Resurrection

Mám ho opravdu ráda. Já jen...

Nevím, on někdy prostě...

Někdy prostě dělá tyhle vtipy,

které jsou trochu přes čáru. Jako...

Jako by si ze mě utahoval.

Dělá si z tebe legraci.

Myslím, že se jen snaží být vtipný.

Ale nevím, jestli mu to mám

vracet nebo jen...

Řekla jsi mu, ať přestane?

-Jo. Tak trochu. -A co na to on?

Řekl, že jsem přecitlivělá,

a že je to jen sranda.

Takže on pokračuje, i když ví, že ti to ubližuje.

Nikomu jinému to zřejmě nevadí.

Ale pokud mu na tobě záleží, přestal by.

Měla bys mu říct, ať toho nechá.

Myslím, že by jen řekl,

že je to můj problém, a že se s tím mám vyrovnat.

Pošli ho do hajzlu.

Ten chlap je sadista, rád lidi ponižuje.

To mu říct můžeš.

Řekne, že nechápu jeho vtipy.

Sadista nikdy nepochopí,

proč si ostatní neužívají jeho sadismus jako on.

Měla by sis najít někoho, s kým se budeš cítit dobře.

Dokážeš to?

Jo.

Jasně.

Uvidíme se zítra.

-Margaret? -Ano?

Můžeš mi slíbit,

že o tom nikomu neřekneš?

Jistěže ne.

Můžeš se spolehnout.

-Dobrou noc. -Dobrou noc.

-Dobrou noc. -Dobrou noc.

Abbie je na noc pryč.

Jak se má manželka?

Slušně. Podle mě, „slušně“.

Hm. Mohlo by být hůř.

Jo, to je naše motto.

Vyryté do našich svatebních prstenů.

Hm.

-Petere. -Hm?

Kreslíš někdy?

-Jestli kreslím? -Jo. Víš, co myslím, kreslení.

Jo, jasně.

Chloe má ráda, když s ní občas kreslím.

Jo?

Nedávno mě donutila nakreslit prasátko Peppu. 47krát.

Jo.

Nedávno jsem něco nakreslila.

Akt? Můj? Mě nahého?

Ne, takové abstraktní, geometrické.

Mohu to vidět?

Ne.

Už 22 let jsem nic nenakreslila.

Kdysi jsem stále něco kreslila.

Ustavičně, hodiny a hodiny.

Zapomínala jsem jíst, nevěděla jsem, kde jsem byla.

Tos mi nikdy neříkala.

Zas tak důležité to není.

Tak co myslíš, víc sexu, nebo musíš jít domů?

Hej, budíček. Je čas vstávat.

Když vstaneš, udělám ti snídani.

-To radši ne. -Aha, díky.

-Parní válec? -Ne.

-Hm. -Ne! Mami, prosím, přestaň!

Mami!

Dobré ráno.

Díky jinému uspořádání buněčných membrán,

může látka 1037 hrát významnou roli

v potlačování metastází a rozšíření nádorových buněk,

takže ve zkratce, má to sakra skvělý potenciál.

Stážisté, to jste neslyšeli.

Ahoj, zlato.

To jako fakt, Abbie?

-Máš hlad? Chtěla jsem něco uvařit. -Není třeba.

Měla bys něco sníst.

Ty si dáváš cereálie?

-Možná. -To není žádné jídlo.

Nevadí, stejně jdu za chvíli k Lucy.

Vážně?

Kdy jsi mi to chtěla říct?

Říkám ti to teď.

Jo, ale bylo by fajn vědět to předem.

Stačila by krátká zpráva. To žádám tak moc?

Příště to vezmu v úvahu.

-No tak, něco ti připravím. -Mami! To je dobrý.

Dáme si něco u Lucy.

Vždycky mají

nějaké tyčinky pro hosty.

-Chceš něco vidět? -Nevím.

Chci?

Co to... Panebože. Abbie, to je tvůj zub?

-Ne, to není můj zub. -A čí tedy je?

-Nevím, našla jsem ho v peněžence. -Našla...

O čem to mluvíš?

