A Good Person

Herman Williams ve své stěžejní práci o radostech železničního modeláře píše:

„Mnoho hodin jsem byl

blaženě pohroužen do světa, který jsem sám stvořil.

Zapálený železniční modelář

v něm najde tajný svět řádu a symetrie.

Uvelebeni v koutech svých sklepů a půd

jsme pány světa, v němž je nadšenec všemocný tvůrce.

A v něm, v měřítku 1:87,

jsou sousedé vždy milí,

milenci vždy skončí spolu

a vlaky vás vždy dostanou na daleká místa,

kam se toužíte podívat odjakživa.“

Jenže v životě

nic tak téměř dokonalého nenajdeme.

Zpívejte!

Ještě něco, Allie!

Ne!

Na zpívání před lidmi jsem moc opilá.

Ale my tě zbožňujeme!

A chci, aby to tak zůstalo.

Dobře, to bylo pro mého krásného, milého a drahého snoubence Nathana…

který má tu písničku moc rád.

Miláčku, chceš sem jít?

Ne.

Pojď sem!

No tak! Je to náš zásnubní večírek.

Je velmi plachý.

Nathan!

No tak!

- Tak co? - Bylo to úžasný.

Ahoj, všichni…

Jen krátce řeknu, že mi tu písničku zahrála na našem úplně prvním rande

na krásný starý klavír, který objevila vzadu v prázdném baru.

- Měla bys jít, děvče. - No tak!

- Vždycky budu zavírat. - Rozhodně! Vítej v rodině!

- Allison. - Ano?

Jsi v každé mé vzpomínce, kterou ve svém srdci opatruju.

Některé z nich jsou pouhé záblesky.

Jak zavíráš jedno oko, když se chceš soustředit na ochutnávání.

To je pravda. Dělám…

- Nemůžu tomu uvěřit. - Tak tomu věř, zlato.

- Díkybohu. Miluju tě. - Já tebe taky.

- Dobře. - Hej…

- Pijte, kuřte, radujte se. - Jo.

A pokud se vyspíte s Chipem, hlavně ať má tak 11 kondomů.

Jsem naprostý panic.

Dělá si srandu.

Ne. No tak, zlato. Žádné mobily.

Po svatbě musíme zavést zákaz mobilů v posteli.

Ticho. Ty do něj procivíš desetkrát víc času než já.

Hledáním starých rezavých náklaďáků.

Ford Bronco z roku 1967 je umělecký dílo, zlato.

Není to náklaďák.

Prohlížím si umění.

Jako tenhle zadeček.

Z tý žvejky od tebe jsem tak sjetá.

Co to sakra bylo?

- Pořád necítím kotníky. - Ty teď nepotřebuješ.

Jo, ale cítila bych je ráda.

Hej, pojď mi dát pusu.

- Hej, zlato? - Jo?

Na Instagramu se se mnou snaží flirtovat tenhle děsivý doktor z mýho seznamu.

Možná jsi v něm probudila naději.

Cože? No tak! To tak!

Přijdu a mávám svým zásnubním prstenem.

Pořád říkáš, že flirt ke tvé práci patří. Jednou si to někdo špatně vyložit musel.

Je to slabej flirt.

- Dobře. - Fakt!

Je to jen sushi s úsměvem,

aby mi napsal ten blbej předpis

a já dostala ten tučnej bonus, abychom se

my dva jednou mohli přestěhovat do města.

Pokud ne dřív do pekla.

Proč to říkáš?

- No tak! - Promiň.

Prodávám jen Humiru

a za léky na střední až těžkou psoriatickou artritidu do pekla nepůjdu.

No tak, to by bylo děsně nefér.

- Jo. - Zmlkni.

Hej. Je to začátek, zlato.

Já vím.

Na kosmonautskou školu už je pozdě?

- Co? - Nic.

Můžu být profesionální tanečnice.

- Fakt? - Jo.

Umíš se hejbat?

Počkat, stoupnu si. Ve stoje jsem mnohem lepší.

- Dobře. - Je to mnohem lepší.

- Připraven? - Jo.

- Co je to za žánr? - Nevím, ale moje tělo dělá…

Jo. Je to moderní tanec, co? Je to…

Je to profesionální.

- Ty jo! - Ocenila bych, kdybys mě bral vážně.

Beru tě moc vážně.

A pak to skončí nějak takhle.

Ale víc už ti neukážu, protože na tom pořád dělám.

A profesionálka je unavená a chce se mazlit.

Koukej se sakra uklidnit.

Přísahám, že to tu opravují celej můj život.

Kdy bude New Jersey hotové?

