Race (Reiseu - 레이스)

ZÁVOD

Tohle vám upadlo.

1. DÍL

Dejte tu mašli až nahoru, prosím.

Pověsme ten transparent.

FILMOVÝ VEČER S LOMOCONEM

Vpravo trochu výš.

Ano, teď to vypadá dobře.

Necháme to tak.

Tady Pak Jun-džo z PR Joa.

Pronajali jsme si 50 židlí, ale ještě tu nejsou všechny.

- Paní Paková! - Můžete je hned poslat?

Počkejte chvíli. Co se děje?

Tohle musíte vidět.

Chybí jich asi deset.

Nemá je kdo přivézt?

Ti lidé, co je přivezli…

Pane! Tady nahoře!

Počkejte! Neodjíždějte! Pane!

Co to děláte?

Ne!

Chybí nám židle a nemá je kdo doručit.

Slěčno Iová, teď nemám čas se s vámi vybavovat.

Musíte mít!

Podívejte, 90 % hostů zrušilo účast.

Židlí máme dost. Víc než dost.

Co budeme dělat?

Bude to katastrofa.

Klasický film z 90. let. Je ideální pro náš retro motiv.

K čemu to je, když nikdo narozený v 90. letech nepřijde?

Pozveme všechny známé, slečno Iová.

Podívejte na to krásné počasí.

Myslíte, že se lidé jen povalují doma?

I tak bychom měly zkusit všechny zavolat.

Mimochodem, proč tu není ta nová zaměstnankyně?

Ta ze Soulské univerzity?

Vážně to nechápu.

Proč chce absolventka SNU pracovat u nás?

Je dnes tak těžké najít si práci?

Já spíš nechápu, proč tu ještě není.

Slečno Šin Či-hjo, kde jste?

- Hej! - Hej, Či-hjo!

Haló? Jo, moment.

Tak hele. Říkala jsem, že chci den volna, než do té práce nastoupím.

Ne, ředitel už to odsouhlasil.

Co? To je „Pak Jun-džo“, ne „Hele“?

Bože.

Jasně. Dobře, slečno Pak Jun-džo.

Takže chcete, abych hned přijela?

Kolik lidí můžu přivést?

- Dobrý den. - Vítejte!

- Dobrý den. - Prosím.

- Těší mě. Tady máte. - Každý si vezměte jeden.

Provedu vás. Pojďte za mnou.

Dobrý den.

Tohle je LOMOCON…

- Jste tu. - Dlouho jsme se neviděli.

- Tady je jídlo. - Dobře, připijme si. Na zdraví!

Nejsem v záběru!

Dobře, jdeme na to.

Čo!

Proč ti to tak trvalo? Volala jsem ti už dávno.

Blázníš. Řeklas mi, ať zavřu bar a jdu se dívat na film.

Do deseti tam stejně nikoho nemáš.

Mám. Máme plno.

Pak u tebe v baru máme afterpárty. No tak.

Tak dobře.

Neměla bys to sundat?

Lidi narozený v 90. letech. Kde jsou?

Kde?

Přímo tady. Ty a já.

Narodily jsme se v roce 1990.

To jsou 90. léta.

A taky…

- Ahoj! - Ahoj.

- Ahoj! - Hej!

- Ukaž. - Vypadáme skvěle!

PUBERTÁLNÍ SESTRA JUN-DŽO

Sluší nám to. Ještě pár fotek.

- No tak. - Jsem tam taky?

MÁMA JUN-DŽO, PADESÁTNICE

BÝVALÝ ŠÉF JUN-DŽO, PADESÁTNÍK

Tady, ano. Přijde víc lidí.

Nebojte se, pane.

KLIENT, ČTYŘICÁTNÍK

CEO PR JOA, ČTYŘICÁTNICE

- Ano? - Určitě?

Ano, samozřejmě.

- Myslím, že… - Tudy.

Dobře.

Nemůžu uvěřit, že tu máme tolik lidí a nikoho kolem 20.

Slečno Iová. Jdeme na tu připravenou aktivitu.

Hra Poslední slova? Dobře.

Hra Poslední slova?

HRA „POSLEDNÍ SLOVA“ S LOMOCONEM!

Lidé narození v 90. letech.

Je to akce pro mladé mezi 20 a 30 lety,

kde jim nafotíme pohřební portréty s jejich posledními slovy.

SVÉ JMĚNÍ V HODNOTĚ 100 MILIARD DARUJI KOMUNITĚ

Můžu tam dát tohle? Hele, to je He-džo!

