The Trust: A Game of Greed

Co kdyby skupině cizích lidí někdo nabídl čtvrt milionu dolarů,

který si rozdělí?

Skutečně se rozdělí, nebo se pokusí vzájemně vyřadit,

aby jim zbylo víc pro sebe?

Peníze jsou pro mě motivací.

Chci něco, co říká: „Jsem lepší než vy.“

V téhle soutěži nemusí nikdo vypadnout.

Můžeme se zkusit podělit o peníze, které nám změní život.

Budou zkoušeni…

Seřaď je od nejloajálnějšího po nejméně loajálního.

Ona je loajálnější než já?

…a pokoušeni.

„Pokud někdo půjde domů, každý dostanete 10 000 dolarů.“

Neodolatelná nabídka.

Budou vylučovat ostatní?

Nebudu hlasovat, chci se dál dělit.

Je to velká výstraha, musí pryč.

Když ho vyloučíme, zbytek dostane víc.

Zabij, nebo budeš zabit.

V ráji jsem vystresovaný víc, než kdybych učil 150 dětí.

Všichni začínají jako vítězové

a mohou odejít jako vítězové.

Pokud se rozhodnou se podělit.

Myslím, že každý je ve své podstatě dobrý, být zlý je volba.

Odkud berete to ego?

Mám spoustu informací a všechny jsem vás chránila.

V hlavě už nemám tým. Jenom sebe.

Moje čest není na prodej.

Asi je ze mě lepší člověk.

Celá tahle hra je o tom, že si buď vybereš sebe,

nebo se podělíš s ostatními.

Vždyť je to hračka.

THE TRUST NEBÁT SE A NAHRABAT SI

Jsem nadšený, nervózní, pořád netuším, co mě čeká.

Já nevím. Doslechl jsem se, že můžu soutěžit

o obrovskou sumu peněz, a hned jsem řekl: „Poslouchám.“

Peníze motivují každého.

Většinu světa pohánějí peníze.

Peníze se o mě postarají.

Díky nim se cítím v bezpečí.

Můžou vám přinést radost a štěstí, nebo spoustu stresu.

Peníze jsou moc.

Každý chce být bohatší a šťastnější, že?

Ale peníze nedělají člověka tím, kým je.

Když lidé nemají peníze, cítí zoufalství.

A to není dobrý.

Vždyť je to lidské. Chceme víc.

A já chci co nejvíc.

Haló?

Všechny vás vítám. Ráda vás poznávám.

Hned jsem si všimla,

že tu jsou lidé ze všech společenských vrstev.

Zapnul si jeden knoflík. Má jich na košili plno,

ale zapnul si jenom spodní, ukazuje sílu.

Zeptám se babičky vedle mě:

„Je vám dobře? Je tu horko, chcete si sednout?“

Dívám se, co mají na sobě,

a říkám si, jestli mezi ně vůbec zapadnu.

Ale nebudu se tím trápit celý den.

Vydala jsem se na oceán a doufám, že tady jsou velryby.

Mám tady v ruce tenhle dokument.

Je to váš trust.

Každému z vás slibuje rovný podíl,

moment…

ze čtvrt milionu dolarů.

- Ty vole! - Dobrý.

Určitě by se vám to hodilo.

Všude prachy. To by mi změnilo život.

Jsem v životě tam, kde chci být? Ne.

Můžu vydělávat daleko víc? Ano.

V čem je háček?

Žádný háček není.

Přesně tak. Jste tady. Už jste vítězové.

Ale otázkou je, jestli to tak necháte.

Po celou dobu pobytu sem budete po jednom chodit

a tady na okraji útesu se rozhodnete.

Chcete se o peníze dělit rovným dílem,

nebo odhlasujete, že někoho vyřadíte, aby vám zůstalo víc peněz?

- Já to viděla. - Jsem upřímná.

Viděli jste to?

Už teď se dělíme na skupinky.

Je to prostá matematika.

Když někoho vyhodíte, zvýšíte svůj podíl.

Čtvrt milionu dolarů je pro mě hodně peněz.

Ale když to vydělíte 11, není to zas tak moc peněz.

Je to zkouška důvěry.

Pokud bude hlasovat jenom jediný z vás, nikdo jiný,

ten, pro koho bude hlasováno, odejde domů s prázdnou.

Říkáte mi,

že stačí jediný hlas, abych někoho vyhodila?

Ty lidi neznám. Mám jim věřit?

Já lidem nevěřím ani nos mezi očima.

Platí pravidlo většiny.

Když bude remíza,

většina neexistuje a jste v bezpečí.

