The Little Mermaid

„...LEČ MOŘSKÉ VÍLY NEMAJÍ SLZ,

A TAK TRPÍ JEŠTĚ MNOHEM VÍCE.“

HANS CHRISTIAN ANDERSEN

MALÁ MOŘSKÁ VÍLA

Pozor!

Harpuny!

Připravte sítě!

- Než ji vytáhnem, radši ji zabijem! - Kde je?

Počkejte.

Ta je ale mrštná.

- Podej mi další! - Uplave nám!

Ona se na tebe usmála.

Netrefil jsem ji.

- Tamhle je další. - Další!

Hej!

Uhněte! Zpátky!

Co to děláte?

- Je tam siréna! - Siréna?

Otevři oči!

Co tě to napadlo?

Tohle jsou zrádný vody.

A navíc nebezpečnej čas.

Dnes v noci bude úplněk.

A při něm svolává král moří svoje dcery, aby svým zpěvem

vábily chlapy do náruče smrti.

- Tomu věříš? - Jo.

Ani ten nejsilnější jejich kouzlu neodolá.

To je jen pověra.

Zpátky do práce!

- Jdem. - Vidíte to?

Co jako, Hawkinsi?

Lehce nás stočil boční vítr. Toť vše.

- To je dílo krále moří. - Pomoz mi.

Stáhl by nás pod hladinu, kdyby mohl!

- Zrychlíme! - Spustit hlavní plachtu!

Lano zajištěno.

Kde je princ Erik?

Na přídi, sire Grimsby.

Eriku!

Co tam vyvádíte?

Ihned se vraťte!

Nemusíte se o mě pořád strachovat, Grimsby.

Možná jsem sobecký,

ale nechci královně vysvětlovat,

že mi její syn padl přes palubu.

A k tomu o svých narozeninách.

To vypadá na španělskou galeonu. A míří k pevnině.

Poplujeme za ní.

Zjistíme, co prodávají.

Naše loď je naložená k prasknutí.

Celých sedm týdnů riskujeme svoje krky.

Dneska poplujeme domů.

Eriku.

Poslechněte.

Musíte být opatrnější.

Opatrně, Grimsby!

Mé dcery ze Sedmi moří.

Zprávy z vašich vod jsou mi vítány.

Tamiko, Perlo...

Jak rád vás vidím.

Caspio, Indiro,

mé srdce se raduje, že tu jste.

Malo,

Karino...

Kde je Ariel?

Sebastiane!

Měl ses postarat, aby tady byla.

Já se snažil, Veličenstvo.

Ale je s ní těžké pořízení.

Hned ráno jsem jí to připomněl.

Co víc chudák korýš udělat má?

Najít ji.

- Ano, Veličenstvo. - Ano.

Už plavu.

„Ano, Veličenstvo, už plavu, Veličenstvo.“

Kde ji mám hledat?

Snad postačí prošmejdit jen jeden oceán.

Kde, holka, jseš?

Takhle daleko od paláce bychom být neměli, Ariel.

Vraťme se.

Jak to funguje?

Poplav, Ariel. Prosím?

Šupinko, bojíš se jak potěr.

Já nejsem potěr!

Teď už jsme vážně daleko!

Počkat.

Co to je?

Ten vrak tu vidím prvně.

Poplav.

Ariel! Počkej na mě!

Takhle rychle plavat neumím.

Vidíš to?

Ta loď musela být bitevní nebo tak něco.

Bezva.

A teď už plavme pryč.

- Máš nahnáno? - Já?

- Já nikdy. - Dobře.

Tak tady hlídej, kdyby se objevil žralok.

Tak jo.

Cože?

Ariel, počkej!

Vážně by tu mohl být žralok?

Šupinko.

Podívej.

To je ale maličký trojzubec.

Jsem král Šupinka. Pán Sedmi moří!

To by mě zajímalo, na co to lidé potřebují.

Rudla nám to poví.

Ta ví všechno.

Uklidni se.

To je jen zrcadlo.

Jen klid.

Nic se nám tady nestane.

Šupinko, pozor!

Šupinko!

Jsi v pohodě?

Jasně.

Už jsem viděl i větší žralouny.

Hlavní je neutíkat.

Musíš ukázat, kdo...

Vrať se, Šupinko. To je jen Rudla.

Ariel. Čau holka, jak je?

Promiň, lovila jsem si sváču.

Máme další poklady.

Jo. Byli jsme ve vraku lodi.

A bylo to děsuplný.

Lidský cetky.

Tak uka.

Uka.

Máš tušení, co to je?

Teda.

Todle...

Todle... Jo.

Todle je velká vzácnost.

Co je to?

Je to...

Je to vejvrtčeska.

- Vejvrtčeska? - Jo.

Lidi se tudlenctim vrtaj ve vlasech.

Taglenc to zavejvrtáš,

vejvrtneš, o pár vlasů přijdeš,

ale docílíš tak umělecky hodnotný konstelace vlasů,

po který lidi šílej.

Vážně? To bych chtěla vidět.

- Ne. - Šupinko.

Víš, že to nejde.

Tvůj tatík tě nepustí na hladinu, co?

Ne, zakázal to.

Všechny lidi má za barbary.

Až tak zlý nejsou.

Pokud nejsi kokosák.

Ty nesnášej.

Jakmile se k nějakým dostanou,

rozsekaj ho na kusy, jen tak. Jsou divný.

- A co je tohle? - Ariel!

Hledám tu holku přes půl oceánu.

Ariel!

Sebastiane!

- Promiň. - Ariel!

Co děláš tam nahoře?

Zase jsi s tou ptačicí, co neví, jestli lítat, nebo plavat?

Hele!

Tak se zdá, že jsi dočista zapomněla, že je dneska úplněk.

Ale ne!

Ale jo!

Setkání dcer krále Tritona,

kde jedna chybí.

To mi otec neodpustí!

- Promiň, už musím. - Jo.

Jen plav, já letím.

Musím na vzduch.

Jo, plav rychle, princezničko.

Ať se nezpozdíš na papínkovu sedánku.

Možná se přidám.

Počkat. Jaká to smůla.

Zdá se, že starší bratr zapomněl pozvat tetičku Uršulu.

Už zas.

To já bych měla pořádat večírky, a ne čekat na pozvánku.

To byly hody, když jsem žila v paláci!

A co je ze mě teď? Černá běluha rodiny.

Strádající pro nic za nic.

Zapuzená, vyhnaná, napůl z toho šílená,

už 15 let zalezlá v týhle temný díře.

Zatímco můj bratříček a ty jeho nány vesele oslavují.

Však já jim dám důvod k oslavám.

Konečně jsem odhalila bratříčkovu slabinu.

Jo.

Tu zrzku fascinujou lidi. A to je možná ta chyba,

na kterou čekám.

Taková nezodpovědnost.

Tvé sestry jsou tady pouze při úplňku.

Umíš si představit, že by se některá nedostavila?

Ne. Máš pravdu.

Omlouvám se.

Ariel za to nemůže.

Byli jsme na průzkumech a šel po nás žralok a...

Žralok?

Tys byla na tom vrakovišti?

To jsou nebezpečné vody.

Nemusíš si o mě dělat starost.