The Silver Skates (Серебряные коньки)

NETFLIX UVÁDÍ

Čtyři Petrovy lodě s jeseterem. Šest měděných jezdců se zvěřinou.

Zvěřina lidem zachutnala.

Jsou v akci. Dva za cenu jednoho.

Jako v lékárně.

Nemehlo.

Kde jsou zvony?

- Já zapomněl. - Ještě jednou a končíš.

Do trouby.

Upečeme tě hezky dozlatova.

Výborně.

Do obchodu.

Le Grand Pirogue. Dobrý den.

Ano, dorazí v poledne. Mochová 32.

Co Terentěv? Už si objednal na Vánoce?

Padesát koláčů.

Kdo je z vás nejrychlejší?

Pojď.

Mochová 32. Máš 20 minut.

S dovolením.

Ahoj, kamaráde.

Hni sebou. Lenochu jeden.

- S dovolením. - Tabák! Jen si pojďte. Nestyďte se!

Z cesty! Spěchám!

- Co se stalo? - Zase uzavřeli ulici.

…se ti z toho zježí vlasy na hlavě.

Kam jdeš, ty ničemo? Chyťte ho!

Stůj!

Vidíte to?

Vstávej!

- Zůstaňte v klidu. - Já jsem v klidu!

A nereptejte!

Chceš chytračit? Nedbáš na zákony?

- Na jaké zákony? - To ví každý.

- Máme počkat. Tak čekáme. - Už jedou.

Stůj!

Počkat. Vrátíme se.

Alice.

Alice! Dávejte prosím pozor.

Kdy se mají rozesílat pozvánky na slavnostní večeři?

Nanejvýš deset, ale nejpozději sedm dní před plánovanou událostí.

Výborně.

Jak by si hostitelka měla počínat, než se hosté usadí u stolu?

Pokud hostů není mnoho,

měla by je obcházet v salonku a vést konverzaci.

Správně.

Budeme pokračovat po obědě. Probereme zasedací pořádek.

Můžete se těšit.

„Můžete se těšit!“

Dobrý den. Podává se oběd.

Fjodore.

Drahá.

Paní Jacksonová.

Aliso. Prosím.

Dostali jsme pozvánku na novoroční ples u velkoknížete.

Bude à la russe. V tradičním ruském stylu.

Vlastenectví už je zase v módě?

Ano.

Už jsem mluvila s kostymérem z Mariinského divadla.

Ušije nám kostýmy.

Všichni budou závidět.

„Plynové lampy na Eiffelově věži

na oslavu nového století nahradí elektrické osvětlení.“

Francouzi doufají, že jim to navrátí ztracenou slávu.

Ale v 20. století se toho rozhodně nedočkají.

To mi věřte.

Ve Francii ale mají ženy přístup k vyššímu vzdělání.

Aliso, vás to ještě neomrzelo? Kolikrát vám to mám ještě říkat?

Vychovávají jen volnomyšlenkáře a potížisty.

Slušná dáma tam nemá co dělat.

Promiňte, paní Jacksonová.

Co si myslíte o takzvaných ženských právech?

Dle mého názoru by si každý měl hledět svého.

Ženy mají svou roli. Muži taktéž.

Děkuji mockrát.

Vidíte, Aliso?

To byl názor vzdělané Evropanky.

Už to téma jednou provždy uzavřeme.

Ale co královna Viktorie?

Co ta s tím má společného?

Něco se mě pod stolem dotklo. Možná to byl duch.

Co je tam?

Nebo astrální tělo.

Kolikrát vám mám říkat, ať ho do jídelny nenosíte?

Stačí? Už můžu jít hrát karty?

To si nech.

Děkuju.

A teď padej. Ale nejdřív vrať přepravku.

To nechápu.

To tvoje zpoždění udělalo takovou ostudu, že Terentěv zrušil objednávku.

Vždyť uzavřeli cestu. Nikoho tam nepustili.

Já vám to vynahradím.

Když ti ustoupím, budeš se chovat jako dobytek.

Nejsem dobytek!

Chci plnou mzdu za minulý měsíc!

Když ji chceš, máš ji mít.

Vypadni!

- Cože? Pusťte mě. - Jak chceš.

To jsem já.

- Máš ji? - Ano.

Prosím, nezlobte se.

Začala kvákat a stalo se.

