Marcel the Shell with Shoes On

Tak jo, připraven?

Asi jo.

A jedem.

O co jde?

-Chci ti položit pár otázek. -Jasně.

Je to pro tebe těžké? Od doby, co...

Ne tak, jak si asi myslíš, ale...

Je dost známá věc,

že komunitu tvoří aspoň 20 mušlí.

To je absolutní minimum nutné k přežití, takže...

Jo.

Zpočátku jsem si myslel, že to nepřežijeme.

Ale někdy ta pravidla musíš ignorovat

a říct si: „Pravidlo je, že chci vést dobrý život,

zůstat naživu a...

A nejen přežívat, ale vést dobrý život.“

Povíš mi o svém nynějším životě?

Já?

Cením si jeho různých krás,

ale... Takhle bych to nedělal, kdybych byl pořád ve skupině.

Oni tu však nejsou.

Proto mám elektrický mixér.

Připraven?

-Nechci, aby tam byl můj hlas. -To je na tobě.

Takže mi přestaň pokládat otázky.

Tak jo.

Pracují vaši? Znáš nějakého kuchaře?

Co když to rozbiju?

Jedl jsi někdy malinu?

A jaké to bylo?

Budeš mi pokládat otázky?

Haló?

Ty jo, tohle je divné.

Nechci v tom svůj hlas. Jak ti mám pokládat otázky?

Teď jsme tu vlastně jen dva.

Já...

a moje babička Connie.

ŠŤASTNÉHO VALENTÝNA

Když tu ještě žili ten muž se ženou, byla nás tu fůra.

Víc zvuků a vůní

a námětů k mluvení,

protože šlo mluvit s více lidmi.

-Tam. Jeviště. -Tak jo!

Nahoru.

Teď je to tu tišší.

MARCEL, ULITA S BOTIČKAMI

Jedeme. Trochu hlasitěji.

Hla... Hlasitěji? Třeba...

-Prostě mluv. -Třeba...

Ahoj, jmenuju se Mars... Marr... Sakra.

To se mi nestalo poprvé.

Jmenuju se Marcel,

a jak vidíte na mém těle, jsem částečně mušle,

ale taky mám boty

a...

tvář.

To se mi na mně líbí. Mám se rád

a mám i spoustu dalších dobrých vlastností.

-Perfektní. -Dobře.

Teď se natáčí příroda?

Ano.

Třicet vteřin zůstaň v klidu.

Jak dlouho budeš...

Co s tím vším chceš udělat?

Natáčím takový dokument. Možná ho dám na internet.

-Na internet? -Jo.

To neznám.

-Tak jo. -Svědí to. Natáčíš?

-Jo. -Teď?

Jo.

Co mám dělat?

Prostě... Nic zvláštního.

Dělej, co bys dělal normálně, jako bych tu nebyl.

-Odkud máš to lano? -Tohle? Ukážu ti to.

V koupelně sbírám tyhle kudrnaté chlupy.

Jsou nejsilnější.

Musíš je narovnat,

ale pak jsou vážně dlouhé a silné.

Ale...

Čemu se směješ?

Říkáme jim tvrďácké chlupy.

Tohle je arboretum,

sbírka stromů, které komunita udržuje naživu.

Rád s nimi mluvím

a rostliny mají rády, když se jim pouští klasika.

Mozart a Brahms. Díky nim rostou rychleji.

Tohle je moje chlebnice.

Je to ložnice,

ale spím na krajíci chleba, takže...

Pardon. Jen tě zdraví.

Líbí se mi koncept vlastnictví psa.

Bože, cítím jeho tlamu.

Ale jen přivážu chlup ke žmolku a tahám ho za sebou.

Mám tě rád.

Pojď. To je ono.

Někteří občas říkají, že mám na tělo moc velkou hlavu.

Já odpovídám: „V porovnání s čím?“

Když se občas nemám jak poškrábat,

můžu prostě jen stát.