Našla jsem ho mezi drobnými.

Hele, je na něm zubní kámen a jiný bordel.

Kde se to tam vzalo?

Zlato.

Slib mi, že budeš ve škole opatrná.

Ne, budu lehkomyslná, mami.

Někdo mi dá pilulku a já si ji prostě vezmu.

-Na nic se nebudu vyptávat. -To není vtipné.

Promiň, že to není vtipné.

A teď do práce. No tak, Jean-Louisi.

Pojď. To nevadí.

-Komu dáte hlas? -Scobiemu.

-To on protestoval. -Dobře.

-Haló. -Vezmu si Texův a Gideonův pokoj.

Vezmi si Jean-Louise a zavři.

Vážně?

No tak, jdeme po pokladu.

No, máš štěstí, kamaráde.

Mají tam

uprostřed lesů takové rustikální bungalovy.

-Pošlu ti odkaz. -V New Hampshire?

-Jo. -Jo.

-Je to malebné, opravdu zvláštní. -Poslouchám.

Mohli bychom tam...

-Hm. -...zajet v pátek večer.

-Ahoj, mami. -Zlato.

Ahoj.

-Zlato. -Není to vážné.

Jo. Jak se to stalo?

Jezdily jsme s Lucy na kole.

Vždyť ty na kole neumíš jezdit.

-Jo, nikdy jsi mi to nedovolila. -Dovolila,

-ale je to nebezpečné, nic víc. -To asi ano.

Pila jsi něco?

Trochu.

Dobře.

Hotovo.

Mami, můžeš mě přestat ukládat?

Není vůbec čeho se bát.

-Já se nebojím. -Já vím.

Všechno bude v pořádku.

Já vím, že jo.

Hele, já...

Promiň, že jsem ti neodpověděla dřív.

Byla jsem v práci a neměla jsem telefon u sebe.

-V pohodě. -Ne, to není v pohodě.

-Je to hloupé -Ježíši, mami!

Jestli to chceš řešit, můžeš to dělat vedle?

Jsem z toho krvácení docela ospalá.

Abbie, co to sakra říkáš?

Promiň.

Nemluv sprostě, prosím.

Tak jsem řekla: „Nemůžeš pro mě udělat aspoň tuto jednu věc?“

A on se zeptal, co z toho bude mít on.

A co se stalo pak?

Řekla jsem, že bude šťastnější,

když bude vědět, že jsem šťastná.

-Stačilo to? -Ne.

Chtěl, abych pro něj něco udělala.

Něco pro něj.

-Co jsi mu řekla? -Řekla jsem mu, že je hajzl.

A že si mě nezaslouží.

-A odešla jsem. -To jsi řekla?

Jo.

Tos udělala dobře, víš?

Jsi drsná.

-Jen to nikomu neříkej... -Jistěže ne.

To bych neudělala. Slibuju.

Čeká tě šťastný konec.

...obvykle u náhradních terapií,

jako jsou různé druhy terapeutických enzymů.

Také jsme těžili

z nových biologických platforem,

jako jsou genové terapie,

které byly v rámci našeho rozvoje úspěšné.

Cílem je vyvinout robustní výrobní proces,

který bude odpovídat našemu zaměření se na produktové atributy

a je klíčový pro generování kvalitních profilů

pro vývoj nových sloučenin.

Samozřejmě to vyžaduje obrovské úsilí...

Omlouvám se.

Promiňte.

Dobře.

Jo.

Abbie!

Co je sakra?

To nic.

Jsi v pořádku?

-Jo, a ty jsi v pořádku? -Jo.

Jo, jsem v pohodě. Jen...

Jen jsem si myslela, že se něco mohlo...

Promiň, zlato, to nic.

-Co se stalo? -Nic.

Jen jsem trochu mimo.

Půjdu si dát sprchu. Nikam nechoď, ano?

Miluju tě.

DAVID MOORE BIOLOG

DAVID MOORE KONGRES BIOTECHNOLOGIE

DAVID MOORE GURNET POINT, BIOTECHNOLOGIE

-Ahoj. -Ahoj.

Určitě jsi v pořádku?