Madu

Jak se dnes máte?

Dobře, pane. A vy?

Dobře. Posaďte se.

Vlastní jméno

je obecné pojmenování osoby, místa,

- nebo? - Věcí!

- Hromadné? - Podstatné jméno!

Podstatné jméno.

A abstraktní?

Podstatné jméno!

Promiň.

Proč tancuje jako holka?

Někdy zavřu oči a představím si sám sebe na jevišti.

Bylo mi pět let, když jsem objevil balet.

Balet není v Nigérii akceptován.

Lidé si myslí, že není pro kluky.

Jen klid, zpomal.

Já je ale neposlouchám, jen pokračuji v tanci.

...hlavy a dolů! Všichni společně dolů.

Dokud to nebude konstantní, nezačneme.

Šest, pět a šest, a sedm a jdeme.

Je to můj sen a já si za ním půjdu.

...a dva a tři a čtyři.

Dobrý den, paní Maduová.

Chtěli bychom mluvit o vašem synovi Anthonym.

Viděli jsme ho na Instagramu a ve zprávách.

Bylo úžasné vidět, jak se to video stalo virálním.

Vidíte tu vášeň. Úplně z toho čiší.

Pro mě je to ten oheň v břiše.

Je po tom opravdu hladový, že?

Má tolik syrového talentu, který tady na naší škole hledáme.

- Musíte na něj být hrdá. - To jsem.

Je to vzrušující, ale i trochu děsivé,

když přemýšlíte o svém malém chlapci tak daleko od domova.

- Jak dlouho tam budeš? - Nevím.

Zlatíčko, uklidni se.

Jen klid, zvládneme to.

Třesou se mi ruce, otevři to.

- Ach! - Je to tam?

Ano.

Je to tam!

Hurá! Díky Bohu!

Tohle je moje obočí? Vypadá směšně.

Podívej, jaký máš krásný úsměv.

Tlustý. Jsem tlustý.

Máš plné tváře.

- A tohle se mi líbí. - Nezletilý student.

Student Madu Mmesoma Anthony.

Chisomovi budeš chybět.

Tvému bratrovi bude smutno.

Vau.

Sešli jsme se zde ve jménu Otce, Syna i ducha svatého.

Amen.

Vykupiteli, tobě děkujeme. Tebe uctíváme.

Sláva tvému jménu.

Otče, tobě děkujeme za to,

co jsi pro nás udělal.

- Překvapil jsi nás dobrými zprávami. - Ano, Pane.

- Ctíme tvé jméno. - Amen.

- Sláva budiž tobě. - Amen.

- Modlíme se k tobě. - Amen.

- Ve jménu Krista. - Amen.

Díky Bohu za vše, co učinil.

Takhle...

to můžeš utáhnout víc. Nebo uvolnit.

Jednoho dne můj syn začal tančit.

Říkal jsem si, že to je jen koníček, nic z toho nebude.

Jak ale plynul čas, začal jsem chápat, že to je něco,

co je nutné hýčkat, přijmout a ocenit.

Bohužel místo, kde Anthony cvičil, nebylo bezpečné.

Bylo to nebezpečné místo.

Stáhli jsme ho odtamtud.

Jsem vděčný Bohu, že nám dal příležitost tam být.

Vezmeš tenhle a tady tuhle matici povolíš.

Tohle použiješ.

Vážně?

Chisome.

Co se děje?

Nemluvíš se mnou.

Cítím, jak to ten mladší prožívá,

jsou totiž jako dvojčata.

Vždycky spolu.

Teď, když odjíždí, nevím, co bude.

Jsem šťastná, že pojede,

ale chápu i toho mladšího.

Nemůžu uvěřit, že se budu vzdělávat v Anglii

celých sedm let.

Je to velká příležitost.

Tohle jsou moje kulichy, tak jim říkají.

A ano.

Jsem rád, že opouštím školu,

kvůli šikaně a tak.

Aspoň tohle skončí.