Rozhodí mě to a...

Musím to ze sebe vykřičet.

Je to tvůj nejlepší kamarád?

Copak neznáš žádné další...

chlapy nebo...

Bezva.

Napoprvé to nikdy nevyjde.

Ne.

Sakra.

Dělej!

Tak! A je to.

Nikdy nevíš, dokud to nezkusíš.

-Ty jo. -To je citát.

Nevymyslel jsem to.

Je to od známého sportovce Waydea...

Waydea Gansdyho...

-Jak? -Ways...

Way... Whale...

Whalea Genskyho.

-Myslíš Waynea... -Genskyho. Whale...

-Wayne... -Nejmenuje se takhle? Whale Jetski?

Ne.

-Wake... Lake... Jake? -No...

Wayne Jet... Get...

Tohle je moje zásobárna.

Tak jo. Máme tu úplné základy.

Pár mandlí. Tucet buráků.

Suché potraviny.

Sušené brusinky a rozinky,

ale brusinky jsou stranou,

ty jsou za odměnu.

Není to inhalátor?

Je to něco jako skluzavka.

-Vlastně nevím, co to je. -Odkud to máš?

Od jednoho z těch lidí, co tu přespávali.

-Proč? -Taky jsi mi něco vzal?

Co je to s tebou?

Já to nevěděl.

-Dej mi to. -Nevím, co to bylo.

Takže jsi vše spojil.

-A co teď? -Nahraju to, aby si to lidi pustili.

Nyní používáte rezervní baterii

Ale ne. Máš skoro prázdnou plechovku.

Promiň. Vydrž chvilku.

Tak jo.

Nevím, proč bys...

Jak uklízí dům,

když jen přesouvá věci a narušuje celé prostředí?

To nedělá. Teď myje nádobí.

Je to posel vysávání.

Nemůžu ji poslat domů. To je jejich naplánovaný úklid.

-Ale proč? -Najala ji

ta paní, co to tu pronajímá přes Airbnb.

-Co? -Airbnb?

-Co je to? -Na úklid.

To jsi ty! Kdo je ona?

Ona... Ne...

Páni. Co je to?

-To je tady venku. -Jo.

Takže z tohohle je počítačový hotel?

-Tak nějak, jo. -Proč ses rozhodl...

Proč tu jsi?

Musel jsem se vystěhovat, tak tu žiju, než si najdu něco nového.

Proč ses musel vystěhovat?

To je osobní.

Dobře.

Ještě nikdy jsi s lidmi nemluvil?

Většinou si nás ani nevšimnou.

Safra. Jestli ta paní chce vysávat,

musím zajít za babičkou Connie.

Tohle je vozítko.

Je dobře, že mi na tomhle autě zase tolik nesejde,

protože netuším, kam v něm jedu.

Jejda, co to bylo? Pardon.

Ne. Arthure.

Snad je hned za tímhle rohem.

A tamhle je.

To se mi ulevilo.

Počkáš tu chvíli?

Myslím, že s tebou a kamerou

-bych prostě... -Dobře.

-Chci ji varovat. -Fajn.

Hnědé vlasy na hlavě a má brýle.

Mám odejít?

Ne! Chci, abys zůstala, to...

-Jo. Já vím. -Pozor, kam šlapeš.

-Přivedl jsem ho. -Co že děláš?

Dokument.

Je to jako film, ale nikdo nemá repliky.

A nikdo ani neví, co z toho bude, když se to natáčí.

-Ne? -Tak nějak to je, jo.

Dělám takový malý videoportrét.

-Marcela? -Jo.

-Dokume... Film? -Jo.

Je to jako pravda. Je to...

A je to pravda o Marcelovi?

Snad jo.

Asi by to mohl otočit, abych vypadal jako úplný...

To je vaše zahrádka?

-Ano. -Je krásná.

-Děkuju. -Děkuju za ty vůně.