The Croods: A New Age

Boyi?

Boyi. Musíš odejít!

- Boyi, to nic. - Ne!

Synku, tér stoupá. Musíš jít.

Ne, bez vás ne!

Na nás se nedívej. Dívej se za sebe.

Vidíš to světlo? Musíš jít za ním, ano?

Nezastavuj. Neschovávej se.

Jdi za tím světlem

a najdeš Zítřek.

„Jdi za světlem.“

Cestovní deník: tady Boy.

Od počátku výpravy uplynulo 14 lun.

Jdu za světlem, ale Zítřek zatím nikde.

Cestovní deník: uplynulo 29 lun.

Zítřek pořád nikde.

Našel jsem ale tohohle prcka. Je úplně sám jako já.

Je dobrý pozorovatel.

Asi mu budu říkat „Dalekohled“.

Cestovní deník: uplynulo 54 lun.

73 lun. 110 lun.

200 lun.

Cestovní deník: uplynulo...

...hodně lun.

Všechny luny.

Zítřek pořád nikde.

Něco se blíží. Pásku, maskování.

Je to člověk!

Jejda. Jo, to jsem byla já.

Ahoj. Já jsem Iška.

Na moji obhajobu, celý život jsem žila v jeskyni

a na cizí lidi jsem často nenarazila,

natož na kluka!

To je něco. Jediní dva teenageři na světě a našli jsme se.

Jako by nás k sobě přivedl osud.

Celá moje rodina si ho zamilovala...

...až na tátu.

Časem si ho ale Boy získal.

- Oheň. - Oheň.

A teď putujeme světem

a hledáme nový dokonalý domov,

místo, kterému Boy říká Zítřek.

Zítřek.

Že je Boy úžasný?

Je mi s ním zvláštně, jako by mě uvnitř něco lechtalo.

Ne to, co jsem měla k obědu, ale něco jiného.

Nevím, jak se tomu pocitu říká, ale vypadá takhle.

A takhle a takhle a takhle!

Ten tvar maluju moc ráda. Nevím proč. Prostě je to ono.

Išce se líbí Boy.

Fuj. Že jo, Douglasi?

Mami! Thunk mi zase čumí do deníku!

Thunku, nech sestru být!

No tak, dej mi tu destičku.

- Ještě jsem neskončila. Vrať mi ji! - Ne!

Děcka, neperte se.

Sejmi ho, Iško! Miř mezi nohy.

Mám to otočit?

Po cestě jsme čelili spoustě překážek,

ale my Croodsovi zvládneme cokoliv.

Visí na nás stádo naštvaných klokásovců.

Pásku, bezpečnostní pás.

Říkala jsem ti, ať kaňonem nejedeš!

- No jo! - Kaňonem se nejezdí!

Pusť ji!

Sandy!

- Jejda. - Hej!

- Hej. - Hej.

Soustřeďte se!

Šikulka.

Bum!

- Bumáci? - Bumáci.

Táta vždycky říká: „Tlupa musí držet pohromadě.“

Tlupa musí držet pohromadě!

Ale s Boyem

mi občas přijde, že to jsme jen my dva.

No tak!

Mám tě.

- Vydrž! Už jdu! - Mám tě.

Iško!

Umírám hlady.

Stejně bych to snědl.

Tak jo, tlupo.

Už deset minut se nás nic nepokusilo zabít, tak se tady utáboříme.

Babi, Thunku, najděte místo na spaní.

- Tady. - Klidně tady.

Sandy, Cvalíku, vy držte hlídku.

S Uggou půjdeme na sběr.

Boyi a Iško?

Boyi a Iško?

- Ťup. - Ťup!

- Ťup. - Ťup.

- Ťup. - Ťup.

Haló! Hej!

Máte na starost oheň.

- V pohodě, tati. - Spolehni se, tati.

Neříkej mi tak!

Hej.

Hej co?

Hej ty.

Hej ty taky.

Já tě hejtyoval první.

A já tě hejtyuju na oplátku.

Podívejte na ně.

Boy míval plnou hlavu nápadů.

Copak nám nepřinesl oheň právě on?

Teď je k ničemu! Ti dva by sami nepřežili!

Hlad.

Já vím, Thunku. Uschlé větvičky a hořké kořínky si sníme,

jen co dva členové tlupy, které nebudu jmenovat,

splní svůj úkol a založí oheň!

No tak, čéče. Chce to klídek.

Žádný „čéče“! Já ti ukážu takovej klídek...

Hele, Grugu.

Klid. Vychladni, siláku.

Grugu, jednou přijde čas,

kdy si Iška a Boy budou chtít založit vlastní tlupu jako kdysi my.

Tak už to chodí.

Tak to ne. Ani náhodou!

Tlupa je silnější pohromadě.

Jo! Dokázalas to!

Iška by nás nikdy neopustila. To ne.

Jak by asi Iška... Prosím tě.

Ne. Ne!

Tlupa drží pohromadě.

Tlupa drží pohromadě.

Iško, jsi vzhůru?

Jo.

Moment. Jdu za tebou.

Ahoj, babi.

- Ahoj. - Ahoj.

Slyší nás?

Ne. Spí jako poleno.

- Hej. - Hej.

Ne. Tohle je „hej“ s otázkou.

Tak jsem si říkal...

To není moje ruka.

Takže...

Nemohl jsem spát. Myslel jsem na Zítřek.

Náš Zítřek.

Náš Zítřek? Jak to myslíš?

Myslím to tak,

že náš Zítřek je třeba jiný než pro zbytek tlupy.

Náš Zítřek je třeba naše vlastní místo.

Jako domov. Jen pro nás dva.

Jen my dva?

Moc by se mi po rodině stýskalo.

Ale zní to senzačně!

Vlastní místo?

Náš domov?

Můžeme tam mít květiny?

Jasně. A motýly.

A líbezný zurčivý potůček?

A soukromí.

Co je to „soukromí“?

Že čicháš jen k nohám, ke kterým čichat chceš.

Páni.

Takže...

Myslíš si, Iško Amber Croodsová,

že bys mohla svůj Zítřek trávit se mnou?

Ano.

Teď budu spát a snít o našem domově.

- Dobrou noc. - Dobrou noc.

Jen oni dva?

Ošálil moji holčičku šeptáním a polibky.

„Slyší nás Grug?“ Jo, Grug slyší všechno.

Všechno o tom vašem domově pro dva,

to vaše šeptání, líbání, zurčivé potůčkování.

Co to kruci je?

Thunku,

ať to přestane.

Ještě chvilku!

Přestaň, bříško.

Další báječné ráno.

Copak? Chceš si hrát?

Přines, hochu!

Ne, Sandy!

Mami! Sandy zase aportuje Douglasův klacek.

Co je to?

Do kruhu!

Odjisti, brouku.

Díky.

Dnes se bude dobře umírat!

Lidi, neuhodnete, co jsem na...

Jejda. Promiň, zlato.

Mysleli jsme, že jsi dravec a chceš nás zabít.

Ne, úspěšný kruh není nikdy chyba.

Tohle musíte vidět. Pojďte za mnou!

Jo! Budete nadšení!

Co je to?

V životě jsem nic takového neviděla.

Co je to, mami? Ať to jde pryč.

Je to zvláštní.

Možná je to... konec světa.

Teď už jsem asi viděla všechno.

Tak já to balím. V tobě mi bude dobře, Cvalíku.

To není konec.

Je to jen začátek.

Vítejte v našem Zítřku.

Podívejte na všechno to jídlo!