Squid Game: The Challenge

V PŘEDCHOZÍCH DÍLECH JSTE VIDĚLI

Pozor, hráči.

Abyste vyhráli 4,56 milionu dolarů, musíte úspěšně dokončit sérii her.

Budu tvůj nejlepší kámoš, ale nemám nejmenší problém tě zradit.

Ale ne.

Prý to jsou jenom hry.

Nejsou.

Nevím, jestli tady všichni budou mít svou mámu.

Moje silná parketa.

- Jestli mi něco půjde, pak tohle. - O tomhle budu vyprávět svým dětem.

Hráč číslo 432 je vyřazen.

Nikdo z vás nepůjde domů.

Blíží se bouřka a já jsem maják.

Všichni jsou hrozba.

- Potřebujeme tým. - Kkanbu gang.

V této hře vás čekají také zkoušky charakteru.

Jak tuhle hru hrajete, takoví jste.

Nadešel čas, abych jim ukázala, že můžu vyhrát Hru na oliheň.

- Sakra. - Číslo 243.

Číslo 232.

Plakala jsem.

Také budete mít šance získat odměny.

Nyní si můžete užít piknik.

Takový štěstí jsem nikdy nezažila.

- Na dně jsou kuličky. - Na dně jsou kuličky.

Buď vyřadím svou matku,

nebo ona vyřadí mě.

Další hrou jsou kuličky.

HRA NA OLIHEŇ: VÝZVA

SBOHEM

Co to…

Všichni jsou potichu. Slyšeli byste tam i spadnout špendlík.

Nikdo nechce hrát kuličky.

Ale musíme je hrát všichni.

A na ubytovnu se nás vrátí jenom půlka.

- Bože můj. Tohle je děsný. - Jo.

- Jsem nervózní. - Jo.

Svírá se mi žaludek. Jestli se teď rozbrečím…

Snažím se nebrečet.

- Ach jo. Kkanbu. Už nás moc nezbylo. - Rozhodneme o našem osudu.

- V dětský hře v kuličky. - Jo.

Pozor, hráči.

Jakmile se ozve ten hlas…

Všechny dvojice mají 20 minut na to, aby vymyslely a odehrály hru v kuličky.

Každá dvojice může hru odehrát tak, jak se dohodne.

Když nebude mít nějaká dvojice do konce limitu vítěze, bude vyřazena.

Jéminánku.

Máte 20 minut.

Nyní může hra začít.

Tak co ty na to?

Budu v nevýhodě, pokud je budeme muset házet, protože to mi nejde.

Chci navrhnout strategickou hru.

Ne. Všichni víme, jak strategický hry fungujou.

Můžeme se dohodnout na kompromisu, ve kterým by šlo víc o náhodu.

Jde mi o jedno. Nechci odejít domů s tím,

že jsem měl prostě smůlu. Můžu použít slabší ruku. Já levačku, ty…

Aby šlo pořád o nějakou dovednost a aby to bylo fér, protože…

- Nemyslím, že je to fér. - Proč?

To nedává smysl. Musíš být trochu rozumná.

- Kámen, nůžky, papír, teď. - Kámen, nůžky, papír, teď.

- Bum. - Tak začneš? Můžeš si vybrat.

- Ne, ty první. - Tak jo.

Bože, hrozně se bojím. Je mi šoufl.

- Já se zcvoknu. Ty kráso. Oukej. - Tak jo.

- Můžeme si zahrát dovednostní hru. - Budeme je házet do kbelíku.

A vyhraje ta, která do něj hodí víc kuliček. Plácneme si na to?

Vážně tě zbožňuju.

Tohle bude na houby.

Jsem šíleně nervózní.

Buď v klidu. Je to jenom hra. Tak si ji zkrátka zahrajeme.

- Proč chceš vyhrát? - Nemůžu si dovolit odejít do důchodu.

A jeden můj blízkej člověk má zdravotní problémy.

Asi bych daroval peníze nějaký charitě,

která se podílí na jeho léčbě, abych byl upřímnej.

- Chápu. - Co ty?

Víš, že jsem neslyšící.

Jde mi o reprezentaci. Chci, aby na mě byla moje komunita hrdá.

Nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by mě reprezentoval.

Kdo je neslyšící, užívá znakový jazyk a kdo taky používá svůj hlas.

- Jo. - A můžu tady lidi učit znakový jazyk.

Povídám si tady s nima pět minut a už mi říkají: „Dobrý ráno.“

- Já jsem taky hluchej. - Viděla jsem tvoje naslouchátka.

Jo. Proč jsi neučila znakový jazyk mě? Mluvil jsem s tebou. A nic.

- Není to jednostranný, Time. - Přišla bys za mnou a udělala tohle…

- Nemám povinnost za tebou chodit. - To chceš můj soucit?

- Soucit? - Jo.

- Time. - Ne.

- Time, co to děláš? - Nikdy ses o tom ani náznakem nezmínila.

- Time, nejsme přátelé. - Schovala sis to pro tuhle chvíli.

- Prokouknul jsem tě. - To je hnusný.

Začala jsi se mnou mluvit a udělala jsi to automaticky.

„Aha, používá znakový jazyk.“ Tos předtím neudělala.

- Ne. - Bylo to plánovaný.

- Time, teď si to kazíš. - Podvedla jsi mě.