Ale nikoho vyhazovat nemusíte.

Nemusíte hlasovat.

To je zajímavý.

Když nikoho vyhodit nemusíme, třeba to ani neuděláme.

Poprvé se budete rozhodovat

právě teď.

Do háje.

Sakra.

Cože?

Takže pokud chcete někoho z trustu vyřadit,

vystupte z řady.

Mám někoho vyhodit dřív,

než vyhodí oni mě?

Nikdo snad není tak krutý. Jenže.

Pokud ano, udělá ze sebe obří terč,

všichni to totiž uvidíme. Takže prosím, klidně hlasuj.

Já vždycky stojím za jedničkou.

A jednička je Tolú.

Pořád naznačuje, jak někoho odstřihne,

a já si říkám: „Mě dneska nevyřadíš.“

Dobře. Nikdo z řady nevystoupil,

takže dneska nikdo vyřazen nebude.

Zatím dobrý.

Ale příště budete stát před touto volbou sami,

jenom vy a já, a to zítra večer na prvním Obřadu důvěry.

Takže vítejte. Uvidíme se při západu slunce na první zkoušce.

No ty vole!

Čumím.

Jdu do bazénu nahá!

Boží!

Na tohle bych si zvykl.

To je nádhera!

Budou mě muset vystěhovat.

- To je nádhera. - A ten výhled!

Kde je jídlo?

- Ještě se neznáme, Gaspare. - Gaspare?

Jako duch Casper, ale s G.

- Brian. - Těší mě.

Ty jsi asi z Texasu.

- Ano. - Já jsem z New Yorku.

Jsem rančer na plný úvazek a bohužel to je…

Ještě na tom nejsme tak, abych mohl zaměstnat kovboje.

Takže dobytek řeším já. Já jsem kovboj.

Starám se o zvířata, starám se o pole.

- Armáda? - Jo, dřív. Letec.

- Mariňák. - Hustý.

Mám od mariňáků tričko.

Pecka.

Tak já jdu.

Jsem rád, že jsem mimo ranč.

Bude to opravdová zkouška charakteru,

a já když řeknu, že něco udělám, udělám to, věřte mi.

Ty musíš být moje ségra! Panebože!

Tvůj náhrdelník!

Věděla jsem, že si sedneme. Navíc má africký tetování.

Všimli jste si?

Moje kultura a moje kořeny jsou velmi, velmi, velmi silnou součástí

mé identity.

Přivedli mi sem sestru.

Z Nigérie jsem odjela velmi mladá a jako první z naší rodiny.

Rodiče sem přišli s prázdnýma rukama.

Udělám, co bude v mých silách,

abych odsud odjela s co nejvíc penězi,

abych to mohla splatit rodičům,

desetkrát jim oplatit to, co pro mě obětovali.

Nádhera!

- Děkuju. A kdo jsi? - Můžu k vám?

- Ano, pojď k nám! - Jo.

- Bože! - Julie.

- Julie? Já jsem Winnie. - Holčičí část.

Těší mě.

Vidíte ty boty? No teda!

Winnie srší sebevědomím.

Tolú srší sebevědomím. Já taky.

Buď se zničíme, nebo budeme nejlepší kámošky.

Pro mě to je příležitost se s nimi spřátelit.

A vím, že když to zvládnu, vydržím dlouho.

Vybíráme pokoje? Vybereme si?

Vybrat si pokoj pro tři je skvělá strategie.

- Skvělá strategie. - Jak jako?

- Jsme holky. - Teď jsme většina.

Ale jak si označíme území?

- Sundáme si boty. - Jo, boty!

Dám si boty na postel, nesahat.

- Líbíš se mi. - Jsi chytrá.

Jsi chytrá. Snažíme se být kočky a bolí nás nohy.

Jsem jedináček. Nerada se dělím.

Ale tady vyhraje většina.

Tohle není skutečný život!

Já, Winnie a Julie

jsme hned navázaly hezký vztah.

Když začneme vyřazovat lidi,

náš bankovní účet bude růst.

Už sis prohlédla dům? Je to nádhera, úplně…

- Je úchvatný. - Neskutečný.

Ten travertin na podlaze a na stěnách…

- Bože. - Nemůžu.

- Jo, ty jsi makléř. - Jsem z toho paf.

Úplně z toho slintám.

- Hned bych ho prodal. - Ty schody, jakože cože?

Moje máma je zkušená realiťačka, jsem třetí generace v realitách.

Miluju to a rád klientům říkám, že jsou milionáři.

To je mazec.

Ta architektura je skvostná.

To podlouhlé železné zábradlí se mi moc líbí.