Je to hřích. Mrzí mě to.

Já se nezlobím. Děkuji, Prošo.

A ještě tohle, jak jste chtěla.

K čemu tu žábu potřebujete?

Budete věštit?

Jsou svátky. Taky to chci zkusit.

Ale potřebuju na to větší zrcadlo.

Jako to vaše. Můžu večer přijít?

Kdo by to chtěl? Nic se neprodalo.

Jen počkej.

Slez.

Tos říkal i o rybách. Že na nich vyděláme.

Zprávy o hříších Paříže!

Zatraceně!

Promiňte.

Já vám pomůžu.

- Panečku. - Máte všude sníh.

- Ano. - Zprávy o hříších Paříže!

Počkejte!

Něco vám spadlo!

Sakra práce! Já ti dám!

Proč mě pronásleduješ?

To vám vypadlo.

Jsi rychlík. Kde ses tak naučil bruslit?

Živím se tím.

Vlastně jsem se tím živil.

- V Le Grand Pirogue. „Doručíme do…“ - Oni tě vyrazili? Kdy?

- Dneska. - Blahopřeju.

- Proč? - Začínáš nanovo.

Takže hledáš práci?

Jo, potřebuju ji.

Přijď o půlnoci k Čertovu mostu. Víš, kde je?

Jen jsem ztratil rovnováhu. To se holt stává.

Nic to není. Ještěže ses ukázal.

- Čirou náhodou. - To si jen myslíš.

Nic se neděje náhodou. Byl to osud.

- Tati. - No?

Co když někomu spadne na hlavu rampouch? To je taky osud?

Přijde na to. Kdyby spadl na gubernátora,

možná by pro jednou očistili střechy.

Moťo.

Co se tak mračíš? Nějak se mi nezdáš.

Já to poznám. Co se stalo?

Nech to být. Pojď.

Oni tě vyhodili?

To nic, Moťo. Nic si z toho nedělej.

Jsi pašák. Hned si najdeš novou práci. Bude stokrát lepší než ta stará.

Když dá pánbůh, tak si tenhle měsíc vystačíme.

Třeba tě najmou jako lampáře.

Jen počkej. Jednou všechno bude na elektřinu.

- Jsou to jen povídačky. - Povídačky? Je to budoucnost.

Koukej. Jako břitva. Přece jen je to nizozemská kvalita.

Pamatuješ, když jsi mi je dal? Říkal jsi, že jsou kouzelné.

To mi říkal táta. Je to tradice.

Máš je už tolik let, a vůbec to není poznat.

To je teprve kouzlo. Ne nějaká elektřina.

- Na. - Jo.

- Ta se mi líbí. Kdo ji složil? - Claude Debussy.

Škoda, že není Rus.

Všiml jsem si, že ji obvykle hrajete, když mě o něco chcete požádat.

Ano, všiml jsem si.

Niki, vám nic neunikne.

Je to dar.

Spíše prokletí.

Alisa se čím dál častěji…

dopouští nepřípustného chování. Jako dnes.

Nepokrytě odmlouvala.

Co s ní mám podle vás dělat? Zmrskat ji?

Horkou hlavu zaručeně zchladí manželství.

Drahá, to máte pravdu.

Ale najít ženicha není jen tak.

To jí v Petrohradě nenajdete jediného nápadníka?

Prokristapána. Co je to za čáry?

Je to věda.

VĚDA A ŽIVOT

„Bestuževovy kurzy pro ženy přijímají nové studentky.“

Nastávající, pojď se mnou na večeři.

Mě to… Můžu vám tu zhasnout? Ruší mě to.

Přinesu vám petrolejku.

Tys zabloudil?

Pozval mě… on.

Známe se.

Hrabě.

Čingis.

Alex.

Těší mě. Jsem Matvej.

A to je Moucha.

Proč Moucha?

Nikdo mě totiž nechytí.

Nastávající, pojď se mnou na večeři.

Kde vězíš, ty syčáku?

Chcete to zkusit? Už jsem zapálila svíčky.

- Já na to nevěřím. - Jak to?

Máma tak viděla tátu. A babička dědu. Den na to se vzali.

Šťastně spolu žili 40 let. Jak to, že tomu nevěříte?

Na světě je miliarda lidí. Nevěřím, že máme jednu spřízněnou duši.

Co je to miliarda?

Děláte to už dlouho?