- Time. - Ne, já…

Ne, promiň.

Je mi tě líto.

Mně tebe ne, protože za chvilku poputuješ domů.

- Uvidíme, co na to řekne vesmír. - Jasně.

Chci prostě vyhrát. Chci být zkrátka v něčem nejlepší. Chápeš?

A já v sobě chtěla najít vnitřní touhu tohle udělat.

- A myslím, že jsem ji opět našla. - Jo.

- Mám tě rád, mami. - Já tebe taky.

A teď ti to natřu.

Tak to hodně štěstí.

- Nemáš šanci mě porazit. - Tohle je fakt na palici, kámo.

Nechci s tebou bojovat.

- Vyhraje kulička nejblíž ke zdi? - Jo.

Hodíme je k tomu schodu. Vytáhneme všechny kuličky. Jeden hod.

- Nejbližší vyhraje. - Dobře.

- Necháme plynout čas? - Až skoro do konce.

- Stačí nám 30 vteřin. - Oukej.

- Bum. - Jeden hod. Vítěz bere všechno.

- Platí. Jo. - Tak jo.

Vyhloubíme díru a uvidíme, kolikrát se trefíme?

Kdo se trefí víckrát…

- Ten vyhraje. - Přesně.

- Tak jo. - Jdu na to.

Oukej.

Mám naprostý tunelový vidění.

Soustředím se jenom na sebe a na svoji kuličku.

- Sakra. - Kruci.

Do toho.

- Můžeš házet první. - Dobře.

Hru klidně vyber ty, ale nebudu nic házet.

- Nebudu dělat nic kromě házení. - Jenom hru s házením?

Jo. Budu hrát jakoukoli hru s házením s víc než jednou kuličkou.

- Nechci nic házet. - Nemusíš zvedat hlas.

- Nezvedám hlas. - To nic. Hele.

- Copak nechceš vyhrát? - Chci.

- Proto se nevzdám. - Zjevně ne.

Proč jseš tak tvrdohlavej?

Chci mít šanci vyhrát. Ty ji nechceš?

- Trefil jsem se? - Jo.

- Vážně? - Trefil ses.

- Pěknej hod. - Děkuju.

- Trefa. - Trefa?

Jo.

Jedna nula.

Dva nula.

Tři nula. Všechny tam nehodíš.

Ty vogo.

Tohle je tak náročný.

- Tohle je šílený. Nepočkáme chvíli? - Tak jo, počkáme.

V týhle hře jde fakt o hodně.

Prošla jsem si šílenýma těžkostma.

Jsem šťastná, že jsem až tady.

Chci hlavně darovat část peněz centru pro dárce ledvin,

protože jsem loni touhle dobou věnovala ledvinu bráchovi.

Vím, že by to moji rodinu konečně posunulo směrem,

kterým si zasloužíme jít. Nezasloužíme si dál být

v koloběhu bolesti a procházet si všema těma problémama.

Soucítím s tvým bojem.

Se vším, co ti život přináší.

Sama jsem si prošla peklem. Moje rodina nevěří mým rozhodnutím.

Že jsem se rozhodla vstoupit do armády a v 19 se stát matkou samoživitelkou.

- A… - Dostaň to ze sebe.

- Je to těžký. Tohle bylo těžký. - Jo, je to těžký.

Je to těžký, protože nikoho nemám.

- Jo. - Jo.

- Nikdy se nevzdávej. - Jo. To rozhodně neudělám.

Jo.

- Tak jo. Poslední. - Poslední?

Do prčic.

- Vyhrál jsi. - Je mi líto, kámo.

Hergot.

- Omlouvám se ti. - Sakra. Nemáš se za co omlouvat.

Nandej jim to.

- Provedu. - Celý to vyhraj. Udělej to.

- Jo. - Nic víc neříkám.

- Promiň mi to. - Krucinál.

Proč nám to udělali?

Dvacet kuliček.

Hráč číslo 337 je vyřazen.

Dokázal jsem to.

Hráč číslo 339 je vyřazen.

Hráč číslo 404 je vyřazen.

Hráč číslo 361 je vyřazen.

Hráč číslo 83 je vyřazen.

- Říkala jsi, že to rozhodneme jenom… - Radši vypadnu při náhodný hře.

- S tím nesouhlasím. - Chceš to vzdát?

- To ty nechceš udělat kompromis. - Cože? Navrhla jsem ti tolik kompromisů.

- Ty tady sedíš takhle. - Nepadnu do tvý pasti.

- Není to past. - Nemůžu se hádat s cihlovou zdí.

To ty jseš cihlová zeď. A nechci se hádat, ale najít kompromis.

- Máme osm minut. - Jo. Bude to dlouhých osm minut.

- Zlom vaz. - Ty taky.

Většina matek by nechala vyhrát svoje dítě.

Dva body.

Dva body i pro mě.

Ale někdy se mi nedaří potlačit soutěživost.

Je to tam.

- Myslíš? - Je uvnitř.

Když ho nechám vyhrát, co pro něj bude znamenat výhra? Snažím se ho porazit.

Ale no tak.

Lichý.

- Tohle fakt není v pohodě. - Pokračuj.

- Strašně mě to štve. - Pokračuj.

Bože můj. Tohle je fakt intenzivní.

- Já vím. Jo. - Mám pocit, že nebudu moct hodit kuličku.