Paint

Na začátku je těžké necítit se tak trochu ztracený,

ale zkusme to vstřebat...

a uvidíme, co objevíme.

Kdo ví?

Možná něco, co objeví nás.

Dříve než to řeknete.

Tohle je slečna Marcy.

Slečna Marcy je krásný, bujný ostružinový keř,

na který jsme během našeho putování nejednou narazili.

O co se dnes s námi podělíš, stará dobrá přítelkyně?

O šťavnatou ostružinu?

Kdy vám naposledy někdo řekl něco tak zajímavého?

A slečna Marcy možná upustí pár dalších bobulek do potůčku.

A ty bobulky možná zakoření dole po proudu na břehu jezera

a dají během nadcházejících let slečně Marcy potomstvo.

Ani nevím, jestli to tak s bobulemi funguje.

Ale zní to hezky.

Slečna Marcy by jistě uvítala,

kdyby jí to kolem někdo upravil.

Jak mu budeme říkat?

Arthur.

Jehličnan Arthur.

Mocná hora Mansfield by podle mě takové jméno jistě schválila.

Protože není nad to

mít na blízku někoho, kdo je vám na světě nejdražší,

když celý svět zamrzne.

Takový obrázek chceme všichni malovat.

Děkuji, že jste se mnou vyrazil na to speciální místo. Carl Nargle.

Střih. A jsme hotovi.

Zase zítra ve stejnou dobu?

Nenechal bych si to ujít.

MALOVÁNÍ S CARLEM NARGLEM

Jo, to je ono.

Sledujete Nejsilnějšího člověka na světě.

Na chvíli jsem skoro zapomněl, kde jsem.

Skoro.

Úžasné!

Jinak se to říct nedá.

Skvělé a úžasné.

Už jsme někdy měli Arthura?

Měli jsme tu rybníček jménem Arthur, ale strom nikdy.

-Strom nikdy? -Jo.

Novinka.

-Zapomněla jsem na mléko. -Dobře.

Bolí něco?

-Ne, cítím se dobře. Ne. -Máš křeče, nebo tak?

A sníh? V tuhle roční dobu?

Neuvěřitelné.

Nikdy nevím, kam mě to zavede.

Dnes jsi nás rozhodně dostal.

Povětří je plné vláhy.

Můžu vzít slečnu Marcy a její kamarády do Vantastic?

Myslím, že by to ocenili. Tu máš.

Jsou tak teplé.

-Promiň. Minutku, tady to je. -Tony.

Tady je káva s mlékem.

Výborně.

Tony.

Tony.

Katherine.

-Jo, Donalde! -Sledujete Odpoledne v Burlingtonu.

-Můžeme. -Vysíláme.

Vítejte u dnešního Odpoledne v Burlingtonu.

A kamera dvě.

-Jsem váš moderátor... -A kamera jedna.

-...Donald Moore. -Zůstaňte na jedničce.

-Je těžké se nedívat. -Jo. A přesto to tolik lidí dělá.

Fox News nás drtí. Počasí, TV Průvodce.

-Hele, T. -Jo?

Neztrácej víru.

Hlavní otázkou je, zda chceme, aby průvod bránil v přístupu

k místním kulturním zařízením.

Dr. Bradford Lenihan?

Kurátor Muzea umění v Burlingtonu.

Muzeum umění v Burlingtonu?

Pokud jsi skutečný výtvarník bydlící mezi Pittsfieldem a St. Albans,

-tak máš svoje obrazy tam. -Jo.

Znám umělce s nejoblíbenějším pořadem o malování ve Vermontu

a jmenuje se Carl Nargle.

Jo.

Díky, jsem jenom frustrovaný.

Mám jen pocit, že když je někdo dokonalá sada,

tak se těžko lidi přesvědčuje, že máš talent.

My...

Mám nápad, který by to mohl změnit.

No tak.

Snížili nám rozpočet a potřebujeme tvoji pomoc.

Dej mi práci a já budu podepisovat tašky,

dokud nebudu mít prsty jako pařížskou modř.

Tašky nám pomůžou jen trochu. Potřebujeme sledovanost.

Sledovanost, kterou dokáže přitáhnout jen Carl Nargle.

Takže tě nasadíme na dvě hodiny denně.

Hned po sobě. Jeden obraz na hodinu.

Tohle mám na přípravu.

Tak lidi uvidí dvakrát tolik mých obrazů?

Napadlo to Katherine.

Katherine?

Chce mít jistotu, že bude stanice v dobrém stavu.

To já taky.

Aby mohla odejít.

Ovšem, když, coby skutečný umělec,

začnu chrlit 255 obrazů ročně,

lidi si budou moci myslet, že mi na každém obrazu nezáleží.

