Gunpowder Milkshake

BONTONFILM uvádí

Existuje skupina mužů, kteří si říkají Firma.

Už pěkně dlouho tu mají všechno a všechny pod palcem.

A když potřebují někoho, kdo vyčistí, co pohnojili,

pošlou mě.

VÝBUŠNEJ KOKTEJL

„Vanilková zmrzlina”

Běž si pro helmičku, pojedeme nakupovat.

Ale vždyť ti tak sluší.

-Sam. -Nathane.

Kde jsi?

Doma. Šiju.

Přijď za mnou do bistra.

Proč?

Co jsem zase provedla?

-Kopeček navíc pro oblíbenou zákaznici. -Díky, Rose.

O 15 LET DŘÍV

-Kopeček navíc pro oblíbenou zákaznici. -Díky, Rose.

Určitě tu bude co nevidět.

Evidentně mou matku moc neznáš.

Nazdar, cizinko. Chceš si odložit?

-Dneska u sebe nic nemám, Rose. -Všechno je někdy poprvé. Sedí tamhle.

Díky za pohlídání.

Říkala jsi, že přijdeš za půl hodiny.

No tak mám pár minut zpoždění.

Tři hodiny.

Teče ti krev.

Den v práci jako každý jiný. Máš to?

Anna May ví, jakou vybrat.

-Je nabitá. -Hodná holka.

Poslyš, musím se na nějakou dobu zdejchnout.

-Tak já jdu s tebou. -To nejde.

Tentokrát ne. Za chvilku dorazí Nathan. Postará se o tebe, než se vrátím.

-Nechci k Nathanovi. -Dělám to pro tvoje dobro.

Chci do knihovny za Annou May a ostatními.

Tam je to nebezpečné.

Co se děje?

To se těžko vysvětluje.

Mluv.

Nejsem malá holka.

Ne, to tedy nejsi.

Ještě sis ani neusrkla koktejlu.

Nechtěla jsem ho pít bez tebe.

Jak dlouho budeš pryč?

Odskočím si zavolat.

Nikam nechoď.

Dobrý večer, pánové. Chcete si odložit?

-Zmizni. -Hele!

Nazdárek, holčičko.

Maminka mi zakázala mluvit s cizími pány.

A je ti maminka hodně podobná?

Akorát větší a víc bodá?

Je zacákaná krví mého otce?

Nelíbíte se mi.

Konec srandiček.

Kde je?

Polib si, prase.

Pověz mi,

kde je.

Zavři oči, holčičko.

Mami!

-Dobrý večer, drahoušku. Odložíte si? -Jsem čistý. -Celkově, nebo do bistra?

-Na tu jsem zapomněl. -No jistě, cukříku.

Tyhle holky jsou horší než Stasi.

Jsi zraněná?

-Den v práci jako každý jiný. -Páni. Jako bych slyšel tvou matku.

Nemám matku.

Ale náladičky máš po ní.

-Co se sakra dneska semlelo? -Měla jsem špatné informace.

Mluvil jsi o pár kreténech s flusačkama.

Jo. A?

Kristepane, holčičko.

Měla to být nenápadná prácička, a ne krvavá jatka.

-Příště se nechám odprásknout. -Příště jen udělej, co se ti řekne.

Nezapomeň, kdo tě platí. A ti musí být spokojení.

To sis mě takhle na honem zavolal, jen abys mi to připomněl?

Ne.

Potřebujeme tvé schopnosti. Pronto.

Někdo nás okradl.

Který magor okrade Firmu?

Ňouma, co nás nezná. Účetní. Z čistých vod naší branže.

-Kolik vám čajznul? -Dost na to, abys ho navštívila.

Potřebujeme ty prachy zpátky.

Hodná. Adresu ti napíšu do zprávy.

A zbav se těch pravěkých bouchaček.

-Vždyť je mám už roky. -Sežeň si čisté kvéry.

Ať si tě nikdo nespojí s tou válečnou zónou, co po tobě zůstává.

Věděl jsi, že můj syn má kromě práce tuhle bokovku?

Promiň, strejdo. To jsem netušil.

-Kde je ta bota? -Jaká bota?

Ta, co ji můj syn nemá obutou na levé noze.

Ta, co vypadá úplně stejně jako její dvojče na pravé, kurvafix.

-Netuším. -Tak ji najdi.

Mám ji, pane McAlestere.

Tohle se jeho matka nesmí dozvědět.

-Řekneme jí, že zdrhnul s nějakou holkou. -Rozumím.

A teď chci hlavy těch chlapů, kteří zabili mého chlapečka.

Dobrý den, zlatíčko. Jak vám mohu pomoci?

-„Já ♥ koťátka” -Chci si vypůjčit nějaké nové knížky.

To je pěkné. Dneska už moc lidí ve vašem věku nečte.