- Trvá to. - Nikdy.

- Jak se má vlastně Ryan? - Myslíš tvou budoucí neteř?

Božínku, je tak krásná!

Jo, za rok možná začne na univerzitě.

- Jo? - Minulou sezónu nastřílela 19 gólů.

- Řekni jí to. - Ty jo! Bože.

Musíte na ni být hrdí. Nechápu, že ji ještě neznám.

Moc se omlouvám, že jsem ještě nepřijela.

To nic, je to daleko.

Táta už stárne, tak se pokusíme jezdit častěji.

Jo, vašeho tátu jsem viděla jen párkrát,

ale to na dálku svádět nemůžeme.

Tohle je přímo k posrání. Omlouvám se.

Řekni nám něco o těch svatebních šatech.

Ano, prosím. Včera jsem z nich nemohl spát.

- Mlč! - Jsi fakt třída.

To teda není. Myslí si, že se podíváme na šaty

a pak budeme chodit po hospodách, jenže půjdeme do divadla.

- Vážně? - Ne.

- Nemuseli bychom mít lístky? - Ne, půjdeme na nějakou nudnou blbost.

- Skvělý, fakt úžasný. - Že jo?

Hele, konečně se to rozjíždí.

Dobře, to divadlo už nejspíš nestíháte,

ale podívám se.

Dobře, teď to ukazuje…

Jsme tady.

Přivezl jsi mě sem tak brzo.

Jo, vždycky

je lepší přijet o 30 minut dřív

než o minutu pozdě.

Dědo, hrál jsi někdy nějaké videohry?

Ne.

V té své hlavičce máš dokonalý mozek a těmi kravinami si ho jen ničíš.

Dobře.

Nathan.

Strejda Nathan, vezmi to.

Proč by mi volal?

Zvedni to.

Vždyť už spolu nemluvíme.

Nathane.

Ryan je tu se mnou v autě.

Právě jsem ji dovezl do školy.

Zavolám ti zpátky.

Ano, slyšel jsem tě. Hned tam jedu.

Jen ji tu vysadím, jasný?

Vidíš? Zvládl jsi to.

Máma si přeje, abyste spolu zase vycházeli.

Musím jet, zlatíčko.

Takhle brzo tu vypadám jako ňouma.

Promiň.

Odpoledne…

Odpoledne pro tebe přijedu já.

Proč ne máma? Říkala, že se dnes vrátí, ne?

Víš…

- Nemůže. - Dobře, napíšu jí.

- Dobře. - Dobře, čau.

Máš mě ráda?

Mám tě ráda, dědo.

Já tebe taky.

- Čau. - Ahoj.

Mami, strašně mě bolí hlava.

Bolí to tak moc, že to ani nedokážu popsat.

- Můžeš mi přidat morfium? - Klikám na to a nic se neděje.

Sakra, máš pravdu. Došlo. Musíme ho doplnit.

- Zavolám sestru… - Co se na mě tak díváš?

Jak?

- Je to špatný? Vypadám tak hrozně? - Ne, jen je rozrušený, zlato.

Protože jsme se celou noc strachovali.

Dobře. Ten bagr se zničehonic objevil uprostřed silnice.

- Já vím. - Nevěděla jsem, co mám dělat.

Já vím, ale tím už se netrap.

- Že, Nathane? - Jo.

Hlavně se musíš dát dohromady. Mysli jen na to, dobře?

- Že, Nathane? - Jo.

Nerada ruším, ale policie chce vzorek krve.

Ne, rozhodně ne. Teď se to nehodí.

- Má velké bolesti. - Přijďte později, právě se probrala.

- Co tu dělá policie? - To bohužel nemůžu.

Dle zákona musí být vzorek odebrán neprodleně.

Čekali jsme, až bude stabilizovaná, ale takové nehoda vyžaduje…

O čem to mluví? Nemohla jsem za to.

- Strážníku, neví to. - Nemohla za to.

U smrtelné nehody tohoto rozsahu jsme…

- Ještě to neví. - Smrtelné?

- Ještě to neví, ty šmejde! - Sakra.

- Nevěděla to! Promiň. - Mami, co je? O čem to mluví?

Moc mě to mrzí.

Nathane?

Nathane, co se děje?

Umřeli.

Oba umřeli.

- Kdo umřel? - Zlato…

Ne, mami.

Proč, mami?

Mrzí mě to, zlato.

DOBRÝ ČLOVĚK

O ROK POZDĚJI

Ahoj, lidi! Tady Bella. Vítejte v mé koupelně.

Dnes se naučíme se sami ostříhat.

Tak pojďme na to.