Ale nic smutného ani depresivního.

Ta poslední slova by neměla být nic vážného.

Mělo by to být veselé.

Jak to umí jen děti 90. let.

Jestli budeš brečet, zabiju tě.

Už toho mám dost.

MÁM DOST, ALE CHCI VÍC!

I V PŘÍŠTÍM ŽIVOTĚ MILUJME MUŽI JSOU NEJLEPŠÍ

Láska je nade vše.

Proč se tváří tak vážně?

Co já vím.

„Promiňte, ale já opravdu umírám.

Jsem ráda, že vás mám.“

Co tím myslí?

Tu fotku mi dejte, prosím.

Potřebuju portrét na svůj pohřeb.

Proč tu mluví o svém pohřebním portrétu?

Lidi.

Díky vám jsem byla tak šťastná.

Hodně jsme spolu cestovaly.

Díky.

- Ona vážně pláče. - Co to s ní je?

- Co se děje? - Ona…

- Nemůžu tomu uvěřit. - Co to říká?

- Co se děje? - Proč jsi nám to neřekla dřív?

- Proč? - Co se děje?

Hej.

Začíná to být divné.

Protože jsem věděla, jak zareagujete.

Ne! Spolu žijeme, spolu umřeme!

To není fér!

Tady. Tady vzadu.

Budeme pít, dokud nepadneme!

- Nalij mi! - Procházím!

To je ono.

- Tady máme pití. - Hej.

O co vůbec v životě jde?

Přinesl jsem sodžu!

Je jako sklenice.

- Když je prázdná, naplň ji. - Když je prázdná, naplň ji.

Když je prázdná, naplň ji!

Pane!

Ticho. Díváme se tu na film.

- Prosím, buďte zticha! - Co říkáš?

- Jestli chcete pít, jděte do baru! - Hej.

- Přišli jsme se dívat na film. - Cos říkala?

- Prostě držte huby! - Ty…

- Hej. - Přestaň.

- Cos to říkala? - Ne.

- Omlouvám se. - Cos to říkala?

- Neuvěřitelné. - Nech je na pokoji.

Ta holka nemá žádný vychování.

Hej! Nebreč!

O čem ten život je? Užívat si každou chvíli, až do smrti!

Proboha, buďte zticha!

Nejste tu sami.

Díváme se na film!

Dnes jsem zjistila, že mi umírá kamarádka!

Nevidíte, že se tu díváme na film?

- Omlouvám se! - Hej.

- Nejste tu sami! - Chci se dívat na film!

- Omlouvám se. - Bože.

Stejně jako nespočet fotek v mých vzpomínkách vím,

že se láska stane pouhou vzpomínkou.

Ale ty ses vzpomínkou nestala.

Díky tobě můžu odejít s láskou v srdci.

Chci ti za to poděkovat.

#DEVADESÁTKY_FILM #VÁNOCEVSRPNU #FILMOVÁ KAMERA

#FILMOVÁ KAMERA #HRA POSLEDNÍ SLOVA

#HRA POSLEDNÍ SLOVA #NAROZENI V DEVADESÁTKÁCH

Nepiš tam „Narozeni v devadesátkách“.

Byli jsme tři. Ty, já a I Sil-džang.

A nebyli tam žádní dvacátníci. To je ten problém.

Ale bylo to dojemné.

Ale ne veselé, že?

Vůbec ne.

Mám změnit název té hry?

Z „bezstarostná poslední slova narozených v 90. letech“,

na „skutečná poslední slova lidí všech věků“?

- To můžeš? - Ne, nemůžu.

Klientovi jde o lidi, co se narodili v 90. letech.

To myslíte vážně? Tomu říkáte propagace?

- Pane. Omlouvám se. - Bože.

Ne, pusťte mě!

- Uhněte! - Nedržela jsem vás!

- Nic neříkejte. - Nedržela jsem vás!

- Ani jsem se vás nedotkla! - Dnešek byl prostě…

Sakra!

Ona to chytila?

Jsem skvělý nadhazovač.

- Byl to dobrý hod. - Páni.

- Hrála baseball? - Zeptám se jí.

- Vezmu si popcorn. - Jistě. Je z rána.

- Jak to, že je tak dobrý? - Že?

- Další akce bude… - Skvělý popcorn.

Ta nová ze SNU si vypnula telefon, a nakonec se neukázala.

Kdo?

Nějaká holka.

Vypij to.

Já si to pití ani nezasloužím.