-Máte naši průkazku? -Ne, ale chci si ji založit.

Výborně.

O jaké knihy máte zájem?

Spíš o ty menší. A taky těžší klasiku.

Tu tam nenajdete. To jsou dětská oddělení.

Začarovaný les

a Nekonečný oceán.

To by mě mohlo bavit.

Neznáme se odněkud?

Připadáte mi tak povědomá.

Stydím se, ale v knihovně už jsem nebyla pěkně dlouho.

Co je to za život, drahá?

Najdu vám nějaké dobré čtivo.

Pojďte.

Anno May, tato mladá dáma si u nás chce založit čtenářský účet.

Aha.

Madeleine vám neřekla, že nepřijímáme čtenáře bez referencí?

-Madeleine totiž měla tušení. -Seju ti na tušení. Omluvte mé výrazivo.

-Teď to nebylo sprostě. -Říká ta, co mluví jako kniha.

-Bodejť, vždyť jsem knihovnice. -Ale k věci.

Florence, drahoušku?

Můžeš na chvilku?

Asi potřebujeme rozhodčího.

Madeleine má za to, že toto děvče potřebuje čtivo.

Říkám, že mám tušení. Je mi nějaká povědomá.

Tušení kušení. Já zas tuším, že bychom se měly zbavit těla,

a pak spolu řádně probrat pravidla náboru nových členů.

Víte, že vás slyším, že jo?

Ticho, slečinko. Nebuďte drzá.

Ukažte se nám, broučku.

A sundejte si klobouk.

Jak že se ti představila?

Nijak.

-Zvláštní. -Takže, slečinko?

Oněměla jste? Mluvte.

Jmenuju se Sam.

-Scarletina dcerka? -Jo.

-No jasně, ty oči nezapomenu. -Naposled jsme tě viděly takhle malou.

Jak se daří matce?

Neviděla jsem ji 15 let.

Tak to jsme na tom stejně.

Propánajána, maličká Sam.

O tobě se nesou takové zvěsti.

Udělala sis solidní jméno.

Pojď sem, tetička Madeleine tě obejme.

Co že ses tu objevila zrovna teď?

Potřebuju čisté zbraně a...

...asi jsem potřebovala dobrý důvod.

Hezounká sbírka.

A je vidět, že se o ně dobře staráš.

Zkusím hádat. Jsi sentimentální typ.

Romantička.

Sentimentální typy u téhle práce moc dlouho nevydrží, takže ne.

Já asi nebudu sentimentální typ.

Tomahavk Tomík. Co já se ho nahledala.

Jo, omlouvám se.

Takže jsi idealistka.

Ne. Možná nejsem konkrétní typ.

-Každý je nějaký typ. -Každý.

Že bych byla typ profesionálky?

Stará škola. „Ženy a děti ne.”

-Ženy jsou terč jako každý jiný. -Genderová rovnoprávnost?

-Ohromně progresívní. -Je to feministka.

Fajn, necháme tě žít.

Těchto se zbavíme a dáme ti nové, čisťounké knihy.

-Budeš potřebovat Jane Austen. -„Pýcha a předsudek”

-Charlotte Brontë. -„Jana Eyrová”

-A Virginii Woolf. -„Vlastní pokoj”

A taky Agathu Christie.

Na čtení.

„Hotel Le Bonbon, pokoj 11”

Prosím.

Musím to zvednout.

Musíš akorát odejít a děkovat Bohu, že se mi zrovna nechce vraždit.

Nemám na výběr.

-Ne! -Tak dost!

Copak, děláme vofrky? To není zrovna moudrý, debile.

Pokud teda nechceš, abych ti tu tvoji princeznu poslal po kouskách.

Do 60 minut přineseš ty prachy do kuželkárny Trefený žlábek.

Zpozdíš se o minutu a tvoje malá bude slavit deváté narozky mezi červíkama.

Šedesát minut.

Prosím.

Je to moje dcera.

Do prdele.

Zavolám doktora.

Bouchačky do mističky.

Zdravíčko, dlouho jsme se neviděli.

Přivedla jste si nového kamaráda. Co se, sakra, stalo?

Já jsem se stala. Dejte ho do kupy. Za deset minut ať je na nohou.

Ten se hned tak nepostaví. A už vůbec ne za deset minut.

-Možná už nikdy. -Tak co s tím uděláme? -My?

-Vy byste mohla přestat střílet lidi. -Prosím. Moje Emily. Nemáme čas.

Hlavně klid. Zhluboka se nadechněte.

To je rajský plyn?

No jéje.

Zalátejte ho. Za chvilku se vrátím.

A radím vám, aby fungoval.

Baba protivná, že jo?

Ale komu to tady povídám? Chlápkovi, kterého střelila do břicha?

-Hotovo? -Změna plánu.