A to nemůžu riskovat.

My to zvládneme.

Jistě. Ale dej vědět, pokud budu moct nějak pomoct.

Tak zatím.

-Vantastic! -Vantastic!

Ahoj, Vantasticu!

Nesnaž se na krále rock'n'rollu Hodit nějaké boogie-woogie

ZÁKAZ ODBOČENÍ NA ČERVENOU

MUZEUM UMĚNÍ V BURLINGTONU

-To patří do Burlingtonského muzea. -Ne.

PŘED 22 LETY

Je to tak dobré, Carle.

V Burlingtonském Muzeu umění máš jednu šanci.

Jakákoli budova nebo člověk...

by byli rádi, kdyby tě měli.

Já bych byl rád, kdybych měl tebe.

Žádáš mě, abych byla tvoje plátno?

Chci, abys se mnou šla na speciální místo vzadu v dodávce.

Pojď.

Tudy. Opatrně.

To je rozkládací gauč?

Vyrobený na zakázku.

Ty jsou nejlepší.

Snadný přístup. Raz, dva, hotovo.

A voilà, postel.

Myslím, že nějaká přírodní síla asi chce, abychom se milovali tady a teď.

Portugalský flanel?

-Třikrát třený pro extra měkkost. -To musí být.

Protože jsem z toho fakt nažhavená jako plněná taštička.

Inspiruješ mě k velkoleposti.

Ahoj. Prosím?

Inspiruješ mě k velkoleposti!

Jsem jen štětec v Boží ruce.

Od devíti let s tebou vyrážím na speciální místa!

Díky, že se mou vyrážíš.

Bože. Běž, běž, běž.

Tohle je fakt dlouhá červená.

Jedu do Walmartu.

Říkám, že jedu do Walmartu.

Tak jeď.

MUZEUM UMĚNÍ BURLINGTON

Hele! Je tu číslo 12!

Jak se vede, Syde?

Někdo tu má rande.

Mám. A jsem nadšený.

Žije v chaloupce ukryté někde v horách?

Katherine? Ne.

Ale chce odejít z PBS Burlington.

Což mi nevadí.

Jezdíš dodávkou bez zpětných zrcátek a bez brzd.

To zní nebezpečně. A líbí se mi to.

Vždy jen kupředu, k dalšímu cíli.

Kdybych žil jinak, neseděl bych tu dnes.

Jo, máš nejlepší místo v nejlepším holičství ve městě.

Kéž by měli takové štěstí všichni.

Každý les potřebuje nejvyšší strom,

a my jsme ten náš našli

a asi má ten nejpůsobivější kmen,

jaký byl na hoře Mansfield kdy viděn.

Děkuji, že jste se mnou vyrazil na speciální místo. Carl Nargle.

-A střih. -Ten strom byl asi moc vysoký.

Připrav se. Bude ti kvůli tomu volat spousta lidí.

Jistě, pojď se mnou na chvíli stranou.

A na začátku to byl jilm křídlatý, a pak se z toho stal dub bílý.

-Jo. Wendy, vem ten obraz. -Je tak velký. Mám ho dát do...?

Dej ho do dodávky, jak jsi to udělala už 6 000krát.

-Zapomněla jsem pouzdro na fajfku. -Ambrosie!

Kdybys mi dal dalších 30 minut, byla z něj sekvoje.

-Božínku. -Nebo červená sekvoje.

-Jo, když budeš tak hodný... Tady -Pane Nargle, zdravím.

-Zdravím. Pardon. -Zdravím!

-Je mi ctí vás poznat, pane. -Děkuju.

Když jsem byla malá, naši váš pořad používali k tomu,

-aby mě naučili, že všechno je možné. -Opravdu?

Pokud k tomu použijete štětce, že?

-Kdo je to? -A teď jsem tady.

Ambrosia. Není skvělá? Je naprosto fantastická.

-Za tři, dva, jedna. Jo. -Dobře.

-Co se děje? Co se děje? -Ne, nic.

Nic, co by tě muselo znepokojovat.

Jsi Carl Nargle.

Nemusíš se ani ohlížet,

a to myslím doslovně i obrazně.

Pojďme si promluvit.

Sledujete Malování s Ambrosií.

Čisté plátno.

S tím začínáme všichni.

Je to zastrašující, nebo příležitost vytvořit něco,

co svět ještě neviděl?

Když budu upřímná, je to tak trochu obojí.

Ale já jsem nadšená,

že se s vámi vydávám na vaši cestu za sebeobjevováním.

Tak pojďme malovat.

Kámen. Namalujeme kámen.

Když myslím na kámen, myslím nejdřív na to, co je uvnitř,

protože to je to nejdůležitější.

Nepochybuji, že malá přátelská konkurence