Mámě budu chybět úplně nejvíc.

Jsme si velmi blízcí, takže...

tak.

Vše si říkáme.

A také bratrovi.

Někdy se hádáme,

ale občas si spolu povídáme, takže...

Pneumatika je prasklá.

Když budou peníze, vyměň ji.

Když budou, tak ano.

Když budou peníze, vyměním ji.

Ale peníze nejsou.

Jak se mají děti?

- Mají se dobře. - To je dobře.

Můj syn dostal stipendium.

V zahraničí?

- Dostal stipendium v zahraničí. - Kdo ho tam vezme?

- Bůh a bílý muž. - Bílý muž?

A to jen kvůli tancování?

Ano.

Děkuji bohu.

Dobře. Díky vám, pane.

To samé, jako vždy.

- Stejné afro jako vždycky. - Dobře.

Zdálo se mi, že jsem zemřel.

Přemýšlel jsem, že když umřu, kdo mě pohřbí?

Kdo mě odveze domů?

Ale protože mám dobré zprávy o synovi,

kdybych umřel, umřu spokojený.

Už žádný strach.

Slibuji své rodině a mámě...

Nikdy je nezklamu.

Protože je to bezva kluk.

Pojď, plácneme si.

Protože je to bezva kluk.

Protože je to bezva kluk.

A všichni to víme.

Hip, hip, hip, hurá!

Ne, musíš počkat!

Věděla jsem, že tohle přijde, když umřel můj táta.

Měla jsem vidění a splnilo se to.

Ten den tady tancoval.

Tančil tanec na pohřbu mého otce.

A proto říkám „J“!

J!

- E! - E!

- Ž! - Ž!

- Í! - Í!

- Šťastnou cestu. - Ano.

Š!

Ježíš!

- Jen si vem. - Mmesomo, to mně...

...budeš chybět, mámě chybět nebudeš.

Můj chlapeček mi bude chybět.

Jez.

Všechny ty trable, co Mmesoma...

Pohlaď mi břicho!

- Díky mami, díky. - Mějte se.

- Mějte se. - Zatím.

Podívej se na mě.

Jdi do postele.

Ráno brzy odjíždíme.

Dobrou noc.

Tvá poslední noc tady.

Neřekneš mi dobrou?

Dobrou noc, mami.

Dobrou noc a sladké sny.

Dobře.

Víš, že dnes je poslední den, kdy takhle sedíme?

Za chvíli odjedeš na letiště.

Budeš mi moc chybět.

Ale jsem za tebe šťastná.

Jsem moc šťastná, synáčku.

Díky, že mohu být díky tobě hrdá.

Jediná věc, kterou chci, je, aby sis pamatoval,

co tam jedeš dělat.

Pamatuj, co chceš dokázat. Nezapomeň, odkud pocházíš.

Nezapomeň, odkud pocházíš.

- Budeš mi chybět. - Ty mě taky.

Budeš chybět sourozencům.

- Oni mě taky. - Tátovi budeš scházet.

- Anthony! - Mami!!

Jdeme, je čas.

Pojďme.

Někdo by měl zhasnout.

Pořádně zamkni dveře.

Anthony jede na letiště!

Šťastnou cestu, dobře? Chovej se slušně, ano?

- Dobře. - Ahoj.

Ahoj.

Nezapomeň na svou mámu.

Můj chlapečku.

Budeš mi moc chybět, chlapče.

Vše musíme upravovat ručně.

Mějte prosím strpení. Jde to pomalu, ale děláme, co můžeme.

Miluje tě. Nepřišla jsi o něj.

Slyšíš? Neztratil se.

- Jen odcestoval. - Jsem v pořádku.

Neměj obavy. Jak přistane, zavolá.

Dobře?

Dámy a pánové, přední dveře jsou zavřené

a letadlo se připravuje k odletu.

Ahoj.

Chybí ti bratr?

Neboj.

Až přistanou, zavolá.

Vy, co již dále nepokračujete, vítejte ve Spojeném království