The Drop

Dobrá práce. Musím udělat tu věc, kde jsem…

- Jo. - Můžeš ho vytáhnout pomalu?

- Jo. Já to udělám pomalu. - Jo.

Dobře. Dělám to pomalu. Provádíš Kegelovy cviky? Kegeluj. Kegeluj…

Jeden milion spermií se vydává na cestu.

Některé se domů už nevrátí.

- Jeden milion spermií. - Spermií.

- Ty jsi tak roztomilý. - Ty jsi tak roztomilá.

- Zlato? - Jo?

Jsem nervózní, Peggy a Mia po mně chtějí, abych jim napsala svatební sliby

a už jim musím upéct dort. Je toho na mě moc.

Jsem z tvých přátel nervózní už teď.

Já vím, promiň.

Nechci na tu svatbu jet. Chci tu jen zůstat s tebou.

Měli bychom jim říct, že máme otravu jídlem.

- Ano. - Že nás bolí zadky.

- Ano. - Neexistuje na to žádný lék.

Ano.

Co kdybychom místo toho jeli do New Yorku a udělali mé mámě narozeninové překvapení?

To myslíš vážně? Nemůžeme tam nejet.

Já… ne, já myslel, že se ti tam nechce.

Tobě se tam nechce?

Jasně že chce.

- Všechno nejlepší! - Ahoj!

Jak se máš, zlato?

- Miluju tě. - Jak se máš? Já tebe taky.

Proč mi to nezvedáš?

Slibuji, že o tebe budu pečovat.

Slibuji, že budu tvoje skála. Což je hrozné klišé.

Tvoje skála. Bože. Tohle fakt nesnáším.

Podívej na omáčku, zlato. Dívej na to.

- To bramborový těsto je zatraceně dobrý. - Vypadá to skvěle.

Co tam jíš? Vím, že to není tak dobré, jako to, co máme tady.

- Mám džus. - Džus? Cože?

Jo, je dobrý na pro stěnu dělohy.

Víš, že se ti pokouším o vnouče.

- Máš problém s děložní stěnou? - Máme tě rádi, zlato.

Vynecháš ještě jednu rodinnou akci, a vyškrtnu tě ze závěti.

Ani pak nechoď na její čtení.

- Na další přijdu. Slibuju. - Dělám si srandu.

Lásko?

Promiň. V kolik nám to letí?

Vážně budeš radši s Lexinými přáteli než se svou rodinou?

Musíme jít. Mám vás všechny moc rád. Brzy se uvidíme, vážně.

Dobře? Mám vás rád. Chybíte mi. Všechno nejlepší, mami.

Počkej. Počkej.

Musíme hned jít.

- Máš všechno? - Jo.

- Deodorant? - Jo.

Holení?

Kartáček?

Jo.

Dovolená.

Jedeme.

SACHARIDY

- Hotovo. - Mám to. Mám to.

- Dvě krabičky? - Jo.

- Dobře. Co s nimi mám dělat? - Sněz je. Jen žertuju.

- Protože já je sním. - Prosím, ne.

- Dělám to dobře? - Ano, děkuju.

Lexie, chci, aby sis to s kamarády z vysoké užila.

Chci, aby ses uvolnila a chci abyste…

- Měli sex? Myslí tím sex. - Přestaň.

Díky. Moc ti děkuju za pomoc.

Nemáš vůbec zač. A ty, můj pohledný příteli,

pro mě musíš udělat jednu věc.

Chci krásné, mléčně čokoládové děťátko, dobře?

- Mami? - Musím tě nahlásit na personální.

- No jo. - Uvidíme se, jo?

Bavte se. Prosím tě, běžte.

- Podívej na ty boky, mami. - Nemůžu tě nechat na pokoji…

Dobře. To je ono. To je ono. Jděte už.

Spojené státy s teroristy nevyjednávají.

S teroristy nevyjednáváme. Máte pravdu.

Ale teroristé jsou taky lidi.

Kdysi byli dětmi, které sály z prsou svých matek.

Smáli se, plakali a snili o lepší budoucnosti.

Nechte toho muže jít.

A jako prezidentka Spojených států vám slibuji…

Společně vybudujeme lepší budoucnost.

Zajistěte kabinu letadla.

To byl solidní díl.

Jo.

Jo, můj díl s letadlem.

Pamatuju si, že jsem za něj dostala svou první Emmy.

Ne, já vím. Viděla jsem, že se díváš na vlastní pořad.

- Je to můj talisman při létání. - Jo. No…

Jo, díky moc za první třídu.

Úžasné. Úžasné. Nikdy jsem jí neletěla a teď má sedadlo i můj dort.

Prosím, měla jsem nalétané míle. Nic to nebylo.

Jo.

Sestupuješ z hory Punakha bez kyslíku.

A musíš se rozhodnout.

Můžeš podlehnout hoře, nebo můžeš oslovit bohy

a udělat něco výjimečného

a přesně v tuhle chvíli mi zavolá na satelitní telefon Steve Jobs.

Cože? Já myslel… Neumřel už?

