaly poprvé.
Bylo to do jisté míry důvěrné a zároveň i vyzývavé.
Tak jsem nasedla na motorku za něj.
Řekl: „Držte se mě pevně, pojedeme rychle.“
Když jedete vzadu na motorce, musíte se přitisknout.
Byl překrásný den. Vítr nás bičoval.
Držím se ho.
Vzpomínám, jak jsem potom s přáteli vtipkovala:
„Svezla jsem se na motorce s Clooneym.“
Začali jsme spolu chodit na večeře mezi natáčením, nebo na závěr dne,
a mě naprosto fascinoval fakt, že tento muž,
tento superchirurg,
je starostlivý, a má chuť mě jen poslouchat
a že se tak zajímá.
No comments yet. Be the first to leave one.