Myslím, že vycítil, že se blíží jeho konec,

protože se se mnou chtěl propojit v tělesných formách,

než se přesune do dalšího sféry, a říká mi:

„Robbie, o pero na notepad nikdo nestojí. Nebuď pero. Buď prst.

A kam ten prst směřuje,

tam bude tvůj osud odhalen.“

To nic. Maminka je tady. Já vím.

Zrovna se snažím napsat sliby Mii a Peggy a nedaří se mi to.

- Já vím. Já vím. - Kdo chce po jiném, aby jim napsal sliby?

Je to pro mě velká čest, jen… je to divný.

Jsi v pořádku, zlato?

Jo.

Cítí se uvolněně, když to sleduje?

Jo. Jo. Jo, to je…

Je to klasika.

- Dobře. To jsem ráda. - Jsem v pohodě, zlato.

Panebože. Takže Mia?

Viděla jsem, jak si vyplňuje papíry, že má v kufru zbraň.

- To v žádném případě. - Jo.

Je to nejliberálnější člověk, kterého znám.

Dělala pro Innocence Project.

Myslím, že rodičovství lidi změní.

Respektuji tvá rozhodnutí

a tvou svobodu.

Nemyslíš, že ona…?

Ne. To by bylo šílené.

- Víš, co jsem chtěla říct? - Že volila…

- To si nemyslím. - Ne.

- Ne. - To je…

A já řekl: „Steve, jsem v Bhútánu.

Nemám na tuhle konverzaci teď dost kyslíku.

Můžeš mi poslat textovku?“

A on: „Já vlastně nevím, jak se ten telefon ovládá.“

Tak jsem mu vysvětlil:

„Tak jen nadiktuj do telefonu, co mi chceš říct,

a já si to pak u sebe přečtu.“

A takhle ho to napadlo?

Shauno, chci ti znovu poděkovat

- za všechnu tvou pomoc se svatbou. - Jo.

Nejspíš bychom prostě jen šli na radnici nebo tak něco.

Takže je super, že se tu všichni kámoši zase sešli.

Nemáš vůbec zač. Zasloužíte si to. Potěšení je na mé straně.

Líbí se ti to?

Vyliž mě, taťko.

Jo. Hodlám tě vylízat, holka.

Vyliž mi ji.

Ahoj, Levi. Možná by sis to měl dát na sluchátka.

Ahoj, Peggy. Nebo se vrať na své místo a dej si vlastní sluchátka.

Levi zkoumá.

Naprosto, jo.

Jsme sexuálně otevřená rodina.

Super. Dobře.

Dobře. Užijte si let. Odskočím si, jo?

- Jo, vezmi si to péro, holka. - Ojeď mě, taťko. Jo.

Co to kurva je?

- Přitlač. Jo. - Vem si to péro, holka. No tak.

- Díky, Mani. - To je taková zábava.

- Jsi v pohodě? - Jo, v pohodě. Děkuju.

Dobře. Mám pro tebe dárek.

Od místního návrháře. Sama jsem je vybrala.

- Nádhera. - Jsou nádherné.

Každý detail je úžasný.

- Mani? - Jo?

- Můžu ti jen dát tohle? Na chvíli? - Jo. Samozřejmě.

Můžeš na ně být hodně opatrný? Vím, že budeš, ale…

- Samozřejmě. Mám to. Mám to. - Jen ti vezmeme…

- Určitě? Vážně… - Ano.

- Dělám si srandu. Mám to. - To není vtipné.

To nic. To nic.

Ahoj.

Ahoj. Jak se máš?

- Dobře. Jen tě jdu zkontrolovat. - Mám se skvěle.

Jsem tady, takže se mám skvěle. Jo. Jak se máš?

Skvěle. Jo, je, já jen… Máme se fakt dobře. Jo.

Nedávno jsem o tom přemýšlela, jsi…

Jsi první žena, se kterou jsem kdy byla.

A první člověk, kterému jsem kdy otevřela své srdce.

Bylo to poprvé, co jsem se zamilovala, s tebou.

Já s tebou taky. V mnoha ohledech. Jo.

Proto jsem chtěla, abys napsala naše sliby.

Vůbec mě to nestresuje. Ale je to pro mě čest a těším se.

Dobře, děkuju.

- Jo. Jo. Jo. - Další.

Jsem na řadě.

- Hezký den. - Vám taky.

Takže zbraň?

Jo, jo.

Když jsem čekala Ani, sledovala jsem spoustu pořadů o skutečných zločinech.

Víš, že ve většině čtvrtí žije nějaký sexuální delikvent,

který ještě nespáchal žádný zločin?

- Kde jsou? - Nevím. Píšu jim.

Ubytování u Joshe a Lindsey má hrozné recenze. Podívej se na to.

„Jel jsem se ženou na romantický výlet k oslavě výročí 25 let.“

Gratuluju. „Našli jsme mrtvolu.“

To je teda zážitek.

Ale chutnaly mu krevety.

Rád tě vidím. Jak se máš?

- Bože. Ahoj. - Ahoj. Tak ráda tě vidím.

- Panebože. Tady je. - Tobě to sluší.

Nádherně voníš.

Jsi hodně ulepená.

- Panebože. - To teda jo.

- Ty jsi na letišti bez bot? - Ne